Bezpečnost dabigatranu v sekundární prevenci žilní tromboembolie u dětských pacientů

Metodika studie a hodnocená populace

Do otevřené multicentrické jednoramenné prospektivní studie bylo zařazeno celkem 203 dětských pacientů (55,7 % chlapců) starších 3 měsíců a mladších 18 let, s diagnózou žilní tromboembolie, jež byla potvrzena zobrazovacím vyšetřením. Pro přetrvávající rizikový faktor (RF) užívali po dobu až 12 měsíců dabigatran (přímý inhibitor trombinu) v rámci sekundární prevence. Nejčastějšími RF byla vrozená srdeční vada (6 %), hematologická malignita (5,5 %), zavedený centrální žilní katétr (5,5 %) či geneticky podmíněný prokoagulační stav (44,8 %; Leidenská mutace, mutace genu pro protrombin, deficit antitrombinu či proteinu C/S apod.). 

Zařazení pacienti byli před vstupem do studie léčeni do té doby standardně používanou léčbou (SOC − standard of care) po dobu ≥ 3 měsíců nebo dokončili léčbu v rámci jiné studie s dabigatranem (DIVERSITY), kde byli léčeni SOC či dabigatranem. Dávka dabigatranu byla vždy upravena dle hmotnosti a věku pacienta a odhadu renálních funkcí.

Sledované parametry

Primárními sledovanými parametry byly recidiva žilní tromboembolie, incidence závažného krvácení (definovaného jako fatální krvácení, klinicky zjevné krvácení /pokles koncentrace hemoglobinu v krvi minimálně o 20 g/l za 24 hod./, krvácení do retroperitonea, plic a CNS nebo krvácení vyžadující chirurgický výkon), klinicky relevantního či drobného krvácení a úmrtí (celkového nebo z tromboembolických příčin) po 6 a 12 měsících od zahájení léčby.

Sekundárními sledovanými parametry byly nově diagnostikovaný posttrombotický syndrom nebo jeho progrese, podíl pacientů s nutnou korekcí dávky dabigatranu a tolerance lékové formy.

Výsledná zjištění

Pacienti užívali dabigatran v průměru 36,3 týdne. Kapsle či pelety užívalo jakožto lékovou formu 171 (84,2 %) a 32 (15,8 %) účastníků. 32 dětí léčbu přerušilo, protože u nich již nepřetrvával prokoagulační stav, 25 z důvodu nedosažení cílové koncentrace dabigatranu ani po korekci dávky. 115 chronicky antikoagulovaných pacientů (56,7 %) začalo užívat dabigatran nově, 88 jich bylo zařazeno ze studie DIVERSITY, z toho 59 (29,1 %) jich bylo léčeno dabigatranem a 29 (14,3 %) standardně.

K recidivě žilní tromboembolie došlo u 2 (1 %) pacientů, ke krvácení potom u 40 (19,7 %) dětí. Jednalo se o 3 (1,5 %) závažná krvácení, přičemž 2 (1,0 %) byla klinicky relevantní a 37 (18,2 %) přestavovala drobná krvácení. Pravděpodobnost, že nedojde k recidivě, byla stanovena na 0,955 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,951–0,997), a ke krvácení na 0,852 (95% CI 0,672–0,815). Během studie nebylo hlášeno žádné úmrtí. Posttrombotický syndrom byl diagnostikován u 2 ze 162 dětí (1,2 %) s hlubokou žilní trombózou. Pravděpodobnost, že se nerozvine, tedy činila 0,985 (95% CI 0,939–0,996).

Korekce dávky dabigatranu byla nutná u 26,1 % pacientů. Tobolky a pelety jakožto lékovou formu tolerovalo 98,4 a 94,1 % účastníků. Nežádoucí příhody související s užíváním dabigatranu byly hlášeny u 152 (74,9 %) pacientů. Nejčastěji se jednalo o nazofaryngitidu, bolesti hlavy a bolesti břicha. O závažnou nežádoucí příhodu šlo u 25 (12,3 %) dětí. 12 (5,9 %) účastníků potom muselo léčbu kvůli výskytu nežádoucích příhod přerušit.

Farmakokinetické a farmakodynamické parametry byly srovnatelné s dospělými pacienty.

Závěr

Dabigatran v této studii vykazoval příznivý bezpečnostní profil u pediatrických pacientů starších 3 měsíců v sekundární prevenci žilní tromboembolie při přetrvávání rizikového faktoru. 

(mafi)

Zdroj: Brandao L. R., Albisetti M., Halton J. et al. Safety of dabigatran etexilate for the secondary prevention of venous thromboembolism in children. Blood 2020; 135 (7): 491–504, doi: 10.1182/blood.2019000998.