Spoluúčast zvířat na automobilových nehodách: je možné uvažovat o preventivních opatřeních?

Overview

V práci se věnujeme problematice spoluúčasti zvířat na automobilových nehodách. Jde o celosvětový problém i s podílem usmrcených, těžce či lehce zraněných lidí, zvířat, včetně značného rozsahu materiálních škod. Důsledky je možné eliminovat jen aplikací účinných preventivních opatření. Pro jejich stanovení by měly být příčiny střetů zvířat s automobily zvláště zkoumané. Analýza by měla zahrnovat genezi nehody s definicí kritických bodů, které se primárně podepsaly pod její vznik, včetně analýzy důsledků. Individuální přístup zahrnuje klasifikaci střetů v rámci terénu jednotlivých krajů, regionů, vesnic, měst a nakonec i mimoměstského silničního provozu. Další kategorií je typologie zvířat podílejících se na nehodovosti. Tyto informace by měly být přednostně analyzované odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii, anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. V práci prezentujeme vlastní názory včetně diskuse na uvedené téma, zahrnující dvě kazuistiky. První pojednává o střetu psa s osobním automobilem a druhá o střetu mladého jelena s osobním automobilem. V obou případech došlo k úmrtí jedné osoby v důsledku traumat, které byly neslučitelné se životem. Ostatní členové posádky vozidla fyzická poranění neutrpěli. Pes a mladý jelen uhynuli na místě nehody. Automobily zůstaly po střetu značně poškozené.

Klíčová slova:
automobil– dopravní nehody – preventivní medicína – silniční kolize – zvířata

ÚVOD

Automobilová nehodovost představuje jeden z vážných problémů i s podílem usmrcených, těžce či lehce zraněných lidí včetně značného rozsahu materiálních škod. Na internetových stránkách Policie České a Slovenské republiky je k nalezení mnoho srozumitelně vyčíslených údajů, přednostně se týkajících dopravní nehodovosti. Spoluúčast zvířat na automobilových dopravních nehodách eviduje v České republice Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., i se spuštěním internetových stránek, kde je možné dohledat i další doplňkové informace [10]. Tyto jsou velice nápomocné pro odbornou i laickou veřejnost a umožňují stanovit i preventivní opatření před střety zvířat s automobily. Považujeme za podstatné, že se jedná o skupinu, která se intenzivním dopadem podepisuje pod statistiky nehodovosti na českých a slovenských silnicích. V odborné literatuře jsou v tomto smyslu slova k nalezení variabilní případy. Problematika se výrazně rozšiřuje, pokud bereme do úvahy hospodářská a divoce žijící zvířata [8, 24]. Tento typ střetů se uskutečňuje i v našich podmínkách (obr. 1). Veterinární medicína přitom dokumentuje mnoho případů s různým a variabilním stupněm traumat, ale se zaměřením na zdravotní stav zvířat před odborným výkonem a po něm [14, 15, 21, 37, 42, 45, 48]. I tyto údaje svědčí o tom, že incidence kontaktu mezi zvířaty a automobily může být mnohem vyšší, než se předpokládá. Domníváme se, že mnoho střetů mezi zvířaty a automobily zůstává neevidováno, a to jak ve vesnickém, městském a nakonec i v mimoměstském silničním provozu. V těchto případech se jedná především o menší zvířata, pro která jsou tyto střety většinou letální, přičemž nedochází k poškození automobilu (obr. 2). Ne všechny případy však končí jen poškozením automobilu, eventuálně smrtí zvířat, ale střet může končit i smrtí člověka. Podle našeho názoru by se proto všechny reálně hlášené případy střetů zvířat a automobilů měly analyzovat individuálně. Analýza každého střetu by měla zahrnovat genezi nehody s definicí kritických bodů, které se primárně podepsaly pod její vznik, včetně analýzy důsledků. Tyto informace by měly být přednostně analyzované odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. Výstupem by bylo širší spektrum opatření, z nichž část by se mohla dostat i do zákona o silničním provozu. V naší práci bychom rádi krátce informovali odbornou veřejnost o našich názorech na tuto problematiku, včetně prezentace dvou případů z praxe.

SOUBOR A METODIKA

Uvádíme dva případy střetů zvířat a osobních automobilů s fatálními konci. První případ dokumentuje střet osobního automobilu se psem s výsledkem usmrcení spolujezdce na předním sedadle (vedle řidiče), ostatní střet přežili; pes byl na místě mrtvý. Druhý případ dokumentuje střet mladého jelena a osobního automobilu s výsledkem usmrcení řidiče, ostatní střet přežili; mladý jelen uhynul na místě nehody.

VÝSLEDKY

Případ 1

Matka spolu se svým mladším synem a jeho kamarádem jeli pro druhého (staršího) syna do sousedního města na nádraží. Během jízdy jim vběhl do cesty pes, kterému se řidička chtěla vyhnout, nicméně podle jejích slov došlo ke kontaktu se zvířetem, které přejela (mělo jí „nadzvednout přední část vozu“) a vozidlo se stalo neovladatelným. Pro původní úhybný manévr vozidlo pokračovalo vlevo mimo vozovku, kde narazilo na zděný mostek a otočilo se na střechu. Při nehodě zemřel její mladší syn, který seděl na místě spolujezdce vpředu a neměl připnutý bezpečnostní pás. Při rotaci vozidla si roztříštil horní zadní část lebky o madlo nad dveřmi spolujezdce. Druhý spolujezdec ani matka fyzická poranění neutrpěli. Matka utrpěla psychický šok, musela být hospitalizována na psychiatrickém oddělení a je trestně stíhána pro ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti (obr. 3).

Případ 2

Muž byl opakovaně přesvědčován ženou a dcerami k návštěvě nákupního centra v nedalekém krajském městě. I přes svou původní nevůli se uvolil, že pojede, ale nechtěl řídit, nakonec ho žena spolu s dcerami přesvědčily, aby vozidlo i řídil. Během jízdy jim do cesty vběhl mladý jelen, který při střetu značně poškodil přední sklo a celou střechu vozidla. Řidič byl při nehodě usmrcen, ani jedna z žen neutrpěla žádné fyzické trauma (obr. 4).

DISKUSE

Světelná signalizace na obojku u volně pohybujících se psů by mohla pomoci v jejich identifikaci. Domníváme se, že každý pes by měl absolvovat aspoň základní výcvik a byl tak ovladatelný majitelem. O výcviku by mohl podat informace každý klinický veterinář již krátce po narození psa při základních očkováních. Podle nás by domácí zvířata měla být pod kontrolou majitelů a zvláště se to týká psů. Ti by také měli mít vlastní teritorium, kde se můžou volně pohybovat, eventuálně by se měli volně pohybovat na vyznačených místech, ale určitě by se neměli volně pohybovat v silničním provozu, i když tam zrovna žádný dopravní prostředek není. Pokud bereme v úvahu celosvětový odhad, že až 75 % psů se pohybuje volně bez kontroly [35], tak existují reálná rizika dalších střetů psů s automobily. V jedné starší práci z Pensylvánie byly analyzovány důsledky střetů psů (n = 600) a automobilů [28]. Z výsledků vyplývá, že častěji byli poraněni mladí psi. Lehké, povrchové rány utrpělo 31 % psů, zranění měkkých tkání utrpělo 27 % psů a poranění kostry bylo diagnostikováno u 87 % psů. Z pohledu orgánového postižení byla nejčastěji postiženým orgánem pánev a nejčastěji postiženým orgánem břišní dutiny byla játra. Podle pozorovaní Friedenberga et al. se častěji a opakovaně objevují záchvaty u psů, kteří již někdy překonali střet s automobilem [18]. Retrospektivní práce Barbosa a Schosslera uvádí, že nejčastějším důsledkem kolize domácích zvířat a automobilů jsou traumatické koxofemorální luxace [7]. Práce Rochlitza analyzuje příčiny střetů koček a automobilů u vzorku 66 koček [41]. Údaje byly porovnány s kontrolní skupinou koček (n = 796), které nikdy nebyly účastníky automobilových dopravních nehod. Z výsledků vyplývá, že kočky, které přežily střety s automobily, byly mladší než kočky v kontrolní skupině. Dále byl zjištěn vztah mezi počty koček, které žily v blízkosti silničního provozu, a automobilovými střety. Jiná situace je z pohledu divoce žijící zvěře, která se pohybuje i na delší vzdálenosti, a může tak narazit na silniční provoz. Vzhledem k charakteru života volně žijících živočichů existuje jak spektrum podobností, tak odlišností ve srovnání s domácími zvířaty, a tím musí být analogicky odlišná i preventivní opatření [32]. Tyto odlišnosti jsou dané terénem a regionem. Budováním vysokých plotů vedle silnic, kde je frekventovaný pohyb divoce žijící zvěře, došlo k elimi­naci nehodovosti tohoto typu [22, 40]. Podobné ploty ale vzhledem k terénu není možné všude postavit a někde by to mohlo poškozovat i život samotných zvířat. Řidiči mají k dispozici informace o časové a sezonní aktivitě divoce žijící zvěře, včetně výstražného dopravního značení, které upozorňuje na jich zvýšenou frekvenci pohybu. Například v Kanadě jsou u silnic s frekventovaným výskytem divoké zvěře nainstalovány velké světelné značky, které aktuálně informují řidiče o situa­ci. Domníváme se, že by ve vybraných oblastech měla být i u nás instalována podobná světlená signalizace. V případě sezonního pohybu malých živočichů kopou různé skupiny aktivistů žlaby u silnic a v určených intervalech jsou živočichové sbíráni a následně ručně přeneseni na druhou stranu silnice, což výrazně minimalizuje jejich ztráty na životech. Problémy se střety automobilů a zvířat však mají i v jiných oblastech Severní Ameriky. Například v USA se v rozmezí let 1990–2000 porovnáním s předešlým obdobím zvýšilo procento střetů mezi divoce žijící zvěří a automobily více než dvakrát [47]. Studie, která analyzovala příčiny smrti kojotů prérijních v Arizoně, dospěla k závěru, že nejčastější příčinou jejich smrti jsou střety s automobily [19]. V jiné studii z Austrálie bylo zjištěno, že nejčastější příčinou smrti ježury australské jsou střety s automobily [36]. Celosvětově denně umírá na silnicích v důsledku automobilových střetů tisíce malých živočichů, zejména obojživelníků, plazů, malých savců a ptáků [4, 17]. V Baltimoru, což je nejlidnatější město státu Maryland, se realizovala studie přednostně zaměřená na počty usmrcených koček v důsledků střetů s automobily [23]. Z průměrů období tří let vyplývá, že z ulic města bylo podle dokumentů ročně odstraněno v průměrů 2 721 mrtvých koček, ale autoři odhadují, že ve skutečnosti jich v ulicích města ročně v důsledků střetů s automobily zahyne až 5 000. Největší mortalita koček byla hlášená v místech s největší hustotou lidí. Roční ekonomické náklady v důsledku střetů zvířat a automobilů, zahrnující zdravotní a materiální škody, přesáhly v USA přes 1 bilion USD [30]. Vezmeme-li v úvahu, že většina zvířat, která tyto střety přežije, není ani ošetřena, můžeme předpokládat, že uvedené číslo představuje jen zlomek skutečné výše. Například ve studii, která v důsledku střetů s automobily zahrnuje 128 koček, je uvedeno 16 mrtvých a dalších 16 % koček s vyšším rizikem úmrtnosti v důsledku vzniklého traumatu. Ostatní kočky střety přežily. Poranění kostry bylo přítomno v 67 případech, neurologická symptomatologie v 29 případech a operace byla nevyhnutelná v 51 případech [43]. Součtem nákladů spojených s opravou vozidel a nákladů vynaložených na navrácení sražených zvířat do přírody by v České republice bylo nutné ročně vynaložit částku 4 581 miliónů Kč, přičemž z této částky připadá jen necelá třetina na náklady na opravu vozidel a zbytek je na náklady na navrácení zvířat do přírody [38]. Usmrcení lidí v důsledku střetů se zvířaty je vzácnější a naše případy jsou dokladem dvou takových příhod. V zahraniční literatuře najdeme v tomto smyslu další údaje. Studie zabývající se příčinami úmrtí lidí v důsledku střetů zvířat s automobily dokumentuje, že nejčastějším zvířetem fatálních střetů byl jelen [50]. V jedné studii, kde byla analyzována zranění způsobená zvířaty, se uvádí, že až v polovině traumat figurovali psi a v jedné čtvrtině koně [11]. Můžeme přitom pozorovat, že v některých zemích jsou statistiky lépe podchycené. V USA dochází každoročně přibližně k 1 milionu střetů automobilů a divoce žijící zvěře [13] a například jen v roce 1991 došlo k 538 000 střetů mezi jeleny a automobily [44]. Ve Švédsku bylo odhadnuto, že ročně dochází průměrně k 25 000 střetů mezi srnci a automobily a k 5 000 střetů losů s automobily [46]. Například v Litvě však bylo odhadnuto, že ročně dochází v průměru k 913 střetům mezi zvířaty a automobily [6]. Vzhledem k počtu obyvatel a terénu Litvy může čtenář jen polemizovat, zda jsou tato čísla skutečná nebo hluboce pod reálnými hodnotami. Porovnáním terénu a demografie evropských zemí spolu s počty domácích a divoce žijících zvířat a průměrnými počty automobilů na silnicích je možné odhadnout frekvenci těchto střetů i v Česku a na Slovensku. Podle statistických údajů došlo v České republice v roce 2012 v důsledku střetů s divoce žijícími a domácími zvířaty k 5 953 nehodám, z čeho bylo těžce zraněno 16 a lehce zraněno 160 osob. Nebyla usmrcena žádná osoba. V období 1993–2012 však bylo v důsledků střetů se zvířaty zaznamenáno 30 úmrtí lidí a z toho 23 po střetech s divoce žijícími zvířaty a 7 po střetech s domácími zvířaty [9]. Na Slovensku bylo na silnicích a železnicích v oblasti Národního parku Malá Fatra v průběhu let 1997–2010 zaznamenaných 24 střetů s ­medvědy (n = 25), přičemž v 19 případech došlo k usmrcení zvířete na místě, ev. v jeho těsné blízkosti, jeden skončila vážným zraněním medvěda a zbývajících 5 sražených zvířat se nepovedlo dohledat [25]. Jiná práce z prostředí Národního parku Malá Fatra uvádí, že v letech 2005–2010 bylo dokumentováno 24 automobilových kolizí s vydrou říční, přičemž převážná část střetů se uskutečnila v blízkosti mostů a opěrných sloupů na místech vzdálených 20–120 m od vodního toku [26]. V období 2001–2012 bylo na severu středního Slovenska zaznamenaných 6 případů automobilových kolizí rysa ostrovida [27]. Tyto údaje korespondují se zvýšeným rizikem kolizí mezi zvířaty a automobily v úsecích kolem jejich stanovišť [31]. Je přitom možné, že důvodem úbytku čolka horského v našich podmínkách jsou i automobilové kolize [34]. Dále pro zajímavost citujeme i méně tradiční případy ze zahraničí. Například případ ze Saúdské Arábie uvádí kolizi velblouda a osobního automobilu [3]. Kromě čtyřletého dítěte s izolovanou frakturou lebky nepřežil tento incident nikdo další z posádky automobilu. V trvale zasněžených oblastech severního Švédska jsou sněžné skútry považovány za osobní automobily. Studie, která analyzuje střety losů se sněžnými skútry, uvádí v rozmezí let 1979–1980 celkem 200 raněných osob a v období 1973–1987 celkem 61 smrtelných zranění [12].

Jiný fenomén představují střety zvířat a automobilů ve městech a na vesnicích. Zvláště na vesnicích jsou domy zpravidla v blízkosti silnice, přičemž oplocení je často velice nedokonalé. Někde se stává téměř každý den, že se na silnici dostane drůbež a jiná domácí zvířata, která jsou pak příčinou automobilových nehod. Mnoho lidí se domnívá, že většina střetů se uskuteční na hlavních silničních komunikacích a vedlejší, popř. lesní silniční provoz je z tohoto pohledu bezpečnější. Nizozemští autoři zjistili, že mortalita jezevce lesního dosahuje po střetech s automobily vyšší čísla na vedlejších silničních komunikacích v porovnání s hlavními silnicemi [49]. Autoři navrhují více zvážit dopady výstavby nových vedlejších silnic s ohledem na životní prostředí a uplatnit přitom strategii, která je založená na konceptu tzv. omezených dopravních oblastí. My jsme názoru, že před každým zásahem do přírody za účelem stavby nových obytných ploch, domků, chat a silničních komunikací je důležité zvážit více skutečností, včetně rizik střetů zvířat s automobily. Další fenomén je jízda automobilem přes noc s reflektory, které dokážou oslepit divoce žijící zvěř a v důsledku střetu jsou ohroženy životy celé posádky automobilu. Vzhledem k hmotnosti těchto zvířat existuje také předpoklad mnohem většího poškození automobilů a náš druhý případ je toho příkladem. V literatuře je uvedených mnoho variabilních preventivních opatření. Od základních charakteru použití bezpečnostního pásu, kterého nepoužití v našem prvním případě se s velikou pravděpodobností podepsalo pod smrt člověka. Nejčastější příčinou automobilových dopravných nehod je manévrování automobilu ve snaze vyhnout se střetu ze zvířaty [1]. Možno tady však jen polemizovat, kdy a za jakých podmínek je lepší narazit do zvířete, než se mu snažit vyhnout. Jedna z cest by mohla spočívat v instalaci senzorů do automobilů s celým spektrem úloh. Podle nás zvláště schopnost včas a efektivně podat jasný signál řidiči o neznámém objektu na silnici, dále možnosti automatické regulace světel s jejich tlumením, eventuálně opakovaným krátkým blikáním, pokud je objekt v dostatečné vzdálenosti a nakonec ve schopnosti automatických brzd po detekci většího, volně se pohybujícího, nebo stojícího předmětu v bezprostřední blízkosti automobilu. Některé z uvedených senzorů jsou již deklarovanou součástí vybraných značek automobilů, ale autoři článku si především vzhledem ke své odbornosti nedovolí hodnotit jejich účinnost. V jedné práci byla popsaná autonehoda, na které se podílel člověk i pes [5]. Při rekonstrukci nehody byla mimo jiné provedená i pitva psa. Podobná méně obvyklá spolupráce vyšetřovatelů a forenzního veterinárního experta by mohla odpovědět na některé otázky intenzity zranění u zvířat, a lépe tak ověřit, eventuálně vysvětlit mechanismus vzniku nehody a vznik traumat u člověka. Podle jedné švédské práce, která analyzovala nehodovost na silnicích, je nejúčinnější prevencí lepší světelné označení vozidel, zlepšení výuky s více praktickými hodinami v autoškolách a zlepšení odborné výuky přímo v praxi [16, 39]. Úprava krajiny s výstavbou širších zelených koridorů nad samotnou silnicí sice není levné, ale je to metodicky použitelné řešení v některých terénech [2, 20, 33]. Základem minimalizace rizika na silniční komunikaci je podle nás především bezpečná jízda (obr. 5). Proces edukace s akcentem na dodržení bezpečnosti jízdy je zdůrazňován v našich podmínkách již jistou dobu. Krejčí [29] ve svém článku shrnuje preventivní závěry pojišťovny do několika bodů, které však řidiči velice dobře znají, a také uvádí, že pojišťovny detailněji nezkoumají příčiny srážek a netřídí nehody podle druhů zvířat, která je způsobila. Podle nás by tyto příčiny měly být analyzované odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii, anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. Analýzy by umožnily stanovit konkrétní a aplikovaná preventivní opatření. Pro tyto účely by mohl být vyhotovený samostatný formulář, který by mohli vyplnit příslušníci výjezdové policejní hlídky a dále ho samostatně evidovat v archivu.

ZÁVĚR

Spoluúčast zvířat na automobilové nehodovosti na silnicích České a Slovenské republiky je zřejmě mnohem vyšší, než se předpokládá. Část nehod pro zvířata končí fatálně a mnohé nejsou nikde evidované. Je potřeba individuálně přistoupit k preventivním opatřením střetů zvířat a automobilů ve vesnicích, městech a nakonec v mimoměstském silničním provozu. Navrhujeme, aby byly individuálně zkoumány příčiny všech střetů, a to odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii, anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. Vyhodnocená data z jednotlivých nehod by se následně promítla do podoby konkrétních preventivních opatření pro jednotlivé lokality v rámci země. Část výstupů by se mohla dostat i do zákona o silničním provozu. Tak by byla mnohem jednoduší i jejich kontrola. V konečném důsledku by tím mělo dojít k postupnému snižování automobilové nehodovosti za účasti zvířat ve vesnicích, městech, včetně úseků mimoměstského silničního provozu.

Práce nebyla podpořená žádným grantem a všechny nákladové položky byly hrazené autory.

Do redakce došlo dne 23. 11. 2015.

Do tisku přijato dne 7. 12. 2015.

Adresa pro korespondenci:

Ing. Peter Makovický, PhD.

Mikuláša Urbana 2019/7

945 01 Komárno

Slovenská republika

e-mail: pmakovicky@email.cz