Úpravy terapie při pohybové aktivitě diabetika

Souhrn

Autor zdůvodňuje nutnost individuálního přístupu k edukaci o fyzické aktivitě. Individuální přístup se týká vhodné pohybové aktivity, intenzity a trvání pohybu, ale také úprav terapie. Autor ukazuje rámcová doporučení, týkající se úprav diety a také úprav dávek inzulinu tak, jak jsou v procesu edukace předkládány nemocným s diabetes mellitus na jeho pracovišti.

Klíčová slova:
pohybová aktivita - edukace - individuální přístup - úpravy diety - úpravy dávek inzulinu

Úvod

Fyzická aktivita představuje přirozenou součást lidského života. Omezování běžné pohybové aktivity zejména civilizačním pokrokem znamená velký zásah do faktorů životního prostředí, které se významně podílejí na rozvoji řady civilizačních onemocnění. Z hlediska omezení fyzické aktivity představují největší problém ohrožující lidskou civilizaci obezita a diabetes mellitus 2. typu, které přinášejí i vysoké kardiovaskulární riziko.

Význam pohybové aktivity při diabetes mellitus

Bylo prokázáno, že pohybová aktivita má své místo v prevenci i léčbě obezity, v prevenci diabetes mellitus 2. typu [1-4]. Pohybová aktivita patří mezi základní léčebná opatření u nemocných s diabetes mellitus (DM) 1. i 2. typu (DM1T a DM2T). Vedle vlivu na metabolickou kompenzaci, který se uplatňuje u obou typů DM, se u DM2T u navíc výrazně uplatňuje i vliv pohybové aktivity na inzulinovou senzitivitu [5].

Pohybová aktivita je nefarmakologickým opatřením, které má prokazatelně hypoglykemizující účinek. Vedle vlivu na sacharidový metabolizmus je znám i účinek na lipidový metabolizmus a krevní tlak. Pohyb vede k redukci hmotnosti, snižuje riziko kardiovaskulárních komplikací, ale také zlepšuje flexibilitu pohybového aparátu a navozuje pocit zdraví, fyzické kondice a psychické pohody [6].

Navzdory evidentnímu prospěchu diabetika z fyzické aktivity je nezbytné si uvědomit možné limitace pohybové aktivity u diabetika [6], tak, jak je ukazuje tab. 1. Vycházíme-li z této skutečnosti, potom je zcela zřejmá potřeba individuálního přístupu k edukaci o pohybové aktivitě. Individuální bude doporučení vhodné pohybové aktivity, ale i přiměřenost, pokud jde o intenzitu i dobu trvání a frekvenci fyzické aktivity. Rozdílná budou i doporučení, kdy a za jakých podmínek je možné pohybovou aktivitu realizovat, a naopak, kdy je zcela nevhodná a pro nemocného riziková, například z důvodu rizika hypoglykemie. Také edukace o úpravách diety a případně i inzulinové terapie ve vazbě na fyzickou aktivitu bude individuální podle způsobu léčby diabetu apod. Které faktory je při individuální edukaci o fyzické aktivitě nutné vzít do úvahu, ukazuje tab. 2.

Je zapotřebí brát ohled na intenzitu pohybové aktivity, protože víme, že krátkodobá fyzická aktivita využívá jako energetický zdroj jaterní glykogen, ale dlouhodobější pohyb (více než 20 min) se již odehrává na vrub využití tukových zásob. Metabolicky prospěšnější je tedy dlouhodobější (vytrvalejší, více jak 30 min trvající) pohybová aktivita se střední intenzitou, než několikaminutový velmi intenzivní pohyb. Intenzitu různých druhů pohybové aktivity ukazuje tab. 3. Ze znalosti intenzity pohybu vycházejí doporučení úprav terapie.

Zhodnocení trénovanosti je důležité nejen pro doporučenou intenzitu pohybu, ale zejména pro doporučení postupného zvyšování intenzity zátěže, ale i postupného prodlužování zátěže, tak, jak zvyšující se kondice nemocného umožňuje.

Způsob léčby je rozhodující pro možnost úpravy terapie. U nemocných, kteří nejsou léčeni inzulinem, doporučujeme úpravy diety. U nemocných léčených inzulinem je možné upravovat jednak dietu, jednak také inzulinovou terapii, možná je i kombinace obou metod. Čím je inzulinová léčba intenzifikovanější, tím lépe je možné ji pro potřebu pohybové aktivity upravovat. Při plánované fyzické aktivitě je snáze možné upravovat dávky inzulinu, při neplánované pohybové aktivitě jsou namístě úpravy diety a až následně po fyzické aktivitě teprve úprava dávky inzulinu. Při neplánované fyzické aktivitě může dávku inzulinu před pohybem ovlivnit jen nemocný léčený inzulinovou pumpou, protože může snížit aktuální bazálový program dávkování. Algoritmy úpravy diety při pohybové aktivitě, tak, jak je doporučujeme nemocným na našem pracovišti, ukazuje tab. 4. Úpravy dávek inzulinu, vycházející z našich zkušeností, ukazuje pro terapii inzulinovou pumpou tab. 5 a pro intenzifikovanou inzulinovou léčbu metodou MDI tab. 6.

Závěr

Pohybová aktivita u nemocných s diabetes mellitus 1. i 2. typu je prospěšná. Z fyzické aktivity nejvíce profituje dobře edukovaný nemocný, zvládající algoritmy úprav diety a případně inzulinové terapie. V edukaci o pohybové aktivitě, úpravách terapie souvisejících s pohybovou aktivitou, je nutný individuální přístup.

MUDr. Jindřich Olšovský

www.fnusa.cz

e-mail: jindrich.olsovsky@fnusa.cz

Doručeno do redakce: 25. 1. 2007