Prof. MUDr. Aleš Hep, CSc., šedesátiletý
Published in:
Gastroent Hepatol 2012; 66(5): 411-412
Category:
Various: interview
Otázky položil a na výročí si vzpomenul prim. MUDr. Karel Lukáš, CSc.
Aleš Hep se narodil 8. února 1952 v Brně
- SVVŠ ukončil v r. 1970 v Brně
- LF MU v Brně, promován 1976
- 1979 atestace I. st. v oboru vnitřního lékařství
- 1983 atestace II. st. v oboru vnitřního lékařství
- 1988 CSc.
- 1998 habilitace v oboru vnitřní lékařství
- 2001 atestace v oboru gastroenterologie a praktický lékař pro dospělé
- 2001 jmenován profesorem
Profesní zařazení
1976–1977 lékař na Interním odd. Vojenské nemocnice v Brně
1977–1985 lékař na Interním odd. FN Brno-Bohunice
1980–1981 internista, pediatr a pomocný anesteziolog nemocnice Alto Catumbela – Angola
1985–1990 lékař na II. interní klinice FN Brno-Pekařská
1990–1998 asistent na Interní gastroenterologické klinice FN Brno
1998–2001 docent na Interní gastroenterologické klinice FN Brno
2001–2008 profesor na Interní gastroenterologické klinika FN Brno
2008–2011 primář Endoskopického centra ve FN Brno
2011–dosud přednosta IGEK FN Brno
Členství
- Česká gastroenterologická společnost – člen výboru
- Endoskopická sekce ČGS – člen výboru
- Vědecká rada Veterinární a farmaceutické univerzity Brno – člen
- Odborová rada Vnitřní lékařství LF UK Hradec Králové a MU Brno
- Česká internistická společnost
- Česká akupunkturustická společnost
- Společnost myoskeletální medicíny
- Člen AGA
- Člen předsednictva ČLK Brno-město
Existuje podnět, který Tě ovlivnil ve výběru studia medicíny?
Již od mládí jsem se setkával se zdravotními obtížemi lidí v mém okolí a s narůstajícím věkem postupně vyplynulo, že bych jim měl nějak pomoci. Rozhodl jsem se proto věnovat raději medicíně než studiu železničního inženýrství, jak jsem měl původně v úmyslu.
Kdo z učitelů na fakultě na Tebe nejvíce zapůsobil a kdo měl na Tebe i později největší vliv?
Při studiu jsem měl velké štěstí na své učitele, a nemohu je ani všechny vyjmenovat. Omezím se proto jen na výčet těch, se kterými jsem měl možnost se setkávat více v rámci studentské vědecké činnosti, medicinské praxe mimo rámec studia apod.
Prof. Páč – anatomie, prof. Fišer – fyziologie, prof. Horký – histologie, prof. Rejthar – patologická anatomie, prof. Michek, prim. Klusáček, prim. Zmrzlík – chirurgie, prof. Uher, prof. Šlot – gynekologie, prof. Mechl – onkologie, as. Skalková – psychologie, prim. Beneš – chirurgie Dačice.
Později pak v oblasti gastroenterologie zejména prof. Mařatka, doc. Jirásek a prim. K. Lukáš. Ve všeobecné interně prof. Klabusay. S delším časovým odstupem limitovaným pozdějším seznámením pak i prof. Mandys.
Všem jsem velmi vděčen i za neocenitelné životní postřehy, rady, doporučení a v neposlední řadě i za osobní příklad.
Ne vždy jsem se setkal s přátelským přístupem, ale tyto zkušenosti má každý z nás a je to spíše otázka filozofická a obecně lidská.
Kdy tě začal zajímat trávicí trakt? Kdy jsi se rozhodl pro obor gastroenterologie?
Prakticky po celou dobu studia na škole jsem byl přesvědčen, že se budu věnovat chirurgii a také jsem tři roky v maximálních časových možnostech docházel na příjmové chirurgické služby a dva roky i na porodnici. Pak (a myslím, že k výraznému prospěchu obou oborů) mne zaujal více konzervativní přístup k medicíně a v posledním ročníku školy jsem se rozhodl pro gastroenterologii a opět jsem měl štěstí na učitele – po promoci to byl prim. Ivan Hošek a později doc. Martínek, kteří mi vštěpovali nezbytnost chápat gastroenterologii vždy v komplexu nemocného jako celku.
Víme, že profesní zájmy se v průběhu života (a práce) vyvíjejí. Která oblast Tvého oboru Tě postupně zajímala? Vím, že vždy byly doménou funkční poruchy a později ezofagologie a její vztah k pohybovému aparátu. Co bylo dál?
Pokud zbýval časový prostor, zajímala mne urgentní medicína (20 let jsem v nadúvazku pracoval na RZP), v mladším věku jsem se více věnoval onkologii, později pak částečně i psychologii a nyní jsem vděčen za možnost spolupracovat s hradeckou firmou Ella doc. Volence a pokouším se přispět (pokud mé znalosti dovolují) k vývoji nových prostředků pro gastroenterologii.
Velmi si (společně s prim. Dolinou) ceníme možnosti alespoň v malém rozsahu spolupracovat na studiu vztahu pohybový systém-trávicí trakt s rehabilitační klinikou doc. Koláře v Praze--Motole a s rehabilitační klinikou doc. Vaňáskové v Hradci Králové.
Co se Ti daří a co nedaří na Tvém současném pracovišti?
Úspěchy a rovněž neúspěchy asi vždy ohodnotí více okolí – k vlastní osobě jsme asi zatíženi jistou mírou méně objektivní kritiky.
Jsem moc rád, že se daří postupně vytvářet a rozšiřovat okruh mladších a postupně atestujících spolupracovníků. V maximální míře se snažím vytvořit pracovní a zejména přístrojové podmínky, aby bylo možno jejich zájem a pracovitost co nejlépe využít ku prospěchu našich pacientů a, pokud nám bude osud příznivý, k posunu obecnějších medicínských znalostí. Snad je snaha nás všech i takto pojímána našimi pacienty.
Neúspěchy – špatně vnímám běh času, den je vždy ve svém průběhu kratší než vypadal ráno a má malý počet hodin. Nevěnuji tolik času projevu písemnému, jak jsem si dříve představoval. Chtěl bych se více věnovat vzájemné souvztažnosti gastroenterologie k ostatním oblastem medicínské činnosti, vytvořit větší prostor pro klinickou práci, spolupráci s ostatními kolegy ve svém okolí i mimo vlastní obor a, pokud bude zájem, předat alespoň část svých zkušeností, jejichž vytvoření stálo nemálo času nejen mne, ale i mé učitele, dalším. Nelze je vždy písemně správně vyjádřit a s každým z nás odcházejí navždy.
Z mého pohledu je škoda, že nynější studenti medicíny již nemají možnost prožít tak bohatá léta studií, jak bylo dopřáno nám na letních praxích v okresních nemocnicích a bezesporu i mnohem vlídnější přijímání staršími kolegy zejména v době mimo vlastní stáže atd. Snad je mnohé podmíněno dobou, tím, že jsme dříve neměli internet, mobilní telefon atd. Snad jsme ale měli více přátel a zejména ti starší nás přijímali se shovívavou vlídností, kterou mnohdy více chápeme až s časovým odstupem.
Neúspěchů je samozřejmě podstatně více, ale o nich je bezesporu přesněji informováno mé okolí než já sám.
Co Tě na současné medicíně nejvíc zajímá?
Nalezneme pro funkční obtíže GIT objektivní kritéria? Je opravdu tak významný jejich vztah k pohybovému systému, jak si stále myslím? Podaří se nám dosáhnout toho, abychom mohli efektivně léčit ještě dříve, než se nemoc projeví podstatnými obtížemi?
Je upřímná snaha nezištně pomáhat svému okolí i takto chápána?
Co Tě na současné medicíně nejvíce udivuje?
Jak může být tolik obyvatel planety Země přesvědčeno o tom, že medicínu jako celek lze hodnotit finančně.
Jakým směrem se bude ubírat Tvůj obor?
Pevně doufám, že budeme více ctít přírodu, která živé organizmy stvořila, a budeme si jí více vážit a méně jí komplikovat existenci (např. uvědomit si, jak cenné jsou bakterie ve střevě, že zjistíme, že kyselina solná v žaludku není náš obecný nepřítel, že dostatek obyčejného tělesného pohybu a potrava, která vyrostla v našem okolí, je v naprosté většině dostačující) a budeme mít více pokory před medicínou obecně.
Jinak jsem přesvědčen, že rozvoj endoskopie, zobrazovacích metod a skvělá spolupráce s chirurgií dovolí v budoucnu pracovat podstatně efektivněji a s podstatně menší zátěží pro nemocného. O farmakoterapii nemluvím, chápu to tak, že není bezprostřední součástí oboru.
Máš i mimomedicínské zájmy, je možno se o nich něco dozvědět?
Odpověď je bohužel velmi skromná. Mám rád literaturu, zejména klasickou, a velmi si vážím těch, kteří mají dar ji a její části v příhodných chvílích citovat. Ctím historii, plně si uvědomuji její opakovatelnost a snažím se s ní více seznámit i ve vztahu k současnosti.
Nemaje širšího vzdělání hudebního, navíc podtrženého nedostatkem hudebního sluchu, jsem pasivním konzumentem děl spíše klasických, ale rovněž hudby trampské a lidové, zejména jihoamerické a zčásti africké. V pohybových aktivitách převládá cyklistika – nyní již rozumně dávkovaná.
Co se Ti ve Tvém oboru podařilo, čeho si nejvíce ceníš?
Prokázat, že mnoho pacientů si své obtíže nevymýšlí, ale skutečně obtíže má, např. zablokované žebro a tzv. nejasná cholecystopathie, „hysterické“ poruchy polykání a blokády krční páteře etc.
Máš nějaké přání, které Ti můžeme splnit?
Samozřejmě že mám, zasloužím-li si to, pak nechť mi mí dobří přátelé i nadále zachovají svou přízeň.
Labels
Paediatric gastroenterology Gastroenterology and hepatology SurgeryArticle was published in
Gastroenterology and Hepatology
2012 Issue 5
Most read in this issue
- Budenofalk 2 mg rektální pěna představuje významné rozšíření našich terapeutických možností u nemocných s ulcerózní kolitidou
- Epidemiologie zhoubných nádorů trávicího traktu v České republice – současný stav a predikce
- Karcinom pankreatu
- Prof. MUDr. Aleš Hep, CSc., šedesátiletý