Tonutí a utonutí v dětském věku: retrospektivní studiese zaměřením na krátkodobé a dlouhodobé výsledky léčbypacientů hospitalizovaných na dětském resuscitačním odděleníKAR, FN Motol, v letech 1991 - 2002

Autoři se v retrospektivní studii zaměřili na krátkodobé a dlouhodobé výsledky léčby dětských pacientů potonutí hospitalizovaných na dětském resuscitačním oddělení KAR, FN Motol v letech 1991 - 2002. Sledovány bylyvýskyt a kvalita podchlazení, doba kardiopulmonální resuscitace, výskyt ARDS a multiorgánového selhání, monitoracenitrolebního tlaku a další parametry. Ve druhé části studie byly u přeživších pacientů sledovány vývojneurologického stavu, forma výživy, schopnost sebeobsluhy a možnost navštěvovat školu. Dosouboru bylo zařazeno107 dětí, z nichž 83 následně tonutí přežilo, z toho dívky v 93 % a chlapci v 71 % případů. Z výsledků studievyplývá, že délka KPR je nepříznivým prognostickým ukazatelem, podchlazení působí protektivně pouze zaurčitých speciálních podmínek. Jediným účinným prostředkem v boji proti tonutí dětí a mladistvých zůstávádůsledná prevence.

Klíčová slova:
tonutí, utonutí, podchlazení, dětský věk, výsledky léčby