DOPING VE SPORTU

První organizované dopingové kontroly se uskutečnily v sedmdesátých letech tohoto století. V roce 1993 bylapodepsána Česká charta proti dopingu a vznikl Antidopingový výbor ČR. Lékařská komise Mezinárodního olym-pijského výboru rozhoduje, které látky nebo metody jsou zakázané. Současné dělení je následující: I. skupinyfarmakologických látek - stimulancia, narkotická analgetika, anabolické steroidy, diuretika a některé hormony. II.dopingové metody - krevní doping a farmakologická, chemická nebo fyzikální manipulace. III. skupiny látekpodléhající určitým omezením - alkohol, marihuana, lokální anestetika, kortikosteroidy, beta-blokátory. Všechnysubstance jsou charakterizovány z hlediska ergogenního, a zvlášť jsou zdůrazněna jejich zdravotní rizika.Praxe dopingových kontrol začíná vylosováním atleta a končí analýzou vzorku moče ve speciální laboratoři. Připozitivním testu má sportovec zakázanou závodní činnost 3 měsíce, 2 roky, případně doživotně. Ve 24 laboratoříchna celém světě bylo v roce 1995 analyzováno 93 938 vzorků. Pozitivních bylo 1516 (1,61 %), anabolických steroidůz toho 986. Česká laboratoř provedla v roce 1997 843 kontrol, z toho 15 pozitivních (1,7 %). Nejvíce dopovalikulturisté. Velkým nebezpečím je doping mezi sportující mládeží. Prevalence ve světě je odhadována na 2 - 10 %mužské populace. V budoucnu se předpokládá i nadále tvrdý postoj proti dopingu a více informativní činnosti.Aktivita českého antidopingového výboru je v tomto směru na velmi dobré úrovni.

Klíčová slova:
doping, zdravotní rizika, systém kontrol, sankce, anabolické steroidy.