Vzdělávání zdravotně postižených dětí a studentů

Autorka předkládá základní informace o vzdělávání zdravotně postižených dětí v mateřských školách, na základních, středních, vyšších odborných a na vysokých školách. V článku jsou popsány jednotlivé druhy škol pro zdravotně postižené děti, výčet zdravotních postižení, přehled speciálně vzdělávacích potřeb, typy školských poradenských zařízení, formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Dále jsou vysvětlena podpůrná a vyrovnávací opatření při studiu, nabízené služby u vysokoškolského vzdělávání, např. modifikace přijímacího řízení, modifikace studijních podmínek, osobní asistent, digitalizace studijních textů apod.

KLÍČOVÁ SLOVA:
vzdělávání zdravotně postižených dětí – zdravotní postižení – speciálně vzdělávací potřeby – opatření při studiu

VÝCHODISKA VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ

K zabezpečení článku 33 Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, se v odst. 1 říká: „Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon“, bylo nutné provést řadu dalších kroků, které se týkaly i zdravotně postižených dětí.

Podpora žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) všech základních škol, středních škol, vyšších odborných škol (VOŠ) a vysokých škol Univerzity Karlovy (UK), Pedagogické fakulty (PedF) a ostatních fakult UK, vychází z mezinárodních dokumentů, např.:

Deklarace práv mentálně postižených osob (OSN) z roku 1971 – mentálně postižená osoba má stejná práva jako ostatní občané, výslovně:

• právo na řádnou léčebnou péči, výuku a výchovu, které umožní v maximální míře rozvinout její možnosti a schopnosti;
• plné právo pracovat podle svých možností, nebo se zabývat jinou užitečnou činností a žít se svojí rodinou;
• omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům musí být jasně určeno a pravidelně kontrolováno, zároveň musí být stanoven kvalifikovaný opatrovník.
• článek 6: „Postižený má právo být chráněn před jakýmkoli vykořisťováním, zneužíváním nebo ponižujícím zacházením“ [11].

Deklarace práv zdravotně postižených osob (OSN) z roku 1975 – „zdravotně postižení, bez ohledu na původ, povahu a závažnost svého postižení, mají stejná základní práva jako jejich vrstevníci, mezi ně patří v prvé řadě právo žít důstojný, pokud možno plnohodnotný život“ [11].

Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (OSN) z roku 1993 – zajistit pro zdravotně postižené osoby stejná práva, jako mají ostatní, za tímto účelem mají být přijata příslušná opatření odstraňující překážky, které brání zdravotně postiženým v uplatňování těchto práv a v plné integraci do všech společenských aktivit. Standardní pravidla nejsou z hlediska mezinárodního práva závazná, pokud však budou aplikována velkým počtem států, mohou se stát mezinárodním obyčejovým právem.

Charta základních práv Evropské unie. Charta základních práv EU byla vyhlášena ve dnech 7.–9. prosince 2000 během konání Mezivládní konference v Nice. V současné době existuje ve formě společné Deklarace Evropského parlamentu, Rady a Komise, tedy jako dokument právně nezávazný. Charta stanoví zákaz diskriminace osob se zdravotním postižením a jejich právo na integraci do společnosti. Ustanovení charty zní: „Je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, geneticky daných vlastností, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orientace (článek 21). EU uznává a respektuje právo postižených osob na opatření, která mají za cíl zajistit jim nezávislý život, společenskou a profesní integraci a účast na životě společnosti (článek 26)“ [6].

Madridská deklarace byla přijata 23. března 2002 na Kongresu o osobách se zdravotním postižením v Madridu. Deklarace stanoví základní program akcí a opatření, které mají přispět k plnému uplatnění práv osob se zdravotním postižením, k vytvoření jejich rovných příležitostí a přístupu ke společenským zdrojům [10].

Amsterodamská smlouva upravuje práva osob se zdravotním postižením v článku 13, kde je zakotven i zákaz diskriminace z důvodu zdravotního postižení: „Aniž by byla dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem učinit jednomyslně opatření k potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace“ [7].

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením vstoupila v platnost v roce 2008. Úmluva doplnila po svém přijetí stávajících sedm základních lidskoprávních úmluv OSN. Tato Úmluva nezavádí žádná nová specifická práva, je založena na principu rovnoprávnosti, zaručuje osobám se zdravotním postižením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do života společnosti [7].

Podpora vzdělávání zdravotně postižených dětí vychází i z dokumentů na národní úrovni a z Dlouhodobého záměru UK. Realizace podpory studentů se speciálními potřebami napomáhá naplnit právo lidí na vzdělání a rovný přístup.

V uplynulém období bylo postupně vypracováno, vládou schváleno a realizováno pět Národních plánů podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, které formulovaly a nastavovaly politiku státu ve vztahu k osobám se zdravotním postižením a byla v nich stanovena konkrétní opatření, která byla pro dané období označena jako důležitá a prioritní. Na přípravě i monitorování Národních plánů se vždy aktivně podílely reprezentace zastupující zájmy osob se zdravotním postižením. Je možno objektivně konstatovat, že naplňováním Národních plánů prokazatelně došlo ke zlepšení přístupu státu k osobám se zdravotním postižením.

Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015–2020 byl přijat vládou ČR na jaře 2015. Obsah je zaměřen na výčet strategických oblastí podpory osob se zdravotním postižením, na které je Národní plán zaměřen. Vyjmenované oblasti svým obsahem navazují na jednotlivé články Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením [16]. Základním účelem Národního plánu je pokračovat v prosazování a podpoře integrace osob se zdravotním postižením a prostřednictvím konkrétních opatření naplňovat jednotlivé články Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Účelem Národního plánu je i nastavení fungujících systémů vzdělávání, sociálních a zdravotních služeb i bezbariérového prostředí v tom nejširším smyslu [16].

VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ

„Vzdělávání zdravotně postižených dětí, žáků a studentů (dále jen „žáků“) je jednou z nejúčinnějších metod kompenzace důsledků postižení. Právě nedostatečná úroveň vzdělání bývá překážkou při hledání pracovního uplatnění na trhu práce, ale i výrazným limitujícím faktorem pro samostatnou výdělečnou činnost. Proto by rodiče těchto žáků měli od počátku usilovat o to, aby se jim dostalo co možná nejlepšího vzdělání, pochopitelně s přihlédnutím k zdravotnímu stavu a schopnostem dětí. V současné době je této problematice věnována náležitá pozornost, zejména ve vztahu k dětem s mentálním postižením, a s důrazem na integrované vzdělávání“ [5].

K zabezpečení těchto trendů vydalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) řadu právních předpisů, včetně metodických pokynů. Tyto právní předpisy výrazným způsobem upravují a rozšiřují možnosti vzdělávání právě dětem s těžší mi formami zdravotního postižení. Pro zdravotně postižené děti umožňuje školský zákon osvobození od povinné školní docházky, zajištění vzdělávání v širším slova smyslu tak, aby i tyto děti mohly realizovat své právo na vzdělávání. Škola již nemůže odmítnout vzdělávání formou individuální integrace v běžné škole, pokud taková škola nemá podmínky k takovému vzdělávání. Školy napříště musí dbát na to, aby svoje prostředí či personální obsazení přizpůsobily ke vzdělávání žáků a studentů s těžkým zdravotním postižením. Vytvoření bezbariérových podmínek a soustředění odborné speciálně pedagogické, případně rehabilitační péče ve vytypovaných mateřských a základních školách tak neblokuje možnost přijetí dětí a žáků do všech ostatních škol a školských zařízení běžného typu.

Jednotlivými druhy škol podle zákona č. 561/2004 Sb. jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky.

Typy speciálních škol pro účely jejich označování jsou:

a) mateřská škola pro zrakově postižené, základní škola pro zrakově postižené, střední škola pro zrakově postižené (střední odborné učiliště pro zrakově postižené, odborné učiliště pro zrakově postižené, praktická škola pro zrakově postižené, gymnázium pro zrakově postižené, střední odborná škola pro zrakově postižené), konzervatoř pro zrakově postižené;

b) mateřská škola pro sluchově postižené, základní škola pro sluchově postižené, střední škola pro sluchově postižené (střední odborné učiliště pro sluchově postižené, odborné učiliště pro sluchově postižené, praktická škola pro sluchově postižené, gymnázium pro sluchově postižené, střední odborná škola pro sluchově postižené);

c) mateřská škola pro hluchoslepé, základní škola pro hluchoslepé;

d) mateřská škola pro tělesně postižené, základní škola pro tělesně postižené, střední škola pro tělesně postižené (střední odborné učiliště pro tělesně postižené, odborné učiliště pro tělesně postižené, praktická škola pro tělesně postižené, gymnázium pro tělesně postižené, střední odborná škola pro tělesně postižené);

e) mateřská škola logopedická, základní škola logopedická;

f) mateřská škola speciální, základní škola praktická, základní škola speciální, odborné učiliště, praktická škola;

g) základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení, základní škola pro žáky se specifickými poruchami chování;

h) mateřská škola a základní škola při zdravotnickém zařízení, základní škola speciální při zdravotnickém zařízení (§ 5 vyhlášky č. 73/2005 Sb.).

Žákem se SVP se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Žáci se SVP mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.

Žákem se SVP je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.

Zdravotním postižením je mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení s více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Nejpočetnější skupinou žáků se specifickými vzdělávacími potřebami jsou žáci se specifickou poruchou učení, konkrétně s dyslexií, dyskalkulií, dysgrafií, dysortografií a dyspraxií různého stupně. Dalšími jsou žáci se specifickými poruchami chování na základě ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders), u kterých může být specifická porucha chování provázena také rysy specifické poruchy učení [3].

Žákem s těžkým zdravotním postižením, který při vzdělávání vyžaduje velmi vysokou nebo vysokou míru podpůrných opatření, zejména ve vztahu k počtu žáků a souběžně působících pedagogických pracovníků ve třídě nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením, se rozumí žák:

a) s těžkým zrakovým postižením, které žákovi znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje zrakové vnímání a i s využitím kompenzačních pomůcek znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje vnímání černotisku a orientaci prostřednictvím zraku;

b) s těžkým sluchovým postižením, které žákovi znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje rozumění mluvené řeči i při využití kompenzačních pomůcek a zrakové kontroly;

c) s těžkým tělesným postižením, které závažným způsobem omezuje nebo vylučuje samostatný pohyb žáka, psaní a manipulaci s učebními materiály;

d) s těžkou poruchou dorozumívacích schopností, která znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje komunikaci a užívání jazyka a řeči mluvené či psané pro účely vzdělávání;

e) s autismem, těžkým nebo hlubokým mentálním postižením nebo souběžným postižením s více vadami;

f) s těžkou poruchou chování, která se v průběhu vzdělávání projevuje násilným porušováním sociálních vztahů, poruchami emocí, hyperkinetickými poruchami nebo jejich kombinací;

g) s jiným zdravotním postižením, které závažným způsobem ovlivňuje průběh vzdělávání.

Žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem se mohou vzdělávat v základní škole speciální, a to na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Vzdělávání v základní škole speciální má deset ročníků. Tyto speciální školy mohou navíc ještě nabízet logopedii, arteterapii, muzikoterapii, canisterapii, ergoterapii, hiporehabilitaci nebo ucelenou rehabilitaci.

Zdravotním znevýhodněním je zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní porucha vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání.

Sociálním znevýhodněním je:

a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy;

b) nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo

c) postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území ČR podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

Za žáka se sociálním znevýhodněním se považuje zejména žák z prostředí, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání, včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, a žák znevýhodněný nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. Pro žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařazení žáka do některé formy speciálního vzdělávání provádí ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žáka nebo se souhlasem zletilého žáka, a to na základě doporučení školského poradenského zařízení, jehož součástí je navržení míry podpůrných opatření. Může předcházet diagnostický pobyt tohoto žáka ve škole, do níž má být zařazen, a to v délce 2–6 měsíců (§ 10 vyhláška č. 73/2005 Sb.).

Speciální pedagog (etoped)

Speciální pedagog je odborník, který se zaměřuje na výchovu a vzdělávání dětí s určitým typem postižení (například etoped – specialista na poruchy chování). Speciální pedagog může pracovat přímo na škole jako učitel nebo funguje na odborných pracovištích (speciální pedagogické centrum, poradny, střediska výchovné péče). Zajišťuje diagnostiku postižení dítěte, dále pak pedagogickou nápravu souvisejících obtíží. Jeho hlavním úkolem je stanovit aktuální schopnosti a dovednosti dítěte, možnosti nápravy oslabených oblastí a případnou kompenzaci postižení (například doporučení speciálních pomůcek, výběr pedagogického asistenta). Rodičům pomáhá s volbou vhodné školy pro dítě, dále pak s výběrem povolání, spoluvytváří individuální vzdělávací plány pro děti integrované v běžných školách.

Poradenské služby

Poradenské služby ve školách a školských poradenských zařízeních (ŠPZ) jsou poskytovány žákům, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením. Standardní poradenské služby jsou poskytovány bezplatně, a to na žádost žáků, jejich zákonných zástupců, škol nebo školských zařízení. Podmínkou poskytnutí psychologické nebo speciálně pedagogické poradenské služby je předání informace a písemný souhlas žáka nebo jeho zákonného zástupce. Výsledkem je zpráva z vyšetření a doporučení obsahující návrhy úprav ve vzdělávání žáka.

Pedagogicko-psychologická poradna ve vztahu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami např.:

• Doporučuje zákonným zástupcům a řediteli školy návrhy podpůrných nebo vyrovnávacích opatření, zařazení do vzdělávacího programu přizpůsobeného vzdělávacím potřebám žáka, případně zařazení do školy a třídy odpovídající vzdělávacím potřebám žáka; provádí také psychologická a speciálně pedagogická vyšetření.
• Zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků škol a na základě výsledků psychologické a speciálně pedagogické diagnostiky vypracovává odborné posudky a návrhy podpůrných nebo vyrovnávacích opatření pro školy a školská zařízení.
• Poskytuje poradenské služby.
• Zajišťuje prevenci sociálně patologických jevů, realizaci preventivních opatření a koordinaci školních metodiků prevence. 

Školská poradenská zařízení (ŠPZ) zajišťují pro děti, žáky a studenty a jejich zákonné zástupce, pro školy a školská zařízení informační, diagnostickou, poradenskou a metodickou činnost, poskytují odborné speciálně pedagogické a pedagogicko-psychologické služby, preventivně výchovnou péči a napomáhají při volbě vhodného vzdělávání dětí, žáků nebo studentů a přípravě na budoucí povolání (§ 116 a 104 zákona č. 561/2004 Sb.). ŠPZ pravidelně vyhodnocuje, zda zařazení žáka do vzdělávacího programu upraveného pro žáky se zdravotním postižením, způsob vzdělávání a podpůrná opatření poskytovaná žákovi ve škole odpovídají jeho SVP. Dále spolupracují s orgány sociálně-právní ochrany dětí a orgány péče o mládež a rodinu, zdravotnickými zařízeními, popř. s dalšími orgány a institucemi. Obsahem poradenských služeb je např. činnost přispívající zejména k:

a) vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj žáků, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením a v průběhu vzdělávání;

b) naplňování vzdělávacích potřeb a rozvíjení schopností, dovedností a zájmů před zahájením a v průběhu vzdělávání;

c) prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálně patologických jevů (zejména šikany a jiných forem agresivního chování, zneužívání návykových látek) a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací;

d) vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů integrace žáků se zdravotním postižením;

e) vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění;

f) vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo etnických skupin, pro žáky nadané a mimořádně nadané; g) rozvíjení pedagogicko-psychologických a speciálně pedagogických znalostí a profesních dovedností pedagogických pracovníků ve školách a školských zařízeních;

h) zmírňování důsledků zdravotního postižení a prevenci jeho vzniku.

ŠPZ zpracovává záznamy o vyšetření a péči individuální i skupinové a záznamy o spolupráci se školami a školskými zařízeními.

Speciálně pedagogické centrum ve vztahu k dětem se SVP např.:

• poskytuje poradenské služby při výchově a vzdělávání žáků se zdravotním postižením, jakož i dětí s hlubokým mentálním postižením;
• zjišťuje speciální připravenost žáků se zdravotním postižením na povinnou školní docházku a SVP žáků se zdravotním postižením a žáků se zdravotním znevýhodněním, zpracovává odborné podklady pro integraci těchto žáků a pro jejich zařazení a přeřazení do škol a školských zařízení a pro další vzdělávací opatření;
• připravuje posudky pro účely uzpůsobení maturitní zkoušky a jednotlivé zkoušky;
• zajišťuje speciálně pedagogickou péči a speciálně pedagogické vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením, kteří jsou integrováni nebo kterým je stanoven jiný způsob plnění povinné školní docházky;
• vykonává speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku a poskytuje poradenské služby se zaměřením na pomoc při řešení problémů ve vzdělávání, v psychickém a sociálním vývoji, na zjištění individuálních předpokladů a vytváření podmínek pro uplatňování a rozvíjení schopností, nadání a na začleňování do společnosti.

Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením

Speciální vzdělávání žáků se zdravotním postižením je zajišťováno:

a) formou individuální integrace,

b) formou skupinové integrace,

c) ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (dále jen „speciální škola“),

d) kombinací forem uvedených pod písmeny a) až c).

Individuální integrací se rozumí vzdělávání žáka:

a) v běžné škole, nebo

b) v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení.

Skupinovou integrací se rozumí vzdělávání žáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení.

Žák se zdravotním znevýhodněním se výjimečně a pouze po dobu nezbytně nutnou může vzdělávat v základní škole nebo třídě základní školy pro žáky se zdravotním postižením, pokud při vzdělávání v základní škole celkově selhává a pokud to vyžaduje jeho zájem. Žáka lze zařadit na základě písemného potvrzení odborného lékaře. Nejméně jedenkrát za školní rok ŠPZ posoudí, zda důvody pro vzdělávání žáka trvají; pokud tyto důvody pominuly, navrhne zákonnému zástupci žáka nebo zletilému žákovi vzdělávat se ve škole nebo třídě pro žáky bez zdravotního postižení.

INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Institut inkluzivního vzdělávání lze vnímat jako zastřešující přístup ke vzdělávání všech žáků, který vede k celkové změně pohledu na vzdělávání. Chceme-li zapojit do výuky všechny žáky bez výjimky, tzn. společně vzdělávat nejen žáky s odlišným mateřským jazykem a žáky „bez SVP“, ale i žáky mimořádně nadané, či žáky s poruchami učení, žáky se sociálním znevýhodněním nebo žáky s postižením, směřujeme k inkluzívnímu vzdělávání a vytváříme inkluzivní školu. Inkluzivní škola vzdělává všechny žáky společně a poskytuje každému jednotlivci individuální přístup dle jeho individuálních potřeb, které průběžně vyhodnocuje.

Inkluzivní vzdělávání znamená spravedlivý a rovný přístup ke vzdělávacím příležitostem pro všechny děti bez výjimky. Je kladen důraz na solidaritu, pospolitost, spolupráci a vzájemnou pomoc, spoluúčast na vlastním rozvoji, učení prostřednictvím podnětného prostředí a kvalitních učebních situací [13].

Inkluzivní vzdělávání může fungovat pouze v případě, kdy škola vytvoří konkrétní opatření podpory pro žáky i pro pedagogické pracovníky. Taková škola, která dokáže naplnit potřeby všech dětí i pedagogů a hledat pozitivní přínos každého žáka, který přichází, je pak ideálním místem pro formování kvalitních interpersonálních vztahů a celkový rozvoj všech žáků a pedagogů. Exkluzivní škola vyjímá některé žaky a poskytuje jim odlišné prostředí než jiným. Inkluzivní škola se snaží ponechat pohromadě širokospektrální skupinu všech dětí a vzdělávat je společně. Trendem je exkluzi minimalizovat, a pokud to jde, ponechávat relativně přirozené, tedy smíšené skupiny žaků [4].

Lze si přitom položit otázku, jaký je tedy rozdíl mezi integrací a inkluzí žáků se SVP. Je to totéž? Při integraci se žákovi pomáhá začlenit do třídy. Nejde ani tak o to, že se přizpůsobí třída zvlášť žákovi. Inkluzivní znamená opačný pohled na žáka. Vychází se z přesvědčení, že žák se SVP má své schopnosti, dovednosti a návyky, a úkolem školy je mu poskytnout takové edukační prostřední, ve kterém žák najde optimální podněty pro svůj rozvoj. Jde tedy o vytvoření diferencovaných podmínek různým dětem tak, aby všechny získaly prostředí, které je optimálně rozvíjí a přitom mohou pracovat společně v sociální skupině [4].

Vyrovnávacími opatřeními při vzdělávání žáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním se rozumí využívání pedagogických, popř. speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Škola tato opatření poskytuje na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popř. ve spolupráci se školským poradenským zařízením.

Podpůrnými opatřeními se podle vyhlášky č. 73/2005 Sb. rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

Podpůrná opatření spočívají v:

a) poradenské pomoci školy a školského poradenského zařízení;

b) úpravě organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně zabezpečení výuky předmětů speciálně pedagogické péče a včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky;

c) úpravě podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání;

d) použití kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek, využívání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, Braillova písma a podpůrných nebo náhradních komunikačních systémů;

e) úpravě očekávaných výstupů vzdělávání v mezích stanovených rámcovými vzdělávacími programy a akreditovanými vzdělávacími programy;

f) vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu;

g) využití asistenta pedagoga;

h) využití dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka českého znakového jazyka, přepisovatele pro neslyšící nebo možnosti působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů, nebo

i) poskytování vzdělávání nebo školských služeb v prostorách stavebně nebo technicky upravených.

Podpůrná opatření se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti a lze je kombinovat. Podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení. Podpůrná opatření druhého až pátého stupně lze uplatnit pouze s doporučením školského poradenského zařízení. Podmínkou poskytování podpůrného opatření druhého až pátého stupně školou nebo školským zařízením je vždy předchozí písemný informovaný souhlas zletilého žáka, studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka.

Stupně podpůrných opatření:

1. stupeň podpory – škola sama diagnostikuje a realizuje podpůrná opatření v rámci své běžné činnosti, která hradí z běžného rozpočtu školy; slouží k dlouhodobé podpoře při mírných obtížích ve vzdělávání nebo ke krátkodobé podpoře (max. 6 měsíců) při závažnějších obtížích. Cílovou skupinou jsou děti, žáci a studenti bez ohledu na příčiny znevýhodnění.
2. stupeň podpory – diagnostikuje ŠPZ a škola realizuje podpůrná opatření s jeho podporou; žákovi přísluší navýšený normativ. Poskytuje se podpora odpovídající oslabení funkčních schopností nebo stanoveným potřebám žáka vyžadujícího při vzdělávání lehkou míru podpory. Selhávání žáka z důvodu oslabení kognitivního výkonu (žáci s „hraniční“ inteligencí), oslabení sluchových a zrakových funkcí, onemocnění (včetně psychického), které nemá závažnější dopady do vzdělávání, nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka, oslabení dorozumívacích dovedností.
3. stupeň podpory – diagnostikuje ŠPZ a škola realizuje podpůrná opatření s jeho výraznější podporou; žákovi (škole) přísluší navýšený normativ (vyšší než ve 2. stupni). Podpora se poskytuje při odpovídajícím úbytku funkčních schopností, které vyžadují při vzdělávání střední míru podpory. Selhávání žáka z důvodu lehkého mentálního postižení, zrakového či sluchového postižení (slabozrakost, nedoslýchavost), narušených komunikačních schopností, tělesného postižení či onemocnění (včetně psychického) se závažnějšími dopady do vzdělávání, neznalosti vyučovacího jazyka, syndromu CAN (týrané, zanedbávané a zneužívané dítě).
4. stupeň podpory – diagnostikuje ŠPZ a škola realizuje podpůrná opatření s jeho výraznou podporou; žákovi (škole) přísluší navýšený normativ (vyšší než ve 3. stupni). Podpora se poskytuje při odpovídajícím úbytku funkčních schopností nebo stanoveným potřebám, které vyžadují při vzdělávání vysokou míru podpory. Selhávání žáka z důvodu středně těžkého či těžkého mentálního postižení, těžkého zrakového či těžkého sluchového postižení (nevidomost, hluchota), závažného tělesného postižení či onemocnění, poruchy autistického spektra, neschopnosti komunikovat prostřednictvím mluveného či psaného slova.
5. stupeň podpory – diagnostikuje ŠPZ, vzdělávání žáka je výrazně upraveno; žákovi (škole) přísluší navýšený normativ (vyšší než ve 4. stupni). Podpora se poskytuje při odpovídajícím úbytku funkčních schopností, které vyžadují při vzdělávání velmi vysokou míru podpory“ [1]. Selhávání žáka z důvodu hluboké mentální retardace, kombinace těžkého zdravotního postižení [9].

Škole vzdělávající žáka, který má přiznána podpůrná opatření 2.–5. stupně, náleží finanční zvýhodnění. Tato částka je závislá na finančním vyjádření náročnosti vzdělávání každého konkrétního žáka. Navýšení finančních prostředků poskytovaných na činnost školy ze státního rozpočtu z důvodu využití asistenta pedagoga je možné pouze, pokud dalo souhlas MŠMT v případě škol jím zřizovaných nebo registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, nebo Krajský úřad v případě ostatních škol.

Speciální vzdělávací potřeby žáků zjišťuje ŠPZ. Při přijímání ke vzdělávání a při jeho ukončování se stanoví vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám a při hodnocení se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Délku středního a vyššího odborného vzdělávání může ředitel školy ve výjimečných případech jednotlivým žákům nebo studentům se zdravotním postižením prodloužit, nejvýše však o 2 školní roky.

Dále mají právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou.

Dětem, žákům a studentům, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím znakové řeči, těm, kteří nemohou číst běžné písmo zrakem, se zajišťuje právo na vzdělávání s použitím Braillova hmatového písma a těm, kteří se nemohou dorozumívat mluvenou řečí, se zajišťuje právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím náhradních způsobů dorozumívání.

Ředitelé škol mohou ve třídě nebo studijní skupině zřídit funkci asistenta pedagoga, který pomáhá žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází.

Hlavními činnostmi asistenta pedagoga jsou:

a) pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky a zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází;

b) podpora žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí;

c) pomoc žákům při výuce a při přípravě na výuku; d) nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování a při akcích pořádaných školou mimo místo, kde škola uskutečňuje vzdělávání.

Plnění povinné školní docházky lze uskutečnit i jiným způsobem, a to:

a) individuálním vzděláváním, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole;

b) vzděláváním žáků s hlubokým mentálním postižením (§ 37 a 40 zákona č. 561/2004 Sb.)

INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Ředitel školy může s písemným doporučením ŠPZ povolit nezletilému i zletilému žákovi se SVP nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (§ 16, 18 a 19 zákona č. 561/2004 Sb.). Individuální vzdělávací plán se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižením, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popř. psychologického vyšetření školským poradenským zařízením, případně doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře nebo dalšího odborníka, vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. O povolení individuálního vzdělávání rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávání lze povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy. Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud:

a) jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání;

b) jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka;

c) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou;

d) jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.

Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky.

Přípravné třídy základní školy

Obec, svazek obcí nebo kraj mohou se souhlasem krajského úřadu zřizovat přípravné třídy základní školy pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, které jsou sociálně znevýhodněné a u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 7 dětí. O zařazování žáků do přípravné třídy základní školy rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce dítěte a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení (§ 46 a 47 zákona č. 561/2004 Sb.).

Průběh základního vzdělávání

Ředitel školy může převést žáka do vzdělávacího programu základního vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením nebo do vzdělávacího programu základní školy speciální na základě písemného doporučení odborného lékaře a ŠPZ pouze s předchozím písemným souhlasem zákonného zástupce žáka. Žákovi se zdravotním postižením může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělávání do konce školního roku, v němž žák dosáhne 20. roku věku, v případě žáků s těžkým mentálním postižením, žáků s více vadami a žáků s autismem pak se souhlasem zřizovatele do 26. roku věku.

Odklad povinné školní docházky

Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného ŠPZ a odborného lékaře. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. Pokud se u žáka v první třídě projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok.

V rámci středního vzdělávání může ředitel školy ze závažných důvodů, zejména zdravotních, uvolnit žáka na žádost zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu; žáka se zdravotním postižením může také uvolnit z provádění určitých činností, popř. rozhodnout, že tento žák nebude v některých předmětech hodnocen, ne však z předmětu, rozhodujícího pro odborné zaměření absolventa.

V rámci vyššího odborného vzdělávání může ředitel školy studentovi přerušit vzdělávání, a to na dobu nejvýše 2 let. Po dobu přerušení vzdělávání student není studentem této vyšší odborné školy. Ředitel školy je povinen přerušit vzdělávání studentce z důvodů těhotenství a mateřství, jestliže praktická příprava probíhá na pracovištích nebo ve formě prací zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, nebo jestliže vyučování podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství studentky.

Vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením a autismem

Dítěti s hlubokým mentálním postižením stanoví krajský úřad místně příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte se souhlasem zákonného zástupce dítěte takový způsob vzdělávání, který odpovídá duševním a fyzickým možnostem dítěte, a to na základě doporučujícího posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Zároveň zajistí odpovídající pomoc při vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedagogickou a metodickou. Základní vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením může, s předchozím souhlasem MŠMT, trvat deset ročníků. Vzdělávání žáků se uskutečňuje v základní škole speciální, a to se souhlasem zákonného zástupce a na základě písemného doporučení odborného lékaře a ŠPZ.

Školy při zdravotnických zařízeních

Tato situace může nastat v případě, kdy je dítě hospitalizováno ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče delší dobu. Aby nedošlo k prodlení ve výuce, může se žák zúčastnit výuky v nemocnici. V mateřské a základní škole při zdravotnickém zařízení lůžkové péče se mohou vzdělávat žáci se zdravotním oslabením nebo žáci dlouhodobě nemocní umístění v tomto zdravotnickém zařízení, pokud to jejich zdravotní stav umožňuje. Základní školy mohou poskytovat podle svých možností individuální konzultace ve všeobecně vzdělávacích předmětech i žákům středních škol umístěným v tomto zdravotnickém zařízení.

K zařazení do této školy se vyžaduje doporučení ošetřujícího lékaře a souhlas zákonného zástupce žáka. Rozsah a organizaci výuky žáka určuje ředitel školy po dohodě s ošetřujícím lékařem.

STUDENTI SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH

Studentem či uchazečem o studium se speciálními potřebami (SP) [15] je ten, který vzhledem k vrozené nebo získané povaze svého zdravotního stavu vyžaduje modifikaci přijímacího řízení, studijních podmínek, odstranění fyzických překážek, popř. jiné zvláštní úpravy prostor za účelem úspěšného průběhu studia.

Poznámka: Právní předpisy týkající se vzdělávání žáků používají termín „speciální vzdělávací potřeby“, ale v rámci výuky na vysokých školách se používá termín „speciální potřeby“. Podle zákona č. 111/1998 Sb. mají studenti i uchazeči o studium se zdravotním postižením či znevýhodněním stejné právo získat vysokoškolské vzdělání jako jejich zdraví kolegové. Systém podpory studentům se SP poskytuje každému studentovi a uchazeči o studium v maximální možné míře takovou službu nebo úpravu studia a prostředí, které umožní důsledky postižení, projevující se při studiu, kompenzovat. Poskytované služby a úpravy však nesmějí snižovat studijní nároky, tzn. že každý student musí prokázat stejné průběžné i výstupní výsledky pro dosažení požadované kvalifikace.

Podpora poskytovaná studentům se SP je zajišťována různými subjekty ve vzájemné součinnosti. Zabezpečují ji zejména kontaktní osoby pro studenty na příslušných fakultách, Kancelář pro studenty a zaměstnance se SP, speciální pracoviště a poradny zaměřené na jednotlivé cílové skupiny studentů, garanti studijních programů, studijní oddělení příslušných fakult a v neposlední řadě individuální subjekty podpory v podobě konkrétních vyučujících a ostatních pracovníků univerzity [12].

Od roku 2007 celá koordinace této služby na univerzitní úrovni přechází na Kancelář pro studenty se speciálními potřebami, která je součástí Informačně-poradenského centra Univerzity Karlovy. Organizace této služby, která pomáhá studentům se SP při studiu (pomoc při přípravě na zkoušku, doprovod, tutoring [7], načítání textů atp.), se musela přizpůsobit zákonu o sociálních službách. Podle zákona student může požádat o tzv. příspěvek na péči, ze kterého bude hradit služby, které jsou pro něho potřebné a nezbytné. Pokud však bude pro studenty příspěvek na péči nedostatečný, mohou zažádat Kancelář pro studenty se speciálními potřebami na UK o služby, např. o asistenta. 

V praxi rozeznáváme tyto skupiny studentů se SP:

• s pohybovým postižením,
• se zrakovým postižením,
• se sluchovým postižením,
• se specifickými poruchami učení,
• s psychologickými a psychiatrickými poruchami,
• s chronickým somatickým onemocněním nebo oslabením a s kombinovaným postižením.

„Každý student, pokud hodlá využívat podpory studentům se SP, musí nejdříve požádat o zařazení do evidence mezi studenty se SP (neděje se tak automaticky, např. uvedením údaje v přihlášce ke studiu). K tomu je nutné:

• udělit informovaný souhlas studenta,
• dodat potvrzení o zdravotním postižení studenta,
• provedení tzv. funkční diagnostiky (FDG) studenta se SP (zpracovávají odborné poradny PedF pod koordinací kontaktní osoby), student se musí k této diagnostice přihlásit.

Evidence těchto studentů je základní podmínkou získání příspěvku pro fakulty od MŠMT na zvýšené náklady na studium. Výše příspěvku se odvíjí od typu postižení studenta a studovaného oboru. Klasifikace:

• zrakové postižení – klasifikace A1 a A2,
• sluchové postižení – klasifikace B1 a B2,
• tělesně postižení – klasifikace C1 a C2,
• specifické poruchy učení – klasifikace D,
• psychické poruchy a somatická onemocnění – klasifikace E“ [15].

Funkční diagnostika

Pro zařazení do Evidence studentů se SP na všech fakultách UK je nutné absolvovat funkční diagnostiku, která bude při studiu sloužit jako doklad o možných modifikacích průběhu vzdělávání. Jako podklad k této diagnostice slouží potvrzení od lékaře. Funkční diagnostika je provedena odborníky přímo na PedF a v jejím rámci jsou sestavena mimo jiné doporučení a úpravy v kurzech oboru, do kterého se student zapsal. Zpracovává se na zvláštní formulář, po jehož předložení se student domluví s konkrétními pedagogy na modifikaci výuky, popř. zkoušení. Bez této FDG není možné zařazení do Evidence studentů a poskytování úpravy studia. V souvislosti se zařazením do Evidence studentů se SP je také potřeba podepsat Informovaný souhlas [2].

Posudek FDG je vyhotoven na předepsaném formuláři jako výsledek osobní konzultace studenta s odborným pracovníkem. Jeho účelem je identifikovat potřeby a případná omezení studenta v průběhu studia a následně navrhnout vhodné mechanismy či opatření vedoucí k jejich uspokojování či kompenzaci. Provedení FDG lze podle potřeby zopakovat, popř. aktualizovat, o využití posudku FDG rozhoduje vždy student a sám informuje vyučující na podkladě provedené FDG nebo ve spolupráci s kontaktní osobou. Výsledný posudek je součástí dokumentace studenta vedené na studijním oddělení a na jeho základě (za splnění dalších podmínek) proběhne evidence studenta v informačním systému Student. Úprava podmínek studia závisí na typu a rozsahu postižení a zahrnuje například:

• navýšení času při písemném zkoušení,
• volba mezi ústní a písemnou formou zkoušení dle potřeb studenta,
• využití poradenských služeb Poradenského centra – psycholog, speciální pedagog,
• poskytnutí studijních materiálů v elektronické podobě,
• poskytnutí podpůrných technických prostředků,
• vytvoření individuálního studijního plánu [2].

Studenti se SP evidovaní v informačním systému mohou využívat širokého spektra služeb a úprav studijních podmínek. Tyto služby jsou bezplatné na základě typu jejich zdravotního postižení a studovaného oboru. Studenti také mohou žádat o příspěvek na své vzdělávání. Nadace Sophia poskytuje příspěvky na základě písemných přihlášek žadatelů a jejich vyhodnocení. Přihláška musí být podána za podmínek určených nadací [14] na www: http://www.nadacesophia.cz/prisp.asp.

Mezi nabízené služby patří např.:

• modifikace přijímacího řízení (odlišné od běžného postupu, ale jen v minimálně nutné míře), kdy uchazeč o studium může s ohledem na své zdravotní postižení žádat o jeho úpravu. Žádost se přikládá k přihlášce ke studiu;
• modifikace studijních podmínek v průběhu studia mohou být poskytovány na úrovni centrální (celouniverzitní) nebo fakultní (ty organizačně zajišťuje nebo zprostředkovává kontaktní osoba). Jedná se např. o žádost o individuální studijní plán, úpravy formy a průběhu plnění studijních povinností, zápočtů a zkoušek, žádost o asistenci při studiu, tlumočení, zapůjčení pomůcky, digitalizaci apod.;
• klíčové podpůrné služby jsou nezbytné pro řádné studium a jsou poskytovány na všech fakultách na jednotné úrovni a ve srovnatelné podobě. Jedná se o asistenci při studiu, digitalizaci studijních materiálů, tlumočnické, přepisovatelské a zapisovatelské služby a informační a poradenské služby. V kompetenci jednotlivých fakult pak je poskytování dalších podpůrných služeb, např. individuální výuka, půjčování pomůcek, zajišťování bezbariérovosti apod. [15].

Osobní asistent – asistence při studiu

I na vysoké škole je možné požádat o osobního asistenta. Asistence při studiu napomáhá studentům se SP v úspěšném průběhu studia a usnadňuje jejich integraci do akademického prostředí. V tomto případě může být asistentem pouze student dané fakulty nebo univerzity, kterému bude za práci vyplácena odměna formou stipendia. Je založena na mezistudentské pomoci. Jedná se o sebeurčující typ asistence, kdy má student maximální možnost určovat způsob podpory, protože sám instruuje asistenta podle svých potřeb a řídí jeho práci. Mezi možné formy asistence patří zejména zápis přednášek, příprava na přednášky nebo zkoušky, pořizování studijních materiálů, doučování, načítání textů, doprovod, obecná podpora při studiu a přímá studijní podpora při specifických situacích. Novinkou je, že musí absolvovat školení, které např. v Praze odborně zajistí Katedra sociální práce FF UK [15].

Digitalizace studijních textů je jednou ze základních forem podpory studentů s postižením zraku. Spočívá v převedení dokumentu do elektronické (digitální) podoby, eventuálně je možné text vytisknout v Braillově písmu.

Tlumočnické, přepisovatelské a zapisovatelské služby z českého jazyka a do českého jazyka se poskytují v průběhu studia a konzultací s vyučujícím, při vyřizování studijních záležitostí apod. Přepisovatelskými službami se označuje tzv. simultánní přepis, tj. doslovný přepis mluvené řeči v reálném čase, kdy podle přednášky vyučujícího přepisovatel píše na elektronické klávesnici připojené k počítači nebo notebooku. Text simultánního přepisu může být zobrazován na běžném monitoru počítače nebo promítán na velkou plochu. Zápis je možné přirovnat k pořizování poznámek v průběhu výuky. Tyto služby poskytují studentům s postižením sluchu asistenti při výuce [15].

Přístupnost budov spočívá zejména ve vybudování bezbariérových přístupů, sociálních zařízení a přechodů mezi jednotlivými budovami pro tělesně postižené studenty.

Speciální informační a poradenské služby

Jejich účelem je zprostředkovat informace o nabídce studijních oborů z hlediska přístupnosti pro uchazeče s jednotlivými typy zdravotních postižení. Cílem je rovněž poskytnout uchazečům a studentům v průběhu rané fáze adaptace na vysokoškolské studium orientaci v systému podpory, klíčových podpůrných služeb a nároků na ně kladených.

Mezi další služby pro všechny studenty na celouniverzitní úrovni lze zmínit výuku anglického jazyka pro studenty se sluchovým postižením a zajištění sportovního využití studentů se zdravotním postižením [15].

Základními právními předpisy jsou:

• zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
• vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,
• vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů,
• nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Anna Arnoldová

Katedra posudkového lékařství IPVZ

Ruská 85 100 05 Praha 10

e-mail: posudkove@ipvz.cz