Traumatologie dospělých
Příprava ke zkouškám z chirurgických oborů

Autoři: Petr Višňa, Jiří Hoch a kolektiv

nakladatelství Maxdorf Jessenius, Praha 2004

ISBN 80-7345-034-8

Koncem roku 2004 předložili pražští autoři Chirurgické kliniky II. Lékařské fakulty UK svou publikaci, která je na obálce označena jako příprava ke zkouškám z chirurgických oborů, na titulní straně textu pak učebnice pro lékařské fakulty. Cílem publikace je předložit studentům medicíny a mladým lékařům připravující se na atestaci v oboru chirurgie (kde je součástí základní znalosti z traumatologie) přehledný manuál celého oboru.

Učebnice je psána přehledně na 141 stranách ve dvousloupcovém uspořádání, a je ilustrována 103 obrázky, většinou skicami (autor D. Pilous) a doplňujícími kopiemi rtg snímků. Tabulky usnadňují pochopení textu. Vzadu je rejstřík hesel, který ulehčuje rychlou orientaci.

Obvyklým způsobem je text dělen na dvě části: obecná traumatologie (zlomeniny, rány, popáleniny, zobrazovací metody, polytrauma) a speciální traumatologie (poranění horní končetiny, poranění páteře a pánve, poranění dolní končetiny, poranění hlavy a poranění hrudníku a břicha). U každé hlavní kapitoly jsou numerickým rozdělením úvodu uváděné subkapitoly, což ulehčuje orientaci. I přesto, že se na knize účastnilo celkem 9 spoluautorů, podařilo se hlavním autorům napsat manuskript stylisticky celkem jednotně. Použité zkratky jsou na konci knížky vysvětlené. Při popisu poranění hrudníku a břicha uvádějí autoři přehledné terapeutické algoritmy. Škoda, že právě tyto přehledné algoritmy chybí v kapitolách polytrauma, poranění pánevního kruhu, popáleniny a otevřené zlomeniny, kde špatný timing a chybný postup ošetření mohou vést k fatálnímu závěru. Po-chvalu si zaslouží uvádění všeobecně uznávané a použité klasifikace zlomenin, poranění a jejich komplikací.

Je téměř nemožné v traumatologickém manuálu pro studenty a mladé chirurgy na všechny problémy v traumatologii poukázat, některé jsou popsané rozsáhleji, jiné zase jen nastíněné. Recenzent pokládá například rozsáhle uváděnou klasifikaci zlomenin horních krčních obratlů až za zbytečně podrobnou, naopak se čtenář nic nedoví o komplexnosti a zákeřnosti poranění míchy a možnostech její ucelené ošetřovatelsko-rehabilitační péče. Student se sice doví, jaké jsou normální hodnoty nitrolebního tlaku (ICP), nedoví se ovšem, jakým způsobem se tlak měří a jaké jsou indikace jeho měření. Na závěr bych chtěl autorům vytknout, že neuvádí pro „další studium problematiky“ údaje o doporučené literatuře.

Kniha je přehledně psanou učebnicí, která dává odpověď na řadu otázek, které používají Lékařské fakulty v  naší republice u rigorózních zkoušek v oboru chirurgie. Student se doví nutné údaje o typu poranění, jeho diagnostice a terapii. Méně se doví o způsobu rehabilitace a prognóze poranění. Předložená publikace není diagnosticko-terapeutická „kuchařka“ pro mladého chirurga, kterou by mohl nosit během služby v kapse. O to ale autoři ani neusilovali. V svazku ruší nápadně barevné firemní inzerce, které se při rychlém prolistování vždy ukazují první. To je však smyslem inzercí a bez sponzorů dnes knihu vydávat asi nejde.

Doporučuji knihu všem studentům, mladým lékařům a na úrazové chirurgii zainteresovaným nelékařům, kteří si musí rychle a efektivně zajistit přehled a základní znalosti v oboru úrazové chirurgie. Za to patří autorům dík. Poděkování patří nakladatelství za pěknou přípravu učebnice a přehledný tisk.

prof. MUDr. Peter Wendsche, CSc.

Klinika traumatologie LF MU v Brně se Spinální jednotkou v Úrazové nemocnici v Brně

Recenze

Traumatologie dospělých

Příprava ke zkouškám z chirurgických oborů

Autoři: Petr Višňa, Jiří Hoch a kolektiv

nakladatelství Maxdorf Jessenius, Praha 2004,

ISBN 80-7345-034-8

157 stran, 104 vyobrazení, pevná vazba,

rozměry 16 x 24 cm.

Záměrem autorů – podle jejich vlastních slov - bylo „vytvořit kvalitní učební text pro studium chirurgie v pregraduální výuce medicíny“ a „sestavit texty tak, aby nezabíhaly do podrobností, jejichž znalost přesahuje požadavky pregraduálního studia“. Úkolem recenzenta je posoudit, do jaké míry se autorům podařilo tento záměr uskutečnit.

Kniha je rozdělena do dvou oddílů. Obecná traumatologie (strana 9–31) přináší informace o zlomeninách, různých typech ran a jejich hojení, popáleninách a o nejčastějších zobrazovacích metodách v traumatologické praxi. Samostatná kapitola je věnována problematice polytraumat se stručným, ale didakticky velmi cenným pojednáním o traumatickém šoku a jeho komplikacích. Speciální traumatologie (str. 33–145) pojednává o poraněních horní a dolní končetiny, poranění hlavy a o poraněních hrudníku a břicha. Text je doplněn přehledem použitých zkratek, seznamem ilustrací, stručnou profesní charakteristikou hlavních autorů a věcným rejstříkem. Kniha je bohatě ilustrována zdařilými schematickými obrázky a rentgenogramy.

Učebnice - opět podle úvodních slov hlavních autorů - má studentům nejen umožnit přípravu ke zkoušce z chirurgie, ale měla by se v dalších letech stát jejich rukovětí traumatologie v lékařské praxi. Proto pokládám za nezbytné upozornit na některé nedostatky a nepřesnosti, které se v knize vyskytují.

Nejméně závažné, alespoň z hlediska pozdější lékařské praxe, jsou nepřesnosti anatomické. Místo „lig. sacrospinosum“ (str. 76) by podle P.N.A. měl být uveden správný název lig. sacrospinale. Patní a hlezenní kost patří mezi tarzální kosti, přestože je autoři na str. 117 do této skupiny neřadí („mezi tarzální kosti se řadí os naviculare, os cuboideum, os cuneiforme I.-III.“).

Závažnější, a pro studenty zavádějící může být infor-mace na str. 61, že fraktura, „kde lomná linie probíhá šikmo přes bázi metakarpo–falangeálního kloubu“ (!) se označuje jako Bennettova zlomenina.

Na str. 81 se čtenář dozvídá, že „zlomeniny zadního sloupce acetabula se stabilizují ze zadního, transiliakálního přístupu (sec. Judet)“. Pravděpodobně byl míněn přístup Kocherův-Langenbeckův, pak ovšem nikoliv transiliakální. Patrně působením tiskařského šotka byla pozměněna některá příjmení, na str. 50 dokonce dvakrát (Monteggiova zlomenina). Sterling Bunnell by rovněž nebyl rád, že mu bylo příjmení zkráceno o jedno „n“ (str. 63).

Přestože je kniha prezentována jako učebnice pro lékařské fakulty, nejsou v ní uvedena některá závažná traumata, například přerušení periferních nervů, která často doprovázejí poranění šlach na předloktí. V kapitole o poranění hrudníku jsem nikde nenašel zmínku o tenzním pneumotoraxu, ačkoliv se jedná o stav bezprostředně ohrožující život pacienta. Repozice luxovaného ramenního kloubu se na většině našich chirurgických pracovišť provádí osvědčenou Hippokratovou metodou, která však v textu chybí (str. 40). Doba nezbytné imobilizace se často liší podle zvyklostí jednotlivých pracovišť. Přesto mi připadá fixace reponovaného ramenního kloubu na 4–5 týdnů nebo zavřeně reponované zlomeniny distálního radia na 5–6 týdnů zbytečně dlouhá. Naproti tomu plné zatížení dolní končetiny za 3 týdny po nitrodřeňové osteosyntéze femuru (str. 92) pokládám za riskantní pro nebezpečí nežádoucí deformace jistících čepů, případně zlomeniny hřebu.

Domnívám se, že recenzovaná Traumatologie dospělých pilnějším studentům jako jediný zdroj informací o problematice úrazové chirurgie ke zkoušce z chirurgie nepostačí. Snad uvedené poznámky recenzenta napomohou alespoň ke zdokonalení učebního textu v  jeho případném dalším vydání.

doc. MUDr. Pavel Maňák, CSc.

Traumatologické centrum FN Olomouc

manakpa@fnol.cz