Lékařská etika a etikoterapie

Základní principy lékařské etiky, především princip nonmaleficience a beneficience zůstávají neměnné od starověku až dodnes. Pacienta nepoškodit a přinést mu co největší benefit při zohlednění lidských práv a dodržení zásad pravdivé otevřené komunikace je v medicíně chronických chorob a v medicíně paliativní zásadní. Některé alternativní metody, zvláště ty, které jsou provozovány samotnými lékaři a halí se do pláště vědeckosti, mohou vážně nemocného těžce poškodit jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Varovným příkladem je etikoterapie, která jako jedna z nevědeckých metod navozuje mylný dojem spojení terapie a etiky, zatímco sama je hrubě neetická.

Klíčová slova:
lékařská etika, etikoterapie, esoterismus, gnóze, alternativní metody.

Lékařská etika je nejstarší profesní etikou, historicky dobře doloženou Hippokratovou přísahou z doby přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem.

Přestože byla Hippokratova přísaha ve své „odborné“ náplni dávno překonána, její základní etické zásady, které se dochovaly v průběhu staletí až do současnosti, jsou neměnné. Princip nonmaleficience, beneficience, zákaz zabití nemocného (pominu-li státy, které povolily asistované suicidium nebo eutanázii) a zachovávání lékařského tajemství nacházíme ve slibech skládanými novými lékaři i ve všech etických doporučeních také ve 21. století.

Princip neškodit vždy znamenal neublížit svým lékařským postojem, chováním ani léčbou ani čímkoli jiným nemocnému. Snaha přinést benefit a po druhé světové válce uvědomování si lidských práv vedly postupně i k opuštění pia fraus. Přinášet benefit neznamená totiž oklamat nemocného, aby se na chvíli cítil lépe, případně i vyléčen, a následně na to upadl do deprese, protože se přísliby ukazují jako nereálné, nepravdivé, lživé.

Lékaři stojí mnohdy, na některých pracovištích prakticky denně, před řadou svízelných situací, kdy je obtížné se rozhodovat jak postupovat, aby při progredující nemoci byla pacientovi poskytnuta pomoc, která je skutečným benefitem, která ho tedy ještě více nezatíží. Jedná se o umění současné medicíny chronických chorob i paliativní medicíny a péče, kterému se všichni zúčastnění stále učíme, jak v přístupu a v komunikaci s nemocným, tak v podávání co nejvhodnější medikace.

Výraz etikoterapie navozuje dojem, že se jedná o druh léčby v rámci lékařské etiky či o léčbu, která je založená či klade podstatný důraz na etické principy. Náš dojem může být umocněn tím, že se touto „terapií“ zabývají i někteří lékaři.

V. Vogeltanz, který podle vlastních slov opustil metody oficiální vědecké medicíny, tvrdí, že etikoterapie je „léčba morálními silami“ a „zabývá se uzdravováním nemocných vztahů. V nemravných vztazích k sobě a k druhým hledá příčiny nemocí člověka.“¹

V. Vojtíšek ve své nejnovější publikaci Encyklopedie náboženských směrů v ČR² uvádí etikoterapii pod hlavičkou západního ezoterismu. Na pochybách nás nenechává ani sám V. Vogeltanz:

Studoval jsem je (metody alternativní medicíny³), praktikoval a postupně opouštěl a ponechával si jen esenci poznání a intenzivně studoval ezoterní prameny ... Už jsem dokázal „předvídat“ z nemravných vztahů diagnózu a naopak z diagnózy nemravnost vztahů.⁴

V sebepoznávacích seminářích nabízí etikoterapie témata jako „Nemoci všeho druhu včetně rakoviny a deprese“, „Psychospirituální krize“, ale také „Hledání nového partnera“. Jedná se opravdu o témata „všeho druhu“ a můžeme jen žasnout, co všechno (nemoci, vztahy, závislost, zneužívání atd,) lze v rámci etikoterapie zvládnout.⁵

Navzdory tomu, že se etikoterapie honosí názvem terapie a je spojována se jmény, před nimiž stojí titul MUDr., se dozvídáme, že:

Etikoterapeut je jen pasivním zrcadlem, které nabízí duchovní vhled do životní situace nemocného. [...] Etikoterapie neléčí.⁶ Je „pouze” pomocí při procesu sebeuzdravování a vědomého duchovního růstu těch, kteří už chtějí převzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou a uzdravit se sami. Vzhledem k všeobecnému úpadku mravnosti je etikoterapie cestou k uzdravení jedince i celé společnosti. Tím, že si klade za cíl zdraví ducha – duše – i těla, stává se etikoterapie medicínou budoucnosti.⁷

Obdobného názoru je E. Kalvínská, která se i na V. Vogeltanze odvolává. Tato původně dětská lékařka se později věnovala konstituční homeopatii a nyní provozuje etikoterapii. Na svých webových stránkách⁸ tvrdí, že etikoterapie je léčebná metoda. Např. „Etikoterapie je léčebná metoda, která pomáhá při dlouhodobém procesu uzdravování.“ Nebo přímo jeden z nadpisů: „Od kdy je etikoterapie známá jako léčebná metoda?“ Ale i podle ní je etikoterapeut jen ten, kdo „může jako by nastavit zrcadlo“.

Odborníka, pracujícího s vážně nemocnými lidmi, šokuje následující tvrzení:

Pro etikoterapeuta není nejdůležitější typ onemocnění, se kterým klient přichází. Předpokládá totiž, že jakmile člověk najde ve své minulosti bod zlomu, kdy se odchýlil od obecně platných zákonů soužití a dle mnohých filosofů nejvyššího zákona života – lásky, pak pokud se mu podaří změnit svůj životní postoj, který k této odchylce vedl, může se začít postupně uzdravovat na všech úrovních.⁹

Předpoklad, že vážná nemoc (např. nádorové onemocnění či následky úrazu) je důsledek nějakého odklonu od obecně platných zákonů nebo výsledkem nemravných vztahů, je pro vědeckou medicínu i psychologii naprosto nepřijatelný¹⁰, a proto pro nemocného zhoubný. Chronicky nemocný člověk naopak potřebuje psychologickou, sociální, emocionální a duchovní podporu v průběhu nemoci (zde je možné příznivé ovlivnění průběhu nemoci dokázáno)¹¹, ne hledání viny či hříchu, která nemoc „způsobila“. Jedná se o vysoce neetické chování zmíněných lékařů, které je umocněno ještě tvrzením, že jakmile lidé „dojdou k poznání, že pokud nezmění své vnitřní postoje, nemohou se natrvalo změnit ani okolnosti a průběh jejich onemocnění.“¹²

Etikoterapií se nezabývají jen uvedení lékaři, ale můžeme najít webové stránky Jana Cindlera¹³. Snad jedna věta dokreslí dostatečně vědeckost celé metody etikoterapie: „Uvědomme si, že duše vstupuje do plodu v těle matky ve 2. měsíci těhotenství.“¹⁴ Z. Hoffmanová, která uvádí, že studovala jógu, astrologii, ajurvédu i reiki, tvrdí: „Etikoterapie nám dává jasné návody, jak odstranit pravé příčiny bez předsudků a iluzí. Její předností je možnost vyřešení a vyléčení natrvalo. Záleží však na každém, jak zodpovědně tyto návody naplní, a jak bude motivovat sám sebe.“¹⁵

Už ve starozákonní knize Job je vyjádřena myšlenka, že utrpení není následek nějaké viny nebo nějakého hříchu. Joba stíhá jedna katastrofa za druhou včetně jeho vlastní nemoci, ale biblický text opakovaně říká, že se Job ničím neprohřešil (Job 1,22; 2, 10).

Nový zákon sice zná myšlenku spojitosti viny a nemoci, ale spojitost není jednoduchá či přímočará.“¹⁶ Většina novozákonních textů neklade, podobně jako kniha Job, souvislost mezi provinění a nemoc. Například v Janově evangeliu čteme, že příčinou slepoty člověka, kterého Ježíš uzdravil, nebyla vina ani jeho ani jeho rodičů: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče“.¹⁷

Narovnání mezilidských vztahů má bezesporu vliv na průběh nemoci, ale nelze tvrdit, že nějaký „nemravný vztah“ nebo odklon od „obecně platných zákonů“ byl „zlomem“, který způsobil nemoc a nalezení zlomu bude mít za následek uzdravování.

Vést ale například onkologicky nemocného nebo jeho blízkého, který se ptá PROČ (proč já, proč moje dítě, proč moje matka), k názoru, že nemoc je důsledek jeho neetického chování, je vskutku neetické, byť se nazývá etikoterapie.

Dojít k „poznání“ je základní charakteristikou západního ezoterismu, jehož jedním z hlavních kořenů je gnóze¹⁸, a gnostikové se od starověku „považovali za vědoucí, zasvěcenou elitu, obdařenou poznáním, které není dostupné všem.“¹⁹ Tato skutečnost dobře objasňuje, jak je možné, že si může někdo osobovat právo nastavovat druhým zrcadlo, aby změnili svůj život a došli slibovaného „uzdravení“. Pokud by někdo pochyboval o spojitosti etikoterapie a ezoterismu i po prostudování zatím uvedených webových stránek, odkazuji na stránky další.²⁰

Nabízení této „terapie“ vycházející z ezoterismu a založené na nepravdivých tvrzeních jak ve svých východiscích, tak ve výsledných neobhajitelných příslibech, je hrubě neetické a může pacienta těžce poškodit po stránce fyzické i psychické, podobně jako jiná alternativní medicína. Dopad nekritického použití tzv. alternativních a/nebo různých nepokrytě šarlatánských metod zneužívajících důvěru/důvěřivost a těžkou životní situaci pacienta je dobře znám každému onkologovi.

Záměna výchozích pojmů bez prostudování si základní literatury a textů přibližujících etikoterapii samotnými jejími provozovateli vytváří bizarní obraz toho, co je možné v současné české, a to i odborné společnosti, provozovat.

Informace dostupné na webových stránkách.

http://www.etikoterapie.com/index.php?show=etikoterapie

http://www.etikoterapie.com/index.php?show=uvod

http://www.etikoterapie.com/index.php?show=etikoterapie

http://www.etikoterapie-kalvinska.cz/

http://www.etikoterapie-kalvinska.cz/

http://www.etikoterapiecindler.cz/

http://www.etikoterapiecindler.cz/vztahy.php

http://www.volny.cz/hoffmanova/etikoterapie.html

http://www.volny.cz/hoffmanova/akce.html

http://www.volny.cz/hoffmanova/kde.html

http://www.metamorfoza.szm.com/

http://www.cestykesvetlu.cz/

http://www.ezotera.cz/ .

http://www.e-stranka.cz/regenerace/2002/05/etikoterapie.htm

1http://www.etikoterapie.com/index.php?show=etikoterapie

²Vojtíšek, V.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 191 a 291.

³Pod metodami alternativní medicíny, které studoval, uvádí mimo jiné: homeopatie, holotropní dýchání, dianetika, numerologie atd. Dále se věnoval „senzibilní diagnostice a práci s léčebnou bioenergií (léčení rukama).“

⁴http://www.etikoterapie.com/index.php?show=uvod

⁵Čtenáři doporučuji přečíst si příčinu vzniku křečových žil i návrh řešení: http://www.e-stranka.cz/regenerace/2002/05/etikoterapie.htm

⁶V citovaných textech jsou zvýraznění provedena autorkou článku kromě zvýraznění „etikoterapie medicínou budoucnosti“ dle V. Vogeltanze.

⁷http://www.etikoterapie.com/index.php?show=etikoterapie

⁸http://www.etikoterapie-kalvinska.cz/

⁹http://www.etikoterapie-kalvinska.cz/

¹⁰Ve studiích nebyla prokázána souvislost mezi psychosociálními faktory a vznikem nádorového onemocnění. Srov. Tschuschke, V.: Psychoonkologie, s. 13–34, dále srov. Vymětal, J.: Úvodní poznámka k Tschuschke, V.: Psychoonkologie, s. 11. Ani u dalších chorob není prokázána přímá souvislost mezi např. hostilitou a vztekem a vznikem nemocí. A už vůbec nikde neexistuje doklad o tom, že by osoby ve výkonu trestu byly častěji nemocné či trpěly některými chorobami ve zvýšené míře.

¹¹Srov. Tschuschke, V.: Psychoonkologie, s. 10, 35 an.

¹²http://www.etikoterapie-kalvinska.cz/

¹³Absolvent pedagogické fakulty Univerzity Ostrava; srovnej http://www.etikoterapiecindler.cz/

¹⁴http://www.etikoterapiecindler.cz/vztahy.php

¹⁵http://www.volny.cz/hoffmanova/etikoterapie.html

¹⁶Je pravda, že v novozákonních textech se můžeme setkat i s myšlenkou, že určitý člověk trpěl následkem nějakého provinění, ale to je obdoba následující skutečnosti: Když řidič ve velké nepřiměřené rychlosti havaruje a zraní se, je opravdu svým následným ochrnutím vinen. Jak je však vinen spolujezdec či ten, kterého auto těžce zranilo na přechodu?

¹⁷Jan 9, 2.

¹⁸Gnóze – náboženský systém, který čerpal z předkřesťanských náboženství a rozvinul se v zápase s křesťanstvím. Srov. Vojtíšek, V.: Encyklopedie náboženských směrů, s. 141

¹⁹Vojtíšek, V.: Encyklopedie náboženských směrů, s. 141.

²⁰http://www.volny.cz/hoffmanova/etikoterapie.html, přejít na http://www.volny.cz/hoffmanova/akce.html, přejít na http://www.volny.cz/hoffmanova/kde. html a odtud na http://www.metamorfoza.szm.com/ nebo http://www.cestykesvetlu.cz/ nebo http://www.ezotera.cz/

MUDr. Mgr. Marie Opatrná, PhD.

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN

U Nemocnice 2, 128 08 Praha 2

fax: +420 224 966 753, e-mail: mopatrna@seznam.cz