Role of allogeneic stem cell transplantation in adult patients with Ph-negative acute lymphoblastic leukemia

Nathalie Dhédin, Anne Huynh, Sébastien Maury, et al. on behalf of the GRAALL group

Department of Hematology and University Paris Diderot, Institut Universitaire d’Hématologie, EA-3518, University Hospital Saint-Louis, Assistance Publique Hôpitaux de Paris, Paris, France; Department of Hematology, University Institute of Cancer, Toulouse, France; Department of Hematology, University Hospital Henri Mondor, AP-HP, Créteil, France; et al.

Blood 16 April 2015; 125 (16); dx.doi.org/10.1182/blood-2014-09-599894

V poslední době bylo publikováno mnoho sdělení, že adolescenti a mladí dospělí pacienti s akutní lymfoblastickou leukemií (ALL) mohou mít prospěch spíše při léčbě podle pediatrických protokolů chemoterapie než podle protokolů pro dospělé pacienty. Četné pracovní skupiny nyní užívají pediatricky inspirované protokoly u mladých dospělých pacientů. V první studii Skupiny pro výzkum ALL u dospělých (GRALL) ukázali autoři, že pediatricky inspirovaný protokol výrazně zlepšil celkový výsledek u dospělých pacientů až do 60 roků věku. Nyní v tomto novém souboru přehodnocují úlohu alogenní transplantace hematopoetických kmenových buněk (SCT) v první kompletní remisi (CR1) u pacientů léčených ve studii GRALL-2003 a GRALL 2005. Tak jako u dětské ALL korelovaly hladiny minimální reziduální choroby (MRD) s klinickými výsledky ve studiích ALL u dospělých. V poslední době ukázali autoři, že hladiny MRD v kombinaci s novými genetickými znaky mohou predikovat relaps efektivněji než konvenční rizikové faktory. Snažili se zhodnotit retrospektivně potenciál přispění MRD a onkogenetických profilů, aby identifikovali pacienty, kteří by mohli mít signifikantní prospěch z SCT v CR1. Do klinických studií GRALL-2003 a GRALL-2005 zařadili celkem 955 pacientů ve věku 15–60 roků s nově diagnostikovanou pH-negativní ALL. Klasifikace rizika byla k dispozici u 743 pacientů: 221 mělo standardní riziko, 522 mělo ALL s vysokým rizikem. Pětileté celkové přežití (OS) bylo 74% ve skupině se standardním rizikem vs. 58% ve skupině s vysokým rizikem. Všichni pacienti s vysokým rizikem (n = 522) se stali kandidáty na SCT v CR1 a představovali studovanou populaci. Autoři podrobně popisují charakteristiky pacientů, transplantační modality, analýzu MRD a nové genetické znaky. Tato studie je až dosud nejrozsáhlejší studií, která specificky zkoumala vztah mezi časnými relapsy MRD a efektem SCT v časově závislosti. Závěr: Práce ukázala, že alogenní myeloablativní SCT v první kompletní remisi je spojena v 69,5 % s tříletým celkovým přežitím u dospělých pacientů s vysoce rizikovou pH-negativní ALL léčenou intenzivním protokolem podobným pediatrickému protokolu. Špatná časná odpověď MRD je na rozdíl od konvenčních rizikových faktorů výbornou pomůckou pro identifikaci pacientů, kteří by v současné době mohli mít z transplantace prospěch.

Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.