Pertusse – navracející se infekce?

Cíl práce:
Cílem byla analýza výskytu pertusse v Českých zemích a vyhodnocení okolností, které tento výskyt ovlivňovaly, zejména vyhodnocení vlivu očkování na incidenci onemocnění, na klinickou závažnost onemocnění a na cirkulaci Bordetella pertussis v populaci. Cílem práce byla také analýza příčin nedostatků v diagnostice a hlášení onemocnění a vypracování návrhu na jejich zlepšení.

Metodika:
Údaje o nemocnosti pertussí byly získány z archivu SZÚ a programů ISPO a EPIDATinformačních systémů Hygienické služby. Údaje o úmrtnosti kromě uvedených zdrojů i z publikací. Definice případu onemocnění byla specifikována v Metodickém pokynu Surveillance pertusse a podle direktivy EC. Laboratorní diagnóza onemocnění byla prováděna kultivačním a sérologickým vyšetřením. Za pozitivní výsledek byl považován nejméně 4 násobný vzestup titru protilátek sér, vyšetřených v jednom pokusu.

Výsledky:
Onemocnění pertussí patřilo spolu s difterií a spalničkami mezi nejnebezpečnější infekce dětského věku. Nejstarší údaje o úmrtnosti se datují do roku 1890–62/100 000. Ještě v roce 1951 dosahovala 3,6/100 000. Nemocnost dosáhla vrcholu v roce 1955–540/100 000. Očkování proti pertussi zahájené začátkem padesátých let vedlo k rychlému poklesu nemocnosti dětských věkových skupin. Stále se však pravidelně objevovaly ve 2–4letých intervalech roky s vyšším výskytem onemocnění (tzv. epidemické roky). Nejnižších hodnot dosáhla nemocnost až v průběhu 80. let. V následujících letech má však nemocnost stabilně stoupající trend. V roce 2006 došlo dokonce i k úmrtí novorozence na pertussi. Specifická nemocnost podle věku byla v letech 1980–2000 nejvyšší ve věkové skupině dětí mladších 1 roku. Toto zjištění spolu s pravidelně se vyskytujícími roky s vyšší nemocností ve 2–3letých intervalech znamená, že v populaci stále cirkuluje Bordetella pertussis. Zatímco v 80. letech se onemocnění pertussí vyskytovalo téměř výlučně u dětí mladších jednoho roku, v devadesátých se spektrum nemocných rozšiřuje o 1–4leté a postupně další dětské věkové skupiny a od roku 2001 prevaluje věková skupina 10–14letých.

Závěr:
Vysoká proočkovanost (97 %) pěti dávkami kvalitní celobuněčné očkovací látky české výroby zavedené do praxe v r. 1958 se podílela rozhodujícím způsobem na snížení nemocnosti pertusse z hodnot vyšších než 500/100 000 v polovině padesátých let na hodnoty nižší než 0,5/100 000 v osmdesátých letech. Nicméně ani tato strategie nevedla k eliminaci původce pertusse v populaci. Je zřejmé, že současné očkovací schéma za použití současných očkovacích látek není schopno epidemiologickou situaci vyřešit. Vzhledem k tomu, že účinnost současných acelulárních očkovacích látek proti pertussi je v nejlepším případě stejná jako celobuněčných, nelze předpokládat zlepšení současného stavu. Pouze důsledně prováděná aktivní surveillance, používání nové generace více imunogenních pertussových očkovacích látek a opakované přeočkovávání starších věkových skupin populace může přinést žádoucí výsledky.

Klíčová slova:
pertusse – vakcína – surveillance – protekční účinek vakcín – imunogenita – reaktogenita.