Fotodynamická terapie jako nová perspektivní metoda léčby nádorových onemocněníI. Historie, základní princip

Fotodynamická terapie (PDT) je nový způsob léčení kancerózních, ale i nekancerózních onemocnění.Je založena na spolupůsobení tří složek, jež samy o sobě nejsou toxické a neprojevují žádné biologickéefekty. Jedná se o kombinaci fotosenzitizéru (PS), světla a molekulárního kyslíku. PS se po absorpcisvětla excituje a předává energii molekulárnímu kyslíku. Z toho se pak vytváří reaktivní formykyslíku (zejména singletový kyslík), jež napadají okolní biomolekuly, porušují jejich biologickoufunkci a v konečnémdůsledku vedou ke smrti buňky.Na konečnémzničení nádoru se ovšemnepodílípouze přímý efekt na zničení buněk, nýbrž i indukovaný cévní uzávěr v ozářené oblasti vedoucík depleci živin a kyslíku a také aktivace imunitní odpovědi. Tato práce si klade za cíl seznámits historií a základními principy PDT jak z hlediska fyzikálního (aktivace PS a další fotochemicképochody), tak z hlediska biologických efektů na zasaženou tkáň (na úrovni molekulární, subcelulární,celulární i tkáňové).

Klíčová slova:
fotodynamická terapie – singletový kyslík – fotosenzitizér