Trendy plodnosti a potratovosti v Česku

Overview

Zhodnocení vývoje ukazatelů plodnosti a potratovosti za poslední tři desetiletí ukázalo, že dosaženou hodnotou úhrnné plodnosti 1,83 dětí na ženu se Česko v roce 2021 dostalo na přední příčky v Evropě. Odklad plodnosti do vyššího věku žen, který stál za prudkým propadem plodnosti až k hranici 1,1 dětí na ženu, se postupně zpomalil a v letech 2015–2021 zastavil. V posledních letech docházelo k růstu měr plodnosti jak u žen ve věku 30 let a starších, tak vyváženě i u žen mladších 30 let. V evropském kontextu si Česko udržovalo pozici země s nižší mírou reprodukčního stárnutí. Příznivé demografické postavení Česka mezi evropskými státy dokresluje také relativně nízká úroveň umělé potratovosti. Odklad plodnosti žen do vyššího věku nebyl doprovázen zvýšením umělé potratovosti u mladých žen, ale naopak.

Vzhledem k meziročnímu zvýšení úhrnné plodnosti (z 1,71 v roce 2020 na 1,83 v roce 2021) lze počáteční efekt pandemie COVID-19 na plodnost hodnotit pozitivně. Nicméně následný pokles na 1,62 dětí na ženu v roce 2022 je již výsledkem souběhu nepříznivých vlivů vplývajících z protipandemických opatření a zhoršujících se ekonomických podmínek, ke kterým se posléze přidala i nová bezpečnostní rizika spojená s válkou na Ukrajině. Vytvořily se tak podmínky pro další odklad plodnosti do vyššího věku žen.

Klíčová slova:

plodnost, potratovost, reprodukční stárnutí, odklad plodnosti

ÚVOD

Klíčovou charakteristikou pro zhodnocení demografického chování každé populace je vývoj intenzity a časování plodnosti. V Česku bylo až do počátku 90. let 20. století důležité sledovat i vývoj potratovosti, protože především umělá potratovost představovala významnou reprodukční ztrátu. Mezi vývojem úrovně plodnosti a potratovosti byla zřejmá úzká souvislost, a to v podobě zrcadlově obrácených výkyvů (1).

Prudký nárůst počtu interrupcí se projevoval v poklesu úrovně realizované plodnosti žen a naopak – pokles počtu interrupcí se odrážel v růstu počtu narozených dětí. Výkyvy ve vývoji obou ukazatelů časově odpovídaly době zpřísňování či zmírňování předpisů týkajících se provádění interrupcí nebo propopulačních opatření. Po roce 1990 již probíhá vývoj ukazatelů plodnosti a umělé potratovosti nezávisle na sobě. Přispěly k tomu zásadní změny v metodách plánovaného rodičovství. Je důležité připomenout, že liberální přístup k interrupcím zůstal v platnosti tak, jak byl uzákoněn v roce 1987. Naopak vývoj samovolné potratovosti zůstává stále mírně ovlivněn úrovní plodnosti a navíc změnami v jejím časování.

Cílem tohoto článku je zhodnotit vývoj ukazatelů plodnosti a potratovosti za poslední tři desetiletí s důrazem na období pandemie COVID-19 a v kontextu vývoje v ostatních evropských zemích. Využity k tomu byly národní i mezinárodní datové zdroje poskytující vysoce spolehlivé údaje a demografické ukazatele, které nabízí Český statistický úřad, Eurostat a Human Fertility Database.

REPRODUKČNÍ STÁRNUTÍ V ČESKU SE ZATÍM ZASTAVILO

V posledních třech dekádách došlo v Česku k významné proměně časování a intenzity plodnosti, kdy ženy začaly odkládat mateřství do pozdějšího věku. To se nejprve odrazilo ve snížení intenzity plodnosti (2). Počátkem 90. let 20. století se úhrnná plodnost, tj. průměrný počet dětí na jednu ženu v reprodukčním věku, pohybovala na úrovni 1,9 dítěte, přičemž průměrný věk ženy při narození dítěte byl kolem 25 let (obr. 1). Do konce tisíciletí dochází k dramatickému poklesu plodnosti až na 1,13 dítěte na ženu v roce 1999 a tento pokles doprovází i rychlý nárůst průměrného věku ženy při narození dítěte na 27 let.

Po roce 2000 nastal obrat a úhrnná plodnost se začala zvyšovat nejprve do roku 2008 k hodnotě 1,5 a po krátké stabilizaci až hodnotě 1,83 v roce 2021. Zvyšování průměrného věku ženy při narození dítěte se postupně zpomalovalo a od roku 2015 se tento průměrný věk pohyboval u hranice 30 let. Pouze v posledních dvou letech došlo k jeho dalšímu mírnému navýšení. Zatímco vývoj úrovně plodnosti může v čase kolísat, posun časování plodnosti do vyššího věku žen je považován za klíčovou charakteristiku druhého demografického přechodu, který v důsledku změn v hodnotové orientaci obyvatelstva vedl ke snížení plodnosti v Česku od počátku 90. let 20. století (3).

Za odkladem plodnosti do vyššího věku stojí především posun plodnosti prvního pořadí (2), o kterém svědčí vývoj průměrného věku prvorodiček, který v roce 2021 dosáhl již téměř 29 let. Je to projev tzv. reprodukčního stárnutí, spočívajícím v tom, že stále více žen rodí své první dítě až po dosažení věku 30 let (4). Na počátku 90. let ještě v Česku dozníval tzv. časný reprodukční režim, kdy ženy rodily děti v úzkém věkovém rozpětí na počátku reprodukčního období a do dosažení věku 30 let již měla většina žen svou reprodukci ukončenou (obr. 2).

Do roku 2015 byl zformován tzv. pozdní reprodukční režim – na reprodukci se již podílejí převážně ženy ve věku 30 let a starší. Mezi roky 1990 a 2015 se podíl dětí narozených ženám ve věku 30 a více let zvýšil z 15 na 55 %. Důsledkem reprodukčního stárnutí je zkrácení reprodukčního období, kdy žena může realizovat svou reprodukci a tím snížení pravděpodobnosti realizace reprodukčních plánů. Proto je důležité sledovat dynamiku odkladu plodnosti do vyššího věku žen. Obr. 2 ukazuje na poměrně vysokou dynamiku reprodukčního stárnutí v Česku až do roku 2015. Mezi roky 2000 a 2015 je zřejmý dvojnásobný i vyšší nárůst měr plodnosti ve věkovém intervalu mezi 30 a 40 lety. Po roce 2015 došlo ke stabilizaci věkového rozložení měr plodnosti, neboť za pokračujícím růstem úhrnné plodnosti již nebyl dominantně růst měr plodnosti žen ve věku 30 let a starších, ale vyváženě i žen mladších 30 let. Proto lze konstatovat, že reprodukční stárnutí se v Česku v posledních sledovaných letech zastavilo.

ÚROVEŇ POTRATOVOSTI SE STABILIZOVALA NA NÍZKÉ ÚROVNI

Podobně jako úroveň plodnosti zaznamenala úhrnná umělá potratovost největší propad v 90. letech 20. století (obr. 3). Pokles umělé potratovosti byl urychlen v roce 1993 zvýšením poplatku za interrupce. Zatímco pokles úhrnné plodnosti se na konci 90. letech zastavil, pokles intenzity interrupcí pokračoval a postupně zpomaloval. V roce 2021 dosáhl nejnižší hodnoty 0,26 interrupcí na jednu ženu. To znamená, že nyní pouze jedna čtvrtina žen podstoupí interrupci v průběhu reprodukčního věku v porovnání s rokem 1993, kdy v průměru na jednu ženu připadala jedna interrupce. Na rozdíl od vývoje plodnosti proběhl pokles umělé potratovosti bez změny časování, protože průměrný věk ženy při interrupci se zvýšil jen nepatrně, z 29 na 30 let. Důležité je, že odklad plodnosti žen do vyššího věku nebyl doprovázen zvýšením umělé potratovosti u mladých žen, jako tomu bylo dříve v některých západoevropských zemích (7, 8).

Potvrzuje to obr. 4, kde je patrné, že výrazný pokles měr umělé potratovosti byl zaznamenán ve všech věkových skupinách žen, tedy nejen u žen dříve vykazující nejvyšší míry umělé potratovosti (25–29 let), ale také u nejmladších žen (15–19 let). Obr. 5 ukazuje přetrvávající ukotvení dvoudětného modelu rodiny při rozhodování o ukončení neplánovaného těhotenství. Přestože se podíl žen, které mají dvě děti, na celkovém počtu interrupcí snížil (ze 44 % v roce 1993 na 32 % v roce 2021), tak dominuje stále. Následují bezdětné ženy, které se na celkovém počtu interrupcí v roce 2021 podílely již 28 %.

Dlouhodobý pokles umělé potratovosti se zásadně promítl do vývoje struktury ukončených těhotenství (obr. 6). Zatímco v roce 1993 bylo 34 % registrovaných těhotenství ukončeno interrupcí, do roku 2021 klesl jejich podíl na 11 %. Oproti tomu podíl těhotenství, které skončily porodem, se zvýšil z 60 na 80 %. Mírně se ale zvýšil podíl těhotenství, které končí samovolným potratem (z 6 % v roce 1993 na 8 % v roce 2021), což lze dát do souvislosti s nástupem odkladu plodnosti žen do vyššího věku. U starších žen může vyšší výskyt rizikových těhotenství vést k častějšímu samovolnému potratu. Potvrzuje to také obr. 7, který ukazuje, že současně došlo k posunu těžiště spontánních potratů do vyššího věku žen. Zatímco v roce 1993 byla nejvyšší míra spontánní potratovosti zaznamenána u žen ve věku 20–24 let, tj. ve věku nejvyšší plodnosti žen, v roce 2021 odpovídá věkové rozložení míry spontánní potratovosti věkovému rozložení měr plodnosti.

JAK SI STOJÍ ČESKO V EVROPĚ?

V roce 2021 se Česko hodnotou úhrnné plodnosti 1,83 dětí v průměru na ženu dostalo na evropský vrchol (obr. 8). Na přední příčce bylo spolu s Francií (1,84), Islandem (1,82) a Rumunskem (1,81). Zatímco Francie a Island vykazovaly dlouhodobě vyšší úroveň plodnosti, Rumunsko spolu s Českem patřilo ke státům s největší nárůstem plodnosti v poslední dekádě (9).

Hlavními příčinami, které ovlivňují úroveň plodnosti v evropských zemích, je rychlost probíhajícího odkladu plodnosti žen do vyššího věku a zároveň míra, s jakou se daří ženám realizovat odložené reprodukční plány (10). Česko v této realizaci odložených reprodukčních plánů, tzv. rekuperaci, nebylo až do doby ekonomické krize (2009–2012) příliš úspěšné, protože se úhrnná plodnost nedostala nad hranici 1,5 dětí v průměru na ženu (11).

Zahraniční výzkumy potvrzují, že důležité pro opětovný nárůst plodnosti jsou v daném státě podmínky pro zakládání rodin, ve kterých se odráží jak ekonomická situace, tak úroveň podpory rodin ze strany státu. Příznivý ekonomický vývoj spolu s intenzivním rozvojem rodinné politiky vytvořil v Česku po roce 2012 vhodné klima pro zakládání rodin a tím přispěl nejen k růstu plodnosti, ale i k zastavení odsouvání rodičovství do vyššího věku žen. Obr. 9 ukazuje, že Česko v roce 2021 stále patřilo mezi státy s nižším průměrným věkem žen při narození prvního dítěte, podobně jako Francie, která je dlouhodobě známá rozvinutou podporou rodin. Lze shrnout, že v evropském kontextu si Česko udržovalo pozici země s nižší mírou reprodukčního stárnutí (12) na rozdíl od některých především jihoevropské států, Španělska, Itálie a Řecka, které vykazují již velmi pozdní reprodukční režim (obr. 9). Příznivé demografické postavení Česka mezi evropskými státy dokresluje také relativně nízká úroveň umělé potratovosti měřená obecnou mírou umělé potratovosti (obr. 10).

DISKUSE VÝVOJE PLODNOSTI V DOBĚ PANDEMIE COVID-19 A V POSTPANDEMICKÉM OBDOBÍ

Meziroční zvýšení úhrnné plodnosti z 1,71 dítěte na ženu v roce 2020 na 1,83 v roce 2021 bylo do určité míry ovlivněno výsledky sčítání obyvatelstva, dle kterých byl stav (počet žen v reprodukčním věku) nižší než podle demografické bilance (odvíjející se do konce roku 2020 od sčítání 2011), zejména z důvodu neúplné evidence vystěhovalých do zahraničí. Současně je také pokračováním předchozího rostoucího trendu, protože i v případě výpočtu na datech z demografické evidence, nikoli ze sčítání 2021, by úhrnná plodnost dosáhla nejvyšší hodnoty (1,75) od roku 1992.

Důvodem byly příznivé podmínky pro zakládání rodin – nízká nezaměstnanost mladých lidí, růst příjmů, dostupnost hypoték a nájemního bydlení, a široká podpora v rámci rodinné politiky, jež vyústila zvýšením rodičovského příspěvku na 300 tisíc Kč s platností od roku 2020. Navíc od poloviny roku 2021 bylo rodinám, kterým se narodilo druhé dítě před plným vyčerpáním rodičovského příspěvku, umožněno jednorázově tento příspěvek dočerpat. K tomu je potřeba zohlednit i další štědrá kompenzační opatření přijímaná v době pandemie, která měla za cíl snížení ekonomické nejistoty (14). Proto na počátku pandemie COVID-19 lze efekt na plodnost hodnotit pozitivně. Omezení cestování do zaměstnání a přístupu k volnočasovým aktivitám pravděpodobně vedlo k většímu zaměření se na rodinný život a naplnění rodičovských aspirací. Vzhledem k tomu, že se narodilo více dětí druhého pořadí, tak mohlo dojít k uspíšení narození dětí, které byly plánovány.

V roce 2022 ale došlo k prudkému poklesu úhrnné plodnosti na 1,62 (obr. 1). Nicméně i tento údaj byl opraven, neboť původně, před započtením ukrajinských žen mezi ženy v reprodukčním věku, dosahoval hodnoty 1,66. Ve srovnání s rokem 2021 byla plodnost nižší ve všech skupinách žen do 40 let věku (15). Souběžně s tím pokračoval pokles počtu žen v reprodukčním věku. Výsledkem byl pokles počtu živě narozených dětí pod hranici 100 tisíc a jednalo se o nejnižší počet narozených dětí od roku 2004 (16).

Vývoj plodnosti v roce 2022 byl odrazem uvolňování protipandemických opatření v druhé polovině roku 2021 (14) a návratem do zaměstnání a k běžnému životu, kdy se lidé začali zabývat i jinými zájmy a povinnostmi, než je rodina. Je také zmiňována souvislost s očkováním proti onemocnění COVID-19, které mohlo vést k plánovanému odkladu reprodukce (17).

Po skončení pandemie v roce 2022 začaly vývoj plodnosti negativně ovlivňovat další faktory, a to válka na Ukrajině a zhoršená ekonomická situace Česka, projevující se růstem míry inflace, nákladů na bydlení a poklesem reálných příjmů (18). Efekt nepříznivých podmínek v roce 2022 se projeví až v roce 2023. Lze očekávat další propad v plodnosti a porodnosti. Do jaké míry se bude jednat o dočasný výkyv ve vývoji plodnosti ukážou následující roky. Nicméně přijatá opatření v roce 2023 ve formě konsolidačního balíčku nesměřují k posílení podpory rodin s dětmi ani k vytváření lepších podmínek mladým lidem pro zakládání rodiny. Zvýšení rodičovského příspěvku o 50 tisíc Kč s platností pro děti narozené až v roce 2023 může zvýšené náklady rodin vykompenzovat jen částečně. Lze se domnívat, že nepříznivé klima pro rodiny se v následujícím období odrazí v dalším odkladu rodičovství do vyššího věku žen a že zastavení reprodukčního stárnutí bylo jen dočasné.

ZÁVĚR

Vývoj plodnosti v Česku vykazoval až do roku 2021 příznivé trendy, které byly v rámci evropského kontextu spíše ojedinělé. Zlom, který přinesl rok 2022, lze připodobnit vývoji v 90. letech, kdy došlo k prudkému poklesu úrovně plodnosti a k rychlému nástupu odkladu plodnosti do vyššího věku žen. Pozitivně lze hodnotit stabilizaci umělé potratovosti na nízké úrovni.

Čestné prohlášení

Autorky prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou v žádném střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.

Poděkování

Tento text vznikl v rámci projektu „Obohacení datové báze pro tvorbu a evaluaci rodinné politiky“ (reg. č. TL03000338), který je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA.

Adresa pro korespondenci:

doc. RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D.
Katedra demografie a geodemografie PřF UK
Albertov 6, 128 43  Praha 2
tel.: 221 951 419
e-mail: koc@natur.cuni.cz