Lacosamid (Vimpat^®) – nový lék pro přídatnou léčbu pacientů s fokální epilepsií

Lacosamid je nové antiepileptikum registrované v USA i v Evropě k přídatné léčbě fokální epilepsie u dospělých pacientů. Lacosamid má nový mechanizmus účinku a optimální ­farmakokinetický profil bez klinicky významných lékových interakcí. Účinnost léčby lacosamidem byla prokázána experimentálně i v klinických studiích u pacientů s vysoce refrakterní epilepsií. Lacosamid je dobře tolerovaný. Nejčastějšími nežádoucími účinky v doporučených terapeutických dávkách (do 400 mg/den) byly závratě, bolesti hlavy a nauzea. V této práci prezentujeme lékový profil lacosamidu.

Klíčová slova:
epilepsie – léčba epilepsie – antiepileptika – lacosamid

Úvod

Epilepsie patří k nejčastějším chronickým neurologickým onemocněním. Aktivní epilepsie postihuje 0,5–1 % populace [1] a v ČR se dlouhodobá léčba týká až ­100 000 obyvatel, což je vysoké číslo [2].

Epilepsie je definována trvající tendencí-dispozicí k opakovanému výskytu neprovokovaných záchvatů na podkladě systémové poruchy nebo neurologického inzultu [3].

V současné době vždy individuálně zvažujeme možnost zahájení léčby (mono­terapie) již po prvním epileptickém ­záchvatu. Více to odpovídá variabilní ­patofyziologické podstatě epileptického onemocnění a také nově navržené definici epilepsie [4]. Není-li epilepsie kompenzována monoterapií, je rovněž důležité včasné využití kombinované léčby [5]. Současné možnosti totiž nabízejí její vysokou efektivitu, tedy vyšší účinnost a mnohdy lepší toleranci než u monoterapie za každou cenu. I zde je potenciální přínos nového antiepileptika, kdy vedle dobré účinnosti a snášenlivosti se mohou významně uplatnit nové mechanizmy jeho působení a optimální farmakokinetický profil. Podle řady experimentálních a některých klinických prací je výhodné kombinovat léky s odlišnými mechanizmy účinku. Cílem je dosáhnout aditivního/synergického terapeutického efektu a infraaditivního efektu z hlediska nežádoucích účinků [2].

Léčba epilepsie dnes patří k nejatraktivnějším a nejoptimističtějším terapeu­tickým tématům v neurologii. Je tomu tak ze dvou základních důvodů. Těmi jsou současné možnosti léčby a počet pacientů, kterým můžeme úspěšně pomoci [2].

Zlepšení efektivity léčby je spojeno s příchodem nových antiepileptik a nových možností invazivní léčby epilepsie (epileptochirurgie, stimulační léčba). Z hlediska účinnosti se dnes daří dosáhnout plné kompenzace záchvatů až u tří čtvrtin pacientů (obr. 1). Tím se může pochlubit málokterá oblast medicíny. Z hlediska tolerance léčby můžeme pacientům nabídnout léky, které více zohledňují typ epileptických záchvatů/syndromů, navíc také individuální somatický i psychický stav pacienta. To je stejně důležité jako kompenzace záchvatů. Léčba epilepsie totiž bývá dlouhodobá a velmi často celoživotní. ­Optimálně volená léčba tak pacientům nabízí dobrou kvalitu života a plnohodnotné zařazení se do života. To je také její jediný a konečný cíl [2].

Přes široké terapeutické možnosti však nadále zůstává čtvrtina až třetina pacientů neuspokojivě kompenzovaná (obr. 1). A to je výzva k hledání nových léčebných postupů a možností. Jednou z nich je rozšíření farmakoterapie a zavedení nových antiepileptik do klinické praxe. Od nového antiepileptika vždy očekáváme dostatečnou účinnost a její jasně definované spektrum podle typu záchvatu (záchvaty fokální, sekundárně generalizované či případně primárně ­generalizované), dobrou toleranci ­(somatickou, psychickou), dobrý farmako­kinetický profil včetně lékových interakcí (s antiepileptiky i jinými léky). Za potenciálně přínosný se považuje i nový mechanizmus jejich působení.

V řadě těchto parametrů je lacosamid atraktivní nové antiepileptikum určené k léčbě fokání epilepsie [6,7]. V této práci podáváme základní profil předklinických a klinických údajů o lacosamidu.

Farmakologický profil

Chemická struktura lacosamidu je odvozena od specificky upravené, funkciona­lizované aminokyseliny. Jde o aktivní pravotočivý enantiomer, (R)-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxyproprionamid s molekulovou hmotností 250,3 Da, prostupující hematoencefalickou bariérou. K léčbě epilepsie je v ČR dostupný p.o., v USA též v i.v. formě [6–8].

Farmakodynamické vlastnosti

Mechanizmus účinku

Přesný mechanizmus účinku LCM u lidí není, obdobně jako u ostatních anti­epileptik, plně znám. Z experimentálních studií však vyplývá, že jde o nový mechanizmus účinku, odlišný od působení ostatních antiepileptik (obr. 2).

LCM selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených (voltage-gated) sodíkových (Na+) kanálů, a tím stabilizuje patologicky hyperexcitabilní membránu neuronů. Pomalé inaktivace (vteřiny-minuty) je dosaženo změnou prostorové konfigurace Na+ kanálu. Tento mechanizmus účinku je odlišný od ostatních ­antiepileptik, např. PHT, CBZ, LTG, která rovněž působí prostřednictvím Na+ kanálu. V jejich případě jde o rychlou inaktivaci (milisekundy), které je dosaženo uzavřením kanálu „koulí na řetězu“ (obr. 2). Nové, odlišné ovlivnění Na+ kanálu tedy potenciálně nabízí např. posílení nedostatečně účinné léčby tradičními anti­epileptiky (rychlá inaktivace) a další rozšíření kombinované léčby s ostatními antiepileptiky.

Předklinický profil účinnost lacosamidu v modelu epilepsie

LCM byl testován v animálních modelech různých typů epileptických záchvatů, o kterých se předpokládá, že odpovídají klinické praxi [6–9].

LCM byl účinný v modelu generalizovaných, resp. sekundárně generalizovaných tonicko-klonických záchvatů u maximálních elektrošokových křečí.

LCM byl rovněž účinný v modelu fokálních komplexních záchvatů u hipokampálního kindlingu. V tomto modelu byl v potlačení samostatných následných výbojů účinnější než jiné testované léky (PHT, CBZ, VPA, ETS).

V modelech primárně generalizovaných záchvatů včetně absencí, záchvatů myoklonických nebyly nálezy zcela jednoznačné. V pentylentetrazolovém modelu nebyl LCM účinný při podání prokonvulzivní látky s.c., ale při podání i.v. účinný byl. LCM nebyl účinný v modelu bikukulinových křečí (GABA A antagonista), ani v modelu pikrotoxinovém (blokátor chloridového kanálu), v modelu NMDA-indukovaných křečí byl částečně účinný.

Za model refrakterní fokální (par­ciální) epilepsie jsou pokládány psychomotorické záchvaty vyvolané 6Hz stimulací korney. V tomto modelu byl LCM vysoce účinný, vedl k plnému potlačení záchvatů, obdobně jako VPA a LEV, naopak PHT a CBZ byly jen částečně účinné.

V modelu epileptogeneze LCM zpomalil rozvoj záchvatů u amygdalového kindlingu.

LCM byl účinný v modelu generalizovaného tonicko-klonického epileptického statu, efekt byl na dávce závislý. Oproti kontrolám vykazovala zvířata léčená LCM v histologických nálezech menší poškození v oblasti hipokampu.

Nálezy z posledních dvou uvedených studií jsou zvažovány ve vztahu k možným neuroprotektivním účinkům LCM, resp. k jeho potenciálu ovlivnit průběh vlastní choroby (disease-modifying potential). Skutečný význam těchto nálezů pro klinickou praxi však zatím nebyl ověřen.

V předklinických studiích vykazoval LCM potenciálně přínosné farmakodynamické interakce s ostatními antiepi­leptiky, aditivní, resp. synergický efekt kombinací LCM s PHT, VPA, LTG, GBP, TPM, CBZ, LEV.

Z předklinických studií vyplynul závěr, že LCM je nadějný lék pro klinickou praxi při léčbě fokálních záchvatů, GTCS, při léčbě farmakorezistentní epilepsie a epileptického statu. Z hlediska přídatné léčby vykazuje s řadou antiepileptik aditivní a synergický efekt.

Další účinky lacosamidu

LCM byl úspěšně studován z pohledu možných analgetických účinků ve zvířecích modelech i v klinických studiích u neuro­patické bolesti [10]. Léčba LCM byla obecně dobře tolerována. Z hlediska předklinických údajů ve vztahu k bezpečnosti léčby byly zjištěny: přechodné prodloužení PR a QRS intervalu při současném snížení TK, zpomalení AV vedení, AV blok, AV diso­ciace, útlum, snížení lokomotorické aktivity, hypotermie, ataxie, tremor [6–9]. Většina těchto příznaků byla na dávce závislá. LCM ve studiích nevyvolával syndrom závislosti, nebyly prokázány poruchy fertility a teratogenní účinky, snadno procházel placentární bariérou.

Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetické vlastnosti antiepileptika, včetně jeho lékových interakcí, hrají v jeho klinickém využití zásadní roli. ­Souhrnně řečeno, farmakokinetický profil LCM je optimální (tab. 1) [6–8,11–14].

Absorpce

Absorpce LCM po perorálním podání je rychlá, biologická dostupnost je 100 %, potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání. Maximální koncentrace je dosaženo mezi 0,5–4 hod, ustáleného stavu po třech dnech při podávání LCM ve dvou denních dávkách. Byla zjištěna ­bioekvivalence mezi p.o. podávanými ­tabletami a sirupem, mezi p.o. podáním a i.v. 30–60 minut trvající infuzí.

Distribuce

Distribuční objem LCM je 0,6  l/ kg, vazba na plazmatické bílkoviny je nízká, < 15 %.

Metabolizmus a eliminace

Eliminační poločas LCM je dlouhý (13 hod). Farmakokinetika LCM je úměrná dávce, časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. LCM není extenzivně metabolizován, z 95 % se vylučuje močí, ze 40 % v nezměněné formě a z necelých 30 % ve formě O-desmetyl metabolitu. Ten tvoří asi 15 % plazmatické hladiny LCM. LCM nemá klinicky významné účinky na CYP, není jeho induktorem ani inhibitorem.

Lékové interakce

LCM má velmi nízký potenciál k farmakokinetickým interakcím, není významným induktorem ani inhibitorem v systému ­CYP-450, vazba na plazmatické bílkoviny a riziko kompetice jsou rovněž minimální. Ve studiích neovlivňoval hladiny CBZ, VPA, omeprazolu, midazolamu, metforminu, dioxinu, etinylestradiolu, levonorgestrelu a progestagenu. Současným podáváním silných enzymatických induktorů (PHT, CBZ, PHB, rifampicin, třezalka tečkovaná) může docházet ke snížení hladiny LCM až o 25 %.

Farmakokinetika u speciálních skupin pacientů

Z hlediska farmakokinetiky LCM a ostatních antiepileptik je tradičně větší pozornost věnována následujícím skupinám pacientů [6–8,11–15]:

• u dětí ve věku pod 16 let není LCM zatím k léčbě doporučován vzhledem k nedostatku klinických dat;
• pohlaví klinicky významně neovlivňovalo hladiny LCM u mladých i starších pacientů, k mírnému zvýšení hladin LCM docházelo u žen;
• ve vyšším věku docházelo ke zvýšení hladin LCM u mužů i žen o 23–26 %, pozorována byla i větší variabilita hladin. Nálezy jsou vysvětlovány nižší hmotností pacientů, změnou obsahu vody a mírně sníženou renální clearance ve studii. Plošné snížení dávky u těchto pacientů není považováno za nutné, pokud není indikováno z důvodu narušení funkce ledvin či jater.
• u pacientů s poruchou renálních funkcí je narušena hlavní cesta eliminace LCM a dochází k nárůstu jeho koncentrací v závislosti na renální clearance. U pacientů s těžkým stupněm postižení (clearance ≤ 30 ml/min), event. v terminálním stadiu renálního onemocnění, je doporučována maximální denní dávka LCM 250 mg/den v EU nebo 300 mg/den v USA. U pacientů s lehkým a středně těžkým postižením není úprava dávky doporučována. U pacientů léčených hemodialýzou se doporučuje ihned po jejím ukončení doplnit 50 % z poloviny celkové denní dávky.
• porucha funkce jater mírného stupně vedla ke zvýšení koncentrace LCM (AUC přibližně o 50 %), uváděn je však vliv současně snížených renálních funkcí. Podle odhadů je podíl nerenální clearance na navýšení LCM 20 %. Dle doporučení EMA není úprava dávky u poruchy jater lehkého a středního stupně nutná, dle doporučení FDA činí u těchto pacientů maximálně ­300 mg/den.­ Farmakokinetika LCM u těžké poruchy jater nebyla studována.
• těhotenství a kojení. Údaje o léčbě LCM u těhotných žen nejsou k dispozici, proto by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné. Je třeba pečlivě vážit přínos léčby pro matku s potenciálními riziky pro plod. Není známo, zda se LCM vylučuje do mateřského mléka obdobně jako u zvířat. Doporučuje se tedy v současné době kojení přerušit.

Klinické studie – účinnost, snášenlivost a bezpečnost léčby u pacientů s epilepsií

Účinnost – přídatná léčba farmakorezistentní fokální epilepsie u dospělých pacientů

 Pivotní, registrační studie

Účinnost LCM byla potvrzena ve třech obdobně uspořádaných registračních klíčových (pivotních) klinických stu­diích, multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných u dospělých pacientů s refrakterní fokální epilepsií [16–18].

Do studií bylo celkem zařazeno 1 308 pacientů (ITT) ve věku 16–70 let. Šlo o pacienty vysoce farmakorezistentní, o čemž svědčí následující údaje [7]: průměrná délka onemocnění 23,7 let; měsíční frekvence záchvatů 9,9–16,5; 84 % pacientů současně užívalo 2–3 antiepileptika, ­­­45 % pacientů užilo více než sedm antiepileptik, invazivně bylo léčeno ­17 % pacientů pomocí vagového stimulátoru.

Uspořádání studií je uvedeno na obr. 3: ­po 8týdenním výchozím období následovalo 4–6 týdnů titrace, udržovací-léčebná fáze 12 týdnů a poslední fáze ­­2–3 týdny s přechodem do otevřené studie, případně snižování a vysazení léčby. Primárními cíli studií bylo hodnocení podílu respondérů (redukce záchvatů ­≥ 50 % oproti výchozímu období) a mediánu redukce průměrné měsíční frekvence záchvatů. Studovány byly dávky 200, 400 a 600 mg/den oproti placebu. V obou primárně sledovaných parametrech došlo u všech studovaných dávek k signifikantnímu zlepšení, a to v populaci všech zařazených pacientů (ITT) i u 1 294 pacientů, kteří absolvovali alespoň jednu studijní návštěvu v léčebné fázi (ITT Maintenance) [7]. Efekt léčby byl na dávce závislý, podíl respondérů v ITT populaci byl 23 % ve skupině placeba, 34 % ve skupině s dávkou LCM 200 mg/den a 40 % ve skupině s dávkou LCM 400 mg/den (obr. 4). Medián měsíční redukce frekvence záchvatů byl 18 % ve skupině placeba, 33 % ve skupině s dávkou LCM 200 mg/den a 39 % ve skupině s dávkou LCM 400 mg/den. Dávka 600 mg/den již nepřinesla významné zlepšení a naopak byla zatížena nárůstem výskytu nežádoucích účinků a špatnou tolerancí. Podíl pacientů plně kompenzovaných, kteří dokončili léčebnou fázi, byl 0,9 % ve skupině placeba; 2,7% ve skupině s dávkou LCM 200 mg/den; 3,3 % ve skupině s dávkou LCM 400 mg/den a 4,8 % ve skupině s dávkou 600 mg/den [7,8,16–18].

Výsledky pivotních studií potvrdili vysokou účinnost LCM, a to i vzhledem k neobvykle vysoké míře farmakorezistence studované populace. Potvrdily se tak i předklinické nálezy účinnosti LCM v modelu refrakterní epilepsie.

Na základě výsledků těchto studií byl LCM v EU a v USA registrován k přídatné léčbě u fokální (parciální) epilepsie (záchvaty fokální s/bez sekundární generalizace) u pacientů ve věku nad 16 let v EU, nad 17 let v USA, v maximální doporučené terapeutické dávce 400 mg/den [7,8].

Dlouhodobá léčba lacosamidem

Průběh dlouhodobé léčby je významnou položkou pro zhodnocení skutečného přínosu antiepileptika pro léčbu epilepsie. Setrvání pacientů na léčbě (RR, retention rate) v sobě zahrnuje nejen dlouhodobou účinnost, ale také tolerabilitu léku, a tedy kvalitu dlouhodobého soužití pacientů s léčbou. Setrvání pacientů na léčbě a jejich úbytek jsou graficky vyjádřeny tzv. Kaplan-Meierovou křivkou (obr. 5).

Vyhodnocení dlouhodobé léčby LCM bylo provedeno v otevřené studii ­u 370 pacientů s rezistentní fokální epilepsií [19]. Setrvání na léčbě je znázorněno na obr. 5. Nejméně rok setrvalo na léčbě 77 % pacientů, nejméně dva roky 61 % a 56 % nejméně 30 měsíců. Během studie byl podíl respondérů 46,6 % a medián redukce měsíční frekvence záchvatů 48 %. V další otevřené dlouhodobé studii navazující na pivotní studie byla hodnocena dlouhodobá účinnost léčby LCM u 892 pacientů s následujícím podílem respondérů: 45 % po třech měsících léčby, 48 % po roce, 44 % po dvou letech a 52 % po třech letech léčby. Obdobně byl medián měsíční redukce frekvence záchvatů po roce 48 %, po dvou letech 48 % a po třech letech 47 % [20]. Uvedená data potvrdila dlouho­dobou účinnost léčby LCM a také vysoký podíl pacientů, kteří na ní setrvávají.

 Léčba lacosamidem s kombinaci s různými antiepileptiky

Výsledky pivotních studií byly dále analyzovány z hlediska dalších parametrů. K nim patří analýza kombinované léčby s antiepileptiky rozdělenými podle mechanizmu účinku. Z tohoto pohledu byla provedena analýza kombinace LCM s tradičními léky, které působí prostřednictvím klasického ovlivnění Na+ kanálů (rychlá inaktivace), např. PHT, CBZ, LTG a s léky, které působí odlišným mechanizmem, a tedy Na+ kanály neovlivňují.

Kombinace LCM s oběma skupinami léků byla v hodnocené populaci 1 116 pacientů oproti placebu signifikantně účinnější (obr. 6). Počet respondérů byl při dávkách LCM 400 mg/den bez ohledu na typ kombinace 44,3 %, v kombinaci s tradičními blokátory Na+ 39,9 % a v kombinaci s léky působícími odlišným mechanizmem 62,3 % (obr. 6) [21]. Výsledky analýzy potvrzují, že přídatná léčba LCM je účinná bez ohledu na typ lékové kombinace. O těchto nálezech se dále diskutuje v tom smyslu, že v případě kombinace s tradičními blokátory Na+ kanálů se navíc uplatňuje jiný mechanizmus působení LCM (pomalá inaktivace), jež zvyšuje účinnost původní léčby. V případě kombinace s léky působícími odlišným mechanizmem byla účinnost LCM vyšší a navíc se snížil výskyt nežádoucích účinků [21]. Využití léků s odlišnými mechanizmy účinku v kombinované léčbě se dnes doporučuje kvůli její účinnosti i toleranci, též vzhledem k potenciálnímu aditivnímu/synergickému efektu [2]. Ten se týká účinnosti i tolerance léčby.

 Snášenlivost a bezpečnost

Profil nežádoucích účinků v předklinických studiích jsme zmínili výše.

Tolerabilita léčby LCM byla hodnocena ve třech pivotních studiích u 1 308 pacientů [7–8,16–18,22]. Nežádoucích účinky se při léčbě LCM vyskytující častěji než u placeba. Jejich přehled uvádíme na obr. 7. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly závratě, bolesti hlavy, nauzea a diplopie. Byly mírného až středního stupně, obdobně jako účinnost závisely na dávce a výrazněji narůstaly při dávkách 600 mg/den a vyšších. Jejich výskyt byl častější v době titrace, s tendencí k postupnému odeznívání. Celkový výskyt vedlejších účinků byl u pacientů léčených placebem 65 %, u pacientů léčených doporučenými dávkami LCM byl 70 % a 82 % při dávkách 200 a 400 mg/den. Z důvodů nežádoucích účinků ukončilo léčbu 5,2 % pacientů na placebu; 8,1 % a 17,2 % pacientů léčených LCM 200 a 400 mg/den a 28,6 % na dávce 600 mg/den. Nejčastějšími příčinami ukončení léčby byla závrativost a poruchy koordinace [7,16–18,22]. Z pivotních studií pak vyplynula maximální doporučená terapeutická dávka 400 mg/den, ­která zohledňuje optimální poměr účinnosti a tolerability LCM.

Léčba LCM byla spojena s mírným, na dávce závislým prodloužením PR intervalu a s rizikem AV blokády I. stupně (0,4–0,7 % pacientů). Blokády II. a III. stupně nebyly zaznamenány. Kontraindikací k léčbě LCM jsou AV blokády II. a III. stupně, pozornost je nutno věnovat všem pacientům s převodními poruchami, kardiálním onemocněním, starším pacientům a kombinacím s léky, které mohou prodlužovat PR interval.

LCM nezpůsoboval změny v hmotnosti, v krevním obraze a v biochemických nálezech, kromě přechodné elevace ALT (0,7 % pacientů), bez vzestupu bilirubinu a nutnosti další léčby. Výskyt psychických poruch byl nízký, deprese se vyskytovala u 1,5–2,1 % pacientů.

V dlouhodobých studiích byl profil nežádoucích účinků obdobný, k ukončení léčby vedly u 11 % léčených pacientů. Profil vedlejších účinků po i.v. podání LCM byl obdobný [7,23].

V následných analýzách [21] byl výskyt nežádoucích účinků LCM vyšší v případě kombinace s blokátory Na+ (obdobný profil nežádoucích účinků) oproti kombinaci s léky působícími jinými mechanizmy ­(obr. 8). Někteří autoři proto doporučují v případě kombinace LCM s Na+ blokátory pozvolnější titraci, případně mírné snížení původní léčby.

 Současné postavení lacosamidu v léčbě epilepsie

Lacosamid je v současné době nejnovější moderní antiepileptikum, které je indikováno k přídatné léčbě fokální epilepsie u dospělých pacientů. LCM má nový mechanizmu účinku a optimální farmako­kinetický profil, včetně nevýznamných lékových interakcí s ostatními antiepileptiky a dalšími léky, bez indukce či inhibice hepatálních enzymů. V klinických studiích prokázal vysokou a dlouhodobou účinnost i přes značnou míru farmako­rezistence sledovaných pacientů. Nástup účinku byl rychlý, a to již při dávkách 100 mg/den [7]. Účinnost LCM nezávisela na typu původní léčby, nicméně studie naznačují, že by mohla být vyšší v případě kombinace s antiepileptiky, která nepůsobí prostřednictvím Na+ kanálů [21].

Profil nežádoucích účinků je obdobný jako u ostatních antiepileptik působících přes Na+ kanály, v doporučených terapeu­tických dávkách nejčastěji závratě, bolesti hlavy a nauzea. Většinou byly lehkého až středního stupně, vyskytovaly se nejvíce v době titrace a během další léčby měly tendenci odeznívat. Na tyto skutečnosti je vhodné pacienty předem upozornit. V kombinaci s blokátory Na+ kanálů může být, vzhledem k jejich obdobnému profilu, výskyt nežádoucích účinků vyšší. V případě přídatné léčby k Na+ blokátorům někteří autoři doporučují mírné snížení původní léčby, případně pomalejší titraci. Léčba LCM nebyla provázena změnami hmotnosti ani zvýšeným výskytem vyrážek (rash). Oproti klasickým antiepileptikům byl výskyt útlumu, kognitivních poruch a deprese nízký.

Iniciální dávka LCM je 50 mg dvakrát denně, podle klinické potřeby je možno ji zvýšit po týdnu o 100 mg/den (2 × 100 mg/den) do maximální doporučené terapeutické dávky 400 mg/den (2 × 200 mg/den). Z hlediska nežádoucích účinků a dávkování LCM je nutno zohlednit především renální a hepatální funkce, případná kardiální rizika a vyšší věk pacientů.

Lacosamid je nadějný lék při nutnosti parenterální léčby epilepsie, dávkování i profil nežádoucích účinků jsou obdobné. Na zasedání American Epilepsy Society, Annual Meeting 2010, San Antonio, Texas byly referovány dobré zkušenosti LCM při léčbě epileptického statu a byl zařazen do léčebného algoritmu jako alternativa např. k PHT.

V předklinických i klinických studiích je LCM účinný při léčbě neuropatické bolesti, a potenciálně tak využitelný u pacientů s epilepsií a touto komorbiditou. K léčbě vlastní neuropatické bolesti však zatím není v ČR registrován. Dle dostupných poznatků není LCM lékem volby u epilepsií idiopatických, generalizovaných.

Provedené studie se dosud týkaly přídatné léčby LCM u dospělých pacientů s farmakorezistentní fokální epilepsií a s polyterapií. LCM je však využitelný již jako lék druhé volby. Přináší nové možnosti kombinované léčby a lze očekávat, že při včasném využití u méně refrakterních pacientů může být jeho přínos vyšší než v původních studiích. Zajímavé jistě budou další cílené analýzy kombinované léčby LCM s blokátory Na+ kanálů a s léky působícími jinými mechanizmy. Probíhající vědecké studie budou hodnotit přínos léčby LCM v monoterapii, v pediatrické populaci a u generalizovaných záchvatů. Lacosamid však čekají i otevřené, naturalistické studie u méně refrakterních pacientů, které více odpovídají klinické praxi.

Seznam zkratek

• CBZ karbamazepin
• GBP gabapentin
• LCM lacosamid
• LEV levetiracetam
• LTG lamotrigin
• PHT    fenytoin
• TPM topiramát
• VPA valproát, soli kyseliny valproové
• GTCS záchvat generalizovaných tonicko-klonických křečí

Práce je podpořena výzkumným záměrem Patofyziologie neuropsychických onemocnění a její klinické aplikace VZ 002-1620816

doc. MUDr. Jiří Hovorka, CSc.
Neurologické oddělení, neuropsychiatrické a epileptologické centrum
Nemocnice Na Františku
Na Františku 847/8
110 00 Praha 1
Neurochirurgická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
e-mail: hovorka@nnfp.cz