Individuální vnímání chudoby seniorem

Overview

Míra chudoby je dána průměrným ročním příjmem na obyvatele státu a úrovní cen zboží běžné spotřeby, její vnímání se však může u individuálních osob lišit s přesahem do jejich osobního života. Cílem studie bylo zhodnotit aktuální finanční situaci českých seniorů, podíl těch, kteří se nachází na nebo pod hranicí chudoby, a charakterizovat jejich přístup k tomuto aspektu. Hlavním záměrem bylo stanovit celkový podíl seniorů v České republice ohrožených chudobou navazující na uplatňování programů spojených s jejich rehabilitací. Studie vycházela především z odborné literatury zabývající se danou problematikou a sekundárních datových zdrojů zahrnujících především celostátní statistické údaje, na jejichž základě byl následně proveden terénní výzkum směřující ke stanovení individuálního vnímání chudoby u konkrétních jedinců.

Klíčová slova:

senior – hranice chudoby – analýza individuálního přístupu – rozbor

ÚVOD

Přestože se Česká republika (ČR) v rámci Evropské unie řadí mezi země s nejnižší obecnou mírou chudoby, v určitých oblastech se tento fenomén projevuje ve větší míře. Jednou z těchto oblastí je právě sociální skupina seniorů, která se vlivem prodlužující se doby dožití díky rozvoji medicíny a pozvolnému přizpůsobování systému sociální podpory neustále rozšiřuje. Chudobu lze charakterizovat jako „omezení schopnosti jedinců plně participovat na životě společnosti v důsledku nedostatečných ekonomických zdrojů“ [Mareš, Jahoda et al. 2015, s. 9]. Z tohoto důvodu je také pojem chudoby seniorů primárně vnímán jako problém ekonomický, na který navazují další, zejména společenské a psychologické fenomény, zahrnující především exkluzi a její možné důsledky spojené především s individuálním vnímáním vlastní hodnoty [2]. Specifickým pojmem je pak subjektivní vnímání chudoby, které se vztahuje především k sociálnímu statutu jedince. Chudoba je tak vnímána jako existenciální obava, která vyplývá z aktuálního sociálního stavu jedince [3]. Schimmel v tomto ohledu uvádí, že chudoba jako taková tedy neznamená pouze nedostatek finančních prostředků daných ekonomickou situací jedince, ale představuje pojem charakterizující subjektivní pocity vztažené ke zdravotnímu stavu a přístupu k životním potřebám [4]. Ty dále Kingdon a Knight identifikují jako základní potřeby a schopnost realizovat činnosti a existovat v souladu s vlastním hodnotovým systémem jednotlivce [5].

Rozšiřování chudoby mezi demografickou skupinou seniorů nad 65 let je globálním problémem a zasahuje většinu národů, přičemž v některých zemích je tato úroveň až alarmující [6]. Důvodem zvyšování míry chudoby je fenomén nízké porodnosti a prodlužující se délky dožití, který reflektuje rozložení demografické struktury obyvatelstva. Důsledkem tohoto fenoménu je výskyt tzv. deficitu v životním cyklu, který určuje poměr příjmu a spotřeby v rámci jednotlivých demografických skupin. Tato veličina se výrazně zvyšuje právě u dětí a starších lidí postupně s věkem napříč regiony i národy [7].

MÍRA CHUDOBY MEZI SENIORY

Chudobu lze primárně charakterizovat jako si­tua­ci, v níž jedinec není schopen dostatečně naplňovat své potřeby [8], je dána především výší příjmu, kterou jedinec disponuje. Výše příjmu ovlivňuje především kvalitu života seniorů. Kvalita života představuje souborný pojem charakterizující úroveň naplňování potřeb a požadavků člověka. Tyto aspekty jsou standardně posuzovány individuálně, s odhlédnutím od průměrného nebo obecného posuzování, které je navázáno na některou z metodik určování míry chudoby nebo kvality života standardem [9]. Podle Marliera a Natali v roce 2008 čelila nízkému životnímu standardu až třetina občanů EU, kteří museli být určitým způsobem podporováni ze sociálního systému státu [10]. Vandenbroucke a Vleminckx spatřují příčiny trendu narůstající chudoby především v konkurenci zdrojů, tedy vývoji ekonomiky jako takové [16].

Chudoba jako sociální statut představuje jedno z měřítek úrovně kvality života seniorů navazující především na jejich schopnost ekonomicky zajistit vlastní živobytí. Stanovení hranice chudoby je obvykle realizováno na základě specifické metodiky. Podle OECD jsou za seniory, kteří žijí pod úrovní chudoby, považováni takoví z nich, jejichž čistý měsíční příjem nedosahuje 50 % mediánu průměrné mzdy v daném regionu. V případě, že žijí senioři ve společné domácnosti, stanovuje se hranice chudoby jako 60 % mediánu mzdy, jelikož výdaje spojené s živobytím jsou částečně pokryty čistým příjmem každého z nich (www.mpsv.cz, 2014).

Vzhledem ke skutečnosti, že v zemích Evropské unie je poměrně dobře propracovaná sociální politika jednotlivých států, představuje podíl seniorů žijících na hranici chudoby nebo pod ní pouze zlomek. V konceptech sociální politiky Evropské unie problematika chudoby a sociálního vyloučení figuruje zejména od roku 2005 [13]. Jedná se především o problémy týkající se sociální exkluze, chudoby a ekonomické nejistoty, z nichž vyplývají další faktory ovlivňující celkovou funkci státu [Benington a Geddes, 2001, s. 16].

V dnešní době jednotlivé jevy a koncepty (exkluze, inkluze, koheze) reflektují směrnice integrované do sociálních politik jednotlivých členských států, přičemž vychází z předpokladu, že „vedle klasického problému vertikálních nerovností se dnes ve společnosti objevuje stále naléhavěji problém nerovností a disproporcí horizontálních, jež ohrožují její kohezi stejnou měrou jako dříve nerovnosti vertikální (třídní), ne-li více“ [14]. Obdobně daný problém vnímají také další autoři Gedes [18], nebo Atkinson a Da Voudi [19]. Boj s obecnou chudobou v jejím širším chápání prostřednictvím nástrojů sociální politiky je tak znatelný v řadě zemí [15]. Nelson však uvádí rizika, která mohou s tímto přístupem nastat, pokud by nebyla podpora řešena adekvátně, tedy v návaznosti na skutečné potřeby jednotlivců [17].

Tento aspekt je však dán zejména nízkými rozdíly mzdových standardů a také principem solidarity uplatňovaným v rámci sociálního systému. Ten zajišťuje dostatečný příjem penzistů, jeho úroveň dosahuje vysokého podílu mzdového mediánu, přestože odchodem do penze u značného počtu občanů klesá celková životní úroveň (www.mpsv.cz, 2014).

Česká republika patří podle uvedeného postupu stanovení úrovně chudoby mezi země s nejnižším podílem osob nad 65 let, které se nacházejí pod její hranicí. V roce 2014 dosahovaly tyto hodnoty v jednotlivých státech v této kategorii méně než 5 % – v Nizozemí 1,4 %, v Maďarsku 1,6 %, v Lucembursku 1,9 %, na Islandu 3,0 % a v ČR 3,7 %. To je výrazný rozdíl vůči mimoevropským státům s odlišným přístupem k systému sociálních dávek a principem sociální politiky, mezi které patří např. Austrálie (35,5 %) nebo Mexiko (27,6 %), s podílem pohybujícím se řádově v desítkách procent (www.mpsv.cz, 2014).

Míra chudoby u osob nad 65 % je tedy v České republice velmi nízká, z hlediska jejích důsledků a celkové životní úrovně je však důležitým faktorem subjektivní vnímání kvality života u jednotlivců, jež lze považovat za směrodatné při posuzování komplexního přístupu v dané problematice. Ta vychází především z vlastní zkušenosti jednotlivců a individuálních přestav o kvalitativním životním standardu.

MATERIÁLY A METODY

Posouzení problematiky chudoby seniorů a jejího vnímání v návaznosti na ekonomické podmínky České republiky bylo realizováno formou terénního výzkumu. V rámci výzkumu byla aplikována metodika řízeného rozhovoru prostřednictvím série otevřených otázek, jejichž výstupy byly následně analyzovány formou kvantitativní obsahové analýzy. Terénní výzkum byl realizován v průběhu jednoho měsíce a zaměřoval se především na charakteristiku obecného vnímání životní situace mezi seniory zasaženými chudobou a potenciálním sociálním vyloučením vyplývajícím z tohoto aspektu.

Výběrový vzorek byl tvořen 200 seniory zejména z regionů s celkovou nízkou ekonomickou úrovní, přičemž záměrem výzkumu bylo rovněž porovnání vnímání chudoby (resp. nízkého celkového příjmu) s ohledem na požadavky standardního života v dané lokalitě. V rámci řízeného rozhovoru byly položeny otázky uvedené v tabulce 1.

Na základě odpovědí získaných v rámci řízeného rozhovoru bylo následně vyhodnoceno individuální vnímání vlastního životního standardu navazující na skutečnou ekonomickou úroveň života respondentů výběrového vzorku. Výstupy řízeného rozhovoru byly primárně rozděleny podle velikosti obce, v níž jednotliví respondenti žijí. Poměr byl hodnocen podle počtu obyvatel obce, strukturu rozložení výběrového vzorku zobrazuje graf 1.

Struktura výběrového vzorku byla rozložena rovnoměrně tak, aby bylo možné srovnat individuální vnímání vlastního životního standardu s ohledem na dostupnost občanské vybavenosti obce, v níž senior žije. Kromě obecné strukturalizace byla následně vyhodnocena proměnná týkající se věku respondentů. Z důvodu dostatečné výpovědní hodnoty byly sledovány pouze dvě věkové kategorie (bez ohledu na pohlaví respondentů) zahrnující demografickou skupinu seniorů ve věku 65–70 let a 70–75 let. Věkové rozložení výběrového vzorku zobrazuje graf 2.

Na základě těchto hodnot byly následně odvozeny výstupy a diskutovány výsledky řízeného rozhovoru.

VÝSLEDKY A DISKUSE

Prvním kritériem hodnoceným v rámci řízeného rozhovoru bylo stanovení míry chudoby, tedy počtu respondentů, kteří se reálně nacházejí pod hranicí chudoby na základě ekonomických ukazatelů, tzn. celkového čistého příjmu jednotlivců a jeho poměru vůči mzdovému mediánu. Mzdový medián v posledním čtvrtletí roku 2017 činil 31 646 Kč hrubé mzdy (www.cszo.cz, 2018), což odpovídá 24 735 Kč čisté mzdy. Hranice chudoby tak činí 12 368 Kč pro seniory žijící samostatně a 14 841 Kč pro seniory žijící ve společné domácnosti. Na základě těchto údajů byl stanoven poměr respondentů, kteří se nacházejí na nebo pod hranicí chudoby. Rozložení příjmů uvádí graf 3.

Na základě těchto údajů byl definován podíl respondentů skutečně žijících na hranici chudoby, který činil 7,5 %. Respondenti byli dále kategorizováni podle počtu obyvatel obce, v níž žijí. Ta charakterizuje míru občanské vybavenosti a potenciální bezbariérové dostupnosti důležitých institucí, ale také životní nároky zejména s ohledem na ubytovací zařízení. Smyslem uvedené kategorizace bylo odvodit vnímání chudoby mezi seniory vzhledem k jejich možnostem z hlediska aktivního stáří.

Podle kategorizace počtem obyvatel obce, v níž žijí, byli respondenti rozloženi do tří základních kategorií, a to mezi respondenty žijící v obci do 10 tis. obyvatel (s nižší finanční zátěží života, ale také možnostmi), seniory, kteří žijí v obcích s počtem obyvatel 10–100 tis. (s relativně dobrou dostupností služeb a nízkou finanční zátěží běžného života) a seniory žijící v místech s počtem obyvatel vyšším než 100 tis. Reálný počet respondentů pod hranicí chudoby a na hranici chudoby uvádí graf 4.

Graf 4 zobrazuje reálné hodnoty vztažené k životnímu standardu na úrovni hranice a pod úrovní hranice chudoby, lze z něj tedy odvodit, že podle metodiky se v daném výběrovém vzorku nachází v kategoriích:

• respondentů z obcí do 10 tis. obyvatel přibližně 10 % na hranici chudoby nebo pod ní,
• respondentů z obcí s počtem obyvatel 10–100 tis. přibližně 12 % na hranici chudoby nebo pod ní,
• respondentů z obcí s počtem obyvatel nad 100 tis. obyvatel přibližně 6 % na hranici chudoby nebo pod ní.

S danými výstupy byly korelovány hodnoty individuálního vnímání chudoby mezi jednotlivými kategoriemi. V tomto ohledu bylo na základě reakcí v rámci řízeného rozhovoru sledováno několik specifických faktorů charakterizujících kvalitu života respondentů. Jednalo se především o schopnost pokrýt veškeré náklady spojené s přijatým životním standardem. Graf 5 uvádí podíl respondentů, kteří svůj příjem z penze považují za nedostatečný a z individuálního hlediska vnímají svůj sociální statut v oblasti chudoby.

Pro korelaci je nutné dále zohlednit počet seniorů, kteří vedle základního příjmu z penze disponují ještě vedlejším příjmem ze zaměstnání nebo dalších zdrojů. Míru vedlejších příjmů seniorů zobrazuje graf 6. Vedlejším příjmem doplňují základní penzi především respondenti ve věkové kategorii 65–70 let, ve vyšší věkové kategorii je jejich podíl výrazně nižší.

Po zohlednění celkového příjmu dosahuje vnímání chudoby u vybraného vzorku respondentů hodnot ilustrovaných na grafu 7. Podíl respondentů, kteří považují svůj celkový příjem za nedostatečný, dosáhl přibližně poloviny původních hodnot, stále ovšem vnímání chudoby silně přesahuje reálně stanovenou hranici chudoby a počet respondentů, kteří se na ní nebo pod ní nachází. Tento aspekt je dán zřejmě výrazně odlišným pohledem na životní standard, jaký je udávaný průměrem a jaký očekávají respondenti individuálně na základě celoživotní představy o vlastních potřebách a požadavcích.

Srovnání individuální a skutečné míry chudoby udává graf 8. Jak je patrné z uvedeného grafu, individuální vnímání chudoby jako překážky dosažení požadované kvality života je výrazně vyšší, než jsou reálné hodnoty stanovené prostřednictvím obecné metodiky.

Řada seniorů ze zvolených demografických věkových skupin se vedle základního příjmu z penze věnuje pokračování zaměstnání nebo jinému zaměstnání, které jim poskytuje doplňující příjem. Úroveň tohoto příjmu však podle odpovědí respondentů není zcela odpovídající, a to jak z hlediska finančního, tak z hlediska náplně práce, kterou vykonávají. Vysoký podíl respondentů také uvedl značné překážky při hledání vedlejšího zaměstnání, přičemž věk respondentů byl obvykle základním kritériem a důvodem nepřijetí do pracovního poměru.

Zároveň bylo při posuzování individuálního vnímání chudoby realizováno posouzení struktur výdajů a vymezení kategorie výdajů, která obvykle představuje pro seniory důležitou oblast s nízkým finančním zůstatkem. Primárně jsou výdaje seniorů uplatňovány na ubytování, stravu, farmaceutické produkty a obecně služby. Tyto výdaje lze téměř zcela pokrýt z dosahovaných příjmů, pouze část respondentů (10 %) uvedla nutnost dotování těchto kategorií z dalších zdrojů (nejčastěji příbuzenská výpomoc). U převážné části respondentů tvořily oblast výdajů, u nichž se významně pohybuje možnost financování, převážně volnočasové aktivity nebo běžné domácí spotřebiče. Zároveň je velice nízká úroveň finančních rezerv, které byla převážná část seniorů schopná uchovávat.

Z tohoto pohledu tedy individuální vnímání chudoby představuje především pocit jednotlivce spojený s možností zajistit si komfortní prostředí v důchodovém věku a nutnost využívat finanční pomoci ostatních v případě, že je nutné vynaložit větší výdaje na položku, která není běžně zahrnuta do výdajové struktury. Hlavním faktorem individuálního pocitu chudoby je tedy postupující finanční nesoběstačnost, která se dále projevuje se zvyšujícím se věkem a snižujícími se možnostmi přivýdělku seniorů.

ZÁVĚR

V rámci hodnocení individuálního vnímání chudoby u seniorů byl proveden terénní výzkum založený na řízeném rozhovoru s respondenty výběrového vzorku 200 seniorů z různých regionů České republiky. Cílem výzkumu bylo stanovit rozdíl mezi reálným zasažením chudobou (stanovenou výpočtem na základě obecné metodiky pro odvození hodnoty hranice chudoby v konkrétní lokalitě – zemi) a individuálním vnímáním vlastního finančního stavu u seniorů. Z výstupů výzkumu vyplývá výrazný nepoměr mezi reálnými a individuálními hodnotami, které byly vztaženy k celkovému příjmu seniorů s ohledem na velikost obce, v níž žijí, a následně posouzeny položky struktury výdajů, jež si obvykle senioři nemohou z běžných výdajů dovolit. Výstupy výzkumu lze shrnout takto:

rozdíl mezi reálným a individuálním vnímáním chudoby u respondentů z malých obcí do 10 tis. obyvatel a z velkých měst (nad 100 tis. obyvatel) dosahoval přibližně trojnásobku, tedy individuálně vnímalo svůj statut jako chudobu třikrát více respondentů, než kolik se jich reálně na nebo pod hranicí chudoby nacházelo;

u respondentů ze středních obcí, tedy s počtem obyvatel 10–100 tis. dosáhl tento rozdíl až pětinásobku.

Důvodem této rozdílnosti je především variabilní vybavenost obcí a dostupnost dalších služeb včetně jejich ceny. Významný aspekt individuálního vnímání chudoby byl nalezen ve struktuře výdajů, kde bylo zjištěno, že přestože v převážné většině případů dosahované příjmy pokrývají běžné výdaje seniora, není schopen vytvářet rezervy pro nadstandardní výdaje (kterými je například spotřební elektronika). Důvodem individuálního vnímání chudoby je tak především neúplná soběstačnost v běžném životě.

Adresa pro korespondenci:

Mgr. Jitka Šroubová

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Zdravotně sociální fakulta

Ústav fyzioterapie a vybraných medicínských oborů

Branišovská 1645/31A

370 05 České Budějovice 2

e-mail: jitkasroubova@seznam.cz