Výskyt metabolického syndromu u žen se syndromem polycystických ovarií

Overview

Východisko.
Syndrom polycystických ovarií postihuje mezi 4–10 % žen ve fertilním věku. Často se u něj vyskytuje inzulínová rezistence. Cílem naší práce bylo zjistit výskyt metabolického syndromu u českých žen se syndromem polycystických ovarií a popsat vazbu jeho jednotlivých prvků s inzulínovou senzitivitou.

Metody a výsledky.
U 179 žen se syndromem polycystických ovarií bylo provedeno klinické vyšetření a stanoveno lipidové spektrum. U 114 byl proveden euglykemický hyperinzulínový clamp. Metabolický syndrom (kritéria ATP III) se vyskytoval u 28,7 % vyšetřených žen se syndromem polycystických ovarií. Nejčastějšími prvky byl obvod pasu nad 80 cm a snížení HDL – cholesterolu (u 96 %), vyšší krevní tlak (88 %), zvýšení triglyceridů (49 %) a nejméně často vyšší glykémie nalačno nebo přítomnost diabetes mellitus 2. typu (37,3 %). Průměrná inzulínová senzitivita hodnocená parametrem korigované spotřeby glukózy byla v celém souboru 34,9 Ī 12,70 μmol/kg/min. Korigovaná spotřeba glukózy nejtěsněji souvisela s obvodem pasu (r = -0,896, p < 0,01), hmotností (r = -0,875, p < 0,01) a BMI (r = -0,844, p < 0,01).

Závěry.
Vyšší riziko výskytu metabolického syndromu a nižší inzulínová senzitivita se u syndromu polycystických ovarií pojí těsně s výskytem obezity, a to zejména abdominálního typu.

Klíčová slova:
syndrom polycystických ovarií, obezita, metabolický syndrom, inzulínová senzitivita.

ÚVOD

Syndrom polycystických ovarií (PCOS) se považuje za jednu z nejčastěji se vyskytujících endokrinopatií u žen ve fertilním věku, neboť postihuje mezi 4–10 % žen v této věkové skupině (1–3). PCOS není jen gynekologickým onemocněním. Do centra pozornosti se u pacientek s PCOS v posledních letech dostaly tzv. dlouhodobé důsledky tohoto syndromu, kam jsou zařazovány diabetes mellitus 2. typu (DM 2) a ischemická choroba srdeční (ICHS).

V literatuře se můžeme se setkat s názorem, že PCOS je další součástí metabolického syndromu (MetSy) (4). Práce z USA, které shodně prokazují signifikantně vyšší výskyt MetSy u PCOS než v celoamerické populaci, a to i při srovnatelném body mass index (BMI) (5, 6). Prevalence MetSy u PCOS dosahovala v těchto studiích 40–50 %, ovšem soubory žen s PCOS v obou studiích měly průměrný BMI přes 30 kg/m². V letošním roce byla publikována metaanalýza studií zabývajících se výskytem MetSy u žen s PCOS v porovnání s BMI srovnatelnou kontrolní populací, podle níž je u žen s PCOS výskyt MetSy cca 2× zvýšený (7).

Cílem naší práce bylo zjistit výskyt MetSy u českých žen s PCOS a popsat vazbu jeho jednotlivých prvků s inzulínovou rezistencí hodnocenou metodou euglykemického clampu.

Soubor nemocných a použité metody

Za pomoci ambulantní počítačové databáze bylo vybráno 179 žen s PCOS diagnostikovaným podle ESHRE kritérií, které byly vyšetřené v naší ambulanci v letech 2000–2009 a měly provedené antropometrické vyšetření, měření krevního tlaku, lipidogram a glykémii.

Obvod pasu byl měřen s přesností na 0,5 cm v polovině vzdálenosti mezi dolním okrajem žeber a spina iliaca anterior superior. Hodnoty krevního tlaku byly měřeny pomocí rtuťového tonometru, dvakrát po 10 minutách klidného sezení a z hodnot byl k dalšímu hodnocení užit průměr. U 114 z nich bylo provedeno i vyšetření metodou euglykemického hyperinzulínového clampu.

Hladiny glykémie, celkového a HDL-cholesterolu a triglyceridů byly měřeny ze vzorku séra nabíraného ráno nalačno, enzymatickými metodami analyzátorem Cobas 6000 modul C (Roche Diagnostic GmbH Mannheim). Inzulín a C peptid byly měřeny metodou ECLIA analyzátorem Cobas 6000 modul E (Roche Diagnostic GmbH Mannheim). Steroidní hormony, gonadotropiny a sexuální hormony vážící globulin byly stanoveny, jak bylo popsáno v (8). Euglykemický hyperinzulínový clamp s cílovou glykémií 5 mmol/l byl proveden podle metody (9) v modifikaci s empirickou korekcí rychlosti infúze glukózy, jak jsme popsali v (10). Přítomnost MetSy byla hodnocena podle kritérií ATP III (11). Vztahy mezi jednotlivými prvky MetSy a hodnotami inzulínové senzitivity měřené euglykemickým clampem byly hodnoceny vícerozměrnou regresí s redukcí dimenzionality pomocí metodiky ortogonální projekce do latentních struktur.

Výsledky

Metabolický syndrom se vyskytoval u 28,7 % z 179 vyšetřených žen s PCOS. Nejčastějšími prvky byl obvod pasu nad 80 cm a snížení HDL – cholesterolu (u 96 %), vyšší krevní tlak (88 %), zvýšení triglyceridů (49 %) a nejméně často vyšší glykémie nalačno nebo přítomnost DM2 (37,3 %). Padesát tři žen (29,6 %) nemělo pozitivní žádný z diagnostických prvků metabolického syndromu, pouze tři z nich měly BMI mezi 25–26 kg/m², zbylých 50 mělo BMI pod 25 kg/m².

Průměrná inzulínová senzitivita hodnocená parametrem Mk byla v celém souboru 34,9 Ī 12,70 μmol/kg/min.

Korelace jsou vyjádřeny jako korelační koeficienty (symbol R) závisle a nezávisle proměnných se společnou prediktivní komponentou, oddělující variabilitu, která je sdílená mezi závisle a nezávisle proměnnými. Mk nejtěsněji souviselo s obvodem pasu (r = -0,896; p < 0,01), hmotností a BMI (r =  0,875 a  0,844; p < 0,01). Volnější pak byla korelace s hladinami triglyceridů (r = -0,602; p < 0,01), HDL cholesterolu (r = 0,533; p < 0,01) a systolického krevního tlaku (r = -0,344; p < 0,01) (tab. 1).

Diskuze

Metabolický syndrom jsme prokázali téměř u 30 % žen s PCOS. Nejčastějším prvkem bylo zvýšení obvodu pasu a nižší hladiny HDL-cholesterolu.

Obezita je jedním z rizikových faktorů ICHS i DM 2. Výskyt obezity u žen s PCOS kolísá od cca 20 % v některých evropských zemích až po 80 % v USA (12). Může významným způsobem modifikovat i endokrinní i gynekologickou stránku tohoto syndromu. Nárůst hmotnosti u žen s latentní formou PCOS může pravděpodobně toto onemocnění klinicky demaskovat (13). Tuto teorii podporují intervenční studie, ve kterých byla prokázána úprava reprodukčních abnormalit po redukci hmotnosti (14).

Naše údaje o výskytu metabolického syndromu odpovídají zhruba situaci v německé a italské populaci (15, 16) a jsou asi 3× vyšší, než je tomu v jihoitalské populaci žen s PCOS (17). Shodně však prokazujeme (15, 17), že výskyt metabolického syndromu výrazně souvisí s výskytem obezity. Podobné závěry jsou publikovány i z populace adolescentních dívek s PCOS, kde je riziko metabolického syndromu dáno obezitou a PCOS sám o sobě již riziko nezvyšoval (18).

Inzulínová rezistence se pokládá za centrální abnormalitu metabolického syndromu. V naší studii jsme prokázali, že nejtěsněji souvisí s abdominální obezitou hodnocenou pomocí obvodu pasu a s BMI, zatímco jsme neprokázali žádnou vazbu s hodnotami diastolického krevního tlaku a jen slabou vazbu s hodnotami systolického krevního tlaku. Tyto údaje odpovídají situaci, jak bylo popsáno například u mužů (19).

ZÁVĚR

Závěrem lze říci, že vyšší riziko výskytu metabolického syndromu u PCOS se pojí zejména s výskytem obezity, a to zejména abdominálního typu.

Zkratky

• ATP III – Adult Treatment Panel III
• BMI – body mass index
• DM2 – diabetes mellitus 2. typu
• ESHRE – European Society for Human Reproduction and Embryology
• HDL-cholesterol – cholesterol o vysoké denzitě
• ICHS – ischemická choroba srdeční
• Mk – korigovaná spotřeba glukózy
• PCOS – syndrom polycystických ovarií

Studie byla podpořena grantem NS/9831-4 IGA MZ ČR.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Jana Vrbíková, PhD.
Endokrinologický ústav
Národní 8, 116 94 Praha 1
e-mail: jvrbikova@endo.cz