Neuromodulace v léčbě chronické bolesti

Mezi neuromodulační metody patří léčebné postupy využívající aplikace účinných látek přímo k nervovým strukturám nebo využívající léčebného efektu přesně definovaného elektrického proudu na nervové struktury. Moderní neurostimulační léčba vychází ze základního konceptu vrátkové teorie léčby bolesti formulované v roce 1965 Melzackem a Wallem. Princip účinku míšní stimulace spočívá ve zvýšeném uvolňování tlumivých látek (endorfiny, enkefaliny a dynorfiny), výrazný podíl na léčebném efektu mají segmentální míšní mechanismy. Stimulace míchy je vhodná u chronických neuropatických a ischemických bolestí. U správně indikovaných pacientů lze dosáhnout velmi dobrých výsledků, výjimkou není pokles VAS z 8–10 na 0–2. Implantace systémů k intraspinálnímu podávání léků je indikována u některých typů závažných chronických bolestí, zejména nociceptivního charakteru, či u závažných forem centrálních spastických syndromů. V současné době jsou k dispozici dva základní druhy implantabilních pump – programovatelné a neprogramovatelné. Základním analgetickým preparátem pro dlouhodobé intratekální podávání je morfin, pro intratekální léčbu spasticity baklofen. Neuromodulační metody jsou určeny pouze relativně úzké skupině pacientů s jinak neřešitelnými chronickými bolestivými syndromy, při správné indikaci převyšuje výrazně jejich účinnost klasickou farmakoterapii.

Klíčová slova:
míšní stimulace – korová stimulace – implantabilní systémy pro intraspinální aplikaci léků – neuropatická bolest – morfin – baklofen