Reprodukční plány žen v Česku v kontextu pozdního reprodukčního režimu a pandemie COVID-19

Overview

Práce se věnuje krátkodobým (do 3 let) a dlouhodobým (za 3 roky a později) reprodukčním záměrům žen ve věku 18–49 let žijících v Česku.

Reprodukční plány jsou převážně formulovány již na prahu dospělosti a pouze 11 % žen mladších 25 let si není svými reprodukčními plány jistých. Narození dítěte je v krátkodobém horizontu s největší intenzitou plánováno ve věku 25–29 a 30–34 let (kdy dítě plánuje 47, respektive 33 % žen), přičemž u bezdětných žen intenzita plánování vrcholí o něco později, ve věku 30–34 a 35–39 let (míra plánování je 54, respektive 50 %). Přání realizovat své reprodukční plány se nevzdávají ani starší ženy. I přes zdravotní rizika spojena s mateřstvím ve vyšším věku, má 20 % bezdětných žen ve věku 40–44 let v plánu mít první dítě v následujících 3 letech nebo později.

Krátkodobé i dlouhodobé reprodukční plány se kromě věku a stávajícího počtu dětí liší i dle vzdělání žen. Vysokoškolačky mají vyšší šanci mít v plánu (další) dítě v krátkodobém i dlouhodobém horizontu než ženy s nižším vzděláním. Zároveň jsou krátkodobé plány ovlivněny partnerským statusem žen. V případě dlouhodobých reprodukční záměrů byl pozorován vliv percepce dlouhodobých dopadů pandemie COVID-19.

Klíčová slova:

krátkodobé reprodukční plány, dlouhodobé reprodukční plány, pandemie COVID-19, pozdní reprodukce, Česko

ÚVOD

V posledních třech dekádách došlo v Česku k významné proměně časování a intenzity plodnosti, která je podrobněji diskutována v příspěvku Trendy plodnosti a potratovosti v Česku (‎1). Hlavní rysem diskutovaných proměn je odklad plodnosti do vyššího věku a stabilizace plodnosti v pozdním reprodukčním režimu. Trend odkladu plodnosti je v odborné literatuře přisuzován proměně individuálních hodnot (2, ‎3), kdy jsou v nižším věku před rodičovstvím upřednostněny jiné životní cíle a zároveň nárůstu nejistoty v období rané dospělosti (‎4). Odklad plodnosti do vyššího věku jako racionální reakci párů na vnější (nepříznivé) podmínky vysvětluje rovněž Rychtaříková (5). Ta proměny reprodukčního vzorce české společnosti od 90. let 20. století vidí spíše jako reakci na krizi než jako záměrnou volbu (‎5).

Česko přitom patří dlouhodobě k zemím, kde převažuje ideál dvoudětné rodiny (‎6–9). Nicméně průřezové i kohortové ukazatele plodnosti ukazují, že tento ideál, v průřezovém pohledu od počátku 80. let a v kohortovém pohledu od generace žen narozených v 60. letech 20. století, není v průměru naplněn (10).

Tento text představuje krátkodobé a dlouhodobé reprodukčních záměry žen žijících v Česku v letech 2020–2022, tj. v období probíhající pandemie onemocnění COVID-19, která dle dosavadního poznání neovlivnila u žen jejich krátkodobé reprodukční záměry, ale mohla v případě negativní percepce pandemie zapříčinit redukci celkového počtu plánovaných dětí a tím tedy negativně ovlivnit dlouhodobé reprodukční záměry žen (‎11). Hlavní pozornost je pak věnována rozdílům v souhrnném reprodukčním chování bezdětných žen a žen, které již dítě mají.

DATA A METODY

Pro analýzu reprodukčních plánů žen jsou využita data z GGP – Současná česká rodina (GGP) (‎12). Jedná se o sebedeklaratorní data, jejichž sběr byl pomocí standardizovaného dotazníku realizován v letech 2020–2022. Do samotné analýzy reprodukčních plánů v tomto textu byly zahrnuty pouze ženy ve věku od 18 do 49 let. Data jsou reprezentativní pro českou populaci (‎13).

Reprodukční plány rozlišujeme krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé reprodukční plány vychází z otázky: „Máte v úmyslu mít (další) dítě v nejbližších 3 letech? Zohledněte prosím pouze biologické děti.“ Dlouhodobé reprodukční plány vychází z otázky, která v dotazníku přímo následovala: „Za předpokladu, že nebudete mít (další) dítě v nejbližších 3 letech, zamýšlíte mít ještě někdy (další) dítě?“ Za relevantní odpovědi vstupující do analýzy byla považována jakákoliv z možností: určitě ne, pravděpodobně ne, nejsem si jistá, pravděpodobně ano, určitě ano. Přičemž poslední dvě jmenované možnosti mají v následujícím textu souhrnné označení pozitivní reprodukční plány.

Nejprve byly sloučeny informace o aktuálním reprodukčním chování a plánování, přičemž byly využity další dvě informace z dotazníku, a to, zda je respondentka právě těhotná, nebo se svým partnerem snaží aktuálně otěhotnět. Určení souhrnných reprodukčních plánů bylo následující: Nejprve byly označeny ženy těhotné a následně ženy, které se právě snaží otěhotnět. U zbývajících žen bylo vyznačeno, zda mají pozitivní krátkodobé reprodukční plány (určitě ano, pravděpodobně ano) a v případě, že neměly pozitivní krátkodobé reprodukční plány, tak zda mají pozitivní dlouhodobé (určitě ano, pravděpodobně ano). V případě, že žena neměla ani pozitivní krátkodobé ani dlouhodobé reprodukční plány, ale uvedla alespoň v jednom případě, že si není jistá, pak byla přiřazena do skupiny nejistých reprodukčních plánů. V případě, že jak u krátkodobých, tak u dlouhodobých plánů žena uvedla odpovědi pravděpodobně ne či určitě ne, pak byla označena jako žena bez reprodukčních plánů. Zbylé ženy, které nebyly přiřazeny do žádné skupiny, jsou ty, které odmítly na otázky ohledně reprodukčních plánů odpovědět.

V dalším kroku byly zkonstruovány míry první kategorie. Do měr první kategorie vstupuje vždy jen blíže specifikovaná skupina žen. Kupříkladu při výpočtu míry první kategorie pro pozitivní reprodukční plány bezdětných byl výpočet proveden jako podíl bezdětných žen v dané věkové skupině, které mají pozitivní reprodukční plán (odpovědi určitě ano a pravděpodobně ano) ku všem bezdětným ženám daného věku.

V poslední části byla využita metoda binární logistické regrese a byly vypočteny šance, že žena bude plánovat v následujících 3 letech nebo v delším horizontu (další) dítě. Konkrétně do prvního modelu (model 1) binární logistické regrese vstupovala jako závisle proměnná informace o reprodukčních plánech (0 = nejsem si jistá, pravděpodobně ne, určitě ne; 1 = určitě ano, pravděpodobně ano). Z analýzy reprodukčních plánů byly vyloučeny ženy, které byly v době sběru dat těhotné, a ženy, které na otázku odmítly odpovědět. Jako vysvětlující proměnné vstupovaly do analýz věk ženy (24 let a mladší, referenční skupina: 25–29 let, 30–34 let, 35–39 let, 40–44 let a 45–49 let), partnerský status (single, referenční skupina: v partnerství, kde partneři nemají společnou domácnost, v nesezdaném soužití, kde partneři sdílí společnou domácnosti, v manželství), dále nejvyšší dosažené vzdělání (bez maturity, s maturitou, referenční skupina: vysokoškolské) a počet biologických dětí (bezdětné, referenční skupina: s jedním dítětem, se dvěma dětmi, se třemi a více dětmi).

Druhý model (model 2) zahrnul i proměnné o vnímaní dopadů pandemie respondentkou a jeho cílem bylo reflektovat skutečnost, že ženy byly dotazovány v období různého působení pandemie (ať už z pohledu kalendářního času, 14, nebo individuální percepce podle dění v blízkém okolí). Do druhého modelu jako kontrolní proměnná vstupuje trojotázka z dotazníku, která zněla: „Do jaké míry souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícími výroky? a) Pandemie COVID-19 trvale promění fungování společnosti. b) Pandemie COVID-19 významně sníží společenský blahobyt. c) Pandemie COVID-19 významně změní rodinné vztahy.“ Validní odpovědi byly deklarovány na škále od rozhodně nesouhlasím (hodnocení 1) po rozhodně souhlasím (hodnocení 5). Obr. 1 ukazuje vývoj průměrného hodnocení těchto výroků v závislosti na kalendářním měsíci, ve kterém byla žena dotazována, přičemž kupříkladu měsíce s nejvyšší mírou souhlasu (březen 2021) byly obdobím, kdy se pandemická situace nevyvíjela dobře a následně byla přijata nejstriktnější opatření ze strany Vlády ČR (‎13).

VÝSLEDKY A JEJICH DISKUSE

Souhrnné reprodukčních chování žen

V závislosti na věku ženy se liší podíly žen, které mají pozitivní krátkodobé či dlouhodobé reprodukční plány, aktuálně se snaží otěhotnět nebo jsou aktuálně v očekávání (obr. 2). Ve věku 24 let a méně je 18 % žen, které plánují (další) dítě v následujících 3 letech, a 57 % žen s dlouhodobými reprodukčními plány, dalších 11 % žen si pak není svými reprodukčními plány jistých. 12,5 % žen mladších 25 let nemá v plánu narození dítěte v nejbližších 3 letech. Ve věku 25–29 let je již 5 % žen těhotných, 5 % se snaží otěhotnět, 40 % plánuje dítě v nejbližších 3 letech a 20 % později. Od této věkové kategorie vždy převažuje podíl žen, které plánují narození (dalšího) dítěte v následujících 3letech nad ženami, které dítě sice plánují, ale až v dlouhodobém horizontu, tj. později než za 3 roky. S rostoucím věkem roste podíl žen, které pravděpodobně či určitě (další) dítě neplánují. V nejstarší věkové skupině, 45–49 let, je 9 % žen, které na otázky ohledně svých reprodukčních plánů odmítly odpovědět.

Věkově specifické míry pozitivních dlouhodobých a krátkodobých plánů žen dle stávajícího počtu dětí

V závislosti na věku se významně liší zastoupení žen, které jsou bezdětné a žen, které již vlastní dítě mají (tab. 1). S rostoucím věkem klesá podíl bezdětných žen a naopak roste podíl žen s alespoň 1 dítětem. Mezi těmito dvěma skupinami lze očekávat rozdíl v míře, s jakou plánují narození (dalšího) dítěte, ať už v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu.

 Tab. 1  Absolutní a relativní počty žen dle jejich rodičovského statusu a věku 

Obr. 3 a 4 ukazují, jaký podíl žen v dané věkové skupině plánuje mít (další) dítě v příštích 3 letech (krátkodobé reprodukční plány) a/nebo později (dlouhodobé reprodukční plány), a to podle počtu dětí, které aktuálně mají. Tento jev je zde pozorován prostřednictví měr první kategorie, kdy čitatel i jmenovatel tvoří ženy s daným počtem dětí. Výsledná míra pak uvádí podíl žen s pozitivními reprodukční plány (určitě ano, pravděpodobně ano) uvnitř skupiny žen se stávajícím počtem dětí (bezdětné, s jedním, dvěma či třemi a více dětmi).

S největší intenzitou lze pozorovat pozitivní krátkodobé reprodukční plány (obr. 3) u bezdětných žen ve věku 30–34 let a 35–39 let, kdy plánuje v nejbližších 3 letech narození potomka 54, respektive 50 % žen. Oproti tomu reprodukční záměry u žen s dětmi jsou nejvyšší ve věku od 25–29 let, kdy do 3 let plánuje potomka 60 % žen s jedním dítětem, 17 % žen se dvěma dětmi a 22 % žen se třemi a více dětmi. Bez ohledu na stávající počet dětí, (další) dítě ve věku 25–29 let plánuje 47 % žen.

V případě, že nebudou pozitivní krátkodobé plány zrealizovány či žena dítě neplánovala v nejbližších 3 letech, následovaly otázky, zda by chtěla mít (další) dítě v dlouhodobém horizontu (za 3 roky nebo později). Míra pozitivních dlouhodobých reprodukčních plánů (obr. 4) je v jakémkoli věku nejvyšší u žen bezdětných (červená linie) a druhá nejvyšší u žen s jedním dítětem (hnědá linie). Míra dlouhodobých pozitivních reprodukčních plánů žen se dvěma dětmi a se třemi a více se vzájemně velmi podobá (a linie se tedy překrývají) s výjimkou věkové skupiny 30–34 let, kdy je vyšší podíl žen s reprodukčními plány se dvěma dětmi (13 %) než u žen se třemi a více dětmi (4 %).

V případě bezdětných žen je pak zřejmý pokles podílu žen s reprodukčními plány po 30. roce života. Zatímco do 29 let věku včetně plánuje v dlouhodobém horizontu nějakého potomka více než tři čtvrtiny žen (78 % žen mladších 25 let, respektive 76 % žen ve věku 25–29 let), tak ve věku 30–34 let je to 49 %, ve věku 35–39 let 35 %. Ale ani starší ženy se nevzdávají dlouhodobých reprodukčních plánů po 40. roce života. I přes to, že ve vyšším věku žen roste riziko problémů s početím (‎15), a je tedy méně pravděpodobné přirozené početí a narůstá riziko komplikací těhotenství a porodu (‎16, ‎17), ještě ve věkové skupině 40–44 let můžeme pozorovat pětinu bezdětných žen, které mají reprodukční plány v horizontu delším než 3 roky.

Krátkodobé a dlouhodobé reprodukční plány s ohledem na individuální charakteristiky žen

Krátkodobé i dlouhodobé reprodukční plány jsou determinovány věkem ženy, ale se zároveň podstatně liší (pro srovnání věkově specifický průběh v obr. 3 a 4). Tato odlišnost zůstává zachována i při kontrole charakteristik žen s ohledem na jejich partnerský status a vzdělání (tab. 2; model 1).

Pozitivní dlouhodobé reprodukční plány (tedy mít dítě v horizontu delším než 3 roky) se nejčastěji vyskytují na začátku reprodukčního období (do 29 let) a s postupujícím věkem se snižují. Pozitivní reprodukční plány jsou ve věku 30–34 let 3,4krát méně časté (1/0,295) ve srovnání s referenční skupinou 25–29 let. Ve vyšším věku šance klesají ještě výrazněji: věkové skupině 35–39 let je šance 8× nižší (1/0,124), ve věku 40–44 let 12,5× nižší (1/0,080) a ve věku 45–49 let 125× nižší (1/0,008) ve srovnání s věkem 25–29 let.

Pozitivní krátkodobé plány (v nejbližších 3 letech) jsou nejčastější u žen ve věku 25–34 let. Ve věku do 24 let je šance 4,7× nižší (1/0,214) ve srovnání s referenční skupinou 25–29 let. Stejně tak ve věkové skupině 35–39 let a později jsou již krátkodobé reprodukční plány u žen formulovány méně často.

Ještě výraznější roli než věk sehrává v pozitivních krátkodobých i dlouhodobých reprodukčních plánech stávající počet biologických dětí, které žena již porodila. Bezdětné ženy plánují v krátkodobém horizontu narození dítěte 1,8× častěji než ženy s jedním dítětem. V případě dlouhodobých plánu dokonce 3,2× častěji. Ve srovnání s ženou s jedním dítětem je pak v případě žen s více dětmi šance dalších reprodukčních plánů nižší, a to jak v případě krátkodobých, tak v případě dlouhodobých plánů. To potvrzuje dvoudětný ideál v české společnosti (6–9).

V případě krátkodobých plánů je podstatná i životní etapa, ve které se ženy nalézají z hlediska partnerských vztahů. Ve srovnání s ženami v partnerství, kde žije každý v jiné domácnosti, je vyšší šance pozitivních reprodukčních plánů u žen žijících s partnerem v jedné domácnosti (1,5× vyšší), naopak 2,1× nižší šance je u žen, které jsou single (1/0,466).

Pozitivní krátkodobé reprodukční plány lze méně často (o 51 %) pozorovat u žen s maturitou (1/0,660) ve srovnání s ženami s vysokoškolským vzděláním. Tuto skutečnost si lze vysvětlit vysokým podílem žen s maturitou, které v době šetření dále studovaly v terciálním vzdělání a které reprodukci plánují až po ukončení studia a po případné praxi na pracovním trhu, tedy své pozitivní reprodukční plány formulují až v delším časovém horizontu překračujícím 3 roky. I v případě dlouhodobých reprodukčních plánů lze sledovat přímou úměru mezi výší dosaženého vzdělání a šancí mít pozitivní dlouhodobé reprodukční plány. Zde lze soudit, že jde o proměnu v české společnosti, kterou můžeme pozorovat v literatuře, kdy pro starší generace bylo běžné, že ženy s vyšším vzdělání měly nižší reprodukční plány (7), zatímco recentní literatura naznačuje trend opačný (‎18), což potvrzují i zjištění o ideální velikosti rodiny z výzkumu GGP (‎19).

Vzhledem k relativně dlouhému období, po která byla data sbírána, a skutečnosti, že období bylo variantní co do působení pandemie COVID-19 (14), byly pro krátkodobé i dlouhodobé plány spočítány modely, které jako kontrolní proměnnou zahrnovaly respondentčino hodnocení vlivu pandemie na fungování společnosti, zhoršení blahobytu a proměny vztahů v rodině (tab. 2, model 2). Výsledky potvrzují dosavadní zjištění (‎11), že krátkodobé reprodukční plány žen nebyly individuální percepcí pandemie nikterak ovlivněny. V případě dlouhodobých reprodukčních plánů sice nedošlo k významné proměně vlivu vysvětlujících proměnných, jako je věk, stávající počet dětí, partnerský status a vzdělání, ale individuální hodnocení dopadů pandemie má na dlouhodobé reprodukční záměry ženy vliv. S narůstajícím souhlasem s výrokem, že pandemie změní fungování společnosti, roste i šance plánovat v delším horizontu (další) dítě (1,38×). Naopak s rostoucím souhlasem s výrokem, že pandemie změní rodinné vztahy, šance plánovat v delším časovém horizontu (další) dítě naopak klesá 1,3× (1/0,750).

ZÁVĚR

V posledních třech dekádách došlo k dramatickému posunu plodnosti žen do vyššího věku, kdy v letech1991–2021 došlo k posunu průměrného věku při narození dítěte z 25 na 30 let (‎1). Souhrnné reprodukční plány pozorované na základě dat z šetření GGP ukazují rovnoměrné relativní zastoupení těhotných žen ve věkové skupině 25–29 let a 30–34 let (v obou skupinách shodně 5 %). Zároveň ale odkrývají skutečnost, že ve starší jmenované skupině je větší zastoupení žen, které se aktuálně snaží otěhotnět (10 oproti 5 %).

Reprodukční plány jsou z velké části formulovány již na prahu rané dospělosti a pouze 11 % žen mladších 25 let si není svými reprodukčními plány jistých. Narození dítěte je v krátkodobém horizontu s největší intenzitou plánováno ve věku 25–29 a 30–34 let (kdy dítě plánuje 47, respektive 33 % žen), přičemž u bezdětných žen intenzita plánování vrcholí o něco později ve věku 30–34 a 35–39 let (míra plánování je 54, respektive 50 %).

Krátkodobé reprodukční plány nejsou dle dosavadních studí vždy naplněny. Dosavadní studie pro Česko, která zahrnovaly generace žen, které se podílely na odkladu plodnosti na přelomu tisíciletí, uvádí, že pouze 30 % krátkodobých reprodukčních plánů bylo následně naplněno, 42 % bylo realizováno později a 28 % nebylo zrealizováno vůbec (‎20). Úspešnost reprodukčních plánů závisí na míře, s jakou jsou deklarovány (rozdíl mezi odpověďmi určitě ano a pravděpodobně ano), partnerském statusu a shodě s partnerem ohledně reprodukčních plánů, aktuálním počtu dětí (kdy úspěšnější jsou v realizaci plánů ženy s dětmi) a v neposlední řadě na věku, kdy s rostoucím věkem klesá úspešnost naplnění reprodukčních plánů (‎20–23).

Reprodukční plány žen jsou úzce spojeny s věkem a mateřským statusem. S rostoucím věkem klesá relativní početnost bezdětných žen, zatímco roste podíl matek. U bezdětných žen je plánované narození dítěte do 3 let nejčastější ve věku 30–34 a 35–39 let, zatímco matky mají tyto plány nejvíce ve věku 25–29 let. Pokud se krátkodobé plány nerealizují, ženy s největší pravděpodobností plánují narození potomka v dlouhodobém horizontu (za 3 a více let).

U bezdětných žen sice s rostoucím věkem dochází k poklesu dlouhodobých reprodukční plánům, kdy tento pokles je nejvýraznější po 30. roce. Nicméně i u starších žen, včetně těch ve věku 40–44 let, se stále najdou ženy, které reprodukční plány ještě mají. Odhodlání bezdětných žen vyššího věku (40–44 let) ještě realizovat reprodukční plány odráží skutečnost, že 20 % z nich deklarovalo, že plánují (své první) dítě v následujících 3 letech, stejně tak 20 % žen uvádí, že plánují dítě v dlouhodobém horizontu (tedy později než za 3 roky). I přesto, že jde v absolutních číslech o nízké hodnoty, neboť podíl bezdětných žen je v tomto věku nízký a počet pozorování v samotné studii GGP je proto nízký a může být zatížen značnou výběrovou chybou, může se jednat o předzvěst dalšího posunu plodnosti do velmi vysokého věku. Přitom schopnost otěhotnět u žen výrazně klesá už po 35. roce, a ještě více po 40. roce života, a věk 41 let je již považován za milník mezi koncem plodného a začátkem neplodného období života ženy (‎24), které končí s nástupem menopauzy, jež je v současné populaci Česka na základě dat z šetření GGP kolem 50 let (‎25).

Kromě věku a stávajícího počtu dětí jsou krátkodobé i dlouhodobé reprodukční plány závislé i na vzdělání žen. Zároveň jsou krátkodobé plány ovlivněny stávajícím partnerským statusem žen a v případě dlouhodobých reprodukční záměrů byl pozorován vliv percepce dlouhodobých dopadů pandemie COVID-19.

Čestné prohlášení

Autorky prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou v žádném střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.

Poděkování

Tento text vznikl v rámci projektu „Obohacení datové báze pro tvorbu a evaluaci rodinné politiky“ (reg. č. TL03000338), který je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA.

Adresa pro korespondenci:

RNDr. Jitka Slabá, Ph.D.
Katedra demografie a geodemografie
Přírodovědecká fakulta UK
Albertov 6, 128 43  Praha 2
e-mail: jitka.slaba@natur.cuni.cz