Abstrakty z 32. výročního setkání dětských urologů, 5.–6. 11. 2021, Jičín

DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY LÉČBY MALIGNÍCH TESTIKULÁRNÍCH TUMORŮ NA KDO A KDCHOT FN BRNO

Bajčiová V.1, Zerhau P. 2, Husár M.2

1KDO FN Brno

2KDCHOT FN Brno

Cíl: Retrospektivní analýza souboru pacientů s testikulárními malignitami, léčených na našich pracovištích v letech 1998–2021.

Metoda a soubor: V uvedeném období bylo léčeno, sledováno a hodnoceno 117 pacientů. 93 s primárním nádorem varlete, 24 s jeho postižením při jiné malignitě, věkové rozmezí v čase diagnózy bylo 0–18 let. U všech pacientů s primárním nádorem proběhla chirurgická léčba (radikální nebo parciální orchiektomie). Indikaci k systémové chemoterapii určoval histologický typ a klinické stadium nádoru, věk pacienta a dynamika hladin nádorových markerů. Pacienti jsou po ukončení léčby dlouhodobě sledováni stran rizika pozdní progrese a monitoringu rizika pozdních následků. Diagnostické spektrum udává tabulka 1.

Výsledky: U 84 pacientů byla provedena totální orchiektomie, u 9 orchiektomie parciální resp. resekce tumoru do zdravé tkáně. Chemoterapie byla podána u 29 pacientů dle zařazení do rizikové skupiny (standardní a vysoké riziko). Pacienti nízkého rizika a děti pod 5 let věku (64) byli pouze sledováni. Retroperitoneální lymfadenektomie není u dětí a adolescentů indikována a nebyla provedena u žádného pacienta. Všichni pacienti dosáhli 1. kompletní klinické remise, pouze u jednoho pacienta došlo k pozdnímu metastatickému relapsu a úmrtí způsobenému jaterním selháním. U dalšího pacienta s prepubertálním zralým teratomem došlo po 7 letech k postižení druhostranného varlete maligním germinálním nádorem, po léčbě 2. linie dosáhl kompletní remise. Kromě výše zmíněného exitu v dospělém věku všichni pacienti dlouhodobě přežívají.

Závěr: Zhoubné nádory varlat jsou nejčastějším nádorem u chlapců v adolescentním věku. Při včasné diagnostice a správně vedené léčbě patří mezi kurabilní nádory, 5 let přežívá více než 98 % pacientů.

UROGENITÁLNÍ TRAUMATA DĚTSKÉHO VĚKU

Dolejšová O., Bendová B., Kouba J.

Urologická klinika LF UK a FN Plzeň

Cíl: Zhodnocení poranění urogenitálního traktu u dětí v rámci jednoho centra.

Metoda a soubor: Retrospektivně jsme zhodnotili poranění urogenitálního traktu u dětí a adolescentů v období prosinec 2012 až prosinec 2020. Celkem bylo řešeno 62 případů (8 dívek a 54 chlapců). Průměrný věk dětí byl 12,3 roku.

Výsledky: Poranění zevního genitálu bylo zaznamenáno ve 38 případech, poranění ledvin ve 20, třikrát se jednalo o poranění močového měchýře, jednou byla poraněna uretra. Operačně bylo řešeno 15 poranění (24,2 %). Operační revize u poranění ledvin byla provedena v 5 případech (25 %), z toho u 3 dětí byla provedena nefrektomie.

Závěr: Nejčastějším poraněním bylo poranění zevního genitálu u chlapců, jednalo se zejména o kontuze a drobné tržné rány. Většinu urogenitálních poranění bylo možno řešit konzervativním postupem. Nejvíce poranění jsme zaznamenali ve věkové skupině nad 10 let věku (74,2 %).

CIZÍ TĚLESA V MOČOVÉM MĚCHÝŘI

Doucha M., Pýchová M., Trachta J.

Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha

Úvod: Cizí tělesa v močovém měchýři jsou snadno diagnostikovatelným, ale obtížně řešitelným medicínským problémem. Na třech kazuistikách prezentuje klasickou a miniinvazivní extrakci cizích těles z měchýře.

Popis kazuistiky: Ve sdělení prezentujeme neobvyklé cizí těleso v měchýři (zauzlený a inkrustovaný kabel od sluchátek), které si vyžádalo extrakci suprapubickou minicystotomií. Další dva případy cizích těles (vícečetné magnetické kuličky) byly řešeny miniivazivní cystotomií za použití laparoskopického portu a extrahovány pod cystoskopickou kontrolou. Do kanálu po vytaženém portu byla vložena pojistná epicystostomie.

Diskuze: Uretrocystoskopická extrakce cizích těles vede k exkoriacím a edému uretry se ztrátou vizibility v operačním poli. Proto je pro pacienta přínosnějším suprapubický miniinvazivní přístup. Ke snížení rizika pooperační retence je vhodná pojistná epicystostomie.

Závěr: S využitím kombinace všech moderních nástrojů lze extrahovat cizí tělesa z močového měchýře miniinvazivně s krátkou dobou rekonvalescence.

LAPAROSKOPICKÁ LYMFATIKA A ARTERIE ŠETŘÍCÍ MIKROCHIRURGICKÁ VARIKOKELEKTOMIE NENÍ SPOJENA S VYŠŠÍ MÍROU RECIDIVY – TECHNICKÉ PODROBNOSTI A DLOUHODOBÉ ZKUŠENOSTI

Drlík M.1, Faltusová E.2, Valová Z.1, Sedláček J.1, Dítě Z.1, Kočvara R.1

1Urologická klinika VFN, Praha

2Klinika dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice, Praha

Cíl: Suprainquinální arterii šetřící varikokelektomie je považována za výkon spojený s vyšším rizikem recidivy než výkon arterii nešetřící (Palomo). V této práci předkládáme, na základě 21letých zkušeností, technické detaily a standardní kroky laparoskopické lymfatiky a arterii šetřící mikrochirurgické varikolektomie, které umožňují dosáhnout srovnatelně nízké míry recidivy.

Metoda a soubor: Retrospektivně jsme zhodnotili 344 pacientů, kteří podstoupili laparoskopickou lymfatika a arterii šetřící mikrochirurgickou varikokelektomii jako primooperaci v období od března 1999 do února 2020. Věk pacientů byl 10,5 až 21,5 roku (medián 14,6). Čistě levostrannou varikokélu mělo 318 (92,4 %) a oboustrannou 26 (7,6 %) pacientů. Ve 272 případech šlo o stupeň III, v 82 o stupeň II a v 16 případech o stupeň I. Nejčastějšími indikacemi k výkonu byla hypotrofie levého varlete, prokázaná u 168 (48,8 %) případů, abnormální nález ve spermiogramu u 49 (14,2 %), bolesti ve 30 (8,7 %) a oboustranné postižení ve 26 (7,5 %) případech. Vzácnými indikacemi bylo současné postižení pravého varlete u 10 (2,9 %) a varikokéla na solitárním varleti u 1 (0,3 %) pacienta. V 60 případech (17,4 %) jsme vyhověli přání rodiny, nebo šlo o velmi výraznou varikokélu. Medián sledování byl 26,7 (1 až 174) měsíců, u 72,1 % pacientů šlo o nejméně 6 měsíců. Sledovali jsme komplikace. Perzistenci varikokély jsme definovali jako klinicky významnou varikokélu doprovázenou renotestikulárním refluxem pozorovaným na Dopplerovském ultrazvuku. U všech pacientů jsme pomocí ultrazvuku též vyloučili nově vzniklou hydrokélu a atrofii varlat.

Výsledky: Varikokéla perzistovala po výkonu celkem ve 14 (3,9 %) případech, sekundární hydrokéla byla popsána jen u 1 pacienta (0,3 %). Atrofii varlat jsme nezachytili u žádného z operovaných pacientů. Nejvíce komplikací bylo zaznamenáno v prvních 3 letech od zavedení metody, v posledních 18 letech jsme zachytili pouze 6 perzistujících varikokél (2,1 %) jako jedinou komplikaci.

Závěr: Laparoskopická mikrochirurgická lymfatika a arterii šetřící varikokelektomie adolescentů je bezpečná a účinná metoda s nízkou mírou komplikací a srovnatelnou mírou recidivy s arterii nešetřícími suprainguinálními metodami.

PORANĚNÍ LEDVIN U DĚTSKÝCH PACIENTŮ, DOPORUČENÍ ESPU A AAST VERSUS KLINICKÁ PRAXE

Faltusová E., Pešl T., Prchlík M., Přech A.

KDCHT FTN, Praha

Cíl: Úrazy jsou nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtí dětských pacientů. Děti s poraněním ledvin tvoří jen malou část pacientů v dětských traumacentrech a péče o ně je rozdělena mezi dětské chirurgy, dětské urology a intenzivisty. Přesný postup péče o takto poraněné pacienty není v České republice v současnosti pevně stanoven.

Metoda a soubor: Porovnali jsme doporučení ESPU a AAST stran vstupních vyšetření, zobrazovacích metod, terapie u jednotlivých stupňů poranění a následného sledování. Pak jsme v tomto kontextu retrospektivně zhodnotili léčbu pacientů hospitalizovaných na našem pracovišti za období 2017 až 2019. Sledovali jsme stupeň poranění (dle AAST), průměrnou dobu hospitalizace, použité zobrazovací metody a četnost jejich kontrol. Dále přítomnost makroskopické/mikroskopické hematurie při vstupním vyšetření, způsob terapie a použití ATB.

Výsledky: Za sledované období bylo na našem pracovišti léčeno 11 pacientů s poraněním ledviny. Čtyři měli IV. st. poranění, šest III. st. a jeden I. st. Průměrná doba hospitalizace byla 16 dní (28–2). CT vyšetření mělo vstupně 9 pacientů, u 2 i s CT kontrolou. Všichni pacienti měli UZ vyšetření (průměrně 4,6). Vstupně byla u sedmi pacientů zjištěna makroskopická hematurie a u čtyř mikroskopická hematurie. Všichni pacienti byli léčeni konzervativně a u čtyř byl zaveden stent. Tři pacienti neměli ATB zajištění, ostatní ano, a to 10 a více dní.

Závěr: Jak ESPU, tak AAST doporučení k léčbě poranění ledviny nejsou mezi dětskými chirurgy, kteří primárně takto poraněné pacienty ošetřují, příliš známá. Léčba probíhá bez větších změn podobně od 70. let 20. století. Nyní se vzestupem CT diagnostiky i u dětských pacientů a významné diskuzi stran profylaktického užívání ATB, jistě nastanou změny v léčebném algoritmu i u nás.

KAZUISTIKA – POZDNĚ DIAGNOSTIKOVANÁ CHLOPEŇ ZADNÍ URETRY

Fiala V., Drlík M., Kočvara R.

Urologická klinika VFN a 1. LF UK v Praze

Cíl: Chlopeň zadní uretry je nejčastější příčina vrozené subvezikální obstrukce u chlapců. Typicky je diagnostikována v novorozeneckém období. Mírnější formy mohou časné diagnóze uniknout a manifestovat se zpravidla pod obrazem poruchy funkce dolních močových cest v pozdějším věku.

Metoda a soubor: Kazuistika: 15letý chlapec vyšetřen pro levostrannou varikokélu vlevo a leukocyturii bez bakteriurie a nutnost tlaku při močení. Na USG jsme prokázali hypertrofii stěny močového měchýře, horní cesty močové byly bez dilatace. Na základě výrazně ploché křivky s maximálním průtokem 2,1 ml/s a významného postmikčního rezidua (300 ml) jsme indikovali uretrocystografii, která prokázala širokou dilataci zadní uretry a těžkou trabekulizaci močového měchýře. Následně provedená cystouretroskopie potvrdila významnou chlopeň zadní uretry (70 % průsvitu), kterou jsme protnuli studeným nožíkem. Močový katétr byl ponechán 5 dní. Po 8 týdnech od výkonu byl chlapec subjektivně bez obtíží, močil silným proudem (na UFM měla křivka sinusový tvar, Q_max 26 ml/s), s menším postmikčním reziduem (50 ml).

Závěr: U dětí a adolescentů se známkami subvezikální obstrukce je nutné v rámci diferenciální diagnózy vždy zvažovat též chlopeň zadní uretry, která unikla časné diagnostice. Diagnózu nejlépe potvrdí cystouretroskopie, která též umožňuje řešení obstrukce v jedné době. Prognóza pacienta závisí na míře postižení funkce močového měchýře a ledvin.

Podpořeno MZ ČR – RVO VFN64165

PREVALENCE TESTIKULÁRNÍ MIKROLITIÁZY U PACIENTŮ VE VĚKU 0–19 LET, OŠETŘENÝCH V AMBULANCI DĚTSKÉ UROLOGIE

Hájková V., Skalka R.

FN Ostrava

Cíl: Stanovení prevalence testikulární mikrolitiázy u chlapců vyšetřených v ambulanci dětské urologie.

Metoda a soubor: Chlapci ve věku 0–19 let z ostravského regionu, kteří navštívili ambulanci dětské urologie, byli sonograficky vyšetřeni na přítomnost mikrolitiázy ve varlatech. Za období duben 2020–prosinec 2020 bylo takto vyšetřeno 506 chlapců ve věku 6,95 let (0,1–19 let).

Výsledky: Testikulární mikrolitiáza byla nalezena u 35 pacientů (6,91 %) ve věku 10 let (0,9– 8,4 let), 5 chlapců (14,3 %) bylo ve věku do tří let, u 27 chlapců (77 %) byl nález oboustranný, 19 chlapců (54,3 %) bylo primárně vyšetřeno pro patologii šourku a 16 chlapců (45,7 %) pak z jiných důvodů. Tumor varlete jsme u žádného z pacientů neprokázali.

Závěr: Prevalence testikulární mikrolitiázy v našem suboru je 6,91 %, průměrný věk chlapců s nálezem testikulární mikrolitiázy je 10 let. Mikrolitiázu jsme prokázali také u chlapců do 3 let věku. Téměř v polovině případů se jednalo o pacienty s nesouvisející symptomatologií. Rodiče pacientů byli poučeni o nálezu a chlapci budou nadále sledováni v urologické ambulanci. Otázkou zůstává aktivní vyhledávání těchto pacientů vzhledem k velkému zastoupení asymptomatických případů v našem souboru.

EPIDERMOIDNÍ CYSTA VARLETE U DVOJČAT

Hájková V., Skalka R.

FN Ostrava

Cíl: Popsat případ 11letých chlapců – dvojčat s nálezem epidermoidní cysty varlete.

Metoda a soubor: 11letý chlapec byl urologicky vyšetřen pro otok šourku při probíhající varicele. Byla zjištěna hmatná rezistence v pravém varleti, provedena USG šourku s nálezem kulovitého hypoechogenního ložiska s hyperechogenním lemem velikosti 14 × 12 mm v pravém varleti a dále téměř izoechogenní ložisko velikosti 20 × 14 mm v levém varleti, uložené centrálně, hladiny onkomarkerů nebyly zvýšené. Vzhledem k oboustrannému postižení a ne zcela typickému USG obrazu ložisek, byl pacient předán na specializované onkologické pracoviště. Bratr dvojče byl následně preventivně vyšetřen s nálezem hmatné rezistence v pravém varleti, která na USG odpovídala hyperechogennímu ložisku 6 × 8 × 11 mm, hladiny onkomarkerů byly také v normě.

Výsledky: U obou chlapců byla provedena varle šetřící extirpace ložisek a histologicky prokázána epidermoidní cysta. Pooperační průběh byl bez komplikací a chlapci jsou dispenzarizováni, bez známek recidivy onemocnění.

Závěr: Epidermoidní cysta je vzácný benigní tumor varlete, který jsme zachytili u bratrů – dvojčat. Na základě zhodnocení USG nálezu a při negativních hladinách onkomarkerů je metodou volby záchovný operační výkon.

KAZUISTIKA – POSTSTRANGULAČNÍ GANGRÉNA PENISU

Husár M., Zerhau P., Kvardová P.

Urologicky úsek KDCHOT FN Brno

Cíl: Prezentujeme postup léčby 9letého pacienta, který si způsobil strangulaci kořene penisu gumičkou s následnou gangrénou penisu.

Metoda a soubor: 9letý chlapec s anamnézou jeden den trvající strangulace kořene penisu, vyšetřen v okresní nemocnici pro retenci moče. Při sonografii břicha si lékař všimnul tmavého penisu, následně provedeno odstranění strangulační gumičky a zaveden močový katétr. Pacient transportován na naše pracoviště. Při přijetí měla kůže penisu vzhled gangrény s okrsky deskvamace a počínajícími nekrózami. Podle ultrazvuku bez prokrvení kavernózních těles, ojediněle periferní toky. Zavedena punkční epicystostomie a punkce kavernózních těles – bez krvácení. Odstraněn močový katétr, nasazena léčba antibiotiky (klimicin a metronidazol), kontinuálně nízkomolekulární heparin, venofarmaka. Osmý den se začíná lokální nález zlepšovat, kůže penisu začíná regenerovat, okrskově nekrotické defekty, které se hojí per secundam. Epicystostomie ponechána 23 dní, pacient močí volně. Na kontrole za 6 měsíců provedena uroflowmetrie, křivka zvonovitá, maximální průtok 20 ml/s, průměrný průtok 8 ml/s, ranní erekce podle pěstounky kvalitní.

Výsledky: Lokální nález u prezentovaného pacienta nás vedl k nejistotě, zda nepřistoupit k amputaci, ale trpělivost a konzervativní léčba nakonec vedly k záchraně pacientova penisu.

Závěr: Pacienti po ischemických poraněních penisu a močové trubice můžou po léčbě trpět na striktury uretry a erektilní dysfunkce. Proto je nutné dlouhodobé sledování k případnému včasnému řešení komplikací.

KAZUISTIKA – POSTTRAUMATICKÁ ORCHITIDA U 18LETÉHO CHLAPCE

Husár M., Zerhau P., Kvardová P.

Urologický úsek KDCHOT FN Brno

Cíl: Prezentujeme průběh onemocnění u pacienta, který překonal drobnou kontuzi pravého varlete s následným rozvojem torpidní orchidoepididymitidy.

Metoda a soubor: Pacient sledován ambulantně 9 dní pro stav po lehkém pohmoždění pravého varlete s postupným rozvojem hypervaskularizace nadvarlete a varlete, bez kontuzních změn. Postupně progrese bolestí varlete, zvětšení varlete. Pro zhoršující se lokální nález přistoupeno 9. den od úrazu k revizi pravého hemiskrota s nálezem reaktivní hydrokély, mírně zvětšeného varlete, ale bez další patologie. Podán klimicin, venofarmaka a analgezie. 11. den výrazná progrese lokálního nálezu, provedena druhá revize s nálezem výrazně zvětšeného varlete, varle edematózní, po otevření tunica albuginea je tkáň varlete zánětlivě změněná, proveden stěr a drenáž. V kultivaci ze stěru nález Escherichia coli, podle citlivosti antibiotika změněna na cefuroxim a gentamicin. I přes intenzivní léčbu dochází ke zhoršování zánětu, v důsledku masivního edému dochází k ischemii parenchymu varlete, kolem varlete se tvoří absces a zánět formou flegmóny postihuje i kůži skrota. 26. den od úrazu přistupujeme k orchiektomii. S odstupem roku pacientovi implantujeme testikulární endoprotézu.

Výsledky: I přes intenzivní léčbu může zánět varlete vést k orchiektomii.

Závěr: V dětském věku jsou časté epididymitidy, mnohdy reaktivní při torzi přívěsku. Zánět varlete je v dětském věku vzácný, důležité je rychlé zahájení efektivní léčby, jinak může v důsledku edému parenchymu dojít k ischemii a následně i ztrátě varlete.

AKUTNÍ PYELONEFRITIDA U DĚTÍ – MOŽNOSTI PREDIKCE VEZIKOURETERÁLNÍHO REFLUXU HODNOCENÍM CRP A KULTIVAČNĚ PROKÁZANÝCH PATOGENŮ

Nesvadbová M., Šarapatka J., Vrána J., Šmakal O.

FN Olomouc

Cíl: Zjistit průkaz vezikoureterálního refluxu (VUR) u dětí s prodělanou akutní pyelonefritidou (APN) v závislosti na věku, hodnotě CRP, bakteriálním původci. Zhodnotit možnosti empirické ATB terapie APN v našem regionu.

Metoda a soubor: Retrospektivně byl vyhodnocen soubor 158 dětí hospitalizovaných pro APN na Dětské klinice FN Olomouc v roce 2018 a 2019. Do studie byly zahrnuty děti hospitalizované pro teplotu > 38 °C, s CRP > 20 a se signifikantní bakteriurií. Soubor byl rozdělen do čtyř skupin dle věku: 0–3 měsíce, 3–12 měsíců, 1–3 roky a nad 3 roky. Mikční cystouretrografie (MCUG) byla provedena po první atace APN při septickém průběhu, při atypickém bakteriálním původci, při UZ patologii na ledvině nebo měchýři, jinak byla provedena po druhé atace APN. Vyhodnocen byl výsledek MCUG, vstupní hodnota CRP, močový bakteriální patogen a jeho antibiotikogram.

Výsledky: V souboru 158 pacientů bylo 102 dívek a 56 chlapců. Vezikoureterální reflux byl prokázán celkově u 21 (30 %) dětí, u kterých byla provedena MCUG. Skupina 1., 31 dětí: MCUG indikována u 22 dětí (71 %). Průkaz VUR u 9 dětí (41 %), medián CRP 78, průkaz E. coli u 6 dětí (67 %). Bez průkazu VUR u 13 dětí (59 %), medián CRP 51, průkaz E. coli v 84 %. MCUG nebyla indikována u 9 dětí (29 %), medián CRP 63, průkaz E. coli v 88,9 %. Skupina 2., 59 dětí: MCUG indikována u 20 dětí (34 %), průkaz VUR u 3 dětí (15 %), medián CRP 42, průkaz E. coli u 2 dětí (67 %). Bez průkazu VUR u 17 dětí (85 %), medián CRP 72,5, průkaz E. coli v 88 %. MCUG nevyšetřena u 39 dětí (66 %), medián CRP 71,5, průkaz E. coli v 84,6 %. Skupina 3., 26 dětí: MCUG indikována u 14 dětí (54 %), průkaz VUR u 3 dětí (21,4 %), medián CRP 55, průkaz E. coli u 2 dětí (67 %). Bez průkazu VUR u 11 dětí (78,6 %), medián CRP 137, průkaz E. coli v 82 %. MCUG nebyla indikována u 12 dětí (46 %), medián CRP 102, průkaz E. coli v 83,3 %. Skupina 4., 42 dětí: MCUG indikována u 14 dětí (33,3 %). Průkaz VUR u 6 dětí (43 %), medián CRP 113, průkaz E. coli u 4 dětí (67 %). Bez průkazu VUR u 8 dětí (57 %) medián CRP 56, průkaz E. coli ve 100 %. MCUG nebyla indikována u 28 dětí (66,7 %), medián CRP 30, průkaz E. coli v 92,9 %. Nejčastějším patogenem byla Escherichia coli u 132 dětí (84 %). Enterococcus faecalis byl v našem souboru zachycen v 6 %. Nejčastěji použitým ATB preparátem byl cefuroxim 120x (76 %), potencovaný aminopenicilin byl jako primární lék nasazen 18x (11,4 %). Pouze ve 3 případech (2,5 %) byla nutnost záměny vstupní ATB léčby cefuroximem za potencovaný aminopenicilin.

Závěr: Nejčastější bakterií vyvolávající APN je E. coli, u dětí s prokázaným VUR je častější výskyt atypických bakteriálních původců. Prokázali jsme příznivou citlivost uropatogenů na cefalosporiny II. generace v olomouckém regionu s nízkou incidencí bakterie Enterococcus faecalis, která vyžaduje léčbu penicilinovým ATB.

IZOLOVANÝ LYMFOM VARLETE U DÍTĚTE: DLOUHODOBÝ VÝSLEDEK VARLE ŠETŘÍCÍ OPERACE

Novák I.1, Hak J.2

1Urologická klinika, Fakultní nemocnice a LF UK, Hradec Králové

2Dětská klinika Fakultní nemocnice a LF UK, Hradec Králové

Úvod: Non Hodgkinský lymfom varlat je v dospělosti i u dětí poměrně častý. Zcela výjimečné je však izolované onemocnění varlete. V našem sdělení popisujeme izolovaný maligní lymfom u 2letého chlapce léčeného ve spolupráci urologa a hematoonkologa.

Kazuistika: Chlapec (nar. 1997) se dostavil na urologickou ambulanci (1999) z plného zdraví na doporučení pediatra pro rodiči zjištěnou tuhou, nebolestivou expanzi levého varlete. Na urologické ambulanci palpačním vyšetřením a poté sonograficky byl potvrzen expanzivní proces na levém varleti a nález indikován k akutní chirurgické revizi. Předoperačně odebrány tumor markery, během operace odebrán vzorek tkáně a odeslán na rychlé bioptické vyšetření. Patolog uzavřel rychlé mikroskopické vyšetření jako maligní lymfom. Nález konzultován s hematoonkologem, který doporučil varle ponechat in situ, a diagnostika tumoru doplněna odebráním vzorku flow‑cytometrického vyšetření. Bezprostředně následně po operaci doplněna standardní vyšetření u nemocných s lymfomy (vyšetření punktátu kostní dřeně, CT hrudníku, břicha a retroperitonea). Tato podrobná vyšetření nenašla jiné ložisko nádoru klasifikovaného dle definitivního mikroskopického vyšetření jako non Hodgkinský lymfom vycházející z časné B buněčné linie. Po zhojení rány byla zahájena dvouletá (1999–2000) cytostatická léčba podle protokolu NHL‑NB‑BFM- 95. V současné době je chlapec 21 let po vysazení cytostatické léčby v trvající plné remisi onemocnění. V pravidelných intervalech kontrolován hematologem a urologem. V roce 2015 prodělal virovou parotitidu s postižením levého varle. Do té doby palpačně i ultrasonograficky mírně menší resekované levé varle s normální echo strukturou začalo atrofovat ve srovnání s neoperovaným a posléze virovým zánětem nepostiženým pravým varletem.

Závěr: Naše pozorování potvrzuje možnost operační varle šetřící operace u maligního lymfomu v kombinaci s protokolárně vedenou následnou cytostatickou léčbou.

MIKROKALCIFIKACE VARLETE: NEOBVYKLÉ ONEMOCNĚNÍ V DĚTSKÉM VĚKU, KLINICKÁ POZOROVÁNÍ

Novák I.1, Lešková J.2

1Urologická klinika – dětské oddělení, FN a LF UK, Hradec Králové

2Oddělení dětské chirurgie a traumatologie, FN a LF UK, Hradec Králové

Úvod: Mikrokalcifikace varlete (TM) v dětské populaci je vzácným onemocněním, prvně ve vzorcích pitev popsaným Oiyem v roce 1928, na rentgenovém snímku Priebem a Garretem v roce 1970 a konečně sonograficky Dohertym v roce 1987. S ohledem na popisovanou možnou spojitost TM a nádory varlat (TC) je nutno věnovat tomuto onemocnění odpovídající pozornost.

Cílem práce bylo shrnout dosavadní znalosti a doporučení o TM, prezentovat vlastní zkušenosti s tímto onemocněním.

Metodika a materiál: Provedli jsme literární rešerži současných vědomostí o tomto onemocnění, kazuisticky zhodnotili soubor pěti nemocných.

Onemocnění lze definovat ultrasonograficky (USG) jako přítomnost nestínujících mikrolitů ve varleti. Mikroskopicky byly popsány dva typy TM: hematoxylinová tělíska a lamelovaná kalcifikace. Příčina TM dle současných znalostí není známa. Onemocnění je obvykle oboustranné, může ale postihovat jen jedno varle. U dospělých se prevalence pohybuje od 0,6 % do 9 % u dospělých se symptomy a od 2,4 % do 5,6 % u dospělých bez příznaků. V dětské bezpříznakové populaci je prevalence TM 2,4 % ve věku 0–19 let, s tendencí ke zvýšení s věkem. Kromě vztahu pozitivní anamnézy TC a TM se pozoruje spojitost s neplodností, atrofií varlat, kryptorchismem, plicní alveolární mikrolitiázou, hypogonadismem, Kleinfelteruvým syndromem, Downovým syndromem, syndromem fragilního X, zánětem varlete nebo slepého střeva, stavy po orchiopexi, mužským hermafroditismem, neurofibromatózou, AIDS aj. stavy. Dle současných názorů se ale zdá, že neexistuje jednoduchá souvislost mezi TM a TC. Shora uvedené stavy představují zvýšené riziko přechodu TM v TC. Proto by sledování TM z hlediska rozvoje TC mělo vycházet hlavně z přítomnosti rizikových faktorů, než pouhého diagnostikování TM. Pokud tyto nejsou přítomny, mělo by stačit autopalpační vyšetření. Vyšetření specialistou pak vždy ihned při palpační změně na varleti. Naopak v přítomnosti rizikových faktorů je krom autopalpace vždy doporučeno pravidelné USG, při suspekci s indikací biopsie, nebo orchiektomie.

Na našem pracovišti jsme v letech 2010–2020 pozorovali pět memocnýh s TM. Chlapci v době diagnózy byli ve věku 18–155 měsíců (průměr 98 měsíců). U všech šlo o oboustranné postižení. U všech jsou prokazatelné rizikové faktory: pozitivní anamnéza TC (seminom po orchiektomie) otce – 2× (bratři, jeden po operaci varikokély vlevo), stav po oboustranné orchiopexi – 1×, vrozená hydrokéla – 2× (1× po operaci, 1× spontánní regrese). Diagnóza u všech založena na USG při základním onemocnění/anamnézu.

Výsledky: Všichni jsou pravidelně sledováni 12–72 měsíců (průměr 50 měsíců). Rodiče a starší chlapci poučeni stran nutnosti měsíční autopalpace varlat, objektivně sledováni opakovaně 1× ročně USG. U všech zatím bez změn palpace varlat, bez USG nálezu solidní masy mluvící pro možný rozvoj TC. Zatím bez indikace biopsie nebo orchiektomie.

Závěr: Nepozorovali jsme žádné nerizikové případy tohoto onemocnění. Dle obecných doporučení jsou všichni naši nemocní dispenzarizováni autopalpací a USG. Dva s pozitivní TC rodinnou anamnézou otce dosáhli dospělého věku. Oba byli předáni do tranzitní péče dospělé urologie našeho pracoviště.

LÉČBA VUR PODSLIZNIČNÍ INJEKCÍ KOPOLYMERU DEXTRANOMERU S KYSELINOU HYALURONOVOU (DX/HA)

Novák I.1, Kuliaček P.1, Skálová S.2

1Urologická klinika – dětské oddělení FN a LF UK, Hradec Králové

2Dětská klinika FN a LF UK, Hradec Králové

Úvod: Endoskopická léčba VUR se stala obecně uznávanou operační technikou při neúspěchu konzervativní terapie.

Cíl práce: Zhodnocení dlouhodobých výsledků léčby VUR endoskopickou podslizniční aplikací Dx/HA.

Metodika a materiál: V období 2002–2005 bylo léčeno na dětském oddělení Urologické kliniky FN a LF UK Hradec Králové 66 nemocných s 101RJ endoskopickou injekcí Dx/HA. Retrospektivně zhodnoceno 61 nemocných s 96RJ (děti zkontrolované MCUG po léčbě). Hodnocen byl stupeň refluxů před a po léčbě, počet vyléčených (bez refluxu), perzistencí sledovaných konzervativně a reoperovaných (endoskopicky nebo UCNA). Indikací léčby refluxů st. I a II o současné léčení druhostranného refluxu st. III– V.

Výsledky: Stupně VUR před léčbou – I./2, II./10, III./53, IV./28 a V./3, po léčbě – I./20, II./21, III./11, IV./10, V./0. Bez refluxu (vyléčeno) 19 dětí (31 %). U 42 dětí (69 %) s perzistujícími refluxy do III. st. byla perzistence (endoskopická léčba opakována u 12 dětí, 26 dětí bylo bez léčby, jen dizpensarizováno, u 4 dětí pro přetrvávání vysokého symptomatického refluxu (st. IV a V) indikována UCNA). Z 38 endoskopicky léčených nebo jen sledovaných v hodnoceném období došlo u 18 k dalšímu poklesu refluxu o 1–2 stupně, u zbylých 20 dětí nedošlo k podstatnému ovlivnění refluxu, všichni tito sledovaní jsou trvale asymptomatičtí.

Závěr: Naše retrospektivní hodnocení podslizniční injekce Dx/HA potvrzuje vysoké procento úspěchu vymizení nebo snížení refluxu (> 70 %) bez nutnosti otevřené operace.

SYNCHRONNÍ OBOUSTRANNÝ TUMOR VARLETE U KOJENCE

Šarapatka J., Nesvadbová M., Šmakal O.

Urologická klinika LF UP a FN v Olomouci

Úvod: Nádory varlat u dětí jsou vzácné, představují zhruba 1 % všech solidních nádorů dětského věku. Převažují benigní nádory se 74% výskytem, nejčastěji prepubertální teratom, ze zhoubných je nejčetnějším tumor ze žloutkového váčku. Klinicky se nádory projeví jako nebolestivé zvětšení varlete, diagnóza je stanovena pomocí ultrazvukového vyšetření (UZ) a hodnocením tumor markerů. Při léčbě musíme ke každému nádoru varlete přistupovat jako k potenciálně malignímu, je‑li perioperační biopsie benigní, je léčebnou metodou volby záchovný výkon.

Popis klinického případu: Dvouměsíční chlapec byl odeslán PLDD k vyšetření pro suspektní levostrannou hydrokélu. Palpačně bylo levé varle větší a tužší, vpravo bylo varle normální velikosti a elasticity. UZ vyšetření vyloučilo hydrokélu, v levém varleti byl patrný cystický útvar velikosti 15 × 12 mm, tkáň varlete byla utlačena na periferii, na levém varleti byl normální UZ nález. Hladina AFP odpovídala věku. Chlapec byl vyšetřován v měsíčních intervalech, hodnota AFP postupně klesala, byla ve fyziologickém rozmezí pro daný věk. Při 4. kontrole byl stabilní palpační a UZ nález na levém varleti. Na pravém varleti byl palpačně normální nález, ale UZ vyšetření prokázalo ve varleti cystický útvar o průměru 14 mm. Chlapec byl urgentně zařazený do operačního programu. Byla provedena revize levého varlete z tříselného přístupu. Z varlete se podařilo enukleovat tenkostěnnou cystu, perioperační histologie byla benigní. Stejný postup byl zvolený i vpravo. Definitivní histologie potvrdila nález prepubertálního teratomu. Tři měsíce po výkonu byla obě varlata normoechogenní, velikosti cca 7 × 5 mm.

Závěr: Včasná UZ diagnostika umožnila záchovný výkon na obou varlatech. I při benigní histologii bude vhodná další dispenzarizace.

PRŮKAZ VEZIKOURETERÁLNÍHO REFLUXU NA NAŠEM PRACOVIŠTI VZHLEDEM K INDIKAČNÍM KRITÉRIÍM MIKČNÍ CYSTOURETROGRAFIE, MOŽNOSTI UZ VYŠETŘENÍ PŘI PREDIKCI VEZIKOURETERÁLNÍHO REFLUXU U DĚTÍ

Šmakal O., Nesvadbová M., Šarapatka J., Vrána J.

Urologická klinika FN Olomouc

Cíl: Posoudit výskyt vezikoureterálního refluxu (VUR) vzhledem k věku, pohlaví, UZ nálezu a močové infekci u dětí s provedenou mikční cystouretrografií (MCUG), vyhodnotit možnosti ultrazvukového (UZ) vyšetření pro predikci VUR u dětí.

Metoda a soubor: Retrospektivně byl vyhodnocen průkaz VUR u dětí, u kterých byla provedena MCUG ve FNOL v období 1/2019–12/2020. MCUG byla provedena na základě UZ nálezu nebo po prodělané akutní pyelonefritidě (APN). Ultrazvuková indikace MCUG: oboustranné dilatace 3.–4. stupně, podezření na PUV, šíře močovodu ≥ 3 mm, zdvojení dutého systému s dilatací KPS, zvýšená echogenita parenchymu ledviny, menší ledvina o 10 mm při srovnání s druhou stranou. Indikace MCUG po proběhlé APN: po 1. atace APN při septickém průběhu, typickém bakteriálním původci, při UZ patologii na ledvině nebo měchýři, při rodinném výskytu VUR, u zbývajících dětí byla provedena při 2. atace APN. Byly posouzeny parametry: pohlaví, věk v době provedení MCUG, indikace k MCUG, UZ parametry ledviny s VUR (délka ledviny, příčný průměr pánvičky, síla parenchymu, šíře močovodu a zdvojení ledviny) při predikci VUR.

Výsledky: Vyhodnoceny nálezy u 189 dětí – 104 chlapců, 85 dívek. U 63 (33 %) dětí – 35 dívek, 28 chlapců – byl prokázán VUR do 83 ledvin. U 18 dětí (29 %) byl prokázán při vyšetření asymptomatických dětí pro screeningově zachycenou dilataci, 10× (56 %) se jednalo o prenatální průkaz dilatace. U 45 (71 %) dětí byla MCUG indikována po prodělané APN. Medián provedení MCUG byl 12 měsíců (1–94). Při UZ vyšetření byla náplň močovodu zachycena celkově u 40 ledvin s VUR (48 %), z toho ve 22 % po prodělané APN. Menší ledvina byla zobrazena 14× (17 %) a zdvojená ledvina byla 10× (12 %). Medián průměru pánvičky byl 5 mm (0–30).

Závěr: Jen u 1/3 dětí indikovaných k provedení MCUG byl prokázán VUR. U více jak 2/3 pacientů byl VUR prokázán při indikaci MCUG pro prodělané APN. Ultrazvukové nálezy neumožní predikci VUR a nevedou ke snížení počtu prováděných MCUG.

ÚLOHA METAFYLAXE V PREVENCI RECIDIVY CYSTINOVÉ LITIÁZY U DÍTĚTE

Svobodová Z.1, Novák I.1, Košina J.1, Skálová S.2

1Oddělení dětské urologie Urologické kliniky, Fakultní nemocnice a LF UK, Hradec Králové

2Dětská klinika, Fakultní nemocnice a LF UK Hradec Králové

Cílem sdělení je zdůraznit zásadní podíl důsledné metafylaxe na prevenci recidivy ev. prodloužení intervalu do recidivy onemocnění.

Úvod: Metafylaxe hraje zásadní úlohu v prevenci recidivy cystinové litiázy, oddálení příznaků renální obstrukce a prodloužení intervalu operační intervece. Je nástrojem v rukou nefrologa a ve spolupráci s urologickou dispenzarizací přispívá k prevenci recidivy litiázy a současně oddaluje možnost vzniku poruchy ledvinných funkcí a rozvoje CHRI.

Kazuistika: Předmětem sdělení je 10měsíční dítě s akutní renální insuficiencí jako následek bilaterální obstrukční ureterolitiázy. Metabolické vyšetření potvrdilo cystinurii na základě rozboru konkrementu a přítomnosti cystinu v moči. Dítě podstoupilo akutní urologickou operační intervenci se zprůchodněním močovodů bilaterálně s následnou stabilizací renálních parametrů. Po zahájení specifické a nespecifické metafylaxe dítě podstoupilo ještě další tři plánované operační zákroky k úplnému odstranění litiázy. Aktuálně je pacient již čtyři roky bez recidivy litiázy v dispenzární péči nefrologa a urologa při metafylaxi kalium citrátem spolu se zvýšeným pitným režimem.

Závěr: Doživotní dispenzarizace s následnou péčí urologa a nefrologa spolu s kompliance pacienta výrazně přispívá ke zlepšení kvality života pacienta.

DYSFUNKCE DOLNÍCH MOČOVÝCH CEST U DOSPĚLÝCH PACIENTEK PO FEMINIZUJÍCÍ GENITOPLASTICE V DĚTSTVÍ PRO KONGENITÁLNÍ ADRENÁLNÍ HYPERPLAZII

Trachta J.1, Mushtaq I.2, Petrášová N.1, Hradský O.3, Škába R.1

1Klinika dětské chirurgie FN Motol a 2. LF UK v Praze

2Paediatric Urology Department, Great Ormond Street Hospital, London, UK

3Dětská klinika FN Motol a 2. LF UK v Praze

Cíl: Vyhodnocení kvality života, dlouhodobých symptomů dysfunkce dolních močových cest (LUTS), sexuální funkce a subjektivního zhodnocení feminizující genitoplastiky (FG) dospělých pacientek s kongenitální adrenální hyperplazií (CAH) operovaných v dětství.

Metoda a soubor: Retrospektivní analýza zdravotnické dokumentace všech pacientek, které podstoupily FG mezi lety 1996 a 2018. Pacientky s CAH a karyotypem 46XX starší než 16 let byly kontaktovány a požádány o vyplnění jednoho nestandardizovaného a tří standardizovaných dotazníků k posouzení jejich současné emoční pohody (WHO-5 Well‑Being Index), LUTS (ICIQ‑LUTS) a sexuální funkce (dotazník GRISS). Anonymní odpovědi této průřezové studie byly porovnány s kontrolní skupinou 50 zdravých žen. Statisticky byly výsledky zpracovány pomocí Studentova t‑testu, Pearsonova Chí‑kvadrát testu, Fisherova testu a Spearmanova koeficientu pořadové korelace. P‑hodnotu méně než 0,05 jsme považovali za statisticky významnou.

Výsledky: Ze 106 pacientek, které podstoupily FG, jich bylo 64 zahrnuto do studie a 32 z nich (50 %) ve věku 17 až 40 let (medián 25,5 let) dotazníky vyplnilo. Rozdíl ve výsledcích současné emoční pohody zkoumané a kontrolní skupiny se statisticky významně nelišil (medián WHO-5 skóre 60 a 64; p‑hodnota 0,82). Mezi zkoumanou a kontrolní skupinou jsme nenašli ani statisticky významné rozdíly ve výskytu LUTS, a to jak ve škále symptomů plnicí fáze, mikční fáze nebo inkontinence, tak v celkovém skóre LUTS (medián ICIQ‑FLUTS skóre 3,5 a 3; p‑hodnota 0,43).

Závěr: Pacientky s CAH po FG v dětství ve srovnání se zdravou populací stejně starých žen nestrádají emočně a nemají vyšší výskyt symptomů dysfunkcí dolních močových cest.

EDUKAČNÍ VIDEA PRO DĚTI S NEUROGENNÍM MĚCHÝŘEM A STŘEVEM, BEZPEČNOST VODNÝCH KLYZMAT

Trachta J.1, Drlík M.2, Doucha M.1

1Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha

2Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha

Cíl: Prezentace edukačních videí pro rodiny dětí s neurogenním měchýřem a střevem, závislých na pravidelné čisté intermitentní katetrizaci (ČIK) a balonkových klyzmatech spolu s rešerší literatury stran bezpečnosti vodných klyzmat.

Metoda a soubor: Po oslovení šesti vytipovaných spolupracujících rodiny byl získán jejich informovaný souhlas s natáčením ve spolupráci se společností B‑Braun. Po oficiálním schválení projektu ředitelstvím FN Motol a Všeobecné fakultní nemocnice bylo vytvořeno třináct jedno až tříminutových edukačních videí během čtyř natáčecích dnů. Bezpečnost vodných klyzmat ve srovnání se salinickým byla ověřena rešerší literatury na portálu PubMed s vyhledávaním výrazů: transanal irrigation, anal irrigation, colonic irrigation a bowel enema u dětí v odborných článcích publikovaných během posledních deseti let.

Výsledky: Edukační videa byla zpřístupněna na webových stránkách Kliniky dětské chirurgie FN Motol a v e‑learningovém kurzu Aesculap akademie společnosti B‑Braun s přístupem přes žádost ošetřujícího dětského urologa nebo nefrologa z důvodu ochrany osobních údajů. Ošetřující lékaři mohou rovněž zasílat rodičům dětských pacientů odpovídající link s přístupem k videím na jejich osobní e‑mail. Rizika aplikace vodných a salinických klyzmat jsou srovnatelná.

Závěr: Videa jsou vhodným a srozumitelným nástrojem edukace, která podporují compliance rodin pacientů s neurogenním měchýřem a střevem a šetří ambulantní čas zdravotníků. Vodná klyzmata jsou v každodenním použití bezpečná po řádném poučení a dodržení pravidel bezpečné aplikace.

Grantová podpora: B‑ Braun

SEXUÁLNÍ FUNKCE U DOSPĚLÝCH PACIENTEK PO FEMINIZUJÍCÍ GENITOPLASTICE V DĚTSTVÍ PRO KONGENITÁLNÍ ADRENÁLNÍ HYPERPLAZII

Trachta J.1, Mushtaq I.2, Petrášová N.1, Hradský O.3, Škába R.1

1Klinika dětské chirurgie FN Motol a 2. LF UK v Praze

2Paediatric Urology Department, Great Ormond Street Hospital, London, UK

3Dětská klinika FN Motol a 2. LF UK v Praze

Cíl: Vyhodnocení kvality života, dlouhodobých symptomů dysfunkce dolních močových cest (LUTS), sexuální funkce a subjektivního zhodnocení feminizující genitoplastiky (FG) dospělých pacientek s kongenitální adrenální hyperplazií (CAH) operovaných v dětství.

Metoda a soubor: Retrospektivní analýza zdravotnické dokumentace všech pacientek, které podstoupily FG mezi lety 1996 a 2018. Pacientky s CAH a karyotypem 46XX starší než 16 let byly kontaktovány a požádány o vyplnění jednoho nestandardizovaného a tří standardizovaných dotazníků k posouzení jejich současné emoční pohody (WHO-5 Well‑Being Index), LUTS (ICIQ‑LUTS) a sexuální funkce (dotazník GRISS). Anonymní odpovědi této průřezové studie byly porovnány s kontrolní skupinou 50 zdravých žen. Statisticky byly výsledky zpracovány pomocí Studentova t‑testu, Pearsonova Chí‑kvadrát testu, Fisherova testu a Spearmanova koeficientu pořadové korelace. P‑hodnotu méně než 0,05 jsme považovali za statisticky významnou.

Výsledky: Ze 106 pacientek, které podstoupily FG, jich bylo 64 zahrnuto do studie a 32 z nich (50%) ve věku 17 až 40 let (medián 25,5 let) dotazníky vyplnilo. Statisticky významný rozdíl byl mezi operovanou a kontrolní skupinou v počtu žen žijících ve stálém partnerském vztahu (28 % a 84 %; p‑hodnota 0,0000), v pravidelnosti pohlavního styku (41 % a 92 %; p‑hodnota 0,0000) a v počtu žen, které porodily děti (13 % a 36 %; p‑hodnota 0,0369). Ve skupině operovaných byl medián celkového sexuálního GRISS skóre 4 (rozsah 1–7) ve srovnání s mediánem 1 (rozsah 1–9) v kontrolní skupině. Nejhorší skóre uváděly operované ve frekvenci pohlavního styku a vaginismu. 81 % operovaných by doporučilo FG jakékoliv dívce s CAH a dvě třetiny operovaných považují za nejlepší věk k operaci rané dětství.

Závěr: Dospělé pacientky s CAH po FG v dětství mají horší sexuální funkce, žijí méně často v dlouhodobém partnerském svazku a rodí méně často než populace stejně starých zdravých žen. Přesto nedosáhl medián jejich GRISS skóre hodnoty sexuální dysfunkce (skóre 5). Většina operovaných žen vnímá FG jako přínosnou.

VÝZVY DĚTSKÉ UROLOGIE V MONROVII

Trachta J.

Klinika dětské chirurgie FN Motol a 2. LF UK v Praze

Cíl: Libérie má 3,5 milionů obyvatel a donedávna byly všechny děti léčeny ve státních nebo nemocnicích pro dospělé. Roku 2018 otevřela mezinárodní organizace Lékaři bez hranic (MSF) první dětskou nemocnici v zemi a v listopadu 2019 zahájila elektivní dětsko‑urologický program.

Metoda a soubor: V období od 18. listopadu do 13. prosince 2019 jsme během tří dnů vyšetřili ambulantně všechny dětské pacienty s neakutními urologickými obtížemi, kteří byli identifikování v průběhu roku 2019 v celé MSF dětské nemocnici Bardensville Junction Hospital v Monrovii a objednáni k vyšetření dětským urologem na 13. až 15. listopad. Z běžných diagnostických metod byl k dispozici ultrazvuk, prostý rentgenový snímek a možnost mikční cystografie a CT v sousední státní nemocnici pro dospělé. Na základě těchto vyšetření byl sestaven operační program na následujících 16 pracovních dní. Pooperační péče a další sledování bylo zajištěno pediatrem–intezivistou, dětským urologem samotným a následně i dětskými chirurgy se zkušeností s dětskou urologií, kteří pooperační komplikace konzultovali s operatérem online přes Whatsapp video hovory.

Výsledky: Ambulantně jsme vyšetřili 106 pacientů s dětsko‑urologickými obtížemi a 70 jich indikovali k operaci. V průměru jsme tak provedli 4,4 elektivních, ale i akutních urologických operací denně. Celkem jsme odoperovali 9 pacientů s hypospadií (5 distálních, 4 mediální, 4 proximální), 9 chlapců s chlopní zadní uretry, 5 pacientů s post‑traumatickou strikturou uretry (3 proximální, 1 penilní a 1 u dívky), 3 pacienty s litiázou měchýře a uretry, 3 pacienty s extrofií a epispadií, 2 feminizujcí genitoplastiky pro kongenitální adrenální hyperplazii (z toho jedna reoperace) a dále jsme provedli 47 menších operačních výkonů (uzávěry píštělí po cirkumcizi, meatoplastiky po cirkumcizi, strikturoplastiky uretry, vulvární adheziolýzy, re‑cirkumcize). Ze závažných komplikací jsme zaznamenali 1 suprapubickou píštěl po otevřené resekci chlopně zadní uretry a 1 píštěl po plastice hrdla měchýře u extrofie, 1 leak v uretroanastomóze po resekci striktury uretry, 2 rozpady rány a 1 strikturu uretroplastiky pro hypospadii. Většina komplikací souvisela nejen s operací samotnou, ale i nedostatečnou pooperační péčí zdravotních sester.

Závěr: S dostatečným logistickým, materiálním a personálním zázemím lze provádět elektivní specializované operace v dětské urologii i v rozvojovém světě. Hlavní slabinou těchto elektivních programů zůstává nedostatečné dlouhodobé pooperační sledování.

AVULZE MOČOVÉHO MĚCHÝŘE U DÍVKY – KAZUISTIKA

Trčka J., Pýchová M., Trachta J., Rygl M.

Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha

Cíl: Na příkladu vzácného poranění močového měchýře a uretry u 7leté dívky prezentujeme výzvy dlouhodobé péče o polytraumatizovaného pacienta.

Metoda a soubor: Kazuistika 7leté pacientky po autonehodě. Pacientka sražená nákladním automobilem s drtivým poraněním pánve, levého femuru, kosti křížové, ztrátovým poraněním kožního krytu a avulzí močového měchýře, bez možnosti obnovení kontinuity uretry. Derivace moči řešena punkční epicystostomií. Pacientka byla předána našemu pracovišti k následné urologické a gynekologické péči.

Výsledky: Po komplexním vyšetření byla pacientka indikována ke kontinentní derivaci močových cest appendikovezikostomií dle Mitrofanoffa a vaginoplastice pro strikturu s pyokolpos. Pooperační stav však byl komplikován opakovanými recidivami jizvení v pochvě s nutností dilatace a zavedení metalického stentu. V tomto terénu nakonec došlo ke vzniku vezikovaginální píštěle s nutností plastiky hrdla močového měchýře a uzávěru píštěle z vezikotomie.

Závěr: Polytraumatizovaní pacienti s poraněním močových cest představují dlouhodobou výzvu pro ošetřujícího lékaře i využitím všech dostupných moderních diagnostických metod. Appendikovezikostomie dle Mitrofanoffa je vhodným řešením u pacientů, kde obnova kontinuity močové trubice není možná.

URETEROKALIKOANASTOMÓZA JAKO SOUČÁST LÉČBY TĚŽKÉHO POLYTRAUMATU – KAZUISTIKA

Zerhau P. 1, Husár M.1, Laubová J.2, Kvardová P.1

1KDCHOT FN Brno

2Dětská klinika Masarykovy nemocnice, Ústí nad Labem

Cíl: Prezentace komplikované léčby polytraumatizovaného pacienta s lacerací proximální části močovodu.

Metoda a soubor: 11letý chlapec přijat po autohavárii na naši kliniku pro kontuzi plic, pankreatu, nadledvin, jejuna, hemoperitoneum, rupturu sleziny a levé ledviny s retroperitoneálním hematomem, pneumothorax vpravo, fluidothorax oboustranně a frakturu žeber vlevo. Léčen konzervativně, pro nález přetrvávajícího kolikvovaného hematomu v levém retroperitoneu, provedena jeho drenáž, při níž zjištěna příměs moči. Ascendentní pyelografií potvrzeno poranění močovodu a indikována operační revize. Při ní se nedaří nalézt horní/subpelvickou část močovodu, v těžce změněné tkáni není ani možno preparovat hilovou oblast ledviny. Situace řešena resekcí dolního pólu ledviny a anastomózou dolního pahýlu močovodu na dolní kalich. Na nefrostomii a double J stentu anastomóza postupně zhojena, stent vytažen.

Výsledky: Na kontrolní MR urografii 17 měsíců po úrazu anastomóza zhojena, volně průchodná, dutý systém ledviny sice mírně dilatovaný, ale bez progrese ve srovnání s vyšetřeními po rekonstrukční operaci. Pacient v trvale dobrém stavu předán do péče spádové nefrologické ambulance.

Závěr: Ureterokalikoanastomóza je v literatuře velmi vzácně popisované řešení odtoku moči z dutého systému ledviny při nemožnosti vytvoření anastomózy mezi pánvičkou a močovodem nebo jeho náhradou.