Pracovnělékařská péče v malé slévárně olova

Předkládáme výsledky toxikologického vyšetření pracovníků v malé slévárně olova, prováděného při odběru v závodě v letech 1999–2005. Vedle stanovení koncentrace metabolitů olova v moči a v krvi se osvědčilo stanovení olova ve vlasech jako užitečná screeningová metoda.

Klíčová slova:
olovo, stanovení olova ve vlasech

Úvod

V roce 1999 jsme byly požádány tehdejší Okresní hygienickou stanicí (OHS) v Tachově o provedení odběru v závodě v malé slévárně olova. Jde o provoz, kde se odlévají tzv. olověné póly (kontakty do autobaterií). Roztavené olovo se nalévá do forem a vychladlé odlitky se ořezávají kotoučovou pilou na předepsanou míru. Pracují zde tři profese, a to slévači, soustružníci a údržbáři.

Dne 9. prosince 1999 okresní hygienik v Tachově zařadil práci ve slévárně s rizikovým faktorem olova do kategorie 3, do náplně preventivní prohlídky bylo zahrnuto toxikologické vyšetření se stanovením kreatininu, porfyrinů a kyseliny delta-aminolevulové v moči. Vyšetření se uskutečnila v letech 1999–2005.

Metodika

Při odběru v závodě jsme získávaly anamnestické údaje týkající se pracovní expozice a dotazovali jsme se na subjektivní obtíže. Pátraly jsme po obtížích, které se mohou objevit při chronické intoxikaci olovem [1]. Dále jsme provedly odběry krve k vyšetření krevního obrazu a hladiny olova v krvi a odběr moči ke stanovení hladiny koproporfyrinu III a kyseliny delta-aminolevulové. Při následujících odběrech jsme vyšetřovaly i hladinu olova v moči a ve vlasech; hodnoty kyseliny delta-aminolevulové a koproporfyrinu III v moči byly korigovány na kreatinin v moči [2].

Výsledky vyšetření

Při odběru v roce 1999 jsme vyšetřily 6 pracovníků. Žádný z nich neuváděl subjektivní obtíže související s expozicí olovu. Toxikologické vyšetření bylo v normě (tab. 1). Změny v červeném krevním obraze ve smyslu anémie nebyly zjištěny. Pět ze šesti vyšetřených uvádělo obtíže na horních končetinách, a to bolesti ručních kloubů a parestezie rukou. Pracovníci si stěžovali na práci zatěžující horní končetiny.

Druhý odběr v závodě byl proveden 19. 9. 2003. Náplň toxikologického vyšetření jsme rozšířily. Vedle dříve již zmíněného stanovení olova v krvi a koproporfyrinu III s kyselinou delta-aminolevulovou v moči jsme stanovovaly olovo ve vlasech a v moči. Celkem jsme vyšetřily šest pracovníků, jeden odmítl odběr krve a jeden pracovník byl bez vlasového porostu. U všech pěti vyšetřených byla zjištěna zvýšená hladina olova ve vlasech, zvýšená hladina olova v krvi byla u dvou vyšetřených. Hodnoty olova, koproporfyrinu III i kyseliny delta-aminolevulové v moči byly normální (tab. 2). Snížené hodnoty v červeném krevním obrazu nebyly nalezeny. Ze subjektivních obtíží tři pracovníci uváděli bolesti kloubů horních končetin a parestezie rukou.

Třetí odběr byl 8. 4. 2005, bylo vyšetřeno sedm pracovníků, jeden odmítl odběr krve, jeden pracovník neměl vlasový porost. U všech vyšetřených byla zjištěna zvýšená hladina olova ve vlasech. Co se týče profese, nejnižší hladina olova ve vlasech byla zjištěna u údržbáře. Pouze u jednoho vyšetřeného, profesí slévače, byla zjištěna zvýšená hladina olova v krvi. U pěti vyšetřených byly zvýšené absolutní hodnoty koproporfyrinu III a u čtyř současně i kyseliny delta-aminolevulové v moči, ale hodnoty korigované na kreatinin v moči byly u všech normální (tab. 3).

Při čtvrtém odběru dne 14. 10. 2005 bylo vyšetřeno šest pracovníků. U jednoho pracovníka nebyly vyšetřeny vlasy, protože se nepodařilo získat dostatek materiálu. U bezvlasého pracovníka jsme vyšetřily ochlupení na hrudníku. U všech pěti odebraných, u nichž jsme vyšetřily obsah olova ve vlasech či chlupech, byla nalezena zvýšená hladina olova. Dva vyšetření měli zvýšenou plumbémii. V pěti případech byly zvýšené absolutní hodnoty koproporfyrinu III v moči a ve třech i kyseliny delta-aminolevulové. Opět v žádném případě nebyly zvýšené korigované hodnoty (tab. 4).

Závěr

Ukazuje se, že i v současné době je aktuální problematika expozice olovu v pracovním prostředí. V letech 1999–2005 byl proveden opakovaný odběr biologického materiálu přímo v závodě malé slévárny olova. Práce dělník-slévač byla zařazena hygienikem do kategorie 3 pro faktor olova. Pouze jeden pracovník se účastnil všech námi provedených odběrů v závodě. Subjektivní obtíže typické pro chronickou intoxikaci olovem neuváděl ani jeden z vyšetřených. Při prvním vyšetření v r. 1999 bylo toxikologické vyšetření, respektující náplň preventivní prohlídky, normální. Při dalších odběrech byl rozsah toxikologického vyšetření rozšířen a opakovaně jsme zjišťovaly především zvýšené hodnoty olova ve vlasech. Stanovení hladiny kyseliny delta-aminolevulové a koproporfyrinu III v moči včetně korigovaných hodnot na kreatinin v moči nepřineslo dostatečnou informaci o míře chronické expozice olovu. Považujeme za užitečné doplnit screeningové toxikologické vyšetření o stanovení hladiny olova ve vlasech, což je v souhlase s již předchozím pozorováním Machartové et al. [3, 4]. Na základě nálezů z odběrů v závodě jsme pozvaly pracovníky ke komplexnímu vyšetření na ambulanci Kliniky pracovního lékařství FN Plzeň. U některých z nich bylo doplněno i vyšetření neurologické, ortopedické a EMG vyšetření horních končetin a u několika pracovníků bylo provedeno vyšetření během hospitalizace na lůžkovém oddělení kliniky s mobilizací olova cheláty. Výsledky těchto vyšetření jsou předmětem dalšího sdělení.

Došlo dne 19. 12. 2008.

Přijato do tisku dne 15. 1. 2009.

Kontaktní adresa:

MUDr. Irena Šebová

Klinika pracovního lékařství LF UK a FN Plzeň

Alej Svobody 80

323 00 Plzeň

e-mail: sebova@fnplzen.cz