Zapojení přístroje Amadeo do standardní terapie u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronické fázi: follow up studie

Souhrn

V posledních letech bylo zaznamenáno postupné zvyšování přeživších po cévní mozkové příhodě, způsobující omezení motorické aktivity, vedoucí k senzorickým a kognitivním poruchám, což vede ke snížení schopnosti vykonávat běžné denní aktivity a zapojení se do sociálních a komunitních aktivit. Zlepšení funkcí horních končetin po iktu je složitý proces a vyžaduje multidisciplinární přístup, který se využívá za účelem získání maximální nezávislosti a maximální možné míry soběstačnosti.

Perspektivu na zlepšení výsledků rehabilitace poskytuje používání nových robotických technik, které se osvědčily pro zvýšení výkonu motorické aktivity a které byly vyvinuty v posledních deseti letech. Jedním z robotických přístrojů pro rehabilitaci ruky je Amadeo, který je založený na koncovém efektoru bez exoskeletu, který umožňuje funkční pohybovou terapii prstů a motivační zpětnou vazbu. Poskytuje pasivní, asistovanou, ale i aktivní a také interaktivní studie.

Cílem této follow up stude bylo prokázat udržitelnost zlepšených funkcí po měsíční intenzivní terapii na přístroji Amadeo i po měsíci od ukončení terapie. Jako zkoumané, resp. ovlivňované funkce, byly zvoleny rozsah pohybu, svalové síly stisku, funkční motoriky ruky.

Do této studie, bylo zařazeno 12 pacientů po CMP v chronické fázi. Hodnocení zlepšení a udržitelnost bylo otestováno pomocí standardizovaných testů ke zjištění funkční motortiky horní končetiny (Jebsen Taylor Hand Function test), svalové síly stisku (Jamar Dynamometr), rozsahu pohybu v prstech (Goniometrie) před a po sérii terapií (jeden měsíc, 3x týdně) a poté znova po jednom měsíci od ukončení intenzivní terapie.

Prokazatelný vliv na zlepšení rozsahů pohybů prstů, svalové síly prstů a funkčnosti ruky a hlavně, že zlepšení přetrvalo i po měsíci od ukončení terapie, se bohužel nepodařilo prokázat. Avšak dle subjektivních názorů účastníků této studie lze použití přístroje Amadeo v roboticky asistované terapii ruky horní končetiny pacientů po cévní mozkové příhodě v chronické fázi shrnout jako explicitně vizualizovanou motivační zpětnou vazbu, kterou pacienti hodnotí velmi pozitivně.

Klíčová slova:
Amadeo, roboticky asistovaná terapie, cévní mozková příhoda, follow up studie

ÚVOD

Dle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky v letech 2003-2010 klesl počet hospitalizovaných pacientů s diagnózami I60–I69 téměř o 7000. Jedná-li se o tuto skupinu pacientů, tj. I60–I69, pak bylo ve stejném období zaznamenáno snížení v počtu hospitalizací v porovnání let 2003 a 2010 o více jak 3000 hospitalizací. Počty ročně přiznaných invalidních důchodů na diagnózy I60–I64 však s většími či menšími výkyvy zůstávají přibližně stejné, tj. okolo 300 případů ročně a podobně zůstává (až na rok 2003) stejný i poměr hospitalizovaných a zemřelých v těchto diagnózách (2). Z těchto faktů je zřejmá nevyhnutelnost vytvoření nových postupů léčby a rehabilitace v diagnózách I60–I64.

V předešlých letech bylo v západních zemích zaznamenáno postupné zvyšování přeživších po cévní mozkové příhodě, která způsobuje omezení motorické aktivity, dále vede k senzorickým a kognitivním poruchám, což vede ke snížení schopnosti provádět běžné denní aktivity a zapojení se do sociálních a komunitních aktivit (4). Zlepšení funkcí horních a dolních končetiny po iktu je komplikovaný proces a vyžaduje multidisciplinární přístup, využívající se za účelem získání maximální nezávislosti a maximální možné míry soběstačnosti.

K dosažení těchto výsledků se používají různé intenzivní metody. Jednou z metod ke zlepšení výsledků rehabilitace poskytuje používání nových robotických technik, které se osvědčily pro zvýšení výkonu motorické aktivity alespoň u pacientů po iktu, a které byly vyvinuty v posledních deseti letech. Rehabilitační stroje jsou navrženy tak, aby cíleně ovlivňovaly senzomotorickou aktivitu u pacientů s neurologickými onemocněními, jako je i cévní mozková příhoda (6).

Jedním z těchto robotických přístrojů pro rehabilitaci ruky je přístroj Amadeo. Tento přístroj je založený na koncovém efektoru bez exoskeletu, který umožňuje funkční pohybovou terapii prstů a motivační zpětnou vazbu. Využívá pasivní, asistovanou, ale i aktivní a také interaktivní terapii. Přístroj umožňuje měření rozsahu pohybu, izometrické měření síly na jednotlivých prstech a zaznamenává průběh terapie. Dále také podporuje funkční pohybovou terapii prstů horní končetiny u osob po cévní mozkové příhodě, poranění mozku nebo u osob s jiným neurologickým onemocněním.

METODICKÝ POSTUP

Dle evidence based practice není v rehabilitaci prokázána nejefektivnější klasická metoda, která by prokazovala významnější účinnost v léčbě motorických poruch u pacientů po CMP v chronické fázi. V rehabilitaci jsou čím dál více používány moderní metody. Snahou posledních let v rehabilitaci je využívání moderních robotických technologií, které využívají feedback a herní prvky. Podle vědeckých důkazů aktivní pohyby horních končetin a intenzivní terapie zvyšují zlepšení motorické funkce.

U pacientů po CMP v chronické fázi se vyskytuje přetrvávající těžká porucha hybnosti postižené horní končetiny, především je více poškozena ruka. Následkem je nesoběstačnost pacienta v běžných denních činnostech, z tohoto důvodu vývoj rehabilitační robotiky zaměřené na rehabilitaci ruky prudce roste. Podstatnou výhodou použití robotické technologie v rehabilitaci ruky je schopnost dodávat vysoké dávky a vysoce intenzivní trénink opakovaných pohybů (6). U klasických metod je patrné, že pokud pacient vypadne z intenzivního tréninku a nedodržuje domácí cvičení, pak efekt terapie nezůstává dlouho.

Tento článek tedy pojednává o provedené follow up studii, která zkoumá, zda přetrvá zlepšení motorických funkcí ruky po měsíci od ukončení čtyřtýdenní intenzivní terapie prostřednictvím přístroje Amadeo.

Do této follow up studie bylo zařazeno 12 pacientů po cévní mozkové příhodě s hemiparézou na horní končetině v chronické fázi. Pacienti byli vybráni na Klinice rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kteří zde podstupují ambulantní ergoterapii. Výzkumný vzorek zahrnoval pacienty se středním věkem 67,5 let (39 – 76 let), 50 % mužů (střední věk 67,5, střední věk žen 67 let). Vzorek obsahoval 11 pacientů (91,7 %) po ischemické příhodě a 1 pacient (8,3 %) po hemoragické příhodě, 50 % pravostranných hemiparéz, průměr počet let od příhody byl 2,58 roku. 75 % pacientů ve vzorku mělo dominanci pravé horní končetiny. Celkově do výzkumného vzorku bylo vybráno 25% vysokoškolsky vzdělaných pacientů, 58,3 % středoškolsky vzdělaných a 16,7 % pacientů s výučním listem. Pacientům byla poskytnuta intenzivní terapie pomocí přístroje Amadeo po dobu čtyř týdnů, třikrát týdně, tedy dvanáct sezení s každým respondentem pod kontrolou jednoho terapeuta. Před zahájením cvičení prostřednictvím přístroje vždy terapeut uvolnil spastické svaly akra horní končetiny. Poté následoval intenzivní trénink prostřednictvím přístroje Amadeo po dobu 45 minut. Prvních 5-20 minut bylo věnováno pasivnímu cvičení (CPM a CPMplus), které se střídalo s asistovaným cvičením, poté aktivnímu tréninku – hry Balón, Hasič, Recyklace, Sběrač jablek, Rozstřel.

Do studie byli zařazeni pacienti, kteří vyhovují stanoveným kritériím. Prvním z kritérií byli pacienti s diagnózou cévní mozková příhoda dle MKF I60-I69. Druhým kritériem byly zachovalé kognitivní funkce, kde bylo zapotřebí, aby respondent vykazoval zachovalou krátkodobou a dlouhodobou paměť, pozornost, koncentraci a myšlení. Kognitivní funkce byly otestovány pomocí Montrealského kognitivního testu při vstupním vyšetření před zahájením intenzivní terapie. Třetí kritérium byla zachovalá minimální aktivní hybnost prstů, aby pacientovi mohla být aplikována aspoň asistovaná aktivní terapie. Aktivní pohyb prstů byl měřen goniometrem, kdy pro vstup do studie bylo zapotřebí minimálně 10° flexe nebo extenze v MP kloubech. Čtvrté kritérium vyžadovalo maximálně středně těžkou spasticitu flexorů zápěstí a prstů, která byla nutná pro technické provedení terapie na přístroji Amadeo. Důvodem nepřijetí pacientů s velmi těžkou spasticitou akra byla nesnadná realizace terapeutických úkonů spojených s propojením článků prstů s mechanismem robota. Jako hodnotící nástroj byla použita Modifikovaná Ashworthova škála. U každého respondenta bylo také zapotřebí mít neporušené hluboké čití, poněvadž je nutné při terapii na přístroji sledovat obrazovku a přitom pohybovat prsty, což by s poruchou hlubokého čití v oblasti akra nebylo možné. Pro vyšetření poškození hlubokého čití bylo použito Notthinghamské vyšetření čití.

Hodnocení zlepšení a udržitelnost byly otestovány pomocí standardizovaných testů ke zjištění funkčnosti horní končetiny (Jebsen Taylor Hand Function test), svalové síly stisku (Jamar Dynamometr), rozsahu pohybu prstů (Goniometrie) před a po sérii terapií (jeden měsíc, 3x týdně) a poté znovu po jednom měsíci od ukončení intenzivní terapie. Ke zpracování výsledků a statistických dat pro zjištění, zda se hodnoty mezi třemi měřeními statisticky významně liší na zvolené hladině významnosti 0,05, byly použity: Neparametrický Friedmanův test pro 3 závislé výběry a Dunn’s test pro testy jen mezi 2 časy. Ke zpracování statistických dat pro nalezení, zda se změny naměřených hodnot mezi jednotlivými měřeními v čase 1,2, a 3 (čas 1 je testování před zahájením terapie, čas 2 po skončení 4týdenní terapie a čas 3 po měsíci od ukončení terapie), statisticky významně liší na zvolené hladině významnosti 0,05 mezi podskupinami rozdělených podle věku (do 65, nad 65), podle pohlaví (muži, ženy), podle strany hemiparézy (pravostranná, levostranná) a podle délky doby od příhody (1+2 roky, 3+4 roky) byl použit Neparametrický Mann-Whitneyův test pro 2 nezávislé výběry.

VÝSLEDKY

Jak již bylo popsáno, účastníci studie byli znovu podrobeni testům celé testové baterie po ukončení dvanácti terapií. Testovací baterie byla pacientovi předložena třetí den po poslední intervenci. Od tohoto okamžiku byl pacient podroben testům za 28 dní, což znamená jednoměsíční follow up.

Obecným úkolem statistické analýzy dat bylo zjistit, zda se hodnoty měření (čas 1, 2 a 3) statisticky významně liší na zvolené hladině významnosti 0,05.

Byly porovnány hodnoty mezi třemi měřeními svalové síly stisku měřené Jamar Dynamometrem. Pro žádnou z pěti roztečí se nepodařilo prokázat, že by se hodnoty ve 3 různých měřených časech statisticky významně lišily.

V případě Jebsen Taylorova testu byly zjištěny statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 0,05, resp. 0,01, v subtestu Karty (0,01), Hrací kameny (0,05) a Velké lehké předměty (0,01). U subtestu Drobných předmětů a Velkých těžkých předmětů byly statisticky významné rozdíly, ale jen na hladině významnosti 0,1. U subtestu Psaní a Simulovaného jedení se statisticky významné rozdíly nepodařilo prokázat ani na hladině významnosti 0,1. Příčinou může být větší náročnost těchto subtestů, které vyžadují vysoké požadavky na jemnou motoriku a koordinaci pohybů, zatímco pro subtest Karty a Velké lehké předměty se dá použít i modifikovaný úchop nebo hrubý úchop. Otázkou je subtest Hrací kameny, při kterém je také zapotřebí dobrá koordinace a je poměrně náročný na jemnou motoriku, přesto byly zjištěny statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 0,05.

U rozsahu pohybů měřených goniometrem (byly měřeny pouze aktivní rozsahy) byly statisticky významné rozdíly na hladině významnosti 0,05, resp. 0,01, resp. 0,0001, u prstů FLX IP1 (0,05), EXT MP (0,05), EXT IP1 (0,05), EXT IP2 (0,05), u palce FLX IP (0,01) a FLX MP (0,0001). U zápěstí FLX a EXT byly statisticky významné rozdíly, ale jen na hladině významnosti 0,1. U zbývajících 4 parametrů se statisticky významné rozdíly nepodařilo prokázat ani na hladině významnosti 0,1.

Z výsledků je zřejmé, že závěry z follow up studie jsou při nejmenším váhavé. V případě svalové síly se nepodařilo prokázat žádný signifikantní rozdíl a v případě ostatních dvou testů (rozsahy pohybů a funkčnost) bylo signifikantní zlepšení měření nalezeno jen u některých parametrů. Z tohoto důvodu bylo přikročeno k analýze podskupin, tak jak bylo řečeno výše, a tudíž v tomto případě bylo úkolem zjistit, zda se změny naměřených hodnot mezi jednotlivými měřeními v čase 1, 2 a 3 (čas 1 je testování před zahájením terapie, čas 2 po skončení 4týdenní terapie a čas 3 po měsíci od ukončení terapie) statisticky významně liší na zvolené hladině významnosti 0,05 mezi podskupinami rozdělených podle věku (do 65, nad 65), podle pohlaví (muži, ženy), podle strany hemiparézy (pravá, levá) a podle délky doby od příhody (do dvou let, více jak dva roky).

V případě první podskupiny rozdělené dle věku se u svalové síly stisku (Jamar Dynamometr) nepodařilo prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením u mladších a u starších pacientů. Pouze pro čtvrtou rozteč a rozdíl v čase 3 a 1 se výsledky mezi mladšími a staršími statisticky významně lišily, ale jen na hladině významnosti 0,1. Pokud se jedná o funkčnost motoriky horní končetiny, nepodařilo se prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením u mladších a u starších pacientů. Mezi mladšími a staršími je statisticky významný rozdíl, ale jen na hladině významnosti 0,1 u VTP rozdílu v čase 2 a 3. V případě aktivního rozsahu pohybu (ROM, goniometrie) se nepodařilo prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením u mladších a u starších pacientů. Mezi mladšími a staršími je statisticky významný rozdíl, ale jen na hladině významnosti 0,1 u jednoho parametru extenze v interphalangeálním kloubu proximálně (EXT IP1).

Druhá podskupina byla navrhována jako rozdíl mezi jednotlivými vyšetřeními podle pohlaví. Pokud se jedná o svalovou sílu stisku (Jamar Dynamometr), nepodařilo se prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením u mužů a u žen. V případě funkčnosti motoriky HK na hladině významnosti 0,05 se prokázal statisticky významný rozdíl v podobě zlepšení hraní karet mezi muži a ženami. V případě ROM (goniometrem) na hladině významnosti 0,05 se prokázal statisticky významný rozdíl ve zlepšení mezi muži a ženami u 2 parametrů. U dalších několika parametrů se prokázal ještě statisticky významný rozdíl, ale jen na hladině významnosti 0,1.

Třetí podskupina byla rozdělena podle délky doby od CMP. Jestliže se jedná o svalovou sílu stisku (Jamar Dynamometr), nepodařilo se prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením pacientů s kratší a delší dobou od CMP. Pouze pro rozteč číslo 5 a rozdíl v čase 3 a 2 se výsledky mezi pacienty s kratší a delší dobou od CMP statisticky významně lišily, ale jen na hladině významnosti 0,1. Pokud se jedná o funkčnost motoriky postižené HK, nepodařilo se prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením pacientů s kratší a delší dobou od CMP. Jen na hladině významnosti 0,1 se prokázaly rozdíly u některých úkonů a mezi některými časy. V případě ROM (goniometrie) se nepodařilo prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením u pacientů s kratší dobou po CMP od pacientů s delší dobou od CMP u starších pacientů. Statisticky významný rozdíl, ale jen na hladině významnosti 0,1, byl u jednoho parametru a časech.

Poslední podskupina byla koncipována podle strany hemiparézy. Pokud se jedná o svalovou sílu stisku (Jamar Dynamometr), nepodařilo se prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením pacientů s levostrannou a pravostrannou hemiparézou. Pouze pro pátou rozteč a rozdíl v čase 3 a 2 se výsledky mezi pacienty s levostrannou a pravostrannou hemiparézou statisticky významně lišily, ale jen na hladině významnosti 0,1. V případě funkčnosti motoriky postižené HK (Jebsen Taylor test) se nepodařilo prokázat na hladině významnosti 0,05, že by byl statisticky významný rozdíl mezi zlepšením pacientů s levostrannou a pravostrannou hemiparézou. Jestliže se jedná o ROM (goniometrie), podařilo se prokázat statisticky významné rozdíly (na hladině významnosti 0,01, resp. 0,05, resp. 0,1) mezi levou a pravou hemiparézou.

DISKUSE

Tento článek prezentuje výsledky follow up studie, prováděné s cílem posouzení účinků roboticky asistované terapie po měsíci od ukončení čtyřtýdenní intenzivní terapie horní končetiny pomocí přístroje Amadeo u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronické fázi.

Jako jedna z prvních pilotních studií byla zpracována Steinem a spol. (7), kteří použili robotické zařízení Amadeo v rehabilitaci ruky u chronických pacientů po cévní mozkové příhodě, která zahrnovala 12 osob, podstupujících šestitýdenní tréninkový program pomocí přístroje Amadeo.

Výsledky této pilotní studie ukázaly zlepšení v několika motorických funkcích v testech Fugl-Meyer test, Motor Activity Log, Manual Ability Measure-36, Jebsen Hand Function Test. Všichni pacienti terapii pomocí přístroje Amadeo snášeli bez obtíží (7). Tato studie prokázala proveditelnost a bezpečnost robotické terapie u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronickém stadiu s lehkou hemiparézou (7).

Z části byla metodickou inspirací a pro navržení zde prezentované studie publikace z roku 2014 od autorů Sale a spol., ve které porovnávali intenzivní roboticky-asistovanou terapii ruky s intenzivní ergoterapií u pacientů po cévní mozkové příhodě v rané fázi s tříměsíčním časovým odstupem. Výsledky prokázaly zlepšení u experimentální skupiny především v testech Fugl-Meyer, Box and Bloks testu, ve škále Medical Research Council a v Morticity Index i s tříměsíčním odstupem (5). Autoři tedy prokázali udržení zlepšení motoriky ruky u pacientů v akutní fázi pomocí roboticky asistované terapie, otázkou tedy bylo, zda zlepšení přetrvá i u pacientů v chronické fázi.

Další metodologická inspirace byla brána z výsledků a metodologie randomizované, kontrolované, klinické studie od autorů Hwang a spol. (3). Výsledky této studie ukázaly, že na intenzitě robotické terapie závisí zlepšení motorických funkcí u pacientů po cévní mozkové příhodě (3), z tohoto důvodu byl plán terapií sestaven následovně: intervence třikrát týdně po dobu čtyř týdnů, tj. 12 sezení. V této práci před zahájením rehabilitace prostřednictvím přístroje vždy byly uvolněny spastické svaly akra horní končetiny pomocí myofasciálních technik a protažením po dobu cca 15 minut. Poté následovala terapie na přístroji Amadeo po dobu 45 minut. Prvních 5-20 minut bylo věnováno pasivnímu cvičení (CPM a CPMplus) nebo asistovanému cvičení, poté cvičení aktivnímu – hry Balón, Hasič, Recyklace, Sběrač jablek, Rozstřel.

Vzhledem k různorodosti testových baterií v publikovaných studiích a použité testové baterie v této  studii lze jednotlivé výsledky jen velmi obtížně srovnávat. Celkové výsledky, zde publikované follow up studie, neposkytly žádný přesvědčivý důkaz, že účinek robotické terapie pomocí přístroje Amadeo přetrvává u pacientů po CMP v chronické fázi onemocnění i po době jeden měsíc od ukončení terapie. Dále se ani nepodařilo dokázat celkové zlepšení v jednotlivých testech ani po čtyřtýdenní terapii. Jestliže se jednalo o analýzy podskupiny ani v jednom případě se nepodařilo potvrdit hlavní hypotézu ani žádnou z podhypotéz.

Prvním limitem této studie byl nedostatečný počet pacientů. Pro opětovné potvrzení výsledků studie by bylo zapotřebí zopakovat tuto follow up studii s větším počtem pacientů než zde prezentovaných dvanáct pacientů. Další limit také vychází ze studijního vzorku, který byl značně heterogenní. Analýza podskupin však neprokázala signifikantní rozdíly. Dalším limitem by mohlo být samotná monocentričnost, tzn. nábor pacientů pouze na Klinice rehabilitačního lékařství, Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, což by teoreticky mohlo nějakým způsobem zkreslit homogenitu/heterogenitu studijní skupiny. Samotným limitem také může být krátká doba expozice intervencím roboticky asistované terapie pomocí přístroje Amadeo. Je možné, že při delším trvání samotné intervenční části studie by byly výsledky mezi časem 0 a měřením v čase konce terapeutických intervencí pozorovatelné a možná by byly i statisticky signifikantní. Limitem porovnávání výsledků této studie se studiemi publikovanými dříve, jak již bylo popsáno, je použití testovací baterie v podobě kombinace testů Jamar Dynamometr, Jebsen Taylor, goniometrie.

Z tohoto plyne, že dle zvolené metodologie se u pacientů po CMP v chronické fázi nejeví použití roboticky asistované terapie pomocí přístroje Amadeo jako racionální a evidence based. Zdá se však, že tento terapeutický přístup nikterak pacientům neubližuje, tj. nezhoršuje jejich stav. Také ze subjektivních hodnocení zapojení přístroje Amadeo do terapie účastníků této studie (uváděli například subjektivní pocit většího zapojení postižené HK do činností v ADL, subjektivní pocit většího uvolnění spastických svalů ruky postižené HK apod.) vyplývá, že pacienti hodnotili tento moderní přístup velice kladně. Toto potvrzuje závěry některých výše zmiňovaných studií, které hodnotí zapojení přístroje Amadeo do terapie jako vhodný rehabilitační doplněk k běžně poskytované terapii (1, 3, 6).

ZÁVĚR

Tento článek prezentuje výsledky follow-up studie, použití přístroje Amadeo u pacientů s chronickou diagnózou I60–I64, která zahrnovala 12 pacientů v chronické fázi po mozkové příhodě, kterým byla poskytnuta intenzivní terapie pomocí přístroje Amadeo po dobu čtyř týdnů, tj. dvanáct sezení s každým účastníkem. Do studie byli zařazeni pacienti, kteří vyhovovali stanoveným kritériím (zachovalé kognitivní funkce, zachovalá pohyblivost prstů, maximálně středně těžký stupeň spasticity dle Ashworth škály, neporušené hluboké čití HK). Při vstupním vyšetření byli účastníci otestováni pomocí standardizovaných testů ke zjištění funkčnosti horní končetiny (Jebsen Taylort Hand Function test), svalové síly stisku (Jamar Dynamometr) a aktivních rozsahů pohybu (měřeno goniometrem) před a po sérii terapií (čtyři týdny, 3x týdně) a poté znovu po jednom měsíci od ukončení intenzivní terapie.

Prokazatelný vliv na zlepšení rozsahů pohybů prstů, svalové síly prstů a funkčnosti ruky a hlavně, že zlepšení přetrvalo i po měsíci od ukončení terapie, se bohužel nepodařilo prokázat. Nicméně dle subjektivních názorů účastníků této studie lze použití přístroje Amadeo v roboticky asistované terapii ruky horní končetiny pacientů po CMP v chronické fázi shrnout jako explicitně vizualizovanou motivační zpětnou vazbu, kterou pacienti hodnotí velmi pozitivně. Toto potvrzuje závěry některých výše zmiňovaných studií, které hodnotí zapojení přístroje Amadeo do terapie jako vhodný rehabilitační doplněk k běžně poskytované terapii (1, 3, 5).

Poznámka:

Článek je částečným zpracováním diplomové práce hlavní autorky.

OKTÁBCOVÁ Alice. Využití roboticky asistované terapie ruky u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronické fázi: follow up studie aplikace přístroje AMADEO [The Application of Robot-Assisted Therapy of Hand after Stroke: Follow-Up Trial of Application of AMADEO Instrument]. Praha, 2016. Diplomová práce. 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Klinika rehabilitačního lékařství. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Jaromíra Uhlířová.

Adresa ke korespondenci:

Mgr. Alice Oktábcová

Klinika rehabilitačního lékařství

1. LF UK a VFN

Albertov 7

128 00 Praha 2

e-mail: alice.oktabcova@vfn.cz