Minimálně invazivní chirurgie a anestezie v pediatrii

Overview

Cíl práce:
Zhodnocení změn ventilačních parametrů, plicní mechaniky, kardiovaskulární stability a tělesné teploty v průběhu laparoskopickýchvýkonů, zvláště u dětí nižších věkových a hmotnostních skupin.Typ studie: Prospektivní observační studie.Místo: ARO a COS Fakultní nemocnice Brno, pracoviště Dětská nemocnice.Pacienti: 40 dětí (26 hochů, 14 dívek) indikovaných k laparoskopickým výkonům. Průměrný věk byl 69,55 měsíců (od 1 měsíce do 18 let), průměrnáhmotnost 23,93 kg, průměr ASA 1,85.Metoda: Po obvyklé perorální premedikaci cca 1 hodinu před výkonem (resp. intramuskulární cca 30 minut před výkonem) byla anestezie vedenai.v. infuzí alfentanilu (Rapifen) nebo bolusy fentanylu se zlomkem procenta izofluranu, relaxace byla zajištěna atracurinem (Tracrium) či vecuroniem(Norcuron).Pacienti byli napojeni na objemově řízenou ventilaci, parametry ventilátoru byly během výkonu měněny v závislosti na průběžně měřeném CO2 vevydechovaném vzduchu (EtCO2). Zaznamenávali jsme nastavení ventilátoru a parametry plicní mechaniky (dechový objem, dechovou frekvenci,minutový objem, tlaky v dýchacích cestách, compliance respiračního systému a EtCO2), dále kardiovaskulární parametry a tělesnou teplotu. Po celoudobu byla monitorována pulzním oxymetrem periferní saturace (SpO2) na horní i dolní polovině těla. Průměrné hodnoty sledovaných veličin po úvodudo anestezie, po zavedení kapnoperitonea a po exsuflaci dutiny břišní jsme porovnali párovým t-testem.Výsledky: Průměrná délka operace byla 57 minut, vlastní kapnoperitoneum trvalo průměrně 44 min ut. Průměrná délka anestezie vyšla 85,2 minut.Po insuflaci CO2 byla zvýšena nastavená dechová frekvence (RR – 21,00/min vs 23,73/min, p < 0,01), dechový objem (Vt) se snížil (8,93 ml/kg vs8,68 ml/kg), ale minutový objem (MV) vzrostl (3,96 l/min vs 4,26 l/min). Statisticky významné bylo zvýšení tlaků v dýchacích cestách: vrcholovýinspirační tlak (PIP – 13,53 vs 17,33 cmH2O, p < 0,01), střední tlak (Paw – 5,95 vs 7,02 cmH2O, p < 0,05). Po exsuflaci se všechny parametry vracík výchozím hodnotám. Přes zvýšení minutové ventilace po zavedení kapnoperitonea došlo ke vzestupu EtCO2 (4,81 vs 5,31 kPa, p < 0,01), mírnějšívzestup trvá i po exsuflaci (4,98 kPa, p < 0,05). Compliance respiračního systému logicky kles la po insuflaci (0,68 vs 0,53 ml/cmH2O/kg, p < 0,01),po zrušení kapnoperitonea se vrátila k normě.Kardiovaskulární změny se projevily statisticky významným zvýšením systolického (sBP – 105 vs 119 mmHg, p < 0,01) i diastolického (dBP – 59 vs73 mmHg, p < 0,01) tlaku. Mírný pokles srdeční akce (HR – 117 vs 112/min) nebyl statisticky významný. SpO2 na horní i dolní končetině se pohybovalave všech případech v rozmezí 98 – 100 %, odchylky mezi oběma nebyly zaznamenány.Tělesná teplota po insuflaci studeného CO2 dle očekávání klesá v rektu více než v dutině ústní, změny však nejsou statisticky významné. Po ukončeníkapnoperitonea opět stoupá.Závěr: Kapnoperitoneum významně ovlivňuje respirační i kardiovaskulární funkce u dětských pacientů. Pro udržení normokapnie byla vždy nutnázměna ventilačního režimu ve smyslu zvýšení minutové ventilace. Neprokázali jsme statisticky významný pokles tělesné teploty.

Klíčová slova:
kapnoperitoneum – ventilační parametry – plicní mechanika – kardiovaskulární stabilita – tělesná teplota – děti