Znovu k otázce „nezvládnutého afektu“

Autoři na kazuistickém příkladu vraždy, které se dopustil 23letý muž, publikují svůjnesouhlas s termínem „nezvládnutý afekt“, který byl stanovený revizním ústavním znaleckýmposudkem poté, co dva předcházející znalecké posudky znalců-psychiatrů a psychologů vyznělydiametrálně odlišně. První posudek vedl k exkulpativnímu závěru, že šlo o patický afekt a druhýposudek konstatoval pouze prostý a nijak závažný afekt, při kterém byl posuzovaný plně schopnýrozpoznávat a ovládat své jednání. Autoři po podrobném rozboru příčiny a průběhu smrtelnéagrese vystupují proti pojmu „nezvládnutý afekt“ a jeho zavádějícímu označení v pojetí právníma psychiatricko-psychologickém. Autoři považují tento mnohokrát již kritizovaný a odmítaný pojem„nezvládnutý afekt“ a takto označený závěr, který má za následek zmenšení rozpoznávacícha ovládacích schopností, za nepřijatelný. Konstatují, že toto označení nepříslušně zasahuje dokompetenční sféry hodnocení a rozhodování soudů. Znalcům přísluší výhradně posoudit, zda posuzovanýbyl či nebyl duševně nemocný a rozebrat z tohoto aspektu pohnutkové a motivačnífaktory jeho jednání. Znalcům nepřísluší hodnotit zda a jak pachatel svá duševní hnutí zvládl.

Klíčová slova:
nezvládnutý afekt, pachatel, vražda, pohnutkové a motivační faktory, duševní hnutí.