Adjuvantní chemoterapie v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu

Overview

Pro svou vysokou frekvenci výskytu a letální povahu onemocnění se plicní karcinom řadí k nejzávažnějším soudobým medicínským i společenským problémům. I časná stadia nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) ve srovnání s nádory jiných lokalizací mají relativně nepříznivou prognózu, a to i v případě, že se nemocní podrobí radikální operační léčbě. Většina nemocných umírá na rozvoj vzdálených metastáz. Nejpravděpodobnější příčinou této skutečnosti je přítomnost klinicky nedetekovatelných mikrometastáz již v době resekce, i když je veškerý makroskopicky viditelný nádor chirurgicky odstraněn. Úsilí zlepšit výsledek chirurgické léčby časných stadií nemocných s NSCLC se proto soustředilo na neoadjuvantní předoperační a adjuvantní pooperační chemoterapii. Současná doporučení týkající se adjuvantní chemoterapie NSCLC vyplývající z výsledků doposud provedených studií jsou následující. U nemocných s NSCLC stadia IA je prognóza relativně příznivá a v současnosti neexistují důkazy, že by adjuvantní chemoterapie zlepšovala přežití. Adjuvantní chemoterapie je tedy indikována po radikální operaci NSCLC stadia IB – II. Adjuvantní chemoterapie by měla obsahovat kombinaci paklitaxelu, docetaxelu, vinorelbinu nebo gemcitabinu s platinovým derivátem. Nemocným v dobrém klinickém stavu by měly být aplikovány celkem 4 cykly chemoterapie v třítýdenních intervalech. Léčba by měla být zahájena nejpozději do 6 týdnů po operaci. Mělo by být vyvinuto maximální úsilí podat chemoterapii v plánované dávce a v plánovaném časovém rozvrhu. Role adjuvantní chemoterapie u nemocných s NSCLC ve stadiu IIIA zůstává nejistá. Nejracionálnějším přístupem k těmto nemocným se jeví neoadjuvantní chemoterapie nebo chemoradioterapie s následnou chirurgickou léčbou.

Klíčová slova:
nemalobuněčná plicní rakovina, NSCLC, adjuvantní chemoterapie.