#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Profesor Rudolf Tomáš Jedlička – 150. výročí narození


: Rozhl. Chir., 2019, roč. 98, č. 5, s. 199.
: Anniversary

Česká společnost hledá dlouhodobě a často marně když už ne velikány historie, tak alespoň pozitivní vzory, které by byly nedílnou součástí její dějin. V posledních letech je médii vytvářena jakási virtuální paralela mezi těmito skutečnými morálními, odbornými a vysoce etickými vzory a takzvanými „celebritami“, které přitom představují nejen úpadek médií, ale především společnosti.

Ke skutečným českým velikánům patří nepochybně Rudolf Jedlička. Narodil se 20. 2. 1869 v rodině lékaře v Lysé nad Labem. Po absolvování gymnázia v Praze na Malé Straně studoval na pražské lékařské fakultě a po jejím ukončení nastoupil v roce 1895 jako elév na chirurgickou kliniku prof. Maydla. Když se o rok později (1896) dověděl o objevu W. Röntgena, vybudoval soukromý rentgenový kabinet v hotelu U černého koně. Tam prováděl skiagrafická vyšetření jako první v c. k. monarchii a jako první diagnostikoval cizí těleso v žaludku. Založil tím českou rentgenologii. Maydlova klinika získala rentgenový přístroj až v roce 1900.

Rudolf Jedlička v roce 1901 habilitoval prací na anesteziologické téma – epidurální anestezie a od roku 1903 začal zastupovat prof. Maydla. Po jeho úmrtí se však překvapivě nestal jeho nástupcem a proto odešel na polikliniku (i zde přednášel), kde si otevřel chirurgickou praxi. Po návštěvě dnešní Mayo Clinic v USA (1908) založil v Podolí Pražské sanatorium (pomocí sbírky pražských lékařů, dnes ÚPMD). Bylo to již v době 1. balkánské války (1912). Rudolf Jedlička odjel do Srbska, kde převzal, spolu se zlínským B. Albertem a ostravským V. Haeringem, lazaret a provedli přes 1800 operací. Zde se seznámil se zdravotní sestrou A. M. Helfertovou, kterou později – před svou smrtí – pojal za manželku. Na začátku 1. světové války byl povolán jako lékař do Bosny, tentokrát na opačné straně fronty. Koncem září 1914 se vrátil do Prahy a byl jmenován velitelem vojenské nemocnice u sv. Bartoloměje na Vyšehradě. Kromě lékařské praxe se zajímal o osudy postižených osob. V roce 1913 založil v Praze ústav pro tělesně postižené děti, který byl na jeho počest nazván Jedličkův ústav. O rok později založil Školu pro vojíny-invalidy − první v c. k. mocnářství.

V roce 1921 byl jmenován řádným profesorem chirurgie, později i rentgenologie a radiologie a také prvním přednostou nově založené II. chirurgické kliniky, kde uskutečnil jako první zevní drenáž žlučových cest. V té době se již potýkal následky nemoci z ozáření a byly amputovány dva prsty včetně palce. Po smrti prof. Kukuly v roce 1925 dostal nabídku stát se přednostou I. chirurgické kliniky, kde neuspěl před 22 lety. Poděkoval profesorskému sboru, ale ze zdravotních důvodů odmítl. O rok později 26. 10. 1926 zemřel ve věku pouhých 57 let na následky srdeční ischemie. Před smrtí si nechal zahrát Humoresku a s přáteli vypil skleničku vína a vykouřil doutník. Svou harrachovskou vilu, jejímž autorem je Dušan Jurkovič, v závěti věnoval postiženým dětem.

Svým životem a svými činy se Rudolf Jedlička zařadil mezi velké postavy naší historie a měl by být stále připomínán jako skutečný vzor. Jsme hrdi, že můžeme působit na klinice, na které vyrostl a kterou vedl. Jeho krédem byla slova: „Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby člověk byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“

prof. MUDr. Zdeněk Krška, DrSc.

prof. MUDr. Miroslav Zeman, DrSc


Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgery
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#