Pracovní nespokojenost sester v České republice

Overview

Práce se zabývá otázkou pracovní nespokojenosti sester v České republice. Ústřední téma je zaměřeno na identifikaci klíčových oblastí nespokojenosti sester s prací ve zdravotnictví. Základním principem průzkumu, kterým se běžně autoři podobných průzkumů v České republice nezabývali, je komparace pracovní nespokojenosti sester ambulantních a lůžkových. V teoretické části je obor ošetřovatelství popsán v logickém sledu od historického pohledu až po současný stav. Praktická část popisuje komparaci dvou skupin sester, ty které pracují v ambulantních nebo lůžkových zdravotnických zařízeních, a to ve vytipovaných pracovních oblastech, které vedou k jejich pracovní nespokojenosti. Jsou to pracovní podmínky sester, náročnost povolání, společenské postavení, finanční ohodnocení, interpersonální vztahy, komunikace s lékaři a délka kvalifikačního vzdělávání. Pro průzkum byla vybrána kvantitativní metoda formou dotazníkového šetření. Průzkumný soubor zahrnoval celkem 100 respondentek – sester, z toho 50 dotazníků bylo rozdáno do ambulancí primární péče a 50 na klinická pracoviště lůžkových oddělení nemocnic. Zpracování odpovědí bylo provedeno deskriptivní a analytickou metodou, která současně zahrnuje komparaci mezi ambulantní a lůžkovou složkou. Výzkum ukázal, že sestry v ambulantní složce jsou ve vytipovaných oblastech spíše spokojené a sestry z lůžkové složky spíše nespokojené. Například ve škálové otázce hodnotily sestry z ambulancí známkou 1 a 2 oblast náročnost povolání (53 %), společenské postavení (39 %), finanční ohodnocení (31 %), interpersonální vztahy (86 %) a kvalifikační vzdělávání (51 %), zatímco sestry z lůžkové složky známkou 3 oblast náročnost povolání (49 %), společenské postavení (59 %), finanční ohodnocení (48 %), interpersonální vztahy (45 %) a kvalifikační vzdělávání (41 %). Naše výsledky průzkumu jsme porovnali s autory, kteří provedli podobná šetření. Bártlová provedla výzkum, který byl zaměřen na interpersonální vztahy na pracovišti, kde 46,3 % dotazovaných sester vidí nejčastější problémy ve vztahu mezi lékařem a sestrou, které pramení z nervozity nebo napětí v jejich jednání, plynoucí z pracovního přetížení.

Klíčová slova:
profese sestry – pracovní nespokojenost sester – interpersonální vztahy – pracovní podmínky sester

ÚVOD

Profese sestry je vedle profese lékaře klíčovou profesí ve zdravotnictví. V dnešní době by tato skutečnost již měla být zcela jasná a nezpochybnitelná. Ovšem občas se ještě dnes v praxi setkáváme, že sestry svou nezastupitelnou roli v léčebném procesu pacienta musí před ostatními členy týmu obhajovat a připomínat. Má dlouholetá praxe v oboru ošetřovatelství a především zájem o zlepšení postavení a pracovní spokojenosti sester v České republice mne vedlo k tomu, abych se pokusila zmapovat klíčové oblasti, které jsou příčinou nespokojenosti sester s prací ve zdravotnictví. Mezi tyto oblasti jsem zahrnula především postavení a nezastupitelnost v pracovním týmu, kvalifikační vzdělávání, pracovní podmínky, interpersonální vztahy, komunikace s lékaři i finanční ohodnocení. V současnosti je u nás kvalifikační vzdělávání sester přesunuto na vyšší odborné školy, vysoké školy a univerzity.

Samostatnost oboru spolu s koncepcí ošetřovatelství mění roli vysokoškolsky vzdělané sestry. Sestra není už jen vykonavatelkou výkonů, které indikuje lékař, ale stává se jeho rovnocenným spolupracovníkem. Pokud se změna rolí lékaře a sestry v rámci současného probíhajícího vývoje v lékařské a ošetřovatelské péči nezmění, může to být důvodem negativních postojů a napětí těchto klíčových profesí navzájem. Výše jmenované skutečnosti, ale i další změny, které ovlivňují dnešní české zdravotnictví, jsou velmi aktuálním a diskutovaným tématem, a to nejen zdravotnických pracovníků. Vnímám migraci a fluktuaci sester přímo úměrnou kvalitě poskytované zdravotní, resp. ošetřovatelské péče. Odchody zkušených a kvalifikovaných sester neznamenají pouze personální problém nebo ohrožení kvality péče o pacienta, ale především problém velké zátěže „zůstávajících“ sester. Na ně je pak kladena daleko větší fyzická i psychická zátěž, jsou více vystaveny stresu, navyšuje se jim přesčasová práce, což přímo i nepřímo ovlivňuje i jejich soukromý a rodinný život. Toto vše je ještě podmíněno např. povinností celoživotního vzdělávání sester.

Výsledky průzkumné části by měly mít praktický i odborný význam. Především eliminovat faktory, které jsou příčinou nespokojenosti sester, a tak přímo ovlivnit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. Lze předpokládat, že jednotlivé výsledky v praktické části mé rigorózní práce budou moci být dále využity, jak v ošetřovatelské praxi samotné, tak i k dalšímu a hlubšímu výzkumu v oboru ošetřovatelství. Konkrétní praktické dopady a význam lze spatřovat také na manažerské úrovni v přímém řízení ošetřovatelské péče, např. v pozicích hlavních, vrchních či staničních sester apod. Výstupy by pak mohly mít pozitivní dopady na všechny činnosti spojené s organizací a řízením ošetřovatelské péče, stejně jako pro ostatní zdravotnické pracovníky v souvislosti s možností postupného odstraňování nespokojenosti sester s prací ve zdravotnictví. Vytvoření pozitivní atmosféry na pracovišti, dobrá komunikace a adekvátní ohodnocení se projevuje nejen vyšší úrovní poskytované péče, ale zároveň spokojeností pacienta i personálu.

METODIKA

Pro průzkum byla vybrána kvantitativní metoda formou dotazníkového šetření. Průzkumný soubor zahrnoval celkem 100 respondentek – sester pracujících v ambulantních a lůžkových zdravotnických zařízeních, z toho 50 dotazníků bylo rozdáno do ambulancí primární péče a 50 na klinická pracoviště lůžkových oddělení nemocnic. Zpracování odpovědí bylo provedeno deskriptivní a analytickou metodou, která současně zahrnuje komparaci mezi ambulantní a lůžkovou složkou. Analytické vyhodnocení bylo provedeno formou statistických testů s komparací odpovědí a výsledků průzkumu mezi ambulantní a lůžkovou složkou.

Výběr metody průzkumu byl ovlivněn především jeho primárním cílem, dílčími cíli a charakterem průzkumného vzorku. Pro účely zpracování průzkumu byla zvolena metoda dotazníkového šetření (tj. metoda dotazníku). Dotazník představuje standardizovaný soubor písemně formulovaných otázek na předem připraveném formuláři. Tvorba samotného dotazníku byla podmíněna zaujetím celé šíře zkoumané problematiky týkající se oblastí, které by mohly být příčinou nespokojenosti sester s prací ve zdravotnictví, dostatečnými znalostmi z oblasti zkoumané problematiky výzkumníkem, které byly získány především dlouhodobou praxí v oboru. Dotazník obsahoval celkem 23 otázek, 21 otázek bylo uzavřených, z nichž 17 bylo alternativních (tzn., že respondenti mohli vybírat jednu odpověď z několika možností), a čtyři otázky byly výběrové (tzn., že zde byla možnost kombinace několika možností odpovědí). Při vyplňování dotazníků byla respondentům zajištěna celková anonymita, neboť sestry pracující na ambulantních a lůžkových odděleních v dotazníku neuváděly žádné osobní údaje (např. jména, adresy, kontakty apod.). V této souvislosti považujeme za důležité rovněž zmínit skutečnost, že výzkumník nebyl při vyplňování dotazníků respondenty přítomen. Dotazníky byly respondentům poskytnuty v písemné podobě. Pro účely tohoto průzkumu byly specifickou cílovou skupinou sestry různých věkových kategorií, s různou délkou odborné praxe pracující na ambulantních odděleních v Ústí nad Labem a Děčíně, a dále sestry pracující v lůžkových zdravotnických zařízeních (konkrétně v Krajské zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice Ústí nad Labem a v Ústřední vojenské nemocnici v Praze). Celková návratnost byla 100%, což je 100 ks vrácených platných dotazníků.

VÝSLEDKY

Vyhodnocením průzkumu se ukázalo, že se výsledky u zvoleného průzkumného vzorku liší. Průzkum ukázal, že sestry v ambulantní složce jsou spíše spokojené (tab. 1, graf 1) v tipovaných oblastech, kterými byly pracovní podmínky, náročnost povolání, společenské postavení, finanční ohodnocení, interpersonální vztahy a kvalifikační vzdělávání, zatím co výsledek u sester lůžkové složky ukázal spíše na nespokojenost (tab. 2, graf 2), a to v oblastech společenského postavení, náročnosti povolání, nízkého finančního ohodnocení a oblasti interpersonálních vztahů. V prvním dílčím cíli bylo zjištěno, že sestry v ambulantní složce jsou s finančním ohodnocením spíše spokojené a sestry z lůžkových zařízení spíše nespokojené, výsledek druhého dílčího cíle ukázal, že sestry ambulantní složky jsou v oblasti interpersonálních vztahů a komunikaci na pracovišti spokojené na rozdíl od sester z lůžkových zařízení. Třetí dílčí cíl také potvrdil větší spokojenost s uznáním a důležitostí ošetřovatelské péče u sester z ambulantní složky oproti sestrám z lůžkových zařízení.

Analýza ukázala, že sestry v ambulanci jsou s prací ve zdravotnictví spíše spokojené, tedy je předpoklad, že vnímají pozitivněji i pocit uznání a dobrého společenského postavení. Vzhledem k neakutní formě vykonávané zdravotní péče, která v ambulantních zdravotnických zařízeních převažuje, je možné se domnívat, že zde dochází méně ke stresovým a konfliktním situacím. Je zde menší fluktuace, tudíž jsou zde stálejší pracovní kolektivy. Poskytování ošetřovatelské péče u sester v ambulanci je, dle mých zkušeností, více zaměřena na péči nepřímou – na rozdíl od ošetřovatelské péče poskytované sestrami na lůžkových odděleních, kde převažuje přímá ošetřovatelská péče, kterou sestry provádějí samostatně a v daleko větším rozsahu.

DISKUZE

Vyhodnocení a výsledky průzkumu ukázaly, že se názory porovnávaných skupin sester liší. Lze konstatovat, že sestry z ambulantních zařízení jsou spíše spokojené ve zvolených oblastech, průměrně hodnotily pouze společenské postavení a délku kvalifikačního vzdělávání sester. Sestry z lůžkové složky jsou naopak spíše nespokojené, a to především v oblastech interpersonálních vztahů, společenského postavení, náročnosti povolání a nízkého finančního ohodnocení.

Naše výsledky jsme porovnali s výsledky průzkumu s autory, kteří provedli podobná šetření. Bártlová (1) provedla výzkum, který byl zaměřen na interpersonální vztahy na pracovišti, kde 46,3 % dotazovaných sester vidí nejčastější problémy ve vztahu mezi lékařem a sestrou, podobně jako v našem případě u sester z lůžkové složky, které pramení z nervozity nebo napětí plynoucího z pracovního přetížení. Podobně můžeme označit i výsledek studie „Pracovní spokojenost sester v České republice“, kterou provedla opět Bártlová (2), kde za nejdůležitější faktory, které podporují spokojenost sester, jsou vztahy na pracovišti, dobrá organizace práce. S prací jsou spokojené sestry starší, které pracují v soukromých ordinacích praktických lékařů. I tento výsledek se shoduje s naším průzkumem. Jako druhý nejčastější faktor nespokojenosti uváděly respondentky, tak jako sestry z lůžkové složky v případě našeho průzkumu, nedocenění jejich práce a nedostatek ošetřovatelského personálu. Výsledky našeho průzkumu v oblasti chování lékaře a nedocenění nebo neuznání práce sester ze strany lékařů ukázaly, že 68 % sester je hodnotí negativně. K totožným výsledkům, dospěli ve svém výzkumu i Buriánek a Malina (3); ten provedli ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Zjistili mimo jiné, že jako negativní prvek v pracovní nespokojenosti sester se jeví vysoký podíl nekvalifikované práce a podceňování práce sester ze strany lékařů, nízké finanční ohodnocení, nedostatek personálu a vztah vedení k personálu. Tento výsledek lze odůvodnit z pohledu mých zkušeností z oboru tím, že sestry v ambulancích pracují většinu pracovní doby v přítomnosti lékaře. Jejich náplň práce, ošetřovatelské činnosti a odborné výkony jsou prováděny v daleko „omezenějším“ rozsahu ve srovnání s rozsahem poskytované ošetřovatelské péče a odborných výkonů sester na lůžkových odděleních. Dalo by se říci, že provádějí rutinní práci. Co se týká pracovních podmínek, konkrétně pracovní doby, stresových situací, práce v riziku, přesčasové práce, práce v sobotu, neděli a ve svátek, mají sestry v ambulanci, dle mého názoru, podmínky přirozenější a výhodnější. Tento výsledek je dán, podle mého názoru, i tím, že zkoumané kategorie sester pracují v odlišném a rozdílném pracovním prostředí. Liší se např. velikostí a složením pracovních týmů, liší se forma a druh poskytované zdravotní péče. Svou roli hraje i vzájemná důvěra a zkušenost, která se v lůžkové části daleko hůře udržuje vzhledem k fluktuaci, migraci a někdy i nedostatku zdravotnického personálu. I z výzkumu, který provedla Machálková (8) na téma „Jaká je pracovní spokojenost sester“, vyplynulo, že sestry jsou nespokojené s pracovními podmínkami, nemají možnost odpočinku během směny a nemohou ovlivnit rozpis směn. Jedna třetina dotázaných sester z celkového počtu 164 označila jako důvod odchodu ze zdravotnictví směnný provoz, psychickou a fyzickou náročnost povolání, zdravotní problémy, nedostatečné společenské ohodnocení, přesčasová práce, nevyhovující pracovní podmínky.

Je velmi důležité jakým způsobem mezi sebou lidé komunikují, jaké jsou mezi nimi pracovní vztahy, jak si jeden druhého váží. Vždyť atmosféra na pracovišti, interpersonální vztahy přímo ovlivňují naše fyzické i emocionální zdraví (11).

Podle současných společenských průzkumů dosahuje společenské postavení sester, které v červnu 2012 ověřilo Centrum pro výzkum veřejného mínění na anketě Prestiž povolání, překvapivě na přibližně čtvrtou pozici z 28 nejběžnějších profesí, přičemž lékař se pohybuje na první pozici ze všech zmíněných profesí (14).

Vedle ošetřovatelství, které je tradičně jednou z profesí, které zastávají převážně ženy, stále více zdravotnických profesí prožívá v současnosti změnu směrem k zaměstnávání většího počtu žen. Lékařské povolání, které bylo dlouho mužským povoláním, je nyní stále rozmanitější a vykonává je stále více žen. Ve většině evropských zemí je mezi studenty medicíny většina žen. Je to výsledkem rovnějších příležitostí pro muže a ženy při výběru povolání. Tento trend by měl přinášet i nové výzvy. Takovou výzvou je např. skutečnost, že ženy jsou stále odpovědné za mnoho dalších úkolů plynoucích s vedením domácnosti, včetně péče o ty, kteří potřebují krátkodobou nebo dlouhodobou péči v rámci rodiny. A konečně, ženy vykonávající své povolání by chtěly spravedlivější a genderově vyvážené prostředí na pracovišti. Pokud srovnáváme platy sester a lékařů, rozhodně to nemůžeme hodnotit jako vyvážené prostředí. Vezmeme-li v úvahu otázku péče, je nutné zdůraznit, že důležitou povinností zaměstnavatele je zajistit taková opatření na pracovišti, která zajistí přátelské prostředí a odpovídající podmínky pro výkon práce. Spokojenost zaměstnance je stejně důležitá jako spokojenost pacienta. Vztahy mezi lékařem, sestrou a pacientem patří mezi základní předpoklady efektivně poskytované zdravotní péče. Vrcholem ve vztahu lékař-sestra by mělo být označení lékaři a ostatních členů zdravotnického týmu, že sestrami poskytovaná péče je náležitá, sestry jsou považovány za nepostradatelné pro zajištění schopnosti zdravotnické organizace poskytovat zdravotní péči pacientům. Ošetřovatelství efektivně ovlivňuje celosystémové postupy. 

Poděkování

Dovolte mi poděkovat především sestrám, které se ochotně podílely na průzkumu dané problematiky, a přispěly tak k dalším možným změnám, které by mohly ovlivnit a zlepšit spokojenost sester s prací ve zdravotnictví v České republice, a zajistit tak nižší míru fluktuace, migrace a zvýšení kvality poskytované ošetřovatelské péče.

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

PhDr. Hana Plachá

UJEP, Fakulta zdravotnických studií

Velká Hradební 13, 400 01 Ústí nad Labem

e-mail: hana.placha@ujep.cz