Perorální xenogenní imunomodulační peptid – transfer faktor

Overview

Transfer faktor (TF) byl popsán v roce 1955 S. Lawrencem. V roce 1976 došlo v rámci stipendia WHO ke kontaktu s C. H. Kirkpatrickem, který poskytl metodiku přípravy preparátu. Kirkpatrick v roce 1992 charakterizoval specifický transfer faktor na molekulární úrovni. Jeho zásluhou došlo v roce 1967 na našem pracovišti k přípravě xenogenního transferfaktoru z prasečí krve v aplikační formě perorálního podávání. Postupně byl v rámci výzkumu zaveden transfer faktornejen v klinické praxi, ale i v preventivní aplikaci u jedinců s výraznou zátěží imunitního systému vlivem nejrůznějších faktorů, včetně fyzické zátěže, postinfekční nedostatečnosti imunitního systému nebo u pacientů po radiační a chemoterapeutické léčbě nádorových onemocnění. Nové přístupy k definici TF a rozšíření spektra indukcí postaplikačních změn jsme ověřili ve skupině vrcholových sportovců, hokejových reprezentantů, kde jsme potvrdili uváděné změny hodnot imunoglobulinů, ale nalezli jsme i další významné změny především ve spektru proteinů ovlivňujících metabolismus železa a dalších minerálů. V posledním období aplikace u post-COVID-19 syndromu jsme zjistili významný přínos aplikace TF pro sanaci pacienta a jeho potíží, kde lze předpokládat možnost uplatnění specifické složky viru SARS-CoV-2, infikujícího chovy vepřového dobytka. Nálezy ukazují na nezbytnost dalšíhosledování problematiky TF, které by mohlo být přínosem pro detailní definici tohoto potravinového doplňku.

Klíčová slova:

prevence – klinika – xenogenní transfer faktor – perorální aplikace

ÚVOD

Imunomodulační peptidy (IMP) jsou významné specifické inhibitory interakcí mezi proteiny, a proto jsou prospěšnými modulátory proteiny zprostředkované signalizace imunitního systému (25). Jejich účinek je založen na obnovení rovnováhy imunitního systému bez výrazného rizika vzniku suprese nebo jeho nadměrné reakce. Zkušenosti ukazují najednoznačnou schopnost IMP bez zjevných známek supresivních vlivů a vedlejších reakcí s významným vlivem navyvážení psychické rovnováhy a pocitu wellbeing (12, 19). Transfer faktor vykazuje jak vlastnosti indukční, tak i reparační (supresivní). Reparační funkce TF mají schopnost kontroly zvýšení reakce a současně i omezení alergických či autoimunitních stavů. Induktivní frakce zvyšují a posilují odpověď na antigenní stimulus indukcí produkce cytokinů (IFN-γ,TNF-α, IL-2) pomocí komponent buněčné imunitní odpovědi, především buněk CD 4+ a Th-1. Výsledkem působení IMPje rozvoj buněčné imunitní odpovědi zahrnující IL-6 a IL-8 s produkovanými aktivovanými monocyty. Supresivní frakce IMP regulují imunitní odpověď a stimulují inhibiční cytokiny a Th-2 lymfocyty spolu se stimulací IL-10. Uvedené mechanismy vedou k nespecifické aktivitě zprostředkované zvýšením imunitní odpovědi na široké spektrum antigenů aalergenů (6–8, 16, 25). Úprava imunitní odpovědi vede k redukci následků suprese imunity zprostředkované léčebnými zásahy, jako je radioterapie a chemoterapie. Ovlivní postinfekční depresi imunitní odpovědi i další vlivy ovlivňující jejíkvalitu, např. působení kontaminant životního prostředí, životního stylu jedince i projevy imunosenescence. Alternativní terapie IMP je tak přínosem nejen terapeutickým, ale i preventivním (1, 3–6, 9, 10, 13, 15, 21).

 

TRANSFER FAKTOR

O možnosti přenosu imunitní reakce pozdní přecitlivělosti podávají důkaz již v roce 1942 Lansteiner a Chase. V roce1949 poté přenos této informace podává H. S. Lawrence s použitím leukocytárního výtažku, komplexem směsí živých složek schopných přenosu TB hypersenzitivity od dárců senzitivních na tuto odpověď (1, 14, 15). Následně v roce 1954 s využitím extraktů leukocytů s přenosem aktivity založil přístup modulace imunitního systému substancí, kterou nazval transfer faktorem (6, 14, 19). Lawrence zjistil, že adoptivní přenos imunity je zprostředkován molekulami menšími než MW 12 000 Da (15, 20, 28). Postupně dochází k bližší orientaci o účinnosti frakcí TF až po specifikací aminokyselin Kirkpatrickem a dalšími autory (9, 11, 17, 27). Práce dalších autorů vedly k aktivitám výzkumu v řadě zemí – Itálie,Mexiko, Japonsko, Rusko, Čína, Německo, Kuba, Československo a další země (5, 9, 10, 15, 26).

 

HISTORIE

Impulzem pro studium a přípravu TF na našem pracovišti byl studijní pobyt v rámci aktivity WHO v Bethesdě a setkání s C. H. Kirkpatrickem v říjnu 1976. Jeho práce byla využita pro naši přípravu TF jak z dárců lidských, pro aplikaci v hematologii a vnitřním lékařství, tak při využití savčí krve – prase domácí (Sus scrofa f. domestica, plemeno YORKSHIRE) (9–12, 19). Pro heterogenní TF jsme zvolili možnost perorální aplikace, a to jak pro využití pro preventivní, tak i pro léčebné účely. Popsaná metodika přípravy TF odpovídá dříve publikovaným postupům s dodržením zdroje 5 × 108 leukocytů po dezintegraci ultrazvukem a ultrafiltraci s vylučovacím limitem MV 10 000 Da odpovídající mezinárodní jednotce TF. Výběr dárců krve pro s.c. aplikaci v hematologii byl řízen lékařem zapojeným do výzkumu TF s využitím selektovaných dárců prověřených širokým spektrem klinických i imunologických vyšetření (12). Zdroj xenogenního TF, prase domácí, byl selektován vždy ze stejného chovu se zajištěním komplexního vyšetření veterinárním lékařem. Podmínkou odběru bylo zajištění eliminace zátěže odebíraného zvířete oddělením od hromadné porážky. Volba savčí krve pro přípravu TF byla námi využita po zkušenostech získaných v rámci účasti na výzkumu ČSAV v Praze v letech 1966–1980.

 

 

V průběhu roku 1977 byla zahájena příprava pro výrobu transfer faktoru na našem pracovišti. Prvním krokem byla vtomto roce vyjasněná a upřesněná metodika přípravy, kterou poskytl C. H. Kirkpatrick. Následovalo testování prvních vzorků TF získaných od dárců krve. Následně došlo k přípravě postupu výroby xenogenního TF z leukocytů prasat. Po zahájení spolupráce s veterinární službou místního provozu jatek došlo k výběru vhodného zdroje pro přípravu preparátu. Vhodnou cestou odběru materiálu byla zjištěna nezbytnost izolace zdroje odběru pro eliminaci výraznéstresové zátěže v průběhu odběru. Technika přípravy TF byla upravena změnou cesty destrukce leukocytárního substrátu s použitím ultrazvuku a následnou separací materiálu s limitem 10 000 Da.

 

TESTOVÁNÍ

Preklinické testování bylo do roku 1980 postupně zavedeno v klinické aplikaci v rámci výzkumného záměru a grantu spodporou MZ ČSSR. První pacienti s aplikací TF byli ze souboru námi detekovaných imunodeficitních pacientů, především zde byla věnována pozornost pacientům s dysgamaglobulinemií IgA s projevy onemocnění respiračního traktu. Tato možnost byla využita díky informaci získané návštěvou pracoviště A. J. Ammanna v San Francisku v průběhuledna 1977. První klinické a laboratorní nálezy získané v průběhu aplikace preparátu a po skončení aplikace byly významným podkladem pro schéma dávkování u pacientů s indikací aplikace v akutním i perzistujícím průběhuonemocnění a s indukcí imunodeficitního stavu (tab. 1). Postupně již v průběhu roku 1982 došlo k rozšíření spektraaplikace u sekundárně indukovaných imunodeficitních stavů, nádorových onemocnění v rámci odpovídající léčby, uvirových a mykotických onemocnění, autoimunitních a alergických onemocnění i u stavů postinfekčních projevů únavového syndromu. Bližší kontakt se sportovní problematikou a účast při přípravě vrcholových sportovců (cyklisté, atleti,hokejisté) vedly k uplatnění aplikace TF z preventivních důvodů, především v období po zvýšené zátěži s cílem redukovatriziko následné zvýšené nemocnosti, především infekcí respiračního traktu. Vstupní vyšetření hokejových reprezentantů dokumentovalo výrazné riziko indukce alterace imunitního systému s nástupem frekventovaných infekcí HCD (24).Vyšetření vedlo k aplikaci TF v období přípravné fáze reprezentantů před vrcholovými soutěžemi v rámci Evropy a světa.Porovnání vstupních a výstupních klinických a imunologických vyšetření ukázalo na významné zlepšení nálezů sekrečníimunitní odpovědi, odpovědi buněčné imunity a redukci zánětlivé odpovědi (tab. 2). Práce autorů posledních let nás vedly k opakovanému vyhodnocení získaných dat a vyhodnocení celého spektra získaných hodnot sérových proteinů spřekvapivým nálezem indukce hladin IgG, zjištění redukce zánětlivé odpovědi a především k výraznému zlepšení parametrů metabolismu železa. Jeznámo, že imunitní funkce souvisí úzce s homeostázou a alostázou železa. Železo může ovlivnit vrozenou i adaptivníimunitu v závislosti na nutričním stavu jedince, a to ve smyslu jeho nedostatku i přebytku (2). V souladu s údaji dalších autorů soudíme, že bližší definice složek komplexu IMP by byla významným přínosem pro cílenou úpravu celkové kondice imunity a zdravotního stavu sledovaného jedince. Ukazují to i nálezy zlepšení psychické kondice u našichpacientů, především jedinců s dlouhodobou aplikací TF. Řada těchto pacientů vyžaduje prodloužení nebo opakování aplikace s odůvodněním ztráty pocitu well beeing. Možným přínosem by bylo provedení predikční analýzy regulačních síťových uzlů, které mohou sloužit jako potenciální biomarkery při stresem vyvolané imunosupresi (2).

 

 

SOUČASNOST

Perorální TF byl do roku 2000 připravován na oddělení klinické imunologie Zdravotního ústavu Ústí nad Labem. Odpočátku výroby bylo na tomto oddělení připraveno více než 15 000 dávek distribuovaných v kontejnerech s obsahemjedné jednotky ve 3 ml zmraženého preparátu. Preparát byl aplikován bezprostředně po rozmražení perorálně s režimem 30minutové aplikace nalačno před a po podání, s doporučenou technikou podržení látky v ústech a po pozření zapití tekutinou. Aplikace se používala v dávkování, které bylo doporučeno imunologem na základě klinického stavu pacienta a jeho vstupního imunologického vyšetření. Široké spektrum indikace léčby zahrnuje diagnózy primárního imunodeficitního onemocnění, recidivující bakteriální a virové infekce, mykotické infekce, adjuvantní léčbu maligních onemocnění a stavů po ukončené léčby malignit, alergická onemocnění, stavy chronického únavového syndromu, stavy postterapeutické stresové imunosuprese a další. V průběhu celého období aplikace TF jsme nezjistili významné vedlejšíreakce podaného preparátu. Po roce 2000 byl ze zcela nevyjasněných důvodů preparát předán ústavem do firmy IMUNOMEDICA a následně vyráběn pod názvem IMUNOR s využitím metodiky našeho pracoviště, ale s ne zcelakompletním postupem. Preparát je v současné době distribuován v České republice jako lék, po schválení SÚKL Praha, ignorující postoj kontrolních úřadů jak Evropy, tak USA (FDA), limitující preparát jako potravinový doplněk. Preparát sedostává do široké aplikace ve spektru indikací výše uvedených a často bez kontroly klinického imunologa a imunologického laboratorního vyšetření. Naše zkušenosti a porovnání získaná od pacientů, kteří měli zkušenosti sezmraženým preparátem a porovnali lyofilizovaný preparát, ukazují na jeho významně nižší účinek. V posledním období jsme vyzkoušeli opakovaně aplikaci TF s přídavkem 200 mg β-glukanu u pacientů s long COVID-19 syndromem s významným příznivým efektem. Lze usuzovat, že příznivý vliv této aplikace by mohl být způsoben infekcí chovů vepřového dobytkaSwine coronavirem (SCoVs) (23). Ke komunikaci mezi buňkami používá imunitní systém látky podobné hormonálním signálům. TF jsou jednou z tříd imunitních komunikačních látek, které byly nově identifikovány. Předpokládalo se, že extraktobsahuje faktor, který přenáší dárcovskou imunitu na příjemce. TF unikly specifické identifikaci i 60 let po Lawrencových průkopnických objevech. Odhaduje se, že extrakty TF obsahují více než 200 jednotlivých TF. Transfer faktor izolovaný C. H.Kirkpatrickem byl definován jako malý peptid o přibližně osmi aminokyselinových zbytcích. Bylo doposud stanoveno osmaminokyselin, které teoreticky mohou vytvářet miliony různých TF (6). Je stále více zřejmé, že TF je perspektivním kandidátem na prevenci a léčbu stávajících i nově vznikajících patogenů včetně jejich klinického výskytu. Záněty musí být nezbytně zvládnuty také potlačením infekcí i přímým ovlivněním komplexních mechanismů cestou indukce síly supresorových lymfocytů a kontrolou sekrece cytokinů. Především v tétooblasti se ukazuje velká rezerva našich znalostí o komplexním působení TF (4, 8, 16, 21, 25–27, 30). Aplikace TFje založena na schopnosti přenosu antigen-specifické informace pro CMI z imunizovaného dárce naivnímu příjemcivazbou na TF-receptor (5). Transfer faktor vykazuje specifické vybavení pro jednotlivá onemocnění, ale není druhově specifický (9). Nepřináší perzistující odpověď, proto v souhlase s našimi nálezy je nezbytné aplikaci v patřičnémčasovém období opakovat. V našem souboru pacientů evidujeme i jedince s perzistující nárazovou aplikací TF již podobu 40 let (2, 3, 24, 29). Je zřejmé, že TF jsou významnými univerzálními imunokorektory s prokázaným účinkem vřadě klinických studií (1, 3–5, 7, 12, 18, 19, 22, 25, 28–30). Významnou výhodou TF je účinnost při léčbě i prevenciinfekcí, bezpečnost a absence toxicity (19, 25).

Konflikt zájmů: žádný.