Možné biomarkery pro stratifikaci rizik progrese benigní hyperplazie prostaty

Je známým faktem, že prevalence benigní hyperplazie prostaty (BHP) u stárnoucí populace roste, což je spojeno rovněž s nárůstem nákladů na léčbu. Pravděpodobně také existují rozdílné formy BHP, jež zahrnují jak indolentní pomalu rostoucí formy, tak i formy agresivní s rychlou progresí. Lepší rozpoznání těchto forem by mohlo pomoci ve stratifikaci závažnosti nemoci a identifikaci těch pacientů, kteří budou mít významné symptomy nebo budou rezistentní ke konzervativní terapii a budou vyžadovat operační řešení. Jsou tedy k dispozici nové nástroje, jež by tuto stratifikaci usnadnily?

Jedna ze studií využila genovou expresi a srovnávala 5 různých skupin vzorků tkáně získaných z prostaty, a to jednak zdravých mužů mladších 20 let, zdravých mužů ve věku 30−50 let, mužů se symptomatickou BHP (s klinickými symptomy dolních močových cest), mužů s asymptomatickou BHP a dále mužů s asymptomatickou BHP a konkomitantní rakovinou prostaty. Genový expresní profil byl obdobný u mužů se symptomatickou BHP a asymptomatickou BHP s konkomitantní rakovinou prostaty. Jiná studie zjistila, že existuje korelace mezi expresí zánětlivých genů a symptomatickou BHP.

Vědci se dále zaměřili na možné biomarkery, které by mohly lépe definovat riziko progrese symptomů dolních močových cest nebo predikovat odpověď na léčbu. Mezi tyto biomarkery by mohl patřit například tzv. JM-27, jenž měl vyšší expresi na úrovni genů, mRNA i proteinů u pacientů s klinicky symptomatickou BHP ve srovnání s pouze histologicky potvrzenou BHP bez klinických obtíží. Následně stejná skupina vědců vyvinula test ELISA, jenž využívá anti-JM-27 monoklonální protilátku a je schopný stanovit sérové hodnoty JM-27. Na podkladě těchto výsledků bylo možné odlišit klinicky symptomatickou a asymptomatickou BHP. Na rozdíl od PSA nejsou sérové hladiny JM-27 ovlivněny objemem prostaty, což by mohlo být s výhodou využito pro stratifikaci rizika nemocných z hlediska rozvoje symptomů a progrese BHP. Další studie nabízí možné využití jednonukleotidových polymorfismů k identifikaci mužů s rizikem významných symptomů dolních močových cest a mužů, jež je potřeba léčit nasazením medikace.

I když se jedná jen o několik příkladů využití genové či specifické diagnostiky a tyto metody zatím nejsou validovány, mohly by být v budoucnu klinicky užitečné.

(eza)

Zdroj: Bechis S. K., Otsetov A. G., Ge R., Olumi A. F. Personalized medicine for management of benign prostatic hyperplasia. J Urol 2014 Jul; 192: 16−23; doi: 10.1016/j.juro.2014.01.114.