Využití kineziotapu při zatížení palce ruky fyzioterapeutů

Úvod:
Fyzioterapie je práce náročná jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Mnoho fyzioterapeutů má vlivem svého pracovního zatížení problémy s pohybovým systémem, zejména jsou namáhány ruce. Podle řady autorů (13, 18) jsou nejvíce pracovně zatěžovány palce. Proto se stalo hlavním cílem této práce porovnání bolestivosti metakarpálního kloubu palce ruky (dále MCP) při a bez aplikace kineziotapu. Pro objektivizaci výsledků byl současně hodnocen také rozdíl síly stisku ruky pomocí ručního dynamometru.

Metodologie:
Do souboru bylo zařazeno 14 fyzioterapeutek – žen ve věku od 25 do 32 let (věkový průměr 29,3). Všechny byly zaměstnankyně stejného pracoviště, čímž byla zajištěna totožná délka pracovní doby a podobná náplň práce. Každá terapeutka musela zvládnout 73 pacientů týdně, jednotlivé převážně manuální terapie trvaly 30 minut. Probandky byly rozděleny do dvou skupin po 7 osobách podle toho, zda při práci dlouhodobě pociťovaly bolesti MCP kloubu palce, zápěstí nebo lokte, či nikoliv. Během 14denního pracovního cyklu byla opakovaně měřena síla pomocí ručního dynamometru na začátku a konci každého pracovního dne. Každá probandka současně zaznamenávala během pracovního dne průběžně stupeň pociťované bolesti do standardizovaného dotazníku Numeric Pain Raiting Scale (NPRS) na stupnici 1-10 (0 = žádná bolest, 7-10 = velká bolest). Během výzkumu jsme shromáždili 12824 dat týkajících se bolestivosti a 2800 hodnot naměřené síly, které byly poté statisticky zpracovány a vyhodnoceny, a to pomocí t-testu pro párové hodnoty, Wilcoxonova testu a Pearsonova korelačního koeficientu.

Výsledky a závěr:
Výsledky ukazují, že použití kineziotapu zabraňuje poklesu síly úchopu ruky na konci pracovního dne, a to nejen pro skupinu pociťující při práci bolest, ale i u skupiny, která zatím žádné obtíže nepociťuje. Dále jsme prokázali i snížení stupně pociťované bolesti MCP kloubu palce v průběhu zatížení i po něm pro obě testované skupiny. Má tedy význam kurativní i preventivní.

Klíčová slova:
kineziotape, metakarpální kloub palce ruky, bolest, síla stisku ruky

ÚVOD

Fyzioterapie je práce náročná jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Vlivem novodobého stylu života stále přibývá pacientů, a tím se zvyšují i nároky na práci fyzioterapeuta.

Nedílnou součástí práce fyzioterapeuta je i využití činnosti palce. Ten se vyznačuje velkou variabilitou pohybu, zároveň ho lze dobře zastabilizovat i pro vyvinutí velkého tlaku. Ovšem s větším zapojením palce stoupá také únava a vyčerpání svalů potřebných k udržení jeho optimálního postavení a mnohdy dochází ke změnám postavení jednotlivých kloubů palce, jejich vyvracení, a tím poškozování nejen kloubů jako takových, ale i vazivového aparátu v jejich okolí a následné bolestivosti (3).

Lze vysledovat z mnoha pramenů, že u řady zaměstnání, kde je opakovaně používán palec, se vyskytuje zvýšené riziko jeho osteoartrózy. Velmi často dochází k útisku n. medianus a vzniku tzv. syndromu karpálního tunelu. Obvyklé jsou i záněty šlach zápěstí. Nejvíce ohroženy jsou profese, které jsou bezprostředně spojeny s pohybem ruky, palce nebo prstů, při kterém dochází k vysokému počtu opakování, statickému zatížení nebo dosažení maximální možné polohy segmentu. To pak může vést k bolesti, což může snižovat pracovní výkonnost a popřípadě vést i k pracovní neschopnosti (9, 15). Z tohoto důvodu jsme hledali způsoby, kterými by bylo možné tomuto problému předejít, nebo alespoň najít prostředek, kterým lze bolestivost snížit.

K tomuto účelu jsme použili kineziotape. Tato metoda je pacienty i terapeuty velice oblíbená pro svoji rychlou účinnost. Kineziotape vychází z hypotézy, že externí složka (páska) umístěná přesným způsobem na kůži by mohla pomoci funkci svalů i dalších tkání. Je to tenká elastická páska, která se může protáhnout na 140 % až 160 % své původní délky. Na rozdíl od pevných sportovních tapů neomezuje kineziotaping pohyblivost kloubu, pohyb facií, průtok krve a lymfy. Navíc do jisté míry podporuje hojení poraněných tkání. Páska je vytvořena na bavlněné bázi a svojí pružností a charakteristikou odpovídá povaze lidské kůže. Lepidla používaná pro přilnutí tapu většinou nevyvolávají alergické reakce, proto je možné nechat tape nalepený i několik dní (4, 8, 10, 11). Při využití kineziotapu v rámci pracovní činnosti je velkou výhodou také skutečnost, že zachovává kompletní rozsah pohybu.

Účinek KT popisuje např. Kobrová a Válka (8), kdy při nadměrné zátěži regionu dochází k vyšší akumulaci vody ve svalu, což působí redukci prostoru mezi kůží a svalem. V tomto prostoru jsou uloženy receptory, nutritivní a lymfatické cévy. Tudíž redukcí tohoto prostoru dochází k jejich kompresi, zhoršení cirkulace a ischemii vyživovaných tkání.

Aplikací kineziotapu oslovujeme kožní receptory a díky jeho elastickým vlastnostem dosahujeme zvrásnění a elevaci kůže, čímž dochází k dekompresi intersticiálního prostoru. Snižuje se tlak, a tím i dráždění nociceptorů, v důsledku toho se snižuje i bolest (4, 6, 10).

Jak bylo řečeno v předchozím textu, přetrvávají-li patofyziologické změny v důsledku nadměrné opakované zátěže, může dojít k postižení nejen funkce, ale i narušení struktury a vzniku mikrotraumat tkání. V tomto případě se aplikace kineziotapu stává zevní aktivní podporou vazů, šlach a svalů. Výsledky studie Vrbové (17) ukazují, že při aplikaci tapu v průběhu svalových vláken pod ním ležícího svalu může přítomnost tapu ovlivnit svalovou aktivitu při izometrické svalové kontrakci. K analogickým závěrům došli Lemos a spol. (10), kteří ověřovali účinnost terapie při opakovaných měřeních maximální síly stisku ruky po dobu 5 s.

CÍLE PRÁCE

Cílem naší práce bylo především zjistit vliv použití kineziotapu (dále KT) na metakarpální kloub palce ruky (dále MCP) při práci fyzioterapeutů. To jsme zkoumali jednak porovnáním bolestivosti sledovaného regionu a jednak hodnocením síly stisku ruky pomocí ručního dynamometru. Porovnali jsme důsledky pracovní zátěže při použití KT a bez něj.

METODIKA

Výzkumný soubor

Do výzkumu bylo zařazeno celkem 14 probandek – fyzioterapeutek – ve věku 25–32 let (věkový průměr 29,3 let). Všechny byly zaměstnankyně stejného fyzioterapeutického pracoviště s ambulantním provozem, čímž byla zajištěna totožná délka pracovní doby (43,5 hodin týdně) a podobná náplň práce. Každá terapeutka musela zvládnout 73 pacientů týdně, jednotlivé terapie trvaly 30 minut. Všechny testované probandky určily jako dominantní končetinu pravou. Žádná z testovaných žen netrpěla žádným interním, revmatickým ani neurologickým onemocněním.

Probandky byly rozděleny do dvou skupin. Do první skupiny bylo zařazeno 7 fyzioterapeutek, které dlouhodobě nepociťují bolesti MCP kloubu palce pravé ani levé ruky, zápěstí nebo lokte, mediálního či laterálního epikondylu. Druhou skupinu tvořilo 7 fyzioterapeutek, které naopak některé z těchto bolestí uvedly.

Aplikace kineziotapu

Pro účely tohoto výzkumu byla zvolena korekčně-ligamentózní aplikace kineziotapu, viz. např. (8), vhodná při bolestech MCP kloubu palce či svalu. Pro aplikaci bylo využito kineziotapu značky Temtex, šířky 5 cm, délka pásky je rovna trojnásobku délky palce od MCP kloubu po jeho špičku. Polovinu tapu jsme rozstřihli do V. Při ošetření pravé ruky jsme zkrátili o polovinu pravý pramínek, při ošetření levé ruky tomu bylo naopak. Bázi jsme pod rozstřižením protrhli, odlepili a ohnuli cca 1 cm. Tape byl aplikován ve středním postavení předloktí a ruky přímo na MCP kloub palce. První jsme lepili zkrácený pramínek, s velmi jemným tahem jsme obkružovali palec proti druhému pramínku. Druhý pramínek byl veden s mírným tahem přes bříško palce. Tím došlo k přelepení první části. Kotva byla ukončena na kůži. Zbytek tapu tvaru I byl mírně natažen a nalepen na předloktí směrem k lokti.

Poté bylo ošetřeno zápěstí klasickým ligamentózním tapem (8), který jsme s mírným tahem nalepili přes zápěstí a bez tahu dolepili na hřbet ruky. Zároveň jsme přelepili kotvu korekčního tapu. Tape byl vždy zajištěn tzv. přelepkou, aby bylo zabráněno jeho předčasnému odlepování (obr. 1).

Hodnocení bolestivosti

Pro hodnocení bolestivosti byl použit standardizovaný dotazník Numeric Pain Raiting Scale (NPRS) (12, 19). Jedná se o stupnici od 1-10 (0 = žádná bolest, 1-3 = mírná bolest, 4-6 = střední bolest, 7-10 = velká bolest ). V průběhu pracovní doby každá testovaná terapeutka zaznamenávala aktuální míru bolestivosti MCP kloubu palce a jeho okolí, a to každých 10 minut.

Hodnocení síly stisku ruky

Pro objektivní zjišťování vlivu KT jsme zvolili měření velikosti síly stisku pomocí ručního dynamometru Takei A5401 (16), vždy na začátku a konci pracovní doby.

Organizace sběru dat a postupy statistického vyhodnocení

Subjektivní hodnocení bolestivosti i měření stisku ruky bylo prováděno během 10 pracovních po sobě jdoucích dnů (během dvou kalendářních týdnů). V prvních 5 pracovních dnech probíhalo měření bez aplikace kineziotapu, v druhém týdnu byl každý den, vždy po ranním změření síly, aplikován každé terapeutce kineziotape na palce obou rukou, který se odstraňoval až po odpoledním změření síly. Jak měření stisku ruky, tak aplikaci tapu prováděla u všech probandek stejná osoba.

Během výzkumu jsme shromáždili 12 824 dat týkajících se bolestivosti a 560 hodnot naměřené síly, které byly poté statisticky zpracovány a vyhodnoceny, a to pomocí t-testu pro párové hodnoty, Wilcoxonova párového testu a Pearsonova korelačního koeficientu. Pro vyjádření homogenity některých dat jsme použili variační koeficient v % (směrodatná odchylka dělená aritmetickým průměrem).

Projekt byl schválen Etickou komisí Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze pod jednacím číslem 106/2015 dne 4. 6. 2015. Před začátkem měření podepsala každá probandka Informovaný souhlas.

VÝSLEDKY

Vztah mezi naměřenou silou a pocitem bolestivosti

Nejprve jsme řešili vztah mezi subjektivním pocitem bolestivosti a objektivním měřením stisku ruky dynamometrem v Newtonech, abychom mohli výsledky získané pomocí škály bolestivosti do jisté míry objektivizovat.

Síla měřená na začátku pracovního dne byla korelována s průměrnou hodnotou bolestivosti v první půlhodině práce, zároveň síla změřená na konci pracovního dne byla korelována s průměrnou hodnotou bolestivosti poslední půlhodiny pracovní doby. Tabulková hodnota pro počet dvojic větší než 100 a hladinu významnosti menší než 0,001 je 0,331. Námi zjištěné hodnoty uvádíme v tabulce 1. Mezi subjektivně vnímanou bolestí a objektivně zjištěnou vyvinutou sílou stisku ruky tedy existuje statisticky významný vztah.

Hodnocení síly stisku ruky

Především je nutno konstatovat, že námi zjištěné intraindividuální rozdíly síly stisku ruky na začátku každého pracovního dne byly velmi minimální; maximální zjištěný variační koeficient během dvoutýdenního sledování (10 naměřených hodnot) byl 8 %, většinou se však u obou rukou pohyboval kolem 4 %. Tuto, byť malou variabilitu, způsobil především konec pracovního týdne, kdy zjištěné hodnoty ve čtvrtek a pátek byly poněkud menší než v prvních třech pracovních dnech, což je celkem pochopitelné. Ráno zjištěné hodnoty síly tedy považujeme za referenční (graf 1).

Na konci pracovního dne už tomu tak nebylo, hodnoty naměřené síly vykazovaly podstatně větší variabilitu hodnot síly v prvním i druhém týdnu (bez použití i s použitím KT) a samozřejmě nabývaly menších hodnot. Zejména skupina probandek, označených 8-14, tedy ty, které si již na začátku experimentu stěžovaly na bolest, měly na konci dne variační koeficienty dvojnásobně vyšší než skupina „zdravá“. Tuto variabilitu však vzhledem k malému počtu hodnot statisticky neporovnáváme.

Pro úplnost jsme provedli statistické porovnání mezi hodnotami ráno a večer, i když výsledek byl očekávatelný. Pomocí t-testu pro párové hodnoty bylo potvrzeno, že síla stisku pravé i levé ruky na konci pracovního dne byla výrazně menší než ráno, hladina významnosti p = 0,001, počet dvojic n = 70.

Pro posouzení účinků zvolené terapie je však důležité porovnání hodnot síly stisku ruky při použití KT a bez něj. Naše výpočty uvedené v tabulce 2 jednoznačně prokázaly, že jak pro levou, tak i pro pravou ruku byl potvrzen statisticky významný rozdíl na konci každého pracovního dne, tedy síla po aplikaci KT byla větší než bez něj. Tento výsledek je platný bez ohledu na skupinu, do které byly probandky zařazeny.

Můžeme tedy vyslovit důležitý závěr: Pomocí matematické statistiky jsme dokázali, že probandky byly schopné po aplikaci KT vyvinout na konci pracovního dne významně vyšší sílu stisku ruky než když KT nepoužily, a to pro dominantní i levou ruku.

Při detailnější analýze jsme se zaměřili na porovnání obou skupin probandek, tedy jak vzrostla síla u těch sedmi osob, které zatím nepociťují chronické obtíže (skupiny 1), a skupiny s deklarovanou bolestivostí. Výsledky uvádíme v grafu 2.

Hodnoty t-testu pro všechny 4 znázorněné situace a počet hodnot = 35 v každé situaci jsou statisticky významné na hladině významnosti 0,001. Z grafu je jasně patrné, že rozdíly ve stisku ruky při použití KT u skupiny pociťující bolestivost jsou větší. Statisticky významné zvýšení síly stisku bylo ale zjištěno i u skupiny bez bolestí, a to pro pravou i levou ruku.

Vliv použití KT na subjektivní pocit bolestivosti

Počet dvojic 70 by byl sice dostatečný pro použití parametrického t-testu pro párové hodnoty, ale protože subjektivní míra bolestivosti byla vyjadřována na stupnici 1 - 10, zjišťování vlivu KT na pocit bolestivosti jsme ověřovali pomocí neparametrického Wilcoxonova testu pro párové hodnoty.

Pro všech 14 probandek a 10 pracovních dní jsme subjektivní škálu bolestivosti vyjádřili jako součet všech zaznamenaných hodnot daného dne a potom porovnali tyto hodnoty pro každý den a probandku při použití KT a bez něj, a to pro obě sledované skupiny.

Předpokládali jsme, že použití KT bude v souladu s veškerou prostudovanou literaturou snižovat pocit bolestivosti u skupiny č. 2, tedy osob, které již v minulosti obtíže s daným regionem deklarovaly. Současně nás však zajímalo, zda bude použití KT mít vliv i na skupinu č. 1, tedy probandky, které zatím žádné chronické obtíže nepociťují. Jak pro pravou tak pro levou ruku vychází statisticky významný rozdíl na hladině významnosti 0,001, a to pro obě skupiny probandek.

Pro zajímavost uvádíme, že u levé ruky byla jen ve třech případech ze 70 naměřených dvojic zjištěna větší bolestivost s použitím KT (u dvou probandek navíc jen s rozdílem jediného bodu na 10bodové stupnici) a ve třech dalších dnech byla bolestivost zaznamenaná na škále NRPS stejná. Ve všech zbylých pracovních dnech byl u probandek zjištěn menší subjektivní pocit bolesti ruky při aplikaci KT.

U pravé ruky je výsledek ještě přesvědčivější: pouze jediná probandka udala, že v určitém pracovním dni byla bolestivost větší s použitím KT.

V grafu 3 je uvedeno porovnání pocitu bolestivosti bez použití KT a s jeho aplikací. Zmíněné záporné hodnoty jsou označeny černě. Z grafu vidíme také výrazný rozdíl mezi probandkami 1 - 7 (bez chronických potíží) a skupinou 8 - 14, pro které bylo použití kineziotape výraznou pomocí pro snížení pocitu bolestivosti během pracovního dne. Dále je z grafu patrné, že u obou skupin probandek je nejvýraznější pomoc kineziotapu ve čtvrtek, tedy téměř na konci pracovního týdne, a současně s déletrvající pracovní dobou (pondělí a čtvrtek 7 - 16 hodin s půlhodinovou polední přestávkou).

Pro naši skupinu probandek - fyzioterapeutických pracovnic, lze uzavřít, že použití KT mělo význam kurativní i protektivní a lze jej doporučit pokaždé, kdy lze objektivně očekávat větší fyzickou zátěž v regionu ruka+předloktí.

DISKUSE

Přesnost (accuracy) měření námi použitého dynamometru podle údajů výrobce odpovídá poměrně vysoké hodnotě 2 kg (tj. 19,62 N). Předpokládáme, že výrobce při stanovení přesnosti může brát v úvahu chyby vzniklé na straně testované i testující osoby. Při dodržení vhodných metodologických postupů ukazují zkušenosti naše i jiných autorů výrazně nižší hodnoty. Např. podle studie Amaral (1), zabývající se srovnáním přesností ručních dynamometrů, byla zjištěna chyba střední hodnoty (median error) pouze 0,316 kg (3,16 N). Dalšími autory (5) provedený test–retest potvrdil vhodnost dynamometrického měření, kdy hodnoty, tzv. Intraclass correlation coefficient (ICC), testované na skupině 90 osob, byly zjištěny v rozmezí 0,94 – 0,98, jak u dominantní, tak nedominantní ruky.

Námi zjištěné hodnoty síly jsou ve srovnání s literárními údaji zjištěnými pro věkovou skupinu žen 25–32 let poněkud nižší. Bohannon a spol. (2) ve své popisné meta-analýze porovnali výsledky z mnoha různých zdrojů s použitím dynamometru Jamar pro měření stisku ruky. Autoři shromáždili údaje o 3317 amerických probandech, které rozdělili do 12 věkových skupin, a pro každou stanovili normativní hodnoty. Pro vzorek 142 žen ve věku 25-29 let autoři uvádějí jako referenční hodnotu síly stisku ruky tyto hodnoty: průměr (95 % interval spolehlivosti, hodnoty jsou v kg): pravá 33,8 (29,5–38,1); levá 30,8 (27,2–34,5). Pro věkovou skupinu 120 žen od 30-34 let hodnoty: pravá 33,8 (28,9–38,6), levá 31,8 (29,0–34,4). Námi naměřené hodnoty na začátku pracovního dne převedené na kg jsou 24,5 (19,0-30,3) pravá a 22,2 (18,2–26,2) levá, počet měřených dat byl 140 hodnot. Rozdíl lze vysvětlit zejména tím, že naše probandky vykonávaly náročnou fyzioterapeutickou praxi již několik let, navíc si polovina z nich již stěžovala na chronické bolesti daného regionu. Jak uvádějí mnozí autoři, např. (16), je třeba brát v úvahu, že bolest v kloubu může snižovat svalovou kontrakci, a tím i vyvíjenou sílu.

Naši úvahu potvrzuje i studie Snodgrass (13), zabývající se bolestivostí palce u fyzioterapeutů, v níž byly testovány různé polohy ruky a způsoby vyvolání tlaku palcem při práci. Pro skupinu 24 probandek s bolestí a 20 probandek bez bolesti byla na hladině významnosti 0,05 potvrzena statisticky významná nižší síla špetkového úchopu, tj. síla mezi ukazovákem a palcem v opozici. U skupiny osob s bolestí byla zjištěna průměrná síla 5,23 kg (směrodatná odchylka 1,46) oproti skupině bez těchto problémů (6,07 kg, směrodatná odchylka 1,25). Velmi zajímavá je studie autorů Lemos a spol. (10), kteří skupinu 75 žen – studentek fyzioterapie ve věku 18 - 30 let – náhodně rozdělili na tři skupiny: skupinu, které nalepili tape bez protažení, tedy i bez napětí, skupinu s tapem protaženým o 25 - 35 % délky a kontrolní skupinu. Kineziotape byl aplikován tak, aby aktivoval musculus flexor digitorum superficialis. Všechny probandky byly měřeny před aplikací tapu, po 30 minutách, 24 hodinách a 48 hodinách po aplikaci. Síla stisku ruky byla měřena na přístroji Jamal. Statisticky významný rozdíl - zvýšení síly - na hladině významnosti 0,05 byl zjištěn výhradně při použití tapu, který byl protažen, a to pro všechny tři časové intervaly a obě ruce.

Zajímavé je i to, že výsledky těchto autorů velmi dobře korespondují s našimi hodnotami naměřené síly, i když autoři zdůrazňují, že šlo o zdravé ženy, které byly instruovány, že nejméně 48 hodin před pokusem nesmí z důvodu objektivity měření ruce unavovat. Z hlediska vyvíjené síly na začátku experimentu byl soubor 75 osob poměrně homogenní: naměřené hodnoty maximální síly (průměr ze tří opakovaných měření s relaxací 60 s mezi pokusy) před použitím KT oscilovaly kolem 25 kg u pravé a 23 - 25 kg u levé ruky.

Ve studii Jones a spol. (7) sledovali 522 osob s osteoatritidou jedné nebo obou rukou. Osteoartritidu stanovili pomocí tří různých objektivních metod. Závažnost choroby měřili pomocí standardizovaných stupnic: jednak vyjádřili skóre bolesti (0 - 20), dále skóre snížené pohyblivosti - ztuhlosti ruky (0 - 36), u všech probandů také zjišťovali sílu stisku ruky měřenou dynamometrem. Probandy dále dělili podle vybraných kritérií (např. věku a pohlaví) a zaměřili se na hledání vzájemných vztahů mezi jednotlivými faktory. Pro vztah mezi pocitem bolesti a vyvíjenou sílou uvádějí autoři hladinu významnosti 0,001. Při tak velkém počtu probandů lze považovat tento vztah za prokázaný nejen statisticky, ale i významově.

Jak je uvedeno v grafu 1 našeho měření, na začátku pracovních dnů byla intraindividuální variabilita naměřené síly velmi malá, maximální variační koeficient byl 8 %, ale ve většině případů byl menší než 4 %, naměřené hodnoty proto pokládáme pro náš výběrový soubor probandek za dostatečně relevantní. Naším cílem nebylo testovat vyvíjení maximální síly ruky, dynamometr jsme použili pro objektivivizaci při porovnávání bolestivosti.

Lze tedy uzavřít, že rozdíl mezi hodnotami naměřené síly při použití kineziotapu a bez něj, který statistické výpočty potvrdily, má i věcnou významnost. Pokud ho fyzioterapeut použije pro svou práci, zejména tu déletrvající, kineziotape dokáže vyvinout na konci pracovní doby větší sílu úchopu než pokud by KT použit nebyl. Tento rozdíl byl prokázán pro pravou i levou ruku. Zajímavé je, že rozdíl byl prokázán na hladině významnosti 0,001 pro obě skupiny probandek, tedy nejen ty, které uváděly v anamnéze chronickou bolestivost palce, ruky nebo předloktí, ale i pro skupinu bez bolesti. Tento závěr koresponduje s názory Hnízdila a Lichtenberga (6), kteří uvádějí, že kineziotaping za účelem prevence lze aplikovat i u jedince zcela zdravého, u kterého očekáváme vystavení nadměrné zátěži, v našem případě pracovní činností fyzioterapeuta.

Dotazníková studie Wajon (18) si všímá, jak častá je bolest palce u fyzioterapeutů provádějících spinální manipulační terapii. Výzkumný soubor tvořilo 63 mužů a 92 žen, kteří si v předchozím období 12 měsíců stěžovali na bolesti palce. Převážná část (83 %) byla ve věku 31 - 50 let a 45 % z celkového počtu 155 probandů mělo srovnatelnou pracovní dobu jako probandky v naší studii, tedy 31 - 45 hodin týdně.

S rostoucím věkem dotazované osoby se mění lokalizace kloubu s bolestí. Bolest je situovaná v metakarpalním kloubu především u skupiny mladších osob (69 %), zatímco u starších terapeutů (nad 50 let) převažuje incidence bolesti v karpometalkarpálním kloubu (30 %).

Více než 60 % procent dotázaných uvedlo, že zvýšená bolestivost souvisí s dlouhou a opakující se pracovní zátěží. Také autoři této dotazníkové studie uvádějí jako jednu z možných léčebných metod pro fyzioterapeuty použití kineziotapingu.

Palec je velice úzce spjat s mnoha funkcemi a pohyby ruky a zápěstí. Je však také velmi ohrožen v důsledku neustálého zapojování svalů důležitých nejen pro jeho správnou funkci, ale také pro funkci celé ruky. Tyto svaly zapojuje každý z nás při běžných denních aktivitách v podstatě neustále. V důsledku moderního způsobu života a neustálé inovace a využívání moderních technologií (počítače, mobilní telefony) jsou svaly ruky “v práci“ celý den, a to nejen v zaměstnání, ale i ve volném čase. Opakující se a přetrvávající statická poloha palec přetěžuje, v důsledku toho může vznikat tzv. syndrom z opakovaného přetížení, jak funkční, tak i strukturální povahy (15).

Jak bylo řečeno v úvodu, přetrvávají-li patofyziologické změny v důsledku nadměrné opakované zátěže, může dojít k postižení nejen funkce, ale i narušení struktury a vzniku mikrotraumat tkání. V tomto případě se aplikace kineziotapu stává zevní aktivní podporou vazů, šlach a svalů.

Protože jsme měli k dispozici 280 dvojic, hodnot pro pravou a stejný počet pro levou ruku, mohli jsme pro hledání vztahu mezi objektivně měřenou silou a subjektivně vnímanou bolestí použít Pearsonův koeficient součinové korelace, a to jak pro každou ruku zvlášť, tak i obě dohromady (560 dvojic). Ve všech třech případech vyšel korelační koeficient statisticky významný na hladině významnosti p<0,0001, nejtěsnější vztah byl nalezen pro levou ruku (r=0,685, oproti tabulkové hodnotě 0,303).

Pro zkoumání vlivu aplikace KT pro subjektivní vnímání bolestivosti jsme porovnávali hodnoty stejného pracovního dne v týdnu bez použití KT a s ním (druhý týden měření). Využití KT pro snížení bolestivosti uvádí většina autorů, tedy lékařů i fyzioterapeutů, kteří používají KT ve své praxi. Zlepšení subjektivního pocitu bolestivosti u probandek, které při zahájení testování uváděly bolest, jsme tedy očekávali. Zejména nás však zajímalo, zda zjistíme subjektivní snížení pocitu bolestivosti i u těch probandek, které na začátku pracovního dne zatím žádné chroničtější bolesti nepociťovaly. Neparametrický Wilcoxonův párový test potvrdil statisticky významný rozdíl pro obě sledované skupiny, tedy i pro probandky bez bolesti, a to pro obě ruce. Pouze jediná probandka (ze skupiny osob s bolestí) udala, že při aplikaci KT pociťovala jeden den větší bolesti než bez jeho použití, a to v obou rukou.

ZÁVĚR

Jak bylo řečeno v úvodu, přetrvávají-li patofyziologické změny v důsledku nadměrné opakované zátěže, hrozí riziko postižení nejen funkce, ale i narušení struktury a vzniku mikrotraumat tkání.

Naše měření prokázalo, že při použití kineziotapu vyvíjely všechny probandky na konci pracovního dne větší sílu než bez jeho aplikace. Také vykazovaly nižší pocit bolestivosti. Tento výsledek byl prokázán pro obě sledované skupiny, tedy probandky bez bolestivosti i s bolestivostí v regionu ruka - zápěstí - předloktí. Naše výsledky ukazují, že kineziotape může mít význam nejen kurativní - léčivý, ale lze jej použít i tehdy, pokud očekáváme nějakou větší zátěž a chceme danou oblast preventivně chránit před přetížením.

Výzkum je řešen v rámci programu PROGRES Q41 FTVS UK v Praze.

Adresa ke korespondenci:

Doc. Ing. Monika Šorfová, Ph.D.

Fakulta tělesné výchovy a sportu UK

J. Martího 31

162 52 Praha 6

e-mail: sorfova@ftvs.cuni.cz