PRVNÍ ZKUŠENOSTI S PŘÍSTROJEM PAIN GONE

Pokusili jsme se v ambulantní praxi vyzkoušet přístroj Pain Gone na souboru dvaceti pacientů s laterální epikondylalgií. Bez výraznějšího organického korelátu, bez předchozí aplikace steroidní léčby, operace. U šestnácti pacientů došlo ke zlepšení obtíží, tzn. snížení bolestí a zvýšení schopnosti zátěže postižené končetiny, čtyři pacienti byli beze změn. Nikdo se nezhoršil. Efekt přístroje byl u daného souboru zřejmý.

Klíčová slova:
epikondylitis lateralis, přístroj Pain Gone

ÚVOD

V každodenní praxi jsme neustále zahrnováni reklamou na nejrůznější nové přístroje zaručující zlepšení snad všech parametrů, od svalové síly, přes snížení bolestí, až po formování postavy, zvýšení lesku vlasů atd. Přístroj Pain-Gone byl doporučen dovozcem jako analgeticky působící kapesní elektrotroterapeutický přístroj pro pacienta na domácí použití. Vzhledem k logicky znějícím argumentům zástupce firmy jsme se rozhodli v samostatné ambulantní praxi tento přístroj vyzkoušet na skupině početně se rozmáhajících pacientů s epikondylalgiemi..

Přístroj Pain Gone je založen na principu piezoelektrického jevu, kdy mechanickým stlačením pístu dochází ke genezi elektrického výboje. Ten vyvolá impuls charakteru akupunkturního typu TENS. Generovaný impulz je konstantní energie, takže subjektivní hodnocení i obou autorů se pohybovalo od podprahově algické až po vydatně algickou intenzitu. Frekvence je modulovaná díky faktu, že jak autoři, tak nikdo z klientů nebyl schopen udržet delší dobu stejnou frekvenci stisku pístu. V souladu s oficiálním pojetím elektroanalgezie i výrobce zastává teorii o produkci endogenních opiátů uvolněných díky výše uvedeným stimulům. Na druhou stranu výrobcem udávané charakteristiky generovaných pulzů byly tak odlišné od běžně používaných veličin, že jsme se neodvážili je vůbec uvádět .

METODIKA

U vybraného souboru pacientů jsme doporučili používat přístroj Pain Gone čtyři až pětkrát denně, vždy alespoň třicet impulzů po dobu tří týdnů. Pacienti aplikovali impulzy na místo maximální bolesti a na dva akupunkturní analgetické body (čtvrtý bod dráhy tlustého střeva a třetí bod dráhy tenkého střeva). Pacienti sami hodnotili procentuální intenzitu bolesti před začátkem terapie, během terapie a po ní, dále jsme se pokoušeli objektivizovat změnu schopnosti aktivace postižené končetiny v zátěžových situacích. Dále jsme pacienty požádali o celkové shrnutí přínosu terapie. Po dobu používání přístroje pacienti dále neabsolvovali žádnou další terapii, s výjimkou maximálního šetření postižené končetiny.

SOUBOR

Soubor se sestával z dvaceti pacientů ve věkovém rozmezí 16 až 52 let, dvanácti žen a osmi mužů. Etiologicky byli zastoupeny epikondylalgie vyvolané přetížením při tenisu - 2x, při práci kadeřnice 1x, po nepřiměřené námaze (kladivo v rukou intelektuála na tento nástroj nezvyklého) 2x, tři pacienti utrpěli přetížení psaním na klávesnici a ovládáním PC myši. Zbytek – 12 pacientů se rekrutovalo z řad hudebníků (kytara, bicí, klavír). Soubor nebyl vybrán randomizovaně, šlo o pacienty, kteří byli léčeni pro uvedené obtíže v ambulantní rehabilitační praxi v období šesti měsíců.

VÝSLEDEK

Z daného souboru došlo k zmírnění bolestí u šestnácti pacientů, čtyři hodnotili terapii jako indiferentní. Nikdo nepociťoval zhoršení stavu. Žádné negativni vedlejší efekty jsme nezaznamenali, nepočítáme-li subjektivně někdy nepříjemné algické impulzy. U jedenácti pacientů se zlepšila funkce postižené končetiny do té míry, že byli schopni ji začít zase zatěžovat. Toto zlepšení funkce se nepodařila dále blížeji hodnotit.

DISKUSE

Naše pozorování si rozhodně nedělalo ambice se stát klinickou studií, která by musela být dvojitě slepá a randomizovaná a na dostatečném, statisticky významném souboru pacientů. Šlo nám o vlastní zhodnocení účinnosti aplikace elektrických impulzů charakteru akupunkturního typu TENS u pacientů s epikondylalgií. Do souboru jsme bez dalšího výběru zařadili pacienty, kteří navštívili pro úponové bolesti v oblasti lokte ambulantní privátní pracoviště léčebné rehabilitace. Je samozřejmé, že nemůžeme popřít i eventuální placebo efekt, ten však nemůžeme popřít u žádné jiné terapie ať medikamentózní či fyziatrické. Je také k uvážení, jaký vliv na snížení bolesti měl požadovaný klid. Většina pacientů se přiznala, že jako „klid“ považovala šetření končetiny v situacích rozdílných od hlavní pracovní zátěže. Velmi markantní byl proto efekt elektro-auto-terapie u kadeřnice, která coby živnostník si nemohla dovolit přestat pracovat minimálně osm hodin denně. Po „šichtě“ však končetinu nepřetěžovala v  domácích pracích. Většina hudebníků také připustila, že zkoušet či hrát nešlo zcela omezit, a tak snaha vyřadit svaly z činné služby a dopřát čas a klid na reparaci poškozené tkáně asi nelze řešit jinak než fixací. V našem souboru pokyn k šetření byl vskutku nenaplněn. O to víc však lze efekt TENS stimulace považovat za prokazatelný. Většina pacientů projevila zájem si přístroj zakoupit, dva ho nevrátili vůbec (což můžeme brát jako vrchol uznání).

ZÁVĚR

Naše pozorování ukázalo, že na vybraném vzorku pacientů se elektrostimulace prahovými algickými ještě snesitelnými impulzy charakteru TENS přístrojem PainGone ukázala jako přínosný příspěvek ke komplexní léčbě epikondylalgií.

MUDr. Jan Vacek

Ordinace léčebné rehabilitace a myoskeletální medicíny

Václavské náměstí 30

110 00 Praha 1