AI pro lepší chirurgické vidění?
Authors:
J. Žaloudík
Published in:
Rozhl. Chir., 2024, roč. 103, č. 3, s. 77-78.
Category:
Editorial
Tento editorial není určen váženým zkušeným seniorním kolegům dbajícím na osvědčenou praxi, tradice, zvyklosti, zvyky a návyky, nýbrž má nadzvednout ze židlí chirurgy mladé, mladší i nejmladší, případně i ty nemladé, kteří se stále, byť už preterminálně, mladými cítí a pokukují za horizont současnosti. Je asi symbolické, že AI, čtené jako „ej aj“, budí v blízké slovenštině oním„ej“ jakoby radost či údiv na straně jedné a vzápětí v onom „aj“ hned pocit, že cosi ještě přijde. Anglická zkratka AI (artificial intelligence) je i u nás více zavedena než český termín„umělá inteligence“. Asi nejen z našeho trvalého úsilí o světovost, ale patrně také z nejistoty nad uměním oné umělosti, ostatně i nad novým druhem inteligence. Na přirozenou inteligenci jsme pyšní, citliví, rádi si ji přisvojujeme a neradi ji přiznáváme jiným subjektům, tím méně jakýmsi přístrojům a pidiprocesorům baleným do plastu. Vnímáme jistě složitosti člověčí inteligence, včetně té emoční a sociální. Bojíme se, že inteligence umělá ovládne nebo zatlačí naši inteligenci vlastní, s níž to bývá různé a celospolečensky často i neslavné. Bojíme se ohrožení, neboť zpravidla nic nás více neohrozí než mnohé naše pokrokové nápady. Smířlivější, než umělá inteligence by byl asi termín počítačová inteligence, ale s tím se nepočítá. Nicméně chirurgům zajisté o tato filozofická a slovesná dilemata nejde, spíše o praktickou užitečnost a uchopitelnost nových příležitostí.
Již v roce 2018 bylo chirurgům mnohé o očekávaných principech AI a aplikaci vysvětleno a popsáno v časopise Annals of Surgery v souborném článku: D. Hashimoto, G. Rosman, D. Rus et al. Artificial intelligence in surgery: Promises and perils. Ann Surg. 2018;268(1):70−76). Mezitím 3D zobrazování s pomocí AI pokročilo zejména v neurochirurgii, rekonstrukční chirurgii, ortopedii a traumatologii. Aktuálně lze na téma AI v chirurgii nalézt v databázi PubMed už skoro 8500 citací. Názory na cesty nových aplikací AI mohou být jistě mnohé a různé, nicméně chirurgům se nyní nabízí hlavně využití viděného a v detailech lépe viditelného obrazu anatomického i patologického trojrozměrně, což může pomoci v orientaci při plánování operací i při operacích samotných, hlavně těch méně standardních a složitějších. Nabízeny jsou nyní již komerčně různé systémy předoperačního a intraoperačního 3D zobrazení z dodaných CT nebo MR snímků konkrétního pacienta, obohacených ovšem také strojovým učením na bázi neuronových sítí z kumulované zkušenosti systému. Jistě lépe se zatím daří sw analýzy obrazů z MR a CT u zřetelných a fixních jaterních či plicních lézí, případně v pánevní oblasti než pro lokalizaci minimálních lézí třeba v mobilních prsech. Ale i to je pouze otázka času a vývoje. Nepochybně existuje hodně indikací hlavně v onkochirurgii pro detailnější prostorové zobrazení vztahu nádoru k okolním strukturám, jeho tvaru a rozsahu, cévního zásobení, optimální operační cesty a peroperačních rizik.
Jako vždycky pro přijetí nových postupů a pohledů to však bude nejen o aktivitě a motivaci chirurgů, ale také o nárocích na vybavení a přijatelné ceně. Při známé adherenci našich zdravotních pojišťoven k navyklému a snadno zúčtovatelnému i jejich trvalé lásce k průměru a paušálu nelze čekat, že půjde o nějaké širší a rychlé zavádění, spíše jen o zavedení operačního 3D zobrazování tam či onde a pak o letité přesvědčování sebe i systému o přínosech novinky. Nějak se ovšem začínat musí a posun, byť jen v náhledech a hodnocení prvních zkušeností, lze čekat zprvu jen od ostrůvků pozitivní deviace. Takto se ostatně zavádělo leccos, třeba laparoskopické a robotické operační metody. Také bude hodně záležet na příkladech a referencích z vyspělého zahraničí. Více než tvrzení klasických ekonomů, že poptávka indukuje nabídku, platí pro medicínu, že nabídka indukuje poptávku.
Vidět lépe v možnostech doby, co se zamýšlí operovat už před operací, a tím spíše pak i během ní, určitě není nepřiměřený požadavek. V minulých dekádách jsme se už dobrali zvětšení detailů, nyní bychom se mohli dobrat k upřesnění vztahů v 3D systému laděném též učením AI. Se současným až nadbytečným zájmem chirurgického společenství o účetnictví plátců péče a s nekonečným úsilím o nákladové financování chirurgické péče, se to ovšem až tolik nekříží, byť AI jistě může operaci nominálně prodražit. Pomůže-li však vyhnout se komplikacím, pak může chirurgickou léčbu i zlevnit. Každopádně je to cesta k precizované a individualizované medicíně, kterou se mnohé obory již začínají velmi chlubit. Chirurgické operace ovšem nikdy jiné, než individualizované nebyly, proto chirurgie stěží kdy vstupovala do randomizovaných studií a kontrol výsledků „placebovými“ výkony. Tím spíše by tedy chirurgie mohla mít blízko k individualizovanému precizování svých postupů.
Zajisté není úkolem editorialu navrhovat či propagovat dílčí nástroje, přístroje, producenty nebo dodavatele novinek. Neměl by však zapadnout apel na potřebu věnovat se intenzivněji než dosud možnostem, které pokročilé zobrazování rozšířené o prvky AI již nabízí pro chirurgickou praxi. O jeho přijetí ostatně rozhodne jen praktická zkušenost chirurgů. Uchytí se, rozšíří, nebo zapadne jako již mnohé. Zda prostředky na tato hledání a vylepšování si mají od počátku shánět sami chirurgové, řešitelé grantových projektů, osvícenější plátci chirurgické péče nebo mají být vykázány do připlácení pacienty z vlastní kapsy, je už na lokálních řešeních a koloritu doby, která o pokroku ráda plká, leč nerada ho přijímá a hradí. Reálná medicínská ohrožení vnímáme pohříchu mírněji než ta vojenská a hypotetická.
prof. MUDr Jan Žaloudík, CSc. e-mail: jan.zaloudik@gmail.cz
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2024 Issue 3
Most read in this issue
- Spieghelova kýla
- Nejčastější chyby v intenzivní péči – antibiotika
- AI pro lepší chirurgické vidění?
- Inkarcerace Bochdalekovy kýly v dospělosti – kazuistika