Velkobuněčné difuzní B lymfomy: heterogenní původa prognóza z hlediska současné diagnostiky

Východisko.
Difuzní velkobuněčné B lymfomy tvoří heterogenní skupinu lymfomů, která zahrnuje různé nádoryodlišující se původem,morfologickým obrazema klinickým chováním. Difuzní velkobuněčné Blymfomy jsou novějičleněny do dvou velkých, prognosticky relevantních podskupin s odlišnou genovou expresí. Zatím však nebylydetegovány klíčové geny, jejichž vyšetření by umožnilo tyto lymfomy typizovat v běžné diagnostické praxi. Cílempráce bylo sledovat genetické změny a expresi několika genů zúčastněných na onkogenezi velkobuněčných lymfomů.Metody a výsledky. V práci jsme analyzovali soubor 31 nemocných s difuzními velkobuněčnými B lymfomy,u kterých jsme měli k dispozici základní klinická data včetně sledování v průběhu nemoci. V imunohistochemickémvyšetření jsme použili panel protilátek proti CD20, CD79a, BCL-2, CD10, Ki-67 a TP53. Metodou FISH jsmevyšetřovali translokaci t(14;18) a zlom v oblasti genu BCL6 (3q27) signalizující translokace t(3;?) s variabilnímitranslokačními partnery. Metodou PCR jsme vyšetřovali translokaci t(14;18) a klonální přestavbu těžkého řetězceimunoglobulinu a lehkého řetězce kappa.Závěry. Exprese BCL-2 proteinu souvisela s klinicky nepříznivým průběhemchoroby. Exprese ostatních vyšetřenýchmarkerů s klinickým chováním nádorů nekorelovala jednoznačně. Nádory, které měly histogenetickou souvislosts folikulárním lymfomem (kompozitní nádory tvořené velkobuněčným difuzním a folikulárním lymfomem) mělyv souboru zřetelně vyšší mortalitu než nádory vzniklé de novo. S nepříznivým průběhem choroby souvisely rovněžvyšší hodnoty Mezinárodního prognostického indexu (IPI).

Klíčová slova:
difuzní velkobuněčný B lymfom, exprese proteinů, klonalita, translokace, prognóza, BCL-2.