#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Burn-out syndrom u lékařů


: R. Ptáček 1;  H. Kuželová 1;  L. Čeledová 2;  Čevela;  R 2
: Univerzita Karlova, Praha 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice Psychiatrická klinika Přednosta: prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. 1;  Ministerstvo práce a sociálních věcí Odbor lékařské posudkové služby Ředitel: MUDr. Bc. Rostislav Čevela 2
: Prakt. Lék. 2010; 90(10): 594-596
: Various Specialization

Syndrom vyhoření, burn-out syndrom, je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, který vede k poklesu efektivity práce. Vzniká jako důsledek dlouhodobých stresových podnětů. V důsledku vysokého fyzického i emočního vypětí se syndrom vyhoření vyskytuje často u lékařských profesí. Burn-out syndrom u zdravotnických pracovníků představuje velmi aktuální problematiku, v tomto případě totiž syndrom vyhoření nejen významně negativně působí na zdraví jedince, ale ovlivňuje i zdraví pacientů. Může tedy vést k závažným obtížím projevujícím se ve vztahu lékař-pacient, ale i v celém systému zdravotnictví-pacient.

Klíčová slova:
syndrom vyhoření, lékař, stres.

Úvod

Burn-out syndrom, neboli syndrom vyhoření, je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, či ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí vedoucí k poklesu efektivity práce (6,7). Není výsledkem izolovaných traumatických zážitků, ale objevuje se postupně a nenápadně, jako důsledek dlouhodobého psychického vyčerpání a působení stresujících podnětů. Hlavními spouštěči syndromu vyhoření jsou

  • dlouhodobý chronický stres,
  • permanentní časový tlak, a 
  • vysoké emoční napětí (6,7).

Rizikovou skupinou osob pro rozvoj syndromu vyhoření jsou lidé, kteří mají neustálý, náročný a intenzivní kontakt s druhými lidmi. Obecně jsou ohroženi také všichni ti, na které jsou dlouhodobě kladeny vysoké nároky a je od nich vyžadována práce s plným nasazením a odpovědností, a jejichž práce je neadekvátně ohodnocená (ať jde o slovní ohodnocení, vlastní pocit smysluplnosti práce a pocit naplnění, nebo finanční ohodnocení). Vyskytuje se pak především u profesí, jako jsou zdravotničtí pracovníci, učitelé, sociální pracovníci.

Mezi nejohroženější profese patří (8):

  • Lékaři (zvláště v oborech onkologie, chirurgie, LDN, JIP, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie),
  • Zdravotní sestry a další zdravotní pracovníci (ošetřovatelky, laborantky),
  • Psychologové a psychoterapeuti.

Příznaky a příčiny

Jak již bylo řečeno, burn-out syndrom nevzniká na základě izolovaných stresových událostí, ale jako důsledek dlouhodobého vytížení a působení stresových faktorů, a postupně významně ovlivňuje kvalitu života postižených osob (6, 7). Mezi příznaky syndromu vyhoření patří celá škála fyzických, ale i sociálních projevů, které se při dlouhodobě neřešené situaci mohou manifestovat celou řadou onemocnění a vážných zdravotních obtíží (tab. 1).

1. Příznaky syndromu vyhoření (viz např. 8)
Příznaky syndromu vyhoření (viz např. 8)

Z toho vyplývá, že burn-out syndrom je závažným medicínským problémem, neboť celkově negativně působí na zdravotní stav jedince. Velmi aktuálním tématem je rozvoj burn-out syndromu u lékařů (3, 11). Právě lékaři jsou vysoce rizikovou skupinou pro rozvoj syndromu vyhoření, který u nich má významný vliv na kvalitu práce a přístup k pacientům. V tomto případě totiž syndrom vyhoření nejen působí na zdraví samotného „vyhořelého“ lékaře, ale v důsledku zhoršení jeho pracovní výkonnosti může zásadně ovlivnit i zdraví pacientů.

Dle Shanafelta a kol. jsou burn-out syndrom a deprese jedněmi z nejvýznamnějších prediktorů největších lékařských chyb, na rozdíl od jiných faktorů, např. od počtu odpracovaných hodin (12). Fakrekopf udává až šestinásobný výskyt lékařských omylů u lékařů, kteří trpí depresemi (4).

Tabulka 2 uvádí důsledky zvýšeného výskytu syndromu vyhoření v lékařských profesích uváděných v odborných studiích v posledním roce.

2. Dopady syndromu vyhoření na systém zdravotnictví (viz např. 3)
Dopady syndromu vyhoření na systém zdravotnictví (viz např. 3)

Burn-out syndrom tak výrazným způsobem působí na výkon profese lékaře, čímž může negativně ovlivňovat zdraví pacienta, ale ohrožovat tak celý systém zdravotnictví a důvěru v něj.

Aktuální odborné studie se samozřejmě nezabývají pouze samotnými projevy a dopady syndromu vyhoření, ale studují i možné příčiny a spouštěče. Mezi ty patří, nejen v případě lékařů, osobnostní dispozice, především v souvislosti s úrovní frustrační a stresové odolnosti, spolu se základními osobnostními charakteristikami apod.

Na rozvoji burn-out syndromy se podílejí osobní charakteristiky (5):

  • Perfekcionalismus;
  • Vysoká disciplinovanost;
  • Idealismus;
  • Vysoká sebekritičnost;
  • Vysoká schopnost empatie;
  • Nízká flexibilita;
  • Nerozhodnost;

Vliv na rozvoj bun rout syndromu má rovněž věk, pohlaví, rodinný stav, rezidenční a zaměstnanecký stav a další.

Na základě studií bylo zjištěno, že:

  • U starších lékařů dochází k syndromu vyhoření méně často než u mladších (9).
  • U žen se objevuje emocionální vyčerpání více než u mužů, ale méně se u nich dostavují pocity depersonalizace (9).
  • Burn-out a depersonalizace se vyskytuje méně u lidí vdaných a ženatých než u osob žijících samostatně (10).
  • U osob majících děti se burn-out dostavuje méně (10).
  • Riziko rozvoje burn-out zvyšuje rezidenční status lékaře (2).
  • V jižních Evropských zemích se burn-out syndrom vyskytuje méně často (13).
  • Burn-out syndrom postihuje více osoby závislé na návykových látkách (2).

I přesto, že osobnostní předpoklady určitou roli v rozvoji burn-out syndromu rozhodně hrají, nepředstavují rozhodující faktor. Samotný burn-out syndrom je reakcí na kombinaci externích, dlouhodobě působících faktorů (6). Mezi nejvýznamnější stresové faktory patří pracovní, a to fyzické i psychické. Na rovině osobní pak hraje roli zejména prostor pro vlastní zájmy a rodinné zázemí.

1. Pracovní

Fyzické zatížení:

  • vysoké statické zatížení (např. operační sál),
  • narušení spánkového rytmu,
  • nepravidelná strava,
  • kontakt s léky, chemikáliemi, popř. dezinfekcí, radiací apod.,
  • vysoké riziko infekce,

Psychické zatížení:

  • vysoké pracovní tempo,
  • vysoká zodpovědnost,
  • nutnost neustále rychle a pružně reagovat,
  • kontakt s utrpením, bolestí, smrtí,
  • nutnost komunikace s pacientem a jeho rodinou,
  • špatné ohodnocení,
  • vysoké nároky na pracovní výkon,
  • časté nebo neefektivní organizační změny,
  • nízká podpora profesního růstu,
  • profesní nejistota,
  • nárůst neefektivní administrativní zátěže,
  • nejasnost nebo nesrozumitelnost probíhajících nebo plánovaných změn,
  • zevní rušivé vlivy, např. telefonáty, apod.

2. Osobní

  • nedostatek odpočinku,
  • nedostatek času na rodinu,
  • nedostatek volného času na záliby a aktivity,
  • omezené sociální kontakty (14).

Průzkumy ve zdravotnictví ukázaly, že místy, kde dochází nejvíce k výskytu syndromu vyhoření, jsou:

  • hospice,
  • onkologická oddělení,
  • jednotky intenzivní péče,
  • psychiatrie,
  • neurologie,
  • koronární jednotky,
  • chirurgie.

Podle výzkumů z USA v souboru téměř 25 tisíc chirurgů s praxí minimálně 18 let a pracovní dobou 60 hodin týdně s dvěma nočními směnami, trpělo

  • 40 % vyhořením,
  • 30 % prokazovalo příznaky deprese,
  • 28 % mělo skóre dotazníku quality of life QOL score o >1/2 standardní odchylky oproti normě.

Pouze 36% z nich pociťovalo dostatek času na rodinu a osobní zájmy (12) (Graf 1).

1. Percentuální výskyt jednotlivých skupin obtíží u lékařů (4)
Percentuální výskyt jednotlivých skupin obtíží u lékařů (4)

Syndrom vyhoření často postihuje onkologické lékaře a dle Americké společnosti pro klinickou onkologii se dostavuje až u 56 % (14). Vysoká hladina emocionálního vyčerpání se dostavuje 33 % onkologů, deperonalisace u 28% a personální pocity neuspokojení u 20 % (1). Nicméně např. ve srovnání s praktickými lékaři, dosahují nižšího výskytu emočního vyčerpání a depersonalizace. Navzdory předpokládané vyšší pracovní zátěži tedy onkologové vykazují nižší riziko rozvoje syndromu vyhoření než praktičtí lékaři. Mezi možnými příčinami je u nich zejména zájem o výzkum a vzdělávací aktivity a kontinuální vzdělávání a ukazuje se, že vlastní zájem o další růst a vzdělávání do určité míry chrání proti rozvoji burn-out syndromu (1).

Závěr

Lékaři jsou rizikovou skupinou pro rozvoj syndromu vyhoření, který může zásadně ovlivňovat pracovní výkonnost, přístup k pacientům i výskyt pracovních chyb a omylů. Ohrožuje tak tedy nejen lékaře, ale i pacienty a samotný systém zdravotnictví. Prevenci a terapii syndromu vyhoření je třeba se věnovat, a to jak na rovině osobní (aktivním přístupem ke vzdělávání, dostatečný volný čas, sociální podpora v rodině a další řada specifických psychologických postupů), tak na rovině systémové, ze strany zaměstnavatele, systému zdravotnictví. Podle řady odborných studií je nejen zapotřebí omezit, případně zcela vyloučit systémové příčiny syndromu vyhoření u lékařů, ale také nabídnou aktivní systém prevence ve smyslu různých programů, systémů supervize a poradenství apod.

Podpořeno grantem GK-MPSV-01-201-10 

PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Ke Karlovu 11

120 00 Praha 2

E-mail: ptacek@neuro.cz


Sources

1. Arigoni, F., Bovier, P.A., Mermillod, B. et al. Prevalence of burnout among Swiss cancer clinicians, paediatricians and general practitioners: who are most at risk? Support Care Cancer 2009, 17(1), p. 75-81.

2. Brown, S.D., Goske, M.J., Johnson, C.M. Beyond substance abuse: stress, burnout, and depression as causes of physician impairment and disruptive behavior. J. Am. Coll. Radiol. 2009, 6(7), p. 479-485.

3. Čeledová L., Čevela R. Syndrom vyhoření u lékařů lékařské posudkové služby, jeho příčiny a řešení. Rev. posud. Lék. 2009, 12, 4, s. 75-79.

4. Fahrenkopf, A.M., Sectish, T.C., Barger, L.K. et al. Rates of medication errors among depressed and burnt out residents: prospective cohort study. BMJ 2008, 336, p. 488-91.

4. Graske, J. Improving the mental health of doctors. BMJ, 2003, 327, p. 188.

5. Kebza, V., Šolcová, I. Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ, 1998.

6. Kebza, V., Šolcová, I. Burn-out syndrom: teoretická východiska, diagnostické a intervenční možnosti. Československá psychologie 1998, XLII, 5, s. 429-427.

7. Kupka, M. Paliativní péče a riziko syndromu vyhoření. Psychologie 2008, 2, 1, s. 23-35.

8. Peisah, C., Latif, E., Wilhelm, K., Williams, B. Secrets to psychological success: why older doctors might have lower psychological distress and burnout than younger doctors. Aging Ment. Health, 2009, 13(2), p. 300-307.

9. Prins, J. T., Hoekstra-Weebers, J.E.H.M., Gazendam-Donofrio, S.M. et al. Burn-out and engagement among resident doctors in the Netherlands: a national study. Med. Educ. 2010, 44(3), p. 236-247.

10. Seifert B., Vojtíšková J. Syndrom vyhoření a čeští praktičtí lékaři. Prakt. Lék., 2008, 88, 7, s. 398-40

11. Shanafelt, T.D., Balch, C.M., Bechamps, G.J. et al. Burn-out and career satisfaction among American surgeons. Ann. Surg. 2009, 250(3), p. 463-471.

12. Soler, J.K., Yaman, H., Esteva, M. et al. Burn-out in European family doctors: the EGPRN study. Fam. Pract. 2008, 25(4), p. 245-265.

13. Trufelli, D.C., Bensi, C.G., Garcia, J.B. et al. Burn-out in cancer professionals: a systematic review and meta-analysis. Eur. J. Cancer Care. 2008, 17(6), p. 524-531.

Labels
General practitioner for children and adolescents General practitioner for adults
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#