Funkce citlivosti na kontrastu diabetiků I. typu (IDDM) bez známekdiabetické retinopatie

Overview

Cílem práce bylo zjistit, zda u pacientů s IDDM bez známek diabetické retinopatiedochází ke změnám funkce citlivosti na kontrast (CK), a to v porovnání s věkemsrovnatelnou věkovou skupinou zdravých osob, ale také vlivem délky trvání IDDMči úrovni jeho dlouhodobé kompenzace, sledované pomocí hladiny glykovanéhohemoglobinu (HbA1c). CK byla vyšetřována statickou metodou pomocí tabuleVCTS 6 500 ze vzdálenosti 208 a 420 cm, což pokrylo prostorové frekvence od 1,15do 27,25 c/st. Dále se zjišťovala nejlépe korigovatelná centrální zraková ostrost naSnellenových optotypech, oftalmoskopický nález na očním pozadí s barevnoufotografií, fluorescenční angiografie a hladina HbA1c v séru. Skupina 49 pacientůs IDDM byla rozdělena do dvou věkových skupin: A (do 35 let), B (35 a více let).K významnému poklesu funkce CK dochází ve všech prostorových frekvencíchv obou věkových skupinách. Při srovnání délky trvání IDDM ve skupině B nebylprokázán signifikantní rozdíl v CK, zatímco ve skupině A se vyskytla statistickávýznamnost v prostorových frekvencích 4 a 27,25 c/st. Při srovnání funkce CKu diabetiků s normální a patologickou hladinou HbA1c zjišťujeme, že dlouhodobáhyperglykémie nemá výraznější vliv na zrakové funkce.Závěr: pokles funkce CK u pacientů s IDDM bez známek diabetické retinopatie jeovlivněn zejména věkem pacienta, u mladších věkových skupin také délkou trváníIDDM. Vyšetření funkce CK je jednoduchá, neinvazivní metoda vhodná proscreening časného postižení očí u IDDM.

Klíčová slova:
diabetes mellitus (IDDM), citlivost na kontrast, glykovaný hemo-globin