Jak dál v otázce sdělování informacío zdravotním stavu, prognóze a léčbě?

V oblasti komunikace s pacienty přetrvává několik sporných bodů. Jedním z nich je problematikasdělování nepříznivé prognózy, kdy může dojít ke střetu přání nemocného být plněinformován a přání lékaře chránit nemocného před krutou skutečností. V takovém konfliktulékaři upřednostňují princip beneficence před principem respektu k autonomii nemocného,zatímco veřejnost spíše obhajuje právo na „plnou pravdu“. Článek se zamýšlí také nad interpretací„práva na veškeré informace“ ve vztahu ke zdravotnické dokumentaci a přináší původnívýsledky šetření mezi nemocničními lékaři a lékařkami. V poměrně vysoké míře (55 %) mladínemocniční lékaři a lékařky (n=166) zažili v minulém roce konflikt s nemocným pro rozdílnostnázorů na léčbu nebo kvůli odmítnutí léčby nemocným. I když došlo k formálnímu uznání právanemocného na informace, ve skutečnosti chybí v nemocničních zařízeních provozní pravidla, ježby dovolovala nemocným ovlivňovat komunikační proces podle vlastních potřeb. Další krokyv otázce sdělování informací musí reflektovat organizační kontext nemocniční péče, který byvíce naznačil legitimnost pacientských potřeb a posílil aktivní úlohu nemocného v komunikačnímprocesu.

Klíčová slova:
komunikace - právo na informace - práva pacientů - nepříznivá prognóza -beneficence - autonomie - konflikt.