Role videolaryngoskopie v perioperační medicíně

Videolaryngoskopie je technika tracheální intubace, která využívá nepřímé laryngoskopie. Vchod do hrtanu je zobrazen na monitoru přístroje. Videolaryngoskopy lze dělit podle toho, zda obsahují zaváděcí kanál pro tracheální rourku, nebo podle tvaru a úhlu laryngoskopické lžíce. U dospělých při úvodu do celkové anestezie s orotracheální intubací videolaryngoskopy zlepší přehlednost vchodu do hrtanu a sníží riziko poranění ve srovnání s klasickou laryngoskopií, hlavně u pacientů s obtížným zajištěním dýchacích cest. Nelze prokázat snížení intubačních pokusů, zkrácení času intubace ani snížení četnosti hypoxie. Videolaryngoskopy mohou zkrátit čas i zlepšit intubační skóre u nazotracheální intubace. Videolaryngoskop Airtraq zlepší podmínky u pacientů s imobilizací krční páteře. Pro použití videolaryngoskopie u obézních, těhotných a pro zavedení biluminální kanyly nejsou jednoznačná data, stejně jako pro dětské pacienty.

klíčová slova:
videolaryngoskop – tracheální intubace – obtížné zajištění dýchacích cest

ÚVOD

Zajištění dýchacích cest patří k základním činnostem a dovednostem anesteziologů a lékařů zajišťujících intenzivní péči. Metody zajištění dýchacích cest lze rozdělit do tří základních skupin:

1. pomocí supraglotických pomůcek (např. laryngeální masky, i-gel, SLIPA, Baska, laryngeální tubusy),
2. tracheální rourkou pomocí metod přímé či nepřímé laryngoskopie či za pomoci intubačního fibroskopu,
3. infragloticky, ať již pomocí akutní či plánované tracheostomie, punkční nebo chirurgické koniostomie.

První úspěšná fibrooptická intubace byla popsána v roce 1967 Calderem a Murphym za použití chirurgického choledochoskopu. V devadesátých letech dochází k postupnému rozvoji videolaryngoskopie, v roce 1999 byl na trhu představen první videolaryngoskop GlideScope, který byl vynalezen a patentován Johnem Pacym. V roce 2000 byl následován videolaryngoskopem od firmy Karl Storz a později i od dalších firem. První videolaryngoskopy byly velmi drahé a vyžadovaly propojení obrazovky kabelem, proto byly nevhodné pro použití při resuscitaci nebo mimo nemocnici. První plně přenosný videolaryngoskop Airtraq^® měl zase poměrně nekvalitní obraz a vyžadoval přiblížení oka k miniobrazovce přístroje. McGrathův videolaryngoskop již obsahoval barevnou obrazovku připevněnou k rukojeti přístroje. V posledních letech bylo vyvinuto větší množství videolaryngoskopů s podobným designem, jako je McGrathův videolaryngoskop nebo C-MAC, ale s výrazně nižší pořizovací cenou, např. King Vision.

Cílem tohoto přehledového článku je zdokumentovat roli videolaryngoskopie jako celku i jednotlivých videolaryngoskopů pro tracheální intubaci na operačním sále pro výkony v celkové anestezii.

METODIKA

Byly použity databáze PubMed a Scopus od roku 1999 do června 2016 s vyhledáváním termínů „video laryngoscopy“, „GlideScope“, „King Vision“, „Truview“, „Pentax AWS“, „Airtraq“, „Bonfils“, „Bullard“, „C-MAC“, „V-MAC“. Vyhledávání bylo omezeno na randomizované kontrolované studie (RCT), randomizované cross-over studie (R-CO), systematické přehledy (SR) a metaanalýzy (MA). Získané výsledky byly kontrolovány oběma autory článku, u dostupných zdrojů byla získána abstrakta a články v plném znění (full-text). Celkem bylo analyzováno 50 článků (36 původních článků, 8 systematických přehledů a metaanalýz, 6 guidelines).

SOUČASNÉ VIDEOLARYNGOSKOPY

Současné videolaryngoskopy sledují dva koncepty – první je videolaryngoskopická lžíce bez preformovaného zaváděcího kanálu, tracheální rourka je zaváděna obvykle se zavaděčem laterálně od lžíce videolaryngoskopu či nosem (např. GlideScope, C-MAC). Druhý typ videolaryngoskopu využívá zaváděcího kanálu, kterým je kanyla přímo zavedena do trachey podél lžíce videolaryngoskopu (např. King Vision, Pentax AWS, Airtraq) (tab. 1).

Jiné dělení videolaryngoskopů je dle tvaru laryngoskopické lžíce. Jedna skupina využívá speciálně zakřivené laryngoskopické lžíce – je nutno použít zavaděč do tracheální rourky či využít preformovaného zaváděcího kanálu (např. videolaryngoskop GlideScope, King Vision). Tyto videolaryngoskopické lžíce umožňují i vizualizaci ventrálně uloženého laryngu či intubaci u pacientů s omezeným otevíráním úst. Druhá skupina videolaryngoskopů má lžíci tvaru klasické Macintoshovy lžíce. Výhodou těchto laryngoskopů je i možnost přímé laryngoskopie, např. ve chvíli, kdy je optika videolaryngoskopu znečištěna sekrety z dutiny ústní (C-MAC).

Jiné prameny [1] dělí videolaryngoskopy na laryngoskopy s integrovaným zaváděcím kanálem pro tracheální rourku, ke kterým řadí např. i intubační optické laryngeální masky (CTrach), videostylety (Bonfilsův laryngoskop) a videolaryngoskopy s rigidní lžící (standardní lžíce – V-MAC, C-MAC; zakřivená lžíce – GlideScope, McGrath, King Vision).

Z jiného pohledu lze videolaryngoskopy dělit na přístroje, u kterých se na hlavici s optickým vláknem nasazují výměnné laryngoskopické lžíce (např. King Vision, Pentax Airway Scope, Airtraq), druhým typem jsou videolaryngoskopy, u nichž je optické vlákno součástí videolaryngoskopické lžíce (např. GlideScope).

SLEDOVANÉ PARAMETRY U VIDEOLARYNGOSKOPICKÉ INTUBACE

V literatuře jsou dostupné kvalitní studie, které srovnávají různé parametry tracheální intubace buď mezi přímou laryngoskopií a některým druhem videolaryngoskopu, nebo mezi dvěma či více druhy videolaryngoskopů navzájem. Primární cíle těchto studií jsou obvykle celkový čas provedení tracheální intubace, úspěšnost na první pokus nebo kvalita zobrazení hlasových vazů. Sekundární cíle studií jsou množství externích manipulací s hrtanem (BURP – backward, upward, rightward pressure; tlak na chrupavku štítnou směrem dozadu, nahoru a doprava), četnost komplikací, popř. oběhové změny v průběhu tracheální intubace.

Interpretace těchto parametrů je v případě videolaryngoskopie často složitá. Celková úspěšnost by se měla pohybovat blízko 100 %, podobně jako u přímé laryngoskopie, proto by studie s dostatečnou statistickou silou měly mít velký počet pacientů v každé skupině. Kvalita zobrazení hlasových vazů v případě videolaryngoskopie ještě automaticky neznamená úspěšnou tracheální intubaci – u videolaryngoskopů bez zaváděcího kanálu není část pasáže rourky viditelná – tzv. blind spots. Většina studií používá jako primární cíl čas do úspěšného zavedení tracheální rourky. Definice tohoto intervalu však ve studiích není jednotná – některé uvažují o momentu, kdy projde tracheální rourka skrz hlasové vazy, jiné považují za potvrzení úspěšné intubace až efektivní výměnu plynů na kapnografické křivce.

Jsou dostupné nejen studie srovnávající intubaci u pacientů na operačním sále za standardních podmínek, ale i práce srovnávající intubační parametry u pacientů s predikovanou nebo anamnestickou obtížnou intubací, u obézních osob, při simulaci snížené pohyblivosti krční páteře (MILS – manual in-line stabilisation) nebo u dětí.

Část současných studií se zaměřuje i na použití videolaryngoskopů mimo operační sál – na urgentním příjmu, jednotkách intenzivní péče, při tracheální intubaci mimo nemocnici.

VIDEOLARYNGOSKOPIE VS. KLASICKÁ LARYNGOSKOPIE U DOSPĚLÝCH

Dvě metaanalýzy v posledních pěti letech srovnávaly úspěšnost videolaryngoskopické intubace oproti klasické laryngoskopii Macintoshovou technikou. Healy analyzoval 77 studií a doporučil, že při předpokládané obtížné laryngoskopii je účelné použít videolaryngoskopy Airtraq, GlideScope, V-MAC, Pentax AWS [1]. Při neúspěchu klasické Macintoshovy laryngoskopie existují důkazy, že videolaryngoskopy Airtraq, Bonfils, GlideScope, McGrath a Pentax AWS mohou zlepšit šanci na úspěšnou intubaci trachey. Pro ostatní videolaryngoskopy tento benefit není prokazatelný.

Systematický přehled a metaanalýza z roku 2016 pracovala s výsledky studií, které srovnávaly intubaci videolaryngoskopy s klasickou laryngoskopií pro výkony v celkové anestezii [2]. Celkem bylo zahrnuto 64 studií se 7044 pacienty. Videolaryngoskopie může snížit četnost ne­úspěšné tracheální intubace, zejména u pacientů s obtížným zajištěním dýchacích cest. Použití videolaryngoskopů je také spojeno se zlepšením vizualizace hlasových vazů a snížením rizika poranění dutiny ústní. Neexistují jednoznačné důkazy, že videolaryngoskopie snižuje množství intubačních pokusů, četnost hypoxie či respiračních komplikací ani že zkracuje celkový čas tracheální intubace.

NAZOTRACHEÁLNÍ INTUBACE S VIDEOLARYNGOSKOPEM

McGrathův videolaryngoskop zkrátil dobu intubace nosem při výkonech maxilofaciální chirurgie a současně snížil četnost použití Magillových kleští k zavedení tracheální rourky [3]. Podobně byla nazotracheální intubace rychlejší i při použití videolaryngoskopu GlideScope ve srovnání s Macintoshovou přímou laryngoskopií [4]. Pacienti s ankylozující spondylitidou mohou profitovat z videolaryngoskopické intubace pomocí GlideScope [5]. U dětí nebyl prokázán žádný významný rozdíl mezi intubací nosem pomocí videolaryngoskopu GlideScope nebo přímou Macintoshovou laryngoskopií [6]. Recentní metaanalýza prokázala vyšší úspěšnost a kratší čas nazotracheální intubace při použití videolaryngoskopu ve srovnání s Macintoshovou lžící [7]. Použití dvou rozdílných druhů videolaryngoskopu GlideScope (Classic a Direct) bylo také spojeno s výrazně kratší intubací nosem než klasická laryngoskopie [8].

VIDEOLARYNGOSKOPIE U OBÉZNÍCH OSOB

Při srovnání videolaryngoskopů s klasickou laryngoskopií u obézních osob poskytují videolaryngoskopy lepší skóre podle Cormacka a Lehanea (CL skóre), použití Video-Mac a GlideScope snižuje množství intubačních pokusů ve srovnání s McGrathovým videolaryngoskopem a také s klasickou Macintoshovou lžící [9]. Videolaryngoskop Video-Mac umožnil zkrácení času tracheální intubace. Podobně Storz C-MAC byl spojen s nižší obtížností intubace u obézních mužů než klasická laryngoskopie [10]. Videolaryngoskop GlideScope je možné použít i pro intubaci při vědomí jako alternativu fibrooptické intubace [11]. Airtraq zkrátí čas tracheální intubace u obézních osob v poloze HELP (head elevated laryngoscopy position – podložení hlavy pacienta pro lepší intubační podmínky) ve srovnání s Macintoshovou klasickou technikou [12].

VIDEOLARYNGOSKOPIE V PORODNICTVÍ

Guidelines pro zajištění dýchacích cest u rodiček doporučují v základním algoritmu jako plán B použití alternativní laryngoskopické techniky [13]. V odborné literatuře však existuje pouze jediná studie (kohortová), jejíž závěry doporučují použití videolaryngoskopu GlideScope při selhání nebo obtížích při klasické laryngoskopii [14]. McGrathův videolaryngoskop byl srovnáván s klasickou laryngoskopií u rodiček s Mallampatiho skóre 1 a 2, kdy zlepšil CL skóre, ale prodloužil čas tracheální intubace [15].

VIDEOLARYNGOSKOPIE PRO INTUBACI BILUMINÁLNÍ KANYLOU

Na toto téma existuje poměrně málo studií. Yi et al. srovnávali videolaryngoskopy GlideScope a Airtraq u pacientů bez predikované obtížné laryngoskopie [16]. Použití videolaryngoskopu Airtraq bylo spojeno s lepším CL skóre i zkrácením času tracheální intubace. Při srovnání GlideScope a klasické laryngoskopie pro intubaci biluminální kanylou ale anesteziologové preferovali Macintoshův laryngoskop a čas intubace byl také kratší při použití klasické techniky [17]. Naproti tomu v jiné studii bylo použití videolaryngoskopu GlideScope spojeno s lepší vizualizací vchodu do hrtanu i rychlejším zavedením biluminální kanyly [18]. McGrathův videolaryngoskop byl srovnáván s Macintoshovým laryngoskopem a autoři uzavřeli, že u pacientůs CL 1 bylo výhodnější použití klasické techniky, zatímco u antepozice hrtanu (CL 2b a více) je indikováno použití McGrathova videolaryngoskopu [19].

VIDEOLARYNGOSKOPIE U IMOBILIZACE KRČNÍ PÁTEŘE

Část studií hodnotí ukazatele videolaryngoskopické intubace u pacientů s imobilizací krční páteře (MILS – manual in-line stabilisation) různými technikami včetně použití fixačního krčního límce nebo též u pacientů s patologiemi krční páteře. Metaanalýza, která porovnávala výsledky 24 studií s celkem 1866 pacienty, shrnula, že pouze videolaryngoskop Airtraq je spojen s lepšími výsledky než klasická Macintoshova laryngoskopie [20]. V této metaanalýze bylo zahrnuto celkem pět videolaryngoskopů – Airtraq, Pentax AWS, C-MAC, GlideScope a McGrathův videolaryngoskop. McGrathův videolaryngoskop poskytl lepší intubační podmínky a měl i vyšší úspěšnost na první pokus než klasická laryngoskopie u pacientů s krční páteří imobilizovanou semirigidním límcem [21].

VIDEOLARYNGOSKOPIE U DĚTÍ

Metaanalýza z roku 2014 analyzovala 14 studií videolaryngoskopické intubace u dětí všech věkových skupin [22]. Sledovanými videolaryngoskopy byly GlideScope, Airtraq, TruView, Berciův-Kaplanův videolaryngoskop, Storz DCI a Bullardův laryngoskop. Použití videolaryngoskopu zlepšilo přehlednost hlasových vazů, skóre podle Cormacka a Lehanea, ale prodloužilo celkový čas tracheální intubace a navíc bylo spojeno s vyšší možností ne­úspěšné intubace než přímá laryngoskopie. Jediným videolaryngoskopem, který významně neprodloužil čas intubace u dětí, byl Airtraq. Videolaryngoskop Storz DCI prodloužil intubační čas ve srovnání s přímou laryngoskopií u malých dětí do 2 let věku bez předpokládané obtížné intubace [23]. Studie hodnotící Bonfilsův retromolární optický stylet prokázala zlepšené intubační podmínky u dětí ve srovnání s přímou laryngoskopií i videolaryngoskopií pomocí GlideScope [24]. Lee prokázal, že videolaryngoskop GlideScope Cobalt nezlepšuje intubační skóre ve srovnání s Macintoshovou lžící u snadné laryngoskopie (CL skóre 1 a 2), ale výrazně zlepšuje přehlednost vchodu do hrtanu u CL skóre 3 a 4 [25]. U novorozenců neexistují žádná data srovnávající videolaryngoskopickou intubaci s jinými metodami zajištění dýchacích cest [26].

VÝSLEDKY INTUBACÍ U JEDNOTLIVÝCH VIDEOLARYNGOSKOPŮ

Multicentrická prospektivní randomizovaná studie srovnávala parametry tracheální intubace šesti rozdílných videolaryngoskopů u 720 pacientů se simulovanou obtížnou laryngoskopií. Nejvyšší úspěšnost intubace na první pokus byla spojena s použitím McGrathova videolaryngoskopu (98 %), videolaryngoskopu C-MAC (95 %), úspěšnost prvního pokusu intubace s pomůckami King Vision, GlideScope a Aitraq se pohybovala mezi 85–87 % [27]. Nejnižší úspěšnost byla spojena s použitím videolaryngoskopu A. P. Advance (37 %). Při sekundární analýze byla vyšší úspěšnost zavedení prokázána u videolaryngoskopů bez zaváděcího kanálu (McGrath, C-MAC, GlideScope) oproti těm se zaváděcím kanálem (King Vision, Airtraq, A. P. Advance).

GLIDESCOPE

Použití videolaryngoskopu GlideScope (typy Cobalt a Ranger) je spojeno se zlepšením skóre podle Cormacka a Lehanea ve srovnání s klasickou laryngoskopií Macintoshovou lžící [28] zejména u pacientů s předpokládanou nebo simulovanou obtížnou laryngoskopií. U zkušených anesteziologů však není rozdíl mezi úspěšnou intubací na první pokus ani v celkovém času do zavedení kanyly. Úspěšnější intubace na první pokus i zkrácení času zavedení tracheální rourky byly pozorovány při použití GlideScope pouze u nezkušených lékařů. V nedávné velké multicentrické studii zahrnující více než 1100 pacientů s predikovanou obtížnou laryngoskopií měl videolaryngoskop GlideScope vyšší úspěšnost intubace na první pokus než C-MAC (96,2 % vs. 93,4 %) [29]. U pacientů s onemocněním nebo imobilizací krční páteře bylo také výhodnější použití videolaryngoskopu GlideScope než C-MAC [30]. V jiné studii bylo použití GlideScope spojeno s vysokou úspěšností intubace na první pokus, ale s horším CL skóre, delším časem intubace i zvýšeným počtem optimalizačních manévrů než u videolaryngoskopu Airtraq [31]. U pacientů s predikovanou obtížnou intubací, kteří byli indikováni k otorinolaryngologickým výkonům, byl srovnáván videolaryngoskop GlideScope s C-MAC a Macintoshovou lžící [32]. Oba videolaryngoskopy umožnily lepší CL skóre, ale vyžadovaly delší čas tracheální intubace. Pro nejnovější typ videolaryngoskopu GlideScope Titanium (obr. 1) nejsou dostupné studie.

PENTAX AWS

Podle metaanalýzy 17 randomizovaných kontrolovaných studií s celkem 1801 pacienty, které srovnávaly intubační podmínky mezi videolaryngoskopem Pentax AWS (obr. 2) a klasickou Macintoshovou technikou, zlepší Pentax skóre podle Cormacka a Lehanea, ale jinak neposkytne žádné jiné výhody [33]. Videolaryngoskop Pentax s vodicím kanálem zlepšil intubační skóre, zkrátil čas tracheální intubace i snížil počet pokusů u pacientů se syndromem spánkové apnoe ve srovnání s klasickou laryngoskopií [34]. Při nazotracheální intubaci může Pentax AWS zlepšit intubační podmínky i umožnit rychlejší zavedení tracheální kanyly [35].

MCGRATHŮV VIDEOLARYNGOSKOP

McGrathův videolaryngoskop byl srovnáván s různými ostatními videolaryngoskopy i klasickou technikou Macintoshovou lžící. Pokud byl používán lékaři nezkušenými v tracheální intubaci, zlepšil intubační podmínky i čas zavedení kanyly oproti klasické technice [36]. McGrathův videolaryngoskop série 5 poskytuje lepší intubační podmínky u pacientů s imobilizovanou krční páteří než klasická laryngoskopie [21, 37]. Při srovnání s videolaryngoskopem C-MAC u pacientů s predikovanou obtížnou laryngoskopií sice McGrathův laryngoskop zlepšil CL skóre, ale prodloužil čas intubace i zvýšil množství intubačních pokusů [38]. McGrathův videolaryngoskop je dodáván i s Macintoshovou lžící (obr. 3).

AIRTRAQ

U pacientů se simulovanou obtížnou laryngoskopií zkrátilo použití Airtraq (obr. 4) čas zavedení tracheální kanyly ve srovnání s McCoyovým laryngoskopem, ostatní parametry byly bez rozdílu [39]. Airtraq byl srovnán s videolaryngoskopem GlideScope pro intubaci pacientů s tumorem hrtanu [40]. Oproti klasické laryngoskopii zlepšily oba videolaryngoskopy intubační skóre. Použití GlideScope bylo spojeno s nejnižší traumatizací hypofaryngu. Pacienti s predikovanou obtížnou laryngoskopií mohou profitovat z intubace videolaryngoskopem Airtraq, neboť je významně zkrácen čas zavedení kanyly, sníženo množství pomocných manévrů, zlepšeno CL skóre i snížena oběhová odpověď na laryngoskopii [41].

KING VISION

Lžíce se zaváděcím kanálem videolaryngoskopu King Vision (obr. 5) byla srovnávána s McGrathovým videolaryngoskopem, který byl spojen s kratší intubací, méně intubačními pokusy a nižším počtem pacientů s poklesem SpO₂ pod 90 % [42]. V jiné studii ale tento videolaryngoskop snížil počet intubačních pokusů a zkrátil čas intubace [43]. Videolaryngoskop King Vision byl při použití nezkušenými anesteziology do 1 roku přípravy spojen se zlepšením vizualizace hrtanu ve srovnání s klasickou laryngoskopií, ale jeho použití nevedlo ke snížení intubačních pokusů ani zkrácení času tracheální intubace [44].

C-MAC

Moderní D-lžíce videolaryngoskopu C-MAC umožní vysokou úspěšnost intubace i u pacientů se simulovanou obtížnou laryngoskopií [27]. C-MAC zlepšil intubační podmínky u pacientů s predikovanou obtížnou intubací ve srovnání s McGrathovým videolaryngoskopem [38]. V poloze na boku umožní C-MAC významné zkrácení času tracheální intubace ve srovnání s klasickou laryngoskopií [45]. U imobilizace krční páteře se zdá výhodnější použití videolaryngoskopu GlideScope než C-MAC [30].

V tab. 2 je uvedena metodika a výstupy nejdůležitějších metaanalýz, systematických přehledů a randomizovaných kontrolovaných studií týkajících se videolaryngoskopie.

POSTAVENÍ VIDEOLARYNGOSKOPIE V ALGORITMECH OBTÍŽNÉ INTUBACE

I když se použití videolaryngoskopů stává ve většině zdravotnických zařízení běžnou praxí a často jsou u předvídané obtížné intubace rovnocennou alternativou fibrooptické intubace při vědomí, v algoritmech národních odborných společností pro řešení obtížné intubace nebyly v dřívějších verzích rutinně zastoupeny. Situace se změnila v posledních letech. V recentních doporučeních Americké anesteziologické společnosti (ASA – American Society of Anesthesiologists) je již použití videolaryngoskopu doporučeno jako alternativa přímé laryngoskopie u pacientů s předpokládanou obtížnou intubací [46]. Stejně tak guidelines britské Difficult Airway Society (DAS) doporučují videolaryngoskopii v rámci plánu A – optimalizace podmínek pro tracheální intubaci. Kanadská skupina pro zajištění dýchacích cest publikovala doporučení pro předvídanou i neočekávanou obtížnou intubaci. Videolaryngoskopie může být zvolena jako primární pomůcka podle stavu pacienta a preferencí anesteziologa [47, 48]. Z videolaryngoskopů jsou zmíněny GlideScope, Pentax AWS, Airtraq a King Vision. V porodnické anestezii by měl být videolaryngoskop zvážen po prvním neúspěšném pokusu s Macintoshovou lžící, přesto má v algoritmu Společnosti anesteziologů v porodnictví výsadnější postavení zavedení supraglotické pomůcky [13]. Německé algoritmy pro plánovanou obtížnou intubaci doporučují mezi jinými kroky videolaryngoskopickou intubaci u spontánně dýchajícího pacienta při vědomí a po použití topické anestezie [49]. Podobně doporučují použití videolaryngoskopu u neočekávané obtížné intubace ještě před zavedením supraglotické pomůcky. Starší italské doporučené postupy zmiňují videolaryngoskopy pouze jako doplňkové pomůcky k základní Macintoshově lžíci, zavaděči, bužii, laryngeální masce a pomůckám k chirurgickému zajištění dýchacích cest [50].

ZÁVĚR

Videolaryngoskopie znamenala jednoznačně pokrok v zobrazení hlasových vazů při tracheální intubaci. Zejména u pacientů s antepozicí hrtanu a při jiných stavech spojených s obtížnou klasickou laryngoskopií má použití videolaryngoskopické techniky klíčovou roli. Popsané pomůcky mají své místo nejen v klinické medicíně, ale i ve výuce techniky tracheální intubace pro anesteziology v tréninku i pro lékaře jiných specializací, kteří se podílejí na intenzivní péči, urgentní medicíně a zajištění dýchacích cest mimo zdravotnické zařízení. Podle závěrů metaanalýz a publikovaných studií se zdá, že videolaryngoskopy bez zaváděcího kanálu, především GlideScope a McGrath, by měly zlepšit šanci na úspěšnou intubaci trachey při obtížné klasické laryngoskopii. Z videolaryngoskopů se zaváděcím kanálem prokazuje nejlepší výsledky Airtraq, především u pacientů s imobilizací krční páteře. U dětí zatím není videolaryngoskopie rutinně doporučována, protože může prodloužit čas tracheální intubace. V porodnické anestezii není v současnosti dostatek údajů pro výběr vhodného laryngoskopu.

Práce je původní, nebyla publikována ani není zaslána k recenznímu řízení do jiného média.

Autoři prohlašují, že nemají střet zájmů v souvislosti s tématem práce.

Všichni autoři rukopis četli, souhlasí s jeho zněním a zasláním do redakce časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína.

Podíl autorů: MP se podílel na tvorbě první verze článku včetně vyhledání literárních odkazů a syntézy dat, BT se podílel na tvorbě první verze článku a přípravě finálního rukopisu, sestavení tabulek.

Financování: institucionální podpora – vnitřní grant kliniky KARIM2017/01.

Poděkování: MUDr. Eriku Lichnovskému za poskytnutí části obrazové dokumentace.

Do redakce došlo dne 23. 10. 2017.

Do tisku přijato dne 18. 1. 2018.

Adresa pro korespondenci:

doc. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D., DESA, MSc.

pavel.michalek@vfn.cz