XXII. Nádory hlavy a krku
Published in:
Klin Onkol 2023; 36(Supplementum 1): 76-78
XXII/23. Rizikové faktory asociované s vyšším histologickým stupněm meningiomů – multicentrická studie 552 meningiomů baze lební a systematický přehled literatury
May M., Netuka D.
Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
Východiska: Spolehlivá předoperační detekce vyššího histologického stupně u pacientů s meningiomy by významně ovlivnila chirurgické plánovaní a další terapeutický postup. Cílem naší studie bylo identifikovat předoperační prediktivní faktory vyššího histologického stupně. Metody: Do multicentrické studie bylo zařazeno 552 pacientů, kteří podstoupili chirurgickou resekci meningiomu baze lební v období 2014–2019. Analyzována byla klinická, radiologická, chirurgická a histologická data. Na základě univariantní a multivariantní statistické analýzy byly detekovány prediktory vyššího histologického stupně. V souladu s Prisma guidelines byl vytvořen systematický přehled literatury. Výsledky: Morbidita a chirurgická mortalita byly 13,2 a 1,3 %. Byl vytvořen prognostický model predikující pravděpodobnost vyššího histologického stupně (AUC 0,79; SE 0,04; 95% Wald confidence interval (0,71; 0,86)) zohledňující průměr meningiomu, přítomnost arachnoidální vrstvy a předoperačního deficitu hlavového nervu. Systematický přehled literatury na základě databáze PubMed do září 2022 diskutuje 50 článků. Závěr: Spolehlivé předoperační stanovení histologického grade je zásadní pro plánovaní chirurgické intervence. V této studii jsme vytvořili ROC model predikující pravděpodobnost vyššího histologického stupně u meningeomů baze lební na základě průměru meningeomu, přítomnosti arachnoidální vrstvy a předoperačního deficitu hlavových nervů. Systematický přehled literatury pojednává o známých rizikových faktorech a způsobech jejich detekce.
XXII/41. 3D virtuální chirurgické plánování a rekonstrukce defektů střední obličejové etáže
Daněk Z.1, Blahák J.1, Kempný T.1, Holoubek J.2
1 Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie LF MU a FN Brno, 2 Klinika popálenin a plastické chirurgie LF MU a FN Brno
Východiska: Komplexní třírozměrná (3D) anatomie obličejového skeletu vytváří jedinečnou výzvu pro chirurgickou rekonstrukci. Po velkých resekčních výkonech je přesná rekonstrukce maxily z důvodu chybějící pevné kostní podpory dominantních prvků obličejového skeletu velice obtížná. Technologie virtuálního chirurgického plánování v této oblasti umožňuje nejen vysoce estetickou rekonstrukci, ale zejména funkční rehabilitaci stomatognátního systému, které spolu dohromady plně pacienta rehabilitují. U rozsáhlejší defektů střední obličejové etáže je dle aktuálně uznávané klasifikace [1] obecně doporučována rekonstrukce kostěným volným lalokem, což umožní případnou rekonstrukci dentice. Nevhodně zvolené měkkotkáňové laloky následnou funkční rehabilitaci znemožňují. Podstatou virtuálního plánu je provedení resekční fáze digitálně na 3D modelu dle získaných CT dat spolu s modelací rekonstrukce defektu a donorské oblasti laloku. Na základě toho jsou v přesně naplánovaných rovinách vytištěny řezací šablony na oblast tumoru i kostního laloku, dále fixační implantáty spolu s pomocnými modely defektu či model přesné polohy fixovaných fragmentů kostěného laloku. Případ: Na případu rozsáhlé orbitomaxilární resekce pro unilaterální malignitu střední obličejové etáže prezentujeme primární rekonstrukci vaskularizovaným kostním lalokem pomocí 3D virtuálního plánování se zaměřením na přesnou estetickou a funkční rehabilitaci obličejového skeletu. Velikost a rozsah defektu dle Browna IIIb vyžadovala rekonstrukci tvaru lícní oblasti, precizní rekonstrukci dolního okraje a spodiny očnice k zachování vizu a rekonstrukci alveolárního výběžku s plánem umístění dentálních implantátů k obnovení dentice. Závěr: Současné pojetí rekonstrukčních výkonů v oblasti hlavy a krku neřeší pouhý uzávěr defektu, ale klade důraz na estetický a funkční výsledek, který výrazně zvýší pacientovu kvalitu života. Zejména rekonstrukce dentice a okluzních poměrů by měla být integrována do virtuálního plánování včetně proteticky příznivé pozice zubních implantátů, které by měly určovat polohu segmentů kostěného laloku [2–4].
Dedikace: Ministerstvo zdravotnictví ČR, grant č. NU20-08-00205. Projekt Fakultní nemocnice Brno, Ministerstvo zdravotnictví ČR – RVO (FNBr, 65269705).
Literatura: [1] Brown JS, Shaw RJ. Reconstruction of the maxilla and midface: introducing a new classification. Lancet Oncol 2010; 11 (10): 1001–1008. doi: 10.1016/S1470-2045 (10) 70113-3. [2] Min-Jeong Cho, Hanasono MM. Virtual surgical planning in free tissue transfer for orbito-maxillary reconstruction. Semin Plast Surg 2022; 36 (3): 183–191. doi: 10.1055/s-0042-1754386. [3] Melville JC, Shum JW. Single-unit 3D-printed titanium reconstruction plate for maxillary reconstruction: the evolution of surgical reconstruction for maxillary defects – a case report and review of current techniques. J Oral Maxillofac Surg 2019; 77 (4): 874. e1–874. doi: 10.1016/j.joms.2018.11.030. [4] Breika O, Goodrumb H, Koriac H et al. Rehabilitation post maxillary and mandibular reconstruction: current status and future approaches. Oral Oncology 2020; 105: 104663. doi: 10.1016/j.oraloncology.2020.104663.
XXII/43. Užití autologní náhrady (volného vaskularizovaného fibulárního laloku) při rekonstrukci čelistního kloubu u pacientů po rozsáhlé resekci dolní čelisti
Vlachopulos V., Machoň V., Šipoš M., Krhounková J., Foltán R.
Stomatologická klinika – maxilofaciální chirurgie, 1. LF UK a VFN v Praze
Volný fibulární lalok užíváme k rekonstrukci čelistního (temporomandibulárního – TKM) kloubu výhradně tam, kde došlo k odstranění větší části dolní čelisti s přilehlými měkkými tkáněmi, kde by užití volného štěpu nebo alogenní náhrady (TEP TMK) nebylo ideálním řešením, nebo vůbec indikací. Obnovení přirozeného tvaru obličeje společně s maximální funkčností orofaciálního systému je hlavní podmínkou udržení dostatečné kvality života pacienta a základní cíl rekonstrukční chirurgie. Ve správné indikaci je tak volný fibulární lalok ideálním řešením takto rozsáhlých defektů dolní čelisti s postižením TMK. Od roku 2020 jsme toto řešení rekonstrukce komplexního defektu mandibuly užili u 11 pacientů. Autoři hodnotí indikační možnosti a omezení, výhody a komplikace užití volného vaskularizovaného fibulárního laloku jako náhrady čelisti vč. TMK u pacientů po resekci mandibuly.
XXII/213. Stárnutí a biomarkery u onkologických pacientů
Hruška L.1, Borský P.2, Párová H.3, Holmannová D.2, Borská L.2, Vošmik M.1
1 Klinika onkologie a radioterapie LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové, 2 Ústav hygieny a preventivního lékařství LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové, 3 Ústav klinické biochemie a diagnostiky LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové
Východiska: Stárnutí je proces, který zahrnuje postupné snižování kapacit fyziologických funkcí, a v důsledku těchto změn může vyústit ve smrt organizmu. Pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění přímo souvisí s věkem a pokročilý kalendářní věk je jedním z jeho nejvýznamnějších rizikových faktorů. Stárnutí i kancerogeneze jsou ovlivněny četnými vnějšími i vnitřními faktory. Nádory hlavy a krku patří mezi malignity, na jejichž vzniku se obvykle podílí životní styl (kouření, alkohol) a/nebo infekce lidským papilomavirem (HPV). Předmětem studie, jejíž část průběžných výsledků je prezentována, je hodnocení biomarkerů stárnutí u pacientů s nádory hlavy a krku a jejich změny v souvislosti s prodělanou léčbou. Soubor pacientů a metody: Do studie jsou zařazováni pacienti všech stadií, indikovaní k radikální či pooperační (chemo-) radioterapii. Z analýzy periferní krve jsou hodnoceny následující biomarkery: telomeráza, NAD (nicotinamide adenine dinucleotide), AGE (advanced glycation end-products), GDF (growth differentiation factor) 11, GDF 15, poškození nukleových kyselin (DNA_RNA damage) a epigenetické změny (epigenetic clock). Odběry krve jsou prováděny před radiační léčbou, 3 měsíce a 12 měsíců po jejím ukončení. V rámci statistické analýzy je hodnocena skupina pacientů s HPV+ vs. HPV− nádory a výsledky jsou porovnávány s hodnotami kontrolní skupiny zdravých pacientů. Výsledky: Prezentovaná část výzkumu porovnává výsledky biomarkerů stárnutí u 33 pacientů (20 HPV− a 13 HPV+) před léčbou a 50 zdravých kontrol. Při porovnání pacientů s nádory (dohromady HPV+ i HPV−) proti kontrolní skupině byl zachycen statisticky významný rozdíl v biomarkeru GDF15 (p < 0,000001), NAD (p = 0,03) a DNA_RNA (p = 0,0001), u GDF11 rozdíl nedosáhnul statistické významnosti (p = 0,1). Při analýze skupin podle HPV statusu proti zdravým kontrolám byly statisticky významné rozdíly v biomarkerech GDF11, GDF 15 a DNA_RNA damage pro pacienty s HPV− nádory, GDF15 a DNA_RNA damage pak pro pacienty s HPV+ nádory. Rozdíl mezi skupinou HPV+ a HPV− nebyl u žádného biomarkeru statisticky významný, v případě GDF15 se rozdíl hladině statistické významnosti blížil. Závěr: V některých biomarkerech stárnutí byly zachyceny statisticky významné rozdíly mezi pacienty s nádory hlavy a krku před zahájením léčby v porovnání se zdravými kontrolami. Rozdíly v žádném z biomarkerů mezi skupinami s HPV+ a HPV− nádory nebyly statisticky významné, v této analýze je ovšem limitem malý počet pacientů v obou skupinách. Další analýzy právě probíhají.
Projekt je podpořen granty Ligy proti rakovině a AZV NU23J-07-00018.
XXII/241. Výsledky systémové léčby pacientů s rekurentním/metastatickým skvamózním karcinomem hlavy a krku (RM SCCHN) v národní multicentrické retrospektivní studii „Heads Up“
Vošmik M.1, Chrápavá M.2, Baranová J.2, Brančíková D.3, Jirkovská M.4, Melichar B.5, Pála M.6, Pospíšková M.7, Soumarová R.8
1 FN Hradec Králové, 2 Institut biostatistiky a analýz, s. r. o., Brno, 3 FN Brno, 4 FN Motol, Praha, 5 FN Olomouc, 6 Nemocnice Na Bulovce, Praha, 7 KNTB Zlín, 8 FN Královské Vinohrady, Praha
Východiska: Před zařazením imunoterapie do standardů léčby pacientů s RM SCCHN byly v ČR možnosti systémové léčby limitované na chemoterapii, příp. v kombinaci s cetuximabem. Cílem studie Heads Up bylo retrospektivní zpracování výsledků léčby těchto pacientů v reálné klinické praxi v době, než se imunoterapie zařadila do léčebných standardů. Soubor pacientů a metody: Na studii spolupracovalo sedm onkologických center a Institut biostatistiky a analýz, s. r. o., který vytvořil registr, data management a statistické zpracování dat. Do registru centra zařazovala všechny konsekutivní pacienty > 18 let s RM SCCHN (dutiny ústní, orofaryngu, hypofaryngu, laryngu, metastázy z neznámého primárního zdroje), kteří nebyli způsobilí pro kurativní lokální léčbu a zahájili jakoukoliv systémovou léčbu v období 1. 1. 2016 – 31. 10. 2018. Pacienti léčení v klinických studiích byli z hodnocení vyloučeni. Hodnoceny byly následující parametry: léčebný režim, délka léčby, léčebná odpověď (RR), celkové přežití (OS) a vliv dalších parametrů (režim, lokalita primárního nádoru, lokální recidiva vs. vzdáleně metastatické onemocnění, p16/HPV status, doba výskytu rekurence). Výsledky: Bylo zadáno 103 pacientů, hodnotitelných bylo 92. Medián věku byl 61 let. Lokální recidiva, regionální recidiva a vzdálené metastázy v době zahájení léčby byly přítomné u 54, 59 a 77 % pacientů, resp. primární nádor byl v orofaryngu (38 %) a dutině ústní (33 %), hypofaryngu (17 %), laryngu (7 %) a neznámé primární lokalitě (5 %). Pozitivita p16 byla zaznamenána ve 21 % případů, negativita v 33 % případů, u 46 % pacientů nebyla informace dostupná. V definovaném období byly v ČR používány různé režimy, v I. linii byl nejčastěji použit režim cDDP-FU (46 %) a cetuximab-cDDP-FU (17 %). RR v I. linii byl v celé skupině 25 %, u režimu cDDP-FU 14 %, u cetuximab-cDDP-FU 44 %. Medián OS celé skupiny ve studii byl 7,2 měsíce, 2leté OS 9 %. Na přežití neměly vliv: lokalita primárního nádoru, primárně metastatický vs. rekurentní tumor, doba výskytu relapsu, kouření. Statisticky významný vliv na přežití mělo pouze podávání cetuximabu v rámci režimů EXTREME proti režimům bez cetuximabu: mOS 12,5 vs. 5,4 měsíce, 2leté přežití 15 vs. 7 %. Závěr: Studie může zahrnovat řadu bias daných retrospektivním charakterem studie a zpracováním pacientů v různém klinickém stavu i rozsahu onemocnění. Přesto získaná reálná data odpovídala datům výsledků randomizovaných i nerandomizovaných klinických studií. Získaná data mohou sloužit jako referenční pro hodnocení výsledků léčby s imunoterapií.
Projekt byl podpořen společností MSD.
XXII/242. Adjuvantní radioterapie v terénu lalokových plastik u pacientů s nádory hlavy a krku. Ano, či ne?
Rak V., Novotný T., Slávik M., Červená R.
Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno
Autologní lalokové plastiky jsou stále častěji užívány při onkologických operacích v rámci rekonstrukčních výkonů, ke zlepšení kosmetického a funkčního výsledku léčby. Tyto operace jsou používány také u ORL pacientů se spinocelulárními karcinomy dutiny ústní a orofaryngu. Vzhledem k pokročilým stadiím v době diagnózy je u většiny z nich nutná adjuvantní/pooperační radioterapie, která snižuje počet lokálních recidiv a zlepšuje celkové přežití nezávisle na typu chirurgického výkonu a je používána i u pacientů s proběhlou lalokovou plastikou. Nejsou zcela jednoznačně definovány postupy, zda v rámci pooperační radioterapie konturovat celý lalok, jen anastomózu, nebo zda stačí ozářit hranice laloku s vynecháním jeho centra. Případná redukce objemu či celkové aplikované dávky má dopad jednak na počet recidiv, jednak na toxicitu léčby a v neposlední řadě může dojít ke zhoršení funkčního výsledku lalokové plastiky v důsledku atrofie a fibrózy. Na základě studia publikované literatury se domníváme, že adjuvantní radioterapie by měla proběhnout v přesně daných indikacích, stejně jako u pacientů, kteří lalokovou plastiku nemají. Prezentace se bude zabývat jednotlivými aspekty pooperační radioterapie v terénu lalokových plastik u pacientů se spinocelulárním karcinomem dutiny ústní a orofaryngu a bude mít za cíl přehledně shrnout přínosy této léčby a její negativa z pohledu radiačního onkologa ve světle mezinárodních doporučení GORTEC. Tato doporučení byla vypracována na základě spolupráce onkochirurgů, radiačních onkologů a klinických onkologů a týkají se několika hlavních oblastí – identifikace tkáňových změn na zobrazovacích metodách v pooperačním terénu, porozumění oblastem, která jsou nejvíce v riziku relapsu nemoci, a následně definice cílových objemů, v neposlední řadě pochopení funkčních změn laloku po adjuvantní radioterapii a jejich dopadu na výsledek terapie. V rámci prezentace budou publikovány i vlastní praktické zkušenosti na souboru našich pacientů.
XXII/243. Dlouhodobé výsledky kurativní radioterapie u pacientů s karcinomem slinných žláz léčených v Ústavu radiační onkologie v letech 2002–2020
Pála M.1, Nováková P.2, Veselá L.1, Vrána A.1, Suková J.1, Drbohlavová T.1, Šubrt A.1, Kuchař M.3, Chrbolka P.3
1 Ústav radiační onkologie 1. LF UK a FN Bulovka, Praha, 2 Radiofyzikální oddělení, FN Bulovka, Praha, 3 ORL oddělení, FN Bulovka Praha
Cíl: Zhodnocení dlouhodobé účinnosti a toxicity kurativní radioterapie u pacientů s karcinomem slinných žláz a zhodnocení dopadu klinických prognostických faktorů na výsledky léčby. Soubor pacientů: Retrospektivní hodnocení souboru 96 sousledných pacientů s karcinomem slinných žláz (72 % karcinom příušní žlázy), kteří ve sledovaném období zahájili radioterapii s kurativním záměrem (medián věku 64 let, poměr ženy: muži byl 1: 2, současní nebo bývalí kuřáci 63 %). Většina pacientů byla léčena pro lokoregionálně pokročilé onemocnění (74 % klinické stadium III). U 90 pacientů radioterapii předcházela resekce primárního nádoru, u 55 pacientů byla resekce primárního nádoru spojena s provedením jednostranné, příp. oboustranné krční disekce. Výsledky: Medián follow-up žijících pacientů byl 92 měsíců. Medián celkové dávky radioterapie byl 70 Gy. Systémová léčba byla součástí léčebného algoritmu u 13 % léčených. Pětiletá a 10letá lokoregionální kontrola byla 82 a 80 %, 5letá a 10letá distanční kontrola byla 76 a 69 %. Pětileté a 10leté celkové přežití bylo 60 a 49 %. Jakákoli grade 3/4 časná toxicita se vyskytla u 39 %, jakákoli grade 3/4 pozdní toxicita u 23 % pacientů. Závěr: Výsledky hodnocení prokázaly vysokou účinnost pooperační/definitivní radioterapie u karcinomu slinných žláz s dlouhodobou lokoregionální a distanční kontrolou téměř 2/3 léčených pacientů. Multivariační analýza prokázala prognostický dopad věku, komorbidit, N-kategorie a histologického typu na celkové přežití pacientů léčených radioterapií s kurativním záměrem.
Labels
Paediatric clinical oncology Surgery Clinical oncologyArticle was published in
Clinical Oncology
2023 Issue Supplementum 1
Most read in this issue
- I. Onkologická prevence a screening
- Genetic diagnostics of familial hematopoietic disorders
- XVI. Nádory prsu
- XIX. Nádory tlustého střeva a konečníku