Traumatické perforace ušního bubínku
Authors:
V. Haas; P. Čelakovský; L. Školoudík; J. Dršata; J. Vokurka
Authors‘ workplace:
Klinika ušní, nosní, krční LF UK a FN Hradec Králové
přednosta doc. MUDr. J. Vokurka, CSc.
Published in:
Otorinolaryngol Foniatr, 55, 2006, No. 4, pp. 189-192.
Category:
Original Article
Overview
Traumatické perforace (ruptury) ušního bubínku patří mezi častá poranění středního ucha, vede k nim poranění přímé a nebo nepřímé ( např. tlaková vlna).
Na ORL klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové bylo v letech 2000-2005 ošetřeno 195 pacientů s diagnózou traumatické perforace ušního bubínku. Metodou retrospektivní studie byla zpracována data 98 pacientů sledovaných nejméně 6 měsíců po úrazu, získaná ze zdravotnické dokumentace - chorobopisů a ambulantních záznamů.
Pacienti byli vyšetřeni otoskopicky, otomikroskopicky nebo otoendoskopicky. U všech pacientů byl zhotoven audiogram a audiometrické vyšetření jsme v průběhu sledování opakovali. U některých pacientů byla provedena tympanometrie jednak s cílem vyšetření poměrů na bubínku a ve středoušní dutině po morfologickém zhojení bubínku, jednak k posouzení ventilační funkce sluchové trubice. Standardem bylo nasazení širokospektrých antibiotik celkově. Nemocným, u kterých se objevila sekrece ze středouší, jsme nasadili i lokální antibiotika ve formě ušních kapek. Cílem studie bylo prokázat vliv překrytí perforace protézkou na hojení bubínku. Používali jsme protézku zhotovenou z náplasti z netkané textilie (Leukopor, Micropore), se kterou se lépe manipuluje než s tradičně používaným cigaretovým papírkem, protože je tužší a jedna její plocha je lepivá. Výběr perforací pro překrytí závisel na jejich velikosti a dostupnosti.
Sledovali jsme tyto parametry:
etiologii úrazu a stranovou závislost postižení, čas od úrazu do zhojení perforace, závislost hojení perforace na jejím překrytí protézkou a na věku pacientů. V našem souboru byla u 48 pacientů perforace překryta protézkou, 4 perforace byly pro špatnou dostupnost překryty částečně, u 37 byla perforace ponechána bez překrytí. Ke zhojení došlo u 85 pacientů, perforace se nezhojila u 12 pacientů. Myringoplastiku podstoupilo 11 pacientů. U nich nedošlo půl roku po úrazu ke zhojení bubínku. Průměrný čas od úrazu do zhojení byl 1,5 měsíce, medián věku pacientů v době úrazu byl 29 let, rozpětí 4-85 let. V našem souboru se nepodařilo prokázat statisticky významnou závislost hojení na věku pacientů, větší vliv může mít spíše individuální stav bubínku - tzn. předchozí záněty, traumata nebo operace. Tyto souvislosti jsme však ve studii nehodnotili. Nebyl prokázán vliv překrytí perforace protézkou na zhojení bubínku. I tak však považujeme překrytí traumatické perforace protézkou za přínosný výkon, který přináší pacientům bezprostřední pozitivní efekt. Vytvoří se mechanická bariéra proti průniku vody a infekce do středouší a zlepší se sluch, pokud je jeho zhoršení způsobeno perforací.
Klíčová slova:
trauma, perforace, ušní bubínek, myringoplastika.
Labels
Audiology Paediatric ENT ENT (Otorhinolaryngology)Article was published in
Otorhinolaryngology and Phoniatrics
2006 Issue 4
Most read in this issue
- Traumatické perforace ušního bubínku
- Herpes zoster oticus
- Klinická anatomie nadbubínkové dutiny (Literární přehled)
- Možnosti 24hodinové pH-metrie horního jícnu v diagnostice ezofagofaryngeálního refluxu