Srovnání dabigatranu s rivaroxabanem u pacientů s nevalvulární fibrilací síní v podmínkách reálné klinické praxe

Cíle a metodika studie

Záměrem studie bylo porovnat rizika těchto primárních cílů: cévní mozkové příhody, intrakraniálního krvácení, závažného extrakraniálního krvácení včetně závažného gastrointestinálního krvácení a mortality u pacientů s nevalvulární fibrilací síní, kteří zahájili léčbu dabigatranem (150 mg 2× denně) nebo rivaroxabanem (20 mg 1× denně) pro prevenci ischemické cévní mozkové příhody.

Retrospektivní kohortová studie nových pacientů bez předchozí antikoagulační léčby zahrnovala 118 891 osob (47 % žen) ve věku nejméně 65 let, kteří zahájili léčbu v rámci programu Medicare od listopadu 2011 do června 2014. Analyzována byla data za období sledování od května 2015 do června 2016. Dabigatran užívalo 52 240 pacientů a celková expozice během doby sledování činila 15 524 pacientoroků. Rivaroxaban užívalo 66 651 pacientů s celkovou expozicí 20 199 pacientoroků. Během doby sledování se vyskytlo celkem 2 537 příhod, jež byly klasifikovány jako primární cíle.

Výsledky

Studie ukázala, že u pacientů užívajících rivaroxaban a dabigatran nastalo ekvivalentní snížení rizika vzniku cévní mozkové příhody (rivaroxaban vs. dabigatran: HR 0,81; 95% CI 0,65−1,01; p = 0,07; AIRD: o 1,8 případu méně/1 000 pacientoroků).

Užívání rivaroxabanu však bylo spojeno se statisticky významným nárůstem krvácení, a to jak intrakraniálního (HR 1,65; 95% CI 1,20−2,26; p = 0,002; AIRD: o 2,3 případu více/1 000 pacientoroků), tak závažného extrakraniálního (HR 1,48; 95% CI 1,32−1,67; p < 0,001; AIRD: o 13,0 případů více/1 000 pacientoroků), včetně závažného krvácení gastrointestinálního (HR 1,40; 95% CI 1,23−1,59; p < 0,001; AIRD: o 9,4 případu více/1 000 pacientoroků). Užívání rivaroxabanu bylo také spojeno se signifikantním nárůstem mortality u pacientů ve věku ≥ 75 let nebo se skóre CHADS₂ > 2.

Závěr

Vzhledem k tomu, že neexistují žádné randomizované klinické studie, které by přímo vzájemně srovnávaly léčiva ze skupiny NOACs, přináší studie dr. Grahama a jeho spolupracovníků z FDA zásadní data z reálné praxe, zahrnující velké množství starších pacientů se značným počtem komorbidit. Z výsledků vyplývá, že u nemocných s nevalvulární fibrilací síní sice dabigatran a rivaroxaban mají srovnatelnou účinnost, ale dabigatran vykazuje významně lepší bezpečnostní profil s nižším rizikem krvácení a nižší mortalitou rizikových pacientů. Dabigatran by měl být ve srovnání s rivaroxabanem preferenčně užíván u pacientů s nevalvulární fibrilací síní ve věku > 65 let, a to z důvodu vyšší bezpečnosti.

(este)

Zdroje:
1. Graham D. J., Reichman M. E., Wernecke M. et al. Stroke, bleeding, and mortality risks in elderly medicare beneficiaries treated with dabigatran or rivaroxaban for nonvalvular atrial fibrillation. JAMA Intern Med 2016; 176: 1662–1671, doi: 10.1001/jamainternmed.2016.5954.
2. Parks A. L., Redberg R. F. Comparing non-vitamin K oral anticoagulants: where we are now. JAMA Intern Med 2016; 176: 1672, doi: 10.1001/jamainternmed.2016.6429.