ABSTRAKTA KE KONGRESU ORL

72. kongres České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

56. kongres Slovenskej spoločnosti pre otorinolaryngológiu a chirurgiu hlavy a krku

3. česko-slovenský otorinolaryngologický kongres

Abstrakta volných sdělení

Extranodálne lymfomy v ORL oblasti

Autoři: Bakaj T., Stárek I. Chrapková P.

Pracoviště: ORL klinika LF UP a FN, Olomouc

Lymfomy sú najčastejšie neepiteliálne tumory a 2. najčastejšou skupinou zhubných nádorov v ORL oblasti. Primárne extranodálny výskyt sa týka v prevažnej väčšine skupiny non-hodgkinských lymfomov. Oblasť hlavy a krku je pritom druhá najčastejšie postihnutá (po gastrointestinálnom trakte). Väčšina autorov dnes akceptuje definíciu extranodálnych lymfomov ako primárne mimouzlinové postihnutie. Etiologicky je zrejmá asociácia s chronickými zápalovými chorobami (EBV, HIV, MESA sy, autoimunitná tyreoiditída), imunosupresiou a dedičnou záťažou. Incidencia sa pohybuje v rozmezí 1-3/100 000, pričom prudko stúpa po 65. roku života. Muži sú 1,5-krát čatejšie postihnutí ako ženy. V ORL sa najčastejšie vyskytujú v oblasti Waldayerovho okruhu (50 %), slinných žliaz (20 %), PND (15 %) a štítnej žlazy (8 %). Klinické prejavy sú závislé na lokalizácii a sú podobné prejavom karcinómov. K stanoveniu diagnózy je teda nutné histologické vyšetrenie. U PENHL sú menej časté celkové, tzv. B-symptomy. Liečba je nechirurgická, pozostáva z chemoterapie, event. v kombinácii s radioterapiou. Autori získavali štatitické údaje (početnosť výskytu, prognóza atd.) z literárnych zdrojov a uvádzajú niekoľko prípadov extranodálnych lymfomov novo diagnostikovaných na ORL klinike.

Radiofrekvenční chirurgie patrových tonzil u dospělých

Autoři: Balatková Z., Plzák J., Astl J., Laštůvka P., Betka J.

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, Praha

Radiofrekvenční chirurgie je často používanou metodou v terapii hypertrofie patrových tonzil. Tímto způsobem léčby je zachováno pouzdro tonzily a částečně také její lymfatická tkáň. Naším cílem bylo objektivizovat redukci objemu tkáně po zákroku a zhodnotit subjektivní vnímání zákroku a pooperačního období z pohledu pacienta. Skupinu tvořilo 29 pacientů (6 mužů a 23 žen; průměrný věk 25,2 roků), kteří byli léčeni pro hypertrofii tonzil od prosince 2005 do prosince 2008. Podstoupili radiofrekvenční výkon na tonzilách v lokální anestezii. Pro objektivizaci výsledku jsme provedli měření objemu tonzily před výkonem a dva měsíce po výkonu pomocí ultrasonografie. Dále byl monitorován celkový zdravotní stav, bolesti a polykací obtíže pomocí dotazníku. Průměrná redukce objemu tonzil u všech léčených pacientů byla 26%. Pozorovali jsme pouze mírné bolesti, polykací obtíže a zhoršení celkového zdravotního stavu po výkonu. Radiofrekvenční chirurgie v lokální anestezii je efektivní, bezpečnou a dobře tolerovanou metodou v léčbě hypertrofie patrových tonzil u dospělých.

Práce byla podporována grantem NR 9474-3 a NPV 2B06106.

Záchovný protokol u nádorů orofaryngu

Autoři: Binková H., Horáková Z., Tóthová E.

Pracoviště: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v Brně

Úvod: Záchovný protokol se využívá u pacientů s lokálně pokročilým, ale operabilním nádorovým onemocněním. Cílem tohoto léčebného postupu je zachování orgánu a jeho funkce, které není na úkor délky přežití nemocného. V léčbě se uplatňuje multimodální přístup - kombinace chemoterapie s radio-terapií v případě potřeby doplněná chirurgií.

Materiál a metody: Retrospektivní studie pacientů z období roků 2001 - 2008 léčených na Klinice otorinolaryngologie chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v Brně.V těchto letech bylo na klinice diagnostikováno a léčeno celkem 318 pacientů s diagnózou orofaryngeálního karcinomu. Velkou část, bohužel, tvořili nemocní s lokálně pokročilou formou T3, T4, N0 - 16 pacientů, T1-4, N+ - 223 pacientů. Z tohoto počtu bylo léčeno primárně chirurgicky 79 nemocných, 76 jich bylo zařazeno do záchovného protokolu (chemoterapie, chemoradioterapie, radioterapie, blokové disekce, salvage surgery).

Výsledky a závěr: Po dokončení statistického zpracování souboru budou srovnány parametry přežití (OAS, DFI) mezi oběma soubory a stanoveno procento zachráněných orgánů v rámci záchovného protokolu. Očekáváme odpověď na cílovou otázku naší studie, zda uvedené rozdílné léčebné modality poskytují nemocným rovnocennou prognózu.

Vznik nádorového onemocnění z pohledu teoretické fyziky

Autoři: Čoček A., Jandová A.¹, Pokorný J.¹

Pracoviště: ORL klinika 3. LF UK a FNKV, Praha,

Ústav fotoniky a elektrotechniky AV ČR¹

V roce 1965 se náhodně setkal prof. Maurice Marois, zakladatel lę Institut de la Vie v Paříži, s Fröhlichem, vynikajícím fyzikem. Toto setkání teoretického fyzika a biologa byla základem mnohých mezinárodních konferencí, které se snažily přemostit názorový rozdíl mezi pohledem těchto oborů na fungování živých organismů. Fröhlich nebyl zpočátku problematikou příliš nadšen, protože se nechtěl vzdalovat od vlastních problémů teoretické fyziky. Postupně se však nechal přesvědčit, až posléze formuloval geniální hypotézu koherentních excitací v živých systémech, založenou na jejich dielektrických a elastických vlastnostech. V rámci této hypotézy formuloval i fyzikální podstatu vzniku nádorového onemocnění. Svoji hypotézu nemohl ve své době dokázat, proto měla mnoho odpůrců. Rozvoj nanotechnologie však postupně Fröhlichovu teorii potvrzuje. Dnes víme, že  jeho hypotéza má své nepřesnosti, ale principiálně je správná. Ačkoli je pro nás, kliniky, jen těžko pochopitelná, není bez zajímavosti seznámit se s teorií vzniku nádorového onemocnění z jiného pohledu, než jsme si zvykli.

Význam sluchových kmenových potenciálů pro audiotopodiagnostiku

Autoři: Dršata J., Školoudík L., Lánský M., Čelakovský M., Vokurka J.

Pracoviště: Klinika ušní nosní a krční LF UK a FN, Hradec Králové

Úvod: Vyšetření kmenových sluchových potenciálů (BERA) se uplatňuje v audiotopodiagnostice (diferenciální diagnostiku retro - a kochleárních percepčních sluchových lézí) a ve stanovení sluchového prahu. Hlavním představitelem retrokochleárních lézí je neurinom akustiku a stanovení klinické diagnózy tohoto onemocnění je založeno na MRI. Nové audiometrické metody (SSEP, NNABR, DPOAE) umožňují, na rozdíl od konvenční BERA, frekvenčně-specifický odhad sluchového prahu. Na význam BERA na prahu 3. tisíciletí je tedy nutno dívat se v nových souvislostech.

Materiál a metody: Bylo vybráno 300 vyšetření BERA na ORL FNHK z období 5/2008 - 6/2009 (145 mužů, 155 žen; medián 51 let), rozdělených do diagnostických skupin. Použit byl přístroj EvoSelect Pilot Blankenfelde, 2tis.x Alt-click, 20-30-40dB nad sluchovým prahem 2kHz. Pro audiotopodiagnostické hodnocení byla použita subjektivní kritéria (celková morfologie, identifikace peaků stanovení jejich latencí) a vypočtená (L, IDL, IPL_V-I, LIR, AR_V-I) pomocí aplikace Excell^®. Sledována byla senzitivita a specifika pro diagnózu neurinomu akustiku, počet retrokochleárních lézí a suspektních výsledků bez organického nálezu, vztah BERA a tinnitu. Diskutován je vztah senzitivity a specifiky BERA pro retrokochleární lézi, počty odhalených neurinomů akustiku a dalších organických nálezů, nálezy u pacientů s ušním tinnitem, ekonomické aspekty a výhledy metodiky BERA do budoucna.

Závěr: Posouzení organické příčiny retrokochleární percepční nedoslýchavosti je možné pouze pomocí MRI. Retrokochleární léze však znamená nejen neurinom akustiku, ale i jiné, „funkční“ léze (bez organického nálezu). Ačkoliv BERA v době široké dostupnosti MRI již nelze pokládat za vedoucí vyšetření pro odhalení neurinomu akustiku, může být včasným indikátorem organické léze a má stále význam pro audiotopodiagnostiku percepčních lézí bez organického nálezu a monitoring sluchových funkcí. Pro stanovení sluchového prahu BERA zůstává orientačním vyšetřením, před definitivním vytvořením estimovaného audiogramu frekvenčně-specifickou metodou.

Identifikácia a monitoring návratného nervu pri revíznych operáciách štítnej žlazy

Autoři: Ďurík S. , Sičák M., Obtulovič M., Žalman A., Rác P. 

Pracoviště: Klinika otorinolaryngológie a chirurgie hlavy a krku ÚVN Ružomberok

Úvod: Riziko poškodenia návratného nervu pri chirurgických výkonoch na štítnej žľaze je jeden z dôvodov, prečo chirurgovia najmä v minulosti dávali prednosť subtotálnym resekciám bez nutnosti identifikácie n. recurrens. To viedlo k veľkému výskytu recidív strúm. Táto skupina pacientov si vyžaduje iný, presnejší spôsob identifikácie a zachovania celistvosti a funkcie nervu – peroperačný EMG-monitoring.

Materiál a metódy: Od januára 1997 – decembra 2008 bolo na ORL klinike ÚVN Ružomberok operovaných 1633 pacientov, 178 mužov a 1455 žien, vekový priemer bol 53,02 roka a vekový rozptyl 10 – 82 rokov. 45 pacientov podstúpilo revízny výkon po subtotálnych tyreoidektómiách. Pre zníženie rizika operačného poškodenia NLR používame od decembra 2004 pri revíznych výkonoch 4-kanálový neuromonitor NIM – response XOMED.

Výsledky: Pri primárnych operačných výkonoch došlo k trvalému jednostrannému poškodeniu návratného nervu u 13 pacientov, čo je 0,8 % z celkového počtu 1633 pacientov, pri revíznych výkonoch do zavedenia neuromonitoringu sa vyskytli trvalé jednostranné lézie u 2 pacientov ( 4.4 %. zo 45 pacientov), po zavedení neuromonitoringu do našej praxe k trvalému poškodeniu NLR nedošlo. Obojstranná trvalá NLR sa vyskytla o jedného pacienta 0,06 %. Porovnanie výskytu trvalých jednostranných paréz NLR v súbore primárnych výkonoch (0,8 %) s revíznymi výkonmi (4,4 %) jednoznačne potvrdzuje, že revízny výkon je niekoľkonásobne rizikovejší.

Záver: Revízne operácie si vyžadujú peroperačný monitoring funkcie a integrity návratného nervu. Neuromonitoring uľahčuje operáciu v zložitom jazvovito zmenenom teréne a zvyšuje jej bezpečnosť.

Využití Autofluorescence a Narrow Band Imaging v časné detekci malignit hrtanu a orofaryngu

Autoři: Holý R., Navara M., Plánička M.

Pracoviště: ORL klinika 3. LF UK a ÚVN Praha

Na ORL klinice 3. LF UK a ÚVN Praha využíváme 9 měsíců možnosti endoskopického vyšetření hrtanu a orofaryngu technologií autoflurescence (systém AFI, DAFE) a Narrow Band Imaging (NBI). Autofluorescenční technologie využívá skutečnosti, že různé vlnové délky světla mohou být použity k zvýraznění rozdílu mezi normální tkání a tumorem. Zdravá tkáň odráží modré světlo bez útlumu, tkáň postižená karcinomem odráží modré světlo s útlumem. Tuto odlišnost pak pomocí filtru a digitalizace zobrazíme na monitoru. Technologie Narrow Band Imaging (NBI) vizualizuje pomocí speciálního filtru v endoskopu jemné rozdíly ve struktuře tkáně a krevní kapilární řečiště ve sliznici. Obě metody přispívají k časnému rozpoznání patologických změn v tkáních hrtanu a orofaryngu a dokáží napomoci k diagnostice maligních nádorových změn i prekanceróz a určení hranice jejich rozsahu v postižených tkáních. Korelace klinických nálezů s histologickými nás vede k závěrům, že obě metody mají značný přínos k časné detekci malignit hrtanu a orofaryngu a jsou vhodné pro každodenní užití v ORL praxi.

Elektivní bloková krční disekce v záchovném protokolu

Autoři: Horáková Z., Tóthová E., Binková H., Salzman R.

Pracoviště: KOCHHK FN u sv. Anny v Brně

Úvod: Záchovné protokoly v léčbě pokročilých nádorů hlavy a krku jsou představované kombinací chemo a radioterapie směřované na oblast primárního tumoru a svodného lymfatického systému. Součástí je i bloková krční disekce, která je vzhledem k obtížné diagnostice v postradiačním terénu doporučována na základě předléčebné klasifikace lymfadenopatie.

Metodika: Retrospektivně jsme hodnotili soubor pacientů léčených v letech 2001 - 2008 ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně primárně nechirurgickou léčbou. Analyzovali jsme histopatologickou odpověď krčních metastáz po elektivní blokové disekci po primární chemoradioterapii. Soubor tvořilo celkem 35 pacientů s karcinomem faryngu a laryngu ve stadiu III (5) a IV (30); dle TNM byl soubor klasifikován: T1- 5, T2- 9, T3- 6, T4- 15; cN1-8, cN2a-1, cN2b-14, cN2c-11, cN3-1.

Výsledky: Po léčbě byl celý soubor hodnocen ycN0, po elektivní blokové krční disekci: ypN0-24, yN1-8, ypN2b-3. Histopatologicky byla potvrzena kompletní remise u 69 % pacientů s klinickou remisí, u 31 % byla verifikována perzistence metastáz. Metastáza perzistovala u 3 z 8 (38 %) pacientů s předléčebnou klasifikací cN1.

Závěr: Verifikovali jsme perzistenci nádoru v uzlinách po léčbě u 31 % pacientů s kompletní klinickou odpovědí. Výsledky podporují indikaci elektivní blokové krční disekce založené na předléčebném stagingu i u pacientů s klinickou remisí.

Endoskopická endonazální resekce adenomů hypofýzy

Autoři: Hrabě V., Vacek P.¹, Mraček J.¹

Pracoviště: ORL klinika LF UK a FN, Plzeň, Neurochirurgické oddělení FN Plzeň ¹

Autoři prezentují výsledky operací prvního souboru pacientů s adenomem hypofýzy, kteří byli operováni ve spolupráci ORL kliniky a Neurochirurgického oddělení FN Plzeň. Je popsán použitý endoskopický endonazální transfenoidální přístup k tureckému sedlu, úlohy a přístup k operaci z pohledu otolaryngologa a neurochirurga. Autoři hodnotí celkové výsledky výkonů s důrazem na radikalitu operace a zaznamenané komplikace.

Léčba náhle vzniklé percepční nedoslýchavosti plazmaferézou. Série kazuistik

Autoři: Hrabec T., Matler K., Klečka P.

Pracoviště: ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku

Úvod: Percepční nedoslýchavost často vzniká náhle, bez jasné příčiny, a takto postihuje 10 - 20 ze 100 000 osob za rok. Mezi faktory, které se mohou podílet na jejím vzniku, je mezi nejdůležitějšími uváděna porucha mikrocirkulace na úrovni kochleárních arteriol a kapilár. Proto je „klasická“ léčba, tzn. vazoaktivní medikace a hyperbarická oxygenace, zaměřena na zlepšení prokrvení a oxygenace sluchového ústrojí. Plazmaferézou lze stejného efektu docílit výraznou změnou reologických vlastností krve. Cílem práce je posoudit efekt plazmaferézy v léčbě idiopatické náhle vzniklé percepční nedoslýchavosti a porovnat účinnost metody s tzv. „klasickou“ léčbou.

Metodika: Série kazuistik. Jsou uvedena kritéria pro zařazení do studie a u každého pacienta práh sluchu před a po plazmaferéze a nežádoucí účinky metody. Změna reologických vlastností krve je dokumentována vybranými laboratorními hodnotami.

Výsledky: Akutní efekt plazmaferézy je obdobný nebo lepší při srovnání s vazoaktivní medikamentózní léčbou či hyperbarickou oxygenací.

Závěr: Výhodou metody je její rychlost, nevýhodou některé nežádoucí účinky a cena. V práci jsou popsány první zkušenosti s plazmaferézou v léčbě idiopatické akutní percepční nedoslýchavosti, validnější výsledky budou získány po zařazení většího počtu pacientů do studie.

Fenotypová analýza dlaždicových karcinomů hlavy a krku – studium kmenových vlastností nádorů

Autoři: Chovanec M., Smetana K. Jr., Dvořánková B., Lacina L., Čada Z., Plzák J., Betka J.

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, 1. LF UK a FN Motol, Praha; Anatomický ústav 1. LF UK, Praha; Dermatovenerologická klinika 1. LF UK; Praha, Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad 2. LF UK, Praha

Úvod: Na nádorová onemocnění je v současnosti nahlíženo jako na onemocnění kmenových buněk. Nicméně v současnosti nemáme k dispozici znaky kmenové buňky bezpečně charakterizující. Je snaha blíže kmenové buňky studovat za fyziologických dějů i v průběhu maligní transformace.

Metodika: Byly vyšetřovány vzorky dlaždicových epitelů a karcinomů a z nich vycházející buněčné kultury. Imunohistochemicky byly znázorňovány proteinové znaky umožňující hodnocení stupně diferenciace, integriny a jaderné proteiny, vykazující vztah k proliferaci, endogenní galektiny, proteiny intercelulárních kontaktů a vybrané znaky vykazující vztah ke kmenovému fenotypu.

Výsledky: Dlaždicové epitely představují funkčně a morfologicky stratifikovaný typ tkáně. Buňky exprimujicí znaky kmenovosti jsou lokalizovány do oblasti stratum basale. Ve tkáních dlaždicových karcinomů se setkáváme s expresí studovaných znaků buněk netransformovaných epitelů. Jednotlivé nádory se však vzájemně odlišují četností exprese řady ze studovaných znaků (keratiny, Ki-67, galektiny-3, - 7 i vybrané znaky kmenových buněk). V podmíkách in vitro kultivace vykazuje exprese řady z těchto znaků vztah ke stáří kultury a kultivačním podmínkám.

Závěr: Dlaždicové karcinomy vykazují expresi řady znaků, se kterými se setkáváme i ve zdravé, maligně netransformované tkáni. Část populace nádorů vykazuje znaky kmenovosti a lze předpokládat, že narušení funkce kmenových buněk je pro vznik karcinomů klíčové. Bližší studium kmenových buněk může přispět k zavedení nových léčebných postupů v onkologii hlavy a krku.

Práce byla podpořena projekty GAČR 304/08/P175, IGA MZ ČR NR 9049-3, MŠMT NPV II. č. 2B06106, Marie Curie Research Training Network grant contract No. MRTN-CT- 2005-019561.

Mesenchymal Stem Cell and Nanofiber Scaffold-based Cartilage Tissue Engineering for Facial Plastic Surgery

Autoři: Janjanin S., Prgomet D., Li W. J., Tuan R. S.

Pracoviště: Department of Otorhinolaryngology, Head and Neck Surgery, Zagreb Clinical Hospital Center; National Institutes of Health, Bethesda, MD, USA

Introduction: Tissue engineering is promising future alternative to autologous cartilage grafting, and mesenchymal stem cells (MSCs) are favorably considered as a candidate cells for tissue regeneration. This study evaluates the potential of human MSCs, seeded to polymeric nanofibrous scaffolds, to engineer a cartilage similar to grafts used in facial plastic surgery.

Methods: Human MSCs were seeded onto poly(L-lactic acid) nanofibrous scaffolds and maintained in bioreactors. Chondrogenesis was induced using media supplemented with TGF-beta1 and and IGF-I. Constructs were analyzed histologically, for contents of DNA, matrix glycosaminoglycans (GAG) and hydroxyproline, expression of chondrocytic markers; as well as compressive material properties by biomechanical testing.

Results: We successfully fabricated neocartilage with desired shape and thickness. The MSC-based cartilage constructs exhibited favorable tissue integrity and were capable of retaining the shape, suggesting the presence of elastic, biological tissue. Both culture conditions resulted in increased expression of cartilage-associated genes, the amount of GAG, the amount of hydroxyproline, and the compressive Young’s modulus as a function of culture time.

Conclusions: Our findings demonstrated the ex vivo development of neocartilage with geometrically defined configuration and strong expression of chondrogenic phenotype, suggesting the potential utility to engineer the MSC-based cartilaginous structures suitable for subcutaneous implantation in facial plastic surgery.

Problematika TMK v ORL praxi

Autoři: Jirák P., Paska J., Kocum P.

Pracoviště: Oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku Nemocnice Na Homolce, Praha

Úvod: Problematika potíží v oblasti čelistního kloubu je vázána na širokou mezioborovou spolupráci.

Metodika: Autoři vyhledávají v příznacích a diferenciálních diagnózách obtíže, které se často v ORL praxi vyskytují a mají svou etiologii v oblasti čelistního kloubu. Pacienti s potížemi v oblasti čelistního kloubu se často stávají „cestovateli” na pomezí stomatologie, neurologie a ORL oddělení. Jejich cesta většinou začíná a končí na příznakové terapii NSAID, ačkoliv možných řešení bývá více. Problém je především v praktické absenci specializovaných ambulancí či jen lékařů, kteří se nemocem v oblasti TMK věnují hlouběji. Pak je ve většině případů nutná úzká spolupráce s několika obory: jedná se o ORL, stomatologii s kompletní škálou jejích suboborů, rehabilitaci, fyzioterapii a v neposlední řadě i revmatologii, neboť potíže v oblasti TMK mohou být, pouze „špičkou ledovce” potíží s pohybovým aparátem jako celkem.

Závěr: Z uvedených důvodů je diagnostika, následná léčba a péče o pacienty s poruchami v oblasti čelistního kloubu časově náročná jak v rámci ambulantních vyšetření, tak z hlediska dlouhodobých výsledků a efektu léčby. Mezioborovost problematiky tuto situaci ještě zhoršuje. Pokud je ale pacient správně diagnostikován a léčen, je pro něj efekt léčby velkým přínosem.

Multi–Frequency Tympanometry and its Importace to Pediatric Audiology

Autoři: Jurovčík M.¹, Sýba J.³, Myška P.^{1, 2}, Janoušek P.¹, Kabelka Z.^1,2

Pracoviště: ENT Clinic of the 2nd Medical Faculty, Charles University, Motol, Prague¹; Motol Hospital, Foniatric dpt., Mrázovka, Prague²; DNA Laboratory, Neurologic Clinic of the 2nd Medical Faculty, Charles University, Motol, Prague³

Objectives: To assess the role of High – frequency tympanometry / 1000 Hz/ as a complementary audiologic diagnostic tool in infants bellow 8 month of age. I.e. in diagnosis of middle ear effusion or other conductive patologies.The comparison with OAE or SSEP / Steady State Evoked Potentials/ findings. In infants there is greater mass contribution to middle ear impedance, standard 226 Hz frequency probe tone tympanograms are therefore more likely to show false patterns.

Methods: Prospective study including 160 ears examined by 226 Hz and 1000 Hz tympanometry in infants under 8 month of age.

Results: Abnormal B pattern tympanometric results using standard 226 Hz examination were obtained in 32% of the ears which had previously in tympanometry 1000 Hz type A pattern. All these ears were OAE examined with normal findings in 78%.

Conclusions: High- frequency tympanometry is very promising objective method that could address the need to differentiate conductive hearing loss from sensorineural hearing loss in infants under 6-8 month of age, but more studies and normative data are needed. Ideally middle ear effusion would be diagnosed surgically via tympanocentesis. By using high – frequency tympanometry we could avoid this invasive procedure.

Supported by Research Intent FNM 00000064203/ 6501.

Rozsáhlá kožní nekróza na krku jako důsledek anaerobní infekce a její řešení dermoepidermálním štěpem. Kasuistika

Autoři: Kalhous J., Nátek Š., Kačer P.

Pracoviště: Oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku, Oddělení stomatochirurgie, Chirurgická klinika, Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem

Anaerobní infekce měkkých tkání krku (zejména odontogenního původu) jsou relativně častým a závažným onemocněním. Pacient je ohrožen především rozvojem sepse či mediastinitidy při sestupu infekce do hrudníku. Na tomto posteru prezentujeme případ pacientky s rozsáhlou nekrotizující fasciitidou na krku, která se rozvinula jako komplikace běžného stomatologického zákroku. Pacientka byla přivezena do Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem ve velmi vážném stavu (CRP 500), prakticky ihned podstoupila rozsáhlý chirurgický zákrok s revizí krku, horního mediastina, nekrektomiemi a zavedením drénů do oblasti krku, horního mediastina a podkoží hrudníku. Přestože se celkový stav pacientky poměrně brzo zlepšil a z oddělení ARO mohla být přeložena na standardní pokoj, došlo postupně k rozsáhlé nekróze kožního krytu krku a hrudníku. Po zlepšení lokálního nálezu, vyčištění rány a odstranění okrajových nekróz jsme zvažovali řešení rozsáhlého kožního defektu. Deltopektorální lalok nebylo možno přenést vzhledem k postižení kůže hrudníku. Proto bylo rozhodnuto o použití dermoepidermálního štěpu ze stehna. Po jeho přenesení došlo k poměrně dobrému přihojení a vykrytí velké části rány a jeho použití se ukázalo být vhodným řešením kožního defektu i při zánětlivých onemocněních měkkých tkání krku.

Přínos CT-navigace při FESS - prezentace vybraných případů

Autoři: Kastner J., Taudy M., Betka J.

Pracoviště: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, Praha

Chirurgická navigace v ORL oboru je v dnešní době používána zejména při endoskopických operacích vedlejších nosních dutin a na lební bazi. Jejím standardním konceptem je přesná lokalizace chirurgického nástroje v operačním poli zobrazením na monitoru „on-line“ ve třech na sebe kolmých rovinách v závislosti na porovnání s předoperačně provedenou zobrazovací metodou (buď CT nebo MRI, v současnosti je možná i tzv CT/MRI fúze), a to zejména při důležitých „nebezpečných“ krocích v průběhu operace. Navigační sonda je pak registrována nejčastěji na optickém (infračerveném) nebo elektromagnetickém principu.

Autoři ve svém sdělení vycházejí ze svých zkušeností s optickým CT navigačním systémem (KARL STORZ Navigation Panel Unit). Tento sytém je poměrně „jednoduchý“, tzn. nevyžaduje dodatečné hardwarové či softwarové vybavení, nevyžaduje nové předoperační CT vyšetření se speciálním nástavcem, ale je kompatibilní s naprostou většinou výstupů z CT přístrojů (postačuje záznam na CD a tloušťka řezu 0,5 cm). Je prostorově nenáročný a značně „uživatelsky příjemný“. Doba nastavení přístroje do pracovního režimu u pacienta na operačním sále běžně nepřesahuje 5 minut. V příspěvku budou diskutovány výhody i nevýhody výše uvedeného systému i jeho přínos při endoskopické endonazální chirurgii na našem pracovišti pro pacienta, operatéra a při výuce kolegů. V rámci prezentovaných kazuistik představíme procesy v oblasti čelní i klínovité dutiny, tzv. missed-ostium syndrom, procesy na rhinobazi a jiné.

Vplyv rádioterápie na špecificitu a senzitivitu priamej endoskopickej autofluorescenice pri manažmente dysplastických zmien a rakoviny sliznice hrtana

Autoři: Kavečanský V., Čavarga I., Bohuš P.

Pracoviště: ORL odd., ORL Humenné, s.r.o.

Úvod: Pomocou nových diagnostických metód sa snažíme zlepšiť včasnú diagnostiku premalígnych a malígnych lézii. Medzi tieto metódy zaraďujeme na popredné miesto priamu autofluorescenčnú endoskopiu .

Metodika: Autofluorescencia tkanív je produkovaná fluoroforami, t.j. látkami, ktoré sú prirodzenou súčasťou štruktúry a metabolizmu tkaniva. Po excitácii tkaniva modrofialovým svetlom sa indukuje fluorescenčná emisia v modrozelenej a červenej oblasti viditeľného spektra. V tejto práci sme sledovali vplyv rádioterápie v oblasti hrtana na autofluorescenciu tkanív. Chorých sme sledovali v rôznych časových odstupoch od ukončenia rádioterápie. Sledovali sme ako sa mení senzitivita a špecificita priamej endoskopickej autofluorescencie.

Výsledky: Autori popisujú vplyv rádioterápie na typ vznikajúceho autofluorescenčného signálu, ktorý sa mení v závislosti na čase od ukončenia rádioterápie.

Záver: Autofluorescenčný signál je závislý od rôznych vlastností tkanív. Rádioterápia svojím pôsobením na tkanivá mení ich vlastnosti a následne aj vznikajúci autofluorescenčný signál. Táto zmena tkanív má za následok zmenu senzitivity a špecificity priamej endoskopickej autofluorescencie.

Psychologické a psychiatrické aspekty léčby u pacientů s chronickým tinnitem

Autoři: Klement V., Hahn A.

Pracoviště: ORL klinika FNKV, Praha

Chronický tinnitus představuje závažný problém pro asi 8 - 10 % populace. Ačkoliv se výskyt tinnitu pojí s mnohými onemocnění ušními i systémovými, postižení exaktních příčin u konkrétního pacienta je obvykle omezeně možné. Léčba tinnitu je tedy převážně symptomatická a nespecifická, pozitivní a dlouhodobý efekt léčby zaznamená asi jen třetina pacientů a úplná úzdrava je spíše vzácná. Tinnitus se pak stává významným chronickým stresorem, který může vyvolávat psychické potíže ze spektra afektivních, úzkostných a psychosomatických poruch, literatura v závislosti na použití diagnostických metod udává až 80% výskyt psychopatologie u pacientů s chronickým tinnitem. S ohledem na nízký efekt otoneurologické léčby se soudobým trendem stává komplementární psychologická péče, založená na skupinové a kognitivně behaviorální terapii. K diagnostice psychických poruch a k indikaci psychoterapie pak byla vyvinuta řada specializovaných dotazníků zaměřujících se na příznaky psychických poruch, které velmi dobře poslouží i zdravotníkům bez psychologické či psychiatrické průpravy, např. Tinnitus Questionnaire (TQ), Mini-TQ, Beckovy inventáře, SCL-90, DASS 42, atd.; dále pak dotazníky zaměřené na kvalitu života pacientů.

Tracheotómie detí

Autoři: Koman A., Hradská A.

Pracoviště: ORL oddelenie DFN Košice

Úvod: Tracheotómia u detí pri intenzívnom lôžku je v Detskej fakultnej nemocnici Košice metódou voľby už od roku 2005. Prepracovaním operačnej techniky, manažmentu dieťaťa vo včasnom pooperačnom období, ale aj v domácom prostredí a na ORL ambulancii, sa zvýšila bezpečnosť pacientov a znížilo riziko komplikácií.

Metodika: Autori retrospektívnou štúdiou súboru 78 tracheotomovaných detí analyzujú indikácie, komplikácie, riziká a opatrenia na zvýšenie bezpečnosti výkonu tracheotómie pri lôžku dieťaťa.

Záver: Odporúčané techniky otvorenia dýchacích ciest u dojčiat a malých detí so závažným postihnutím dýchacích ciest umožňujú často vyliečenie, prežitie kritického obdobia, ale aj primeraný život v komunite početnej skupine detských pacientov.

ORL problematika mentálně postižených klientů ústavů sociální péče

Autoři: Kraus J., Příhodová P.

Pracoviště: ORL oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov

V okolí Benešova je umístěno několik ústavů sociální péče pro mentálně postižené, proto jejich klienti tvoří zajímavou část pacientů ORL oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov. Mentální retardace je velmi často spojená s dalšími syndromy, včetně různých kraniofaciálních deformit. Z chronických diagnóz jsou frekventní chronická otitis různých typů a rozsahu, poruchy funkce tuby, adenoidní vegetace, stenózy v oblasti nosu a nosohltanu, rozštěpy a další. Náročnější bývají z hlediska diagnostického i terapeutického akutní stavy. Validní anamnéza je většinou nemožná, protože pacienti často nemluví a klinické vyšetření je ztíženo aktivním odporem vyšetřovaného. V některých souvislostech jsou tito pacienti podobní dětem, ovšem nemůžeme se zde spolehnout na pomoc rodičů, kteří své dítě dobře znají a mohou být velmi nápomocni v diagnostickém postupu. Ošetřující personál v tomto směru nemůže rodiče nahradit, ale často je jeho pomoc neocenitelná a zásadní v záchraně zdraví a života jejich klientů. Nejčastějším akutním stavem v ORL oblasti zde bývají cizí tělesa v dýchacích a polykacích cestách. Bývají často rozpoznána až s rozvojem příznaků zánětu nebo obstrukce, a o to nebezpečnější. Použití běžných vyšetřovacích metod (např. rtg polykacího aktu) je taktéž problematické pro omezenou spolupráci. Autoři přinášejí vybrané čtyři kazuistiky akutních případů s potenciálně či přímo život ohrožujícím stavem a na nich prezentují problematiku ORL diagnostiky a terapie u pacientů s mentálním postižením.

Difuzní idiopatická skeletální hyperostóza

Autoři: Kučera J., Stárek I.

Pracoviště: ORL klinika LF UP a FN, Olomouc

Autoři seznamují s chronickým systémovým onemocněním skeletu a představují případ jeho vzácné manifestace v ORL oblasti. Ve spolupráci s rentgenology diagnostikovali difuzní idiopatickou skeletální hyperostózu (DISH) u pacienta s dysfagií. Zdůrazňují zásadní význam RTG vyšetření při stanovení diagnózy DISH.

Chirurgická liečba tumorov príušnej žľazy

Autoři: Kukučková B., Legiň B., Švec M.

Pracoviště: ORL oddelenie FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica

Nádory príušnej žľazy tvoria 2 - 3 % nádorov hlavy a krku. Približne 20 % z nich je malígnych. Cieľom práce je analyzovať vlastný klinický materiál na ORL oddelení FNsP F. D. Roosevelta v Banskej Bystrici v rokoch 1999 - 2008. Retrospektívne sledujeme anamnestické údaje, diagnostické postupy, histologický nález, rozsah a úspešnosť chirurgickej liečby a komplikácie v pooperačnom období a ich riešenie. Náš súbor pozostáva z 89 pacientov (42 mužov a 47 žien) s priemerným vekom 51,1 rokov s diagnózou tumoru príušnej žľazy. V 75,3 % prípadov bol diagnostikovaný benígny tumor, pričom najčastejšie išlo o pleomorfný adenóm (41,6 %). Malígny nádor príušnej žľazy sme diagnostikovali v 24,7 %. V skupine 89 pacientov s tumorom príušnej žľazy sme uskutočnili 93 operácií. U pacientov s benígnym nádorom sme v 44,3 % indikovali parciálnu resekciu povrchového laloka príušnej žľazy, v 41,4 % resekciu povrchového laloka a v 14,3 % totálnu parotidektómiu. V skupine pacientov s malígnym tumorom príušnej žľazy sme v 51,2 % uskutočnili resekciu povrchového laloka príušnej žľazy a v 47,8 % totálnu parotidektómiu. 11 pacientom (47,8 %) s malígnou neopláziou príušnej žľazy sme súčasne realizovali aj ipsilaterálnu disekciu krčných lymfatických uzlín. Trvalú parézu tvárového nervu sme zaznamenali v 4,3 % prípadov. Za adekvátnu operáciu u všetkých benígnych nádorov sa dnes považuje konzervatívna parciálna, povrchová, alebo pri hlbokej lokalizácii aj totálna parotidektómia. V prípade malígnych nádorov rozsah chirurgickej liečby závisí od klinického štádia ochorenia.

Skúsenosti s použitím elektromagnetického CT/MRI navigačného systému Insta Tack 3500

Autoři: Kulich R., Sičák M., Rác P.

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku ÚVN Ružomberok

Obrazom navigovaná chirurgia je metóda používaná v endoskopickej endonazálnej chirurgii už viac ako 15 rokov. Uľahčuje orientáciu v operačnom poli pomocou okamžitej kontroly pozície navigovaného nástroja na CT alebo MR obraze v troch na seba kolmých rovinách. Je užitočná v oblasti kritických anatomických štruktúr nosovej dutiny, prinosových dutín a najmä ich hraničných oblastí. Využíva sa pri revíznych endoskopických operáciách PND a pri endoskopických endonazálnych operáciách tumorov nosovej dutiny, PND, rinobázy a hypofýzy. Na našom pracovisku používame od roku 2006 elektromagnetický systém CT/MRI navigácie Insta Track 3500 s možnosťou fúzie CT a MRI zobrazení. Predoperačná príprava vyžaduje špeciálne zhotovené CT alebo MRI vyšetrenie s hlavovým nástavcom. Následné predoperačné nastavenie je rýchle a jednoduché. Od júna 2006 do mája 2009 sme pomocou CT/MRI navigácie operovali 82 pacientov. Nezaznamenali sme žiadne vážne komplikácie počas operácií. Najčastejšie indikácie na použitie navigácie na našom pracovisku boli: • revízna FESS • transnazálna endoskopická resekcia adenómov hypofýzy. Ďalšie indikácie, kde sme využili metódu boli: • operácie tumorov a abscesov orbity, • tumory nosovej a prinosových dutín, tumory zasahujúce na bázu lebky • tumory nosohltana, • ochorenia zasahujúce čelovú a klinovú dutinu • rinoliquorea (detekcia bázy lebky) • FESS pri detskej polypóze pri cystickej fibróze, alebo pri Kartagenerovom syndróme. Otoneurochirurgia CT/MRI navigácia zvyšuje bezpečnosť endonazálnej chirurgie pri zmenených anatomických pomeroch, umožňuje rozvoj pokročilej endonazálnej chirurgie za dosiaľ vytýčené hranice a má význam aj vo vzdelávaní začínajúcich otorinolaryngológov.

Cholesteatom u dětí - případy řešené na ORL oddělení Slezské nemocnice v Opavě v letech 2003 až 2008

Autoři: Lenert R.

Pracoviště: ORL oddělení Slezské nemocnice v Opavě

Úvod: Dětský cholesteatom se chová agresivněji než cholesteatom dospělých. Proto je důležité děti s chronickou otitidou pravidelně otomikroskopicky kontrolovat jak před eventuálním operačním zákrokem, tak v pooperačním období.

Metodika: Autor prezentuje soubor 36 dětských pacientů s cholesteatomem, kteří byli sledováni na ORL ambulanci SN Opava minimálně jeden rok po primooperaci. HRCT pyramid tvořilo vždy součást předoperačního vyšetření, pokud byl cholesteatom peroperačně očekáván, což neplatilo pouze u 4 pacientů s původně operovanou retrakční kapsou. Byla snaha o provedení sanačně-rekonstrukčního zákroku v jedné době. Při operaci byl preferován endaurální přístup se sanací ložiska směrem zepředu dozadu postupem dle Stackeho. Bubínek byl rekonstruován pomocí diskového perichondrálněchrupavčitého štěpu, náhrada řetězu kůstek se odvíjela individuálně dle destrukce částí řetězu. Pokud to situace dovolovala, bylo operováno zavřenou technikou. U 19 případů byla provedena atikoantrotomie primárně nebo sekundárně zavřenou technikou, 6x bez rekonstrukce zadní stěny zvukovodu otevřenou technikou, u 11 pacientů byla provedena tympanomastoidektomie, 4x sekundárně zavřenou technikou, 7x otevřenou technikou, z toho 3x nebyla provedena rekonstrukční fáze. Pravidelné kontroly, které zahrnovaly otomikroskopii a audiometrické vyšetření, byly prováděny do 6 měsíců po zákroku každý měsíc, poté ve skupině uzavřených technik každých 6 měsíců a ve skupině otevřených technik každé 4 měsíce. Second look byl proveden v indikovaných případech (nejistota stran úplného odstranění cholesteatomu, nepříznivé hojení, výtok, zhoršení sluchu) po 12 až 18 měsících.

Výsledky: K pravidelným kontrolám se dostavilo 31 pacientů. Ve skupině zavřených technik byl indikován „second look“ v 9 případech. Recidiva či perzistence cholesteatomu byla prokázána 7x. Ve skupině otevřených technik byly reoperovány 3 případy pro cholesteatomové perly v trepanační dutině a l pacient byl operován pro nově vzniklý zvukovodový cholesteatom. 1x byla konvertována zavřená technika na otevřenou. 3x byl proveden třetí operační zákrok. Kritické období v pooperačním hojení z hlediska posunu štěpu, tvorby granulací či krvácení činilo první měsíc po detamponádě zvukovodu nebo trepanační dutiny. (Detamponáda hedvábných pruhů s gázovými balíčky byla prováděna standartně 16. až 21. pooperační den.) 3x byl pozorován výskyt úporné mykotické superfinfekce v otevřené trepanační dutině.

Závěr: U dětských pacientů v souboru nepozorujeme zvýšení počtu záchytů v časných stadiích cholesteatomu. V mnoha případech dochází k pozdní diagnostice a nesprávné interpretaci otomikroskpického nálezu v teréních ambulancích. Výsledky recidiv cholesteatomu ve sledovaném souboru jsou srovnatelné s výsledky jiných autorů. HRCT vyšetření spánkové kosti by mělo být vyšetřovacím standartem při podezření na cholesteam u dětí.

Mikrokarcinomy štítné žlázy

Autoři: Lukáš J., Hitnausová B., Sýkorová P., Paska J., Syrůček M.

Pracoviště: Nemocnice Na Homolce, Praha

Úvod: V retrospektivní analýze jsme hodnotili výskyt mikrokarcinomů štítné žlázy.

Metodika: Mikrokarcinom (MC) štítné žlázy jsme verifikovali u 34 pacientů, kteří byli operováni v období 2005 - 2008. Základní demografické údaje pacientů s MC (nádor <10 mm) jsme porovnali s údaji ostatních operovaných pacientů. U pacientů s MC jsme hodnotili zastoupení jednotlivých typů karcinomů, multifokalní výskyt nádoru i přítomnost krčních uzlinových metastáz.

Výsledky: Ve sledovaném období jsme provedli operaci štítné žlázy u 423 pacientů. Mikrokarcinom byl diagnostikován u 34 pacientů (8 %), 5 mužů a 29 žen. V zastoupení pohlaví (p= 0,276) a průměrném věku (p= 0,906) nebyl statisticky významný rozdíl oproti ostatním operovaným. Histologicky ve 32 případech (94,1 %) šlo o papilární karcinom, z toho ve 4 případech byla nalezena papilárně folikulární varianta karcinomu a ve 2 případech šlo o folikulární karcinom. Multifokální postižení štítné žlázy jsme zaznamenali u 5 pacientů (14,7 %), z toho bifokální výskyt u 4 pacientů a multifokální (4 ložiska) u l pacienta. Nejčastější velikost MC byla od 2 do 5 mm, a to u 24 pacientů (70,5 %). Uzlinové krční metastázy měli 2 pacienti (5,9 %). Duplicita MC štítné žlázy s jiným maligním nádorem (karcinom plic) byla u 2 pacientek (5,9 %). Totální tyreoidektomie jsme provedli u 26 pacientů (76,5 %), totální tyreoidektomie ve dvou dobách u 6 pacientů (17,6 %) a hemityreoidektomii měli 2 pacienti (5,9 %). Pooperační ablativní podání radiojodu 131I bylo u 5 pacientů (14,7 %). Šlo o pacienty s uzlinovými metastázami a multifokálním výskytem nádoru.

Závěr: Na základě získaných výsledků a pomocí relativní četnosti je zvýšené riziko výskytu MC u ženského pohlaví, věku nad 50 let a chronické lymfoplazmocelulární tyroiditidy (17 %).

Klinický význam endoskopických adenotomií stále aktuální

Autoři: Mártonová J., Voldánová J., Gebauerová A., Šejna I.

Pracoviště: ORL klinika FNKV, Praha

V našem souboru dokazujeme význam endoskopické adenotomie v léčbě dětských pacientů se sekretorickou otitidou. V souboru 1210 pacientů, kteří od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2007 absolvovali adenotomii na Otorinolaryngologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, je posuzována úspěšnost této operační techniky u pacientů s diagnózou otitis media secretorica (OMS), katar horních dýchacích cest, alergické onemocnění, syndrom spánkové apnoe, opakované otitidy a nedoslýchavost. Efekt léčby je hodnocen podle výsledků tympanometrie a audiometrie a také podle počtu nutných opakovaných operací pro přetrvávající OMS. Výsledky srovnávající tympanometrická vyšetření potvrzují příznivý vliv endoskopické adenotomie v intubační anestezii na vyléčení sekretorické otitidy. U 88 % pacientů došlo po adenotomii k vymizení sekretu ve středouší. Také platí, že po endoskopické adenotomii v intubační anestezii je výrazně nižší počet nutných readenotomií v porovnání s dříve prováděnou adenotomií v inhalační anestezii. Též se snížil počet pacientů, u kterých bylo nutné provést tympanostomii. Chceme poukázat, že relativně nejjednodušším výkonům v ORL by měla být věnována pozornost a uplatnění nejmodernějších léčebných postupů.

Kombinovaná radiofrekvenční chirurgie měkkého patra a kořene jazyka u pacientů s OSA

Autoři: Matler K., Valeček L., Klečka P.

Pracoviště: ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku

Úvod: Trvalý pozitivní tlak v dýchacích cestách (CPAP) je primární léčbou obstrukční spánkové apnoe (OSA). Jistý počet pacientů s OSA nemůže nebo nebude používat CPAP. Pro tyto pacienty je chirurgie alternativní léčbou.

Cíl: Prozkoumat bezpečnost a účinnost kombinované radiofrekvenční chirurgie měkkého patra a kořene jazyka u pacientů s OSA.

Materiál a metoda: Celkem 12 pacientů s OSA a kombinovanou retropalatální a retrolinguální obstrukcí bylo zahrnuto do nerandomizovaného klinického experimentu. Bylo provedeno 12 kombinovaných terapií v lokální anestezii. V oblasti měkkého patra byla provedena radiofrekvenčně asistovaná uvulopalatoplastika (RAUP) s radiofrekvenční objemovou redukcí tkáně (RFVTR) a v oblasti kořene jazyka RFVTR. Pooperační bolest, polykání a řeč byly vyhodnoceny použitím vizuálních analogových škál (VAS). Denní spavost byla hodnocena použitím dotazníku Epworthské škály spavosti. Před a nejméně 8 týdnů po operaci bylo provedeno polysomnografické vyšetření.

Výsledky: Analgetika byla užívána v průměru 5,3 dne. Nebyly žádné pooperační komplikace nebo změny ve funkčních parametrech. Průměrný apnoe/hypopnoe index (AHI) byl redukován z 25,3 +-11,4 na 16,7 +- 15. Pět z 12 pacientů (41,7 %) bylo vyléčeno.

Závěr: Kombinovaná radiofrekvenční chirurgie měkkého patra a kořene jazyka se jeví jako bezpečná a účinná léčba u pacientů s OSA.

Ovlivňuje parciální resekce střední skořepy úspěšnost dakryocystorinostomie?

Autoři: Matoušek P., Komínek P., Červenka S., Pniak T.

Pracoviště: ORL klinika FN Ostrava; Oční ambulance Otrokovice

Cíl: Cílem práce je zhodnocení, zda částečná resekce střední skořepy ovlivňuje úspěšnost primární endonazální dakryocystorinostomie (EDCR).

Metodika: Retrospektivní studie souboru pacientů. Během endonazální dakryocystorinostomie byla provedena resekce přední části střední skořepy, pokud skořepa předním okrajem zasahovala po úroveň slzného vaku nebo ventrálněji. Do studie byli zařazení pacienti se subsakální stenózou slzovodu, u nichž byla provedena primární EDCR, vyřazeni byli pacienti se současně provedenou silikonovou intubací. Byla porovnána úspěšnost EDCR u pacientů s provedenou částečnou resekcí střední skořepy a pacientů bez resekce střední skořepy.

Výsledky: Celková úspěšnost primární EDCR bez ohledu na provedení/neprovedení výkonu na skořepě byla 214/228 (93,9 %). Ve skupině, kdy byla resekována střední skořepa, byla úspěšnost statisticky významně vyšší - 94/96 (97,9 %) než ve skupině bez provedení resekce střední skořepy - 120/132 (90,9 %).

Závěr: Částečná resekce střední skořepy statisticky významně zvyšuje úspěšnost primární dakryocystorinostomie.

Systém dispenzarizace onkologicky nemocných na ORL klinice PKN

Autoři: Michálek R., Pellant A., Chrobok V.

Pracoviště: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Pardubická krajská nemocnice, a. s. 

Autoři se v úvodu zabývají epidemiologií zhoubných nádorů hlavy a krku. Definují primární, sekundární, terciální a kvartérní prevenci v rámci programu Onkoprevence pro Českou republiku (Česká onkologická společnost ČLS JEP) a legislativní normy platné pro tuto oblast v České republice. Předkládají ucelený koncept dvoustupňové dispenzární péče (terciální prevence) zhoubných nádorů hlavy a krku na ORL klinice PKN. Současně definují procesní uspořádání dispenzarizace na ORL klinice PKN a vymezují roli Onkokabinetu, vztah k ostatním dispenzarujícím lékařům jiných odborností.

Indikácie tracheotómie u detí dnes

Autoři: Murgašová L., Jakubíková J., Staník R.

Pracoviště: Detská otorinolaryngologická klinika DFNsP, Bratislava

Úvod: Tracheotómia ja chirurgický zákrok, pri ktorom sa vytvára dočasný otvor na priedušnici nazývaný tracheostómia. Do vytvoreného otvoru sa na zabezpečenie priechodnosti dýchacích ciest vkladá tracheostomická kanyla. Tracheotómia je často život zachraňujúcim výkonom. Indikácie k tracheotómii u detí sa za posledných 20 rokov zmenili. Pôvodné indikácie k tracheotómii u detí zahrňovali prevažne ochorenia horných dýchacích ciest zápalovej etiológie, predovšetkým epiglotitídy a laryngotracheobronchitídy. Zníženie incidencie diftérie od zavedenia vakcinácie v roku 1940, vývoj a zavedenie vakcinácie proti Haemophilus influenzae typu B a rozšírenie použitia nazotracheálnej intubácie pri liečbe krupu a epiglotitídy viedlo k zníženiu potreby tracheotómie pri akútnych laryngeálnych infekciách. Jednou z najčastejších indikácii tracheotómie u detí je obštrukcia horných dýchacích ciest, podmienená vrodenými chybami hrtana. Možnosť chirurgického riešenia niektorých z týchto anomálií už v novorodeneckom veku vedie k zníženiu počtu tracheotomovaných detí z tejto príčiny. Pokroky v pediatrickej intenzívnej starostlivosti zvýšili prežívanie kriticky chorých detí, vrátane predčasne narodených detí, a preto dochádza k zvýšeniu počtu tracheotómií u detí vyžadujúcich prolongovanú intubáciu.

Metodika: V retrospektívnej štúdii sme analyzovali súbor pacientov, u ktorých bola v rokoch 2006 - 2008 na Detskej otorinolaryngologickej klinike v Bratislave vykonaná tracheotómia.

Výsledky: Súbor zahrňoval 60 pacientov, 39 chlapcov ( 65 %) a 21 dievčat (35 %), vo veku 1 deň až 17 rokov. Priemerný vek pacientov bol 4,7 roka. U 27 pacientov (45 %) bola tracheotómia vykonaná v prvom roku života, z toho u 20 v prvých troch mesiacoch života.

Záver: V našom súbore bola najčastejšou príčinou tracheotómie potreba dlhodobej ventilácie (36) u polystigmatizovaných pacientov, pacientov s onkologickými ochoreniami, u pacientov po polytraume. Druhou najčastejšou indikáciou tracheotómie boli obštrukcie horných dýchacích ciest (19) pri orofaciálnych stigmatizáciách, v dôsledku vrodených vývojových chýb laryngu a trachey a postintubačných zmien laryngu. Tretiu skupinu predstavovali pacienti s potrebou dlhodobej toalety dýchacích ciest (5).

Histopathological Considerations for Tracheo-innominate Artery Fistula

Autoři: Naritomo Miyake, Hiroya Kitano

Pracoviště: Tottori University Faculty of Medicine, Department of Otorhinolaryngology, Yonago, Tottori, Japan

Tracheostomy is generally considered a common procedure. However, the fistula formation between trachea and innominate artery is a rare but life-threatening complication of tracheostomy. There are many reports about tracheo-innominate artery fistula (TIF) but the mechanism of TIF formation has not been investigated in detail. We present a patient with an undiagnosed TIF who died from massive bleeding 14 months after laryngotracheal separation. Autopsy revealed massive blood aspiration into the lungs from a large TIF and histopathological findings showed the following: 1) fibroepithelial polyps around the fistula; 2) squamous metaplasia of tracheal mucosa; 3) disappearance of tracheal cartilages and tracheal glands; and 4) arteritis (infiltration of neutrophils into the mesarterium and endarterium).

It is said that one of the proposed mechanism of fistula formation is mucosal necrosis due to the pressure caused by the elbow, tip or cuff of cannula. Probably, 1) and 2) indicate chronic and repetitive irritations caused by cannula. And 3) and 4) indicate intense inflammation caused by local infection.

In this case, it is suggested that the chronic damage to the anterior wall of trachea by cannula and the local infection resulted in the fistula formation and rupture of innominate artery.

Outcome of Paediatric Cochlear Implantation According to the Different Aetio-pathogenesis of Deafness

Autoři: Nechojdomová D., Kabátová Z., Profant M., Šimková L., Seginko K.

Pracoviště: I. ORL klinika LF UK, FN a SZU, Bratislava

Objectives: Cochlear implantation is a standard clinical tool to manage prelingual deafness in children. Different factors may influence the functional outcome of cochlear implantation. Authors evaluate different aetio-pathogenetic patterns and their influence on functional outcome of cochlear implantation.

Material and methods: A series of 120 children after cochlear implantation is evaluated. Three groups according to the different aetio-pathogenesis of deafness have been created. The first group were the children with clear aetiology of deafness (prenatal, perinatal or postnatal factors as HSV of mother, meningitis etc.) In the second group children with approved GJB2 gene mutation have been included. The third group were the children with unknown reason for their prelingual deafness.All the children were evaluated at least one year after using cochlearimplant. Tone audiometry, spontaneous speech production, speech understanding using LIP profile, closed set tests (EARS), CAP and HOSR.

Results: In the tone audiometry the best results were shown for children with approved GJB2 gene mutation, then children with different known aetiology and then the children with unknown aetiology. Similar results were reached in the other tests. Since the final evaluation of the results is not completed yet the statistical analysis will be presented during the congress presentation.

Conclusion: The aetiology of the prelingual deafness should be proved in the highest available numbers. All the tests that may increase the successfulness of diagnosis should be provided. Confirmed aetio-pathogenesis of deafness may contribute to the functional outcome prognosis after CI.

Porovnanie prežívania pacientov s karcinómom hypofaryngu a hypofaryngolaryngu riešených chirurgicky a nechirurgicky

Autoři: Némethová S., Sičák M.

Pracoviště: ORL klinika a chirurgie hlavy a krku ÚVN Ružomberok

Nádory hypofaryngu tvoria asi 6-8 % zo všetkých nádorov hlavy a krku. Vek chorých spadá do 6. - 7. decénia. Pomer mužov a žien je 7:1. Rizikovými faktormi sú fajčenie a konzumácia alkoholu. Najčastejším typom je dlaždicovobunkový karcinóm a v 60 - 70 % postihuje piriformný recesus. Metastazujú do II. a III. skupiny hlbokých krčných lymfatických uzlín, retrofaryngeálnych uzlín, paratracheálnych a paraezofageálnych uzlín v mediastíne. Súbor tvorí 91 pacientov, 88 mužov a 3 ženy s karcinómom hypofaryngu a hypofaryngolaryngu liečených v období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 2006 na ORL klinike a Onkologickom oddelení ÚVN v Ružomberku. Vyhodnotili sme výsledky liečby do 31. 12. 2008. Minimálny čas sledovania po liečbe sú 2 roky. Priemerný vek pacientov bol 55,6 rokov. Hodnotili sme vplyv rizikových faktorov, lokalizáciu, histologický typ, štádium diagnostikovania karcinómu, výskyt regionálnych a vzdialených MTS, liečebné modality, rozsah chirurgickej liečby, remisiu ochorenia, recidívy a duplicitné nádory, komplikácie po liečbe a prežívanie pacientov riešených chirurgicky a nechirurgicky. V súbore prevažovali muži (97 %). Dláždicovobunkových karcinómov bolo 95 %, najčastejšou lokalizáciou bol piriformný recesus (77 %). Väčšina pacientov bola diagnostikovaná v III. a IV. štádiu (26 a 70 %). Výskyt krčných MTS v čase diagnózy bol u 88 % pacientov. Chirurgická liečba bola realizovaná u 31 pacientov, u 60 pacientov išlo o nechirurgickú liečbu. Priemerny čas prežívania po nechirurgickej liečbe je 20,8 mesiacov a po chirurgickej liečbe, resp. chirurgickej v kombinácii s nechirurgickou liečbou, je 44 mesiacov. Pacienti, ktorí sa podrobili aj chirurgickej liečbe, prežívajú v našom súbore o 23,2 mesiacov dlhšie.

Mechanismus účinku a prediktivní markery extracelulárních EGFR inhibitorů

Autoři: Neuwirthová J., Smilek P., Kostřica R., Mechl Z.

Pracoviště: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v Brně

Převážná většina karcinomů ORL oblasti je diagnostikována až v pokročilých stadiích. V léčbě lze volit mezi chirurgickým a konzervativním postupem. U inoperabilních nádorů a u případů, kdy převažuje požadavek zachování orgánu, hraje významnou roli chemoradioterapie. V posledních letech se však zaměřila pozornost i na možnosti tzv. cílené léčby, která se ve vybraných případech stala účelnou alternativou chemoterapie. Z inhibitorů EGFR je v současné době pro indikace léčby první linie lokoregionálně pokročilých karcinomů hlavy a krku zaregistrován pouze cetuximab, a sice v kombinaci s vysokodávkovanou radioterapií. Cetuximab patří mezi monoklonální protilátky podtřídy IgG1, a kromě zablokování EGFR signální cesty má na rozdíl od IgG2 i schopnost aktivace na protilátkách závislé buněčné cytotoxicity (ADCC), zaměřené proti nádoru. Kromě volby méně toxických postupů je trendem současné onkologie i individualizace terapie, s čímž souvisí výzkum prediktivních markerů.

Úspešnosť chirurgickej liečby pacientov s ochorením M.Rendu-Osler v súbore ORL kliniky ÚVN Ružomberok

Autoři: Obtulovič M., Sičák M.

Pracoviště: ORL klinika ÚVN Ružomberok

Úvod: Autozomálne dominantne dedičné ochorenie známe ako M.Rendu-Weber-Osler, patriace do skupiny angiodysplázií, sa prejavuje v 90 % recidivujúcimi epistaxami. V nosovej dutine nachádzame početné teleangiektázie lokalizované najčastejšie na prednej a strednej časti nosovej priehradky. Liečba pacientov s týmto ochorením býva často neúspešná. Rutinné ošetrovanie, koagulácia a časté tamponády vedú ku opakovanej traumatizácii nosovej dutiny a nemajú trvalý liečebný efekt. Konzervatívna antifibrinolytická liečba má krátkodobý účinok a dlhodobejšu liečbu ochorenia je možné dosiahnuť chirurgicky – dermoplastikou.

Metodika: V sledovanom súbore pacientov ORL kliniky ÚVN Ružomberok v období od 11/1998 do 5/2009 bolo 9 pacientov chirurgicky liečených pre ochorenie M.Rendu— Osler. Úspešnosť prihojenia dermálneho štiepu bola 100%. Pacienti boli pooperačne ambulantne endoskopicky sledovaní na rinologickej ambulancii a v prípade recidívy epistaxy bola vykonaná revízna dermatoplastika.

Výsledky: V súbore 9 pacientov bola vykonaná dermatoplastika v 18 prípadoch (vpravo 7, vľavo 5, revízna vľavo 3, revízna vpravo 2, re-re vľavo 1 ). Pre novotvorbu venektázií v iných lokalitách nosovej dutiny, alebo pre recidívu epistaxy boli u 3 pacientov vykonané reoperácie. U jednej pacientky bola vykonaná revízna dermoplastika po 4 mesiacoch vľavo a po 3 mesiacoch v pravej nosovej dutine od primooperácie. Druhá pacientka mala revíznu operáciu vpravo po 6 mesiacoch a jeden muž mal recidívu epistaxy vľavo a vykonanú revíznu dermatoplastiku až po 75 mesiacoch. Ostatní pacienti v súbore sú bez recidívy epistaxy.

Záver: Výsledky chirurgickej liečby ochorenia Saundersovou dermoplastikou aj napriek častým recidívam, ktorým nedokážeme zabrániť, prinášajú pacientom dlhodobejšiu úľavu a zlepšenie kvality ich života.

Tonzilotomie - léčba OSAS u dětí

Autoři: Ondrová M., Ryzí M., Máchalová M.

Pracoviště: KDORL FN Brno; DNK FN Brno

U dětských pacientů s obstrukčním sleep apnoe syndromem /OSAS/ je doporučeným postupem adeno-tonzilektomie. Na KDORL FN Brno se již od roku 1990 při OSAS, pokud dítě netrpí na tonzilitidy, provádí adenotomie v jedné době s oboustrannou tonzilotomií s velmi dobrým pooperačním efektem. V posledních 2 letech byla ve spolupráci s neurologickou klinikou vyšetřena skupina 30 dětí s hypertrofií patrových tonzil po adenotomii, nebo s adenoidní vegetací neobturující choany, u kterých rodiče uváděli chrápání a apnoické pauzy během spánku. U 16 pacientů byla potvrzena ronchopatie s hodnotou AHI maximálně jedna. U 14 pacientů byl potvrzen OSAS v rozmezí AHI 1,2-42. U všech pacientů bylo následně chirurgické řešení, kdy u 3 pacientů byla provedena tonzilektomie /1x pro peritonzilární absces, 2x pro chronickou tonzilitidu/. Tonzilotomie byla indikována u 28 pacientů. Kontrolní polysomnografie byla provedena s odstupem 6-12 týdnů po operačním výkonu u skupiny s potvrzeným OSAS. Ze 13 pacientů přetrvala hodnota AHI nad jedna pouze u 1 pacientky, konkrétně 2,8, ale centrálního původu. Ostatní pacienti AHI 0. Všichni pacienti přestali chrápat. Tonzilotomie představuje srovnatelnou léčebnou metodou při OSAS jako tonzilektomie, pokud dítě netrpí na tonzilitidy. Se zmenšením radikality chirurgické léčby se nemění efekt léčby OSAS, naopak ponechaní části patrových tonzil má význam pro rozvoj imunitního systému v dětském věku a je pozitivem dané chirurgické léčby - oboustranné tonzilotomie.

Možná úskalí v diagnostice a léčbě převodní nedoslýchavosti

Autoři: Otruba L.

Pracoviště: ORL klinika FNKV, Praha

Obvyklou příčinou převodní nedoslýchavosti bývají různé druhy chronické otitidy nebo otoskleróza. Tyto případy většinou nevyvolávají diagnostické ani terapeutické rozpaky. Také výsledky chirurgické léčby jsou standardní. Infiltrace středouší a mastoidu měkkotkáňovou hmotou vyvolává také různý stupeň převodní či kombinované nedoslýchavosti. Abychom se vyhnuli pochybení, je potřeba modifikovat, resp. doplnit, standardní vyšetřovací protokol o některá vyšetření jako serologie, CT, MRI, event. probatorní excize z tympanotomie. Na několika případech z naší praxe (Meningoteliální meningeom, adenom středouší s neuroendokrinní diferenciací, meningoencefalokéla středouší, Wegenerova granulomatóza s primární manifestací ve středouší) dokumentujeme diagostický a terapeutický přístup k těmto patologiím a výsledky léčby.

Vývoj chirurgie štítné žlázy

Autoři: Paska J., Černý M., Lukáš J.,Traboulsi J.

Pracoviště: ORL odd. Nemocnice na Homolce, Praha

Vývoj chirurgie onemocnění štítné žlázy trvá staletí a dosud zdaleka není u svého konce. Počáteční sbírání znalostí o anatomických poměrech bylo následováno prvními úspěšnými tyroidektomiemi v 10. století. Nároky na výsledný efekt operací se postupně během času zvyšují (od snížení mortality výkonu přes snížení iatrogenní morbidity až k dnešnímu kosmetickému efektu a minimalizaci pooperační bolesti). Ke zdokonalování operační techniky napomáhá modernizace operačních přístrojů a nástrojů – mikroskop, vstřebatelný šicí materiál, elektrokoagulace, recentně např. neuromonitorace a harmonický skalpel. Markantně se mění i přístupy na štítnou žlázu. Dosud převládajícímu klasickému přístupu z kolárního řezu začínají konkurovat minimálně invazivní a endoskopicky asistované techniky. Na našem pracovišti rozvíjíme techniku MIVAT s využitím kompletního instrumentária, včetně harmonického skalpelu. V příspěvku předkládáme naše dosavadní zkušenosti s touto novou technikou.

Role jazykových implantátů ve spánkové chirurgii

Autoři: Pavelec V., Hammans S., Stuck B. A.

Pracoviště: LENTE, Plzeň; Atwerp; Mannheim

Úvod: Obstrukce dýchacích cest v oblasti jazyka je obtížně řešitelnou problematikou spánkové chirurgie při léčbě syndromu spánkové apnoe (OSAS). Autoři představují výsledky léčby sydromu spánkové apnoe pomocí implantací do oblasti jazyka, které jsou současnou pozicí této léčby v komplexu spektra chirurgických výkonů prováděných na dýchacích cestách pro OSAS.

Metodika: Do prospektivní studie byli zařazeni pacienti s OSAS, kteří netolerovali léčbu pomocí CPAPu. Efekt léčby byl hodnocen pomocí dotazníků ESS, FOSQ, Chrápání a domácí monitorace spánku a PSG.

Výsledky: Léčba pomocí implantace do jazyka je účinná a dobře tolerovaná.

Závěr: Implantace do jazyka budou hrát důležitu úlohu ve víceúrovňové spánkové chirurgii a pomohou řešit obstrukce typu Fujita II a III.

Metoda rychlého stanovení CRP v ORL praxi

Autoři: Pekařová T., Kraus J., Příhodová P.

Pracoviště: ORL oddělení Nemonice Rudolfa a Stefanie Benešov

Úvod: C-reaktivní protein (CRP) je jedním z nejdůležitějších reaktantů akutní fáze. Je to protein, který hraje úlohu opsoninu, precipituje s tzv. C-polysacharidem bakteriální stěny. Plazmatická koncentrace CRP se zvyšuje již za 4 hodiny po navození reakce akutní fáze, maximální koncentrace je dosaženo za 24 - 48 hodin. Využívá se jako marker bakteriálního zánětu. V posledních letech byly vyvinuty rychlé metody stanovení jeho koncentrace z kapilární krve.

Cíl práce: Cílem práce bylo zjištění možností využití a přínosu rychlého stanovení CRP z kapilární krve v ORL diagnostice a terapii.

Materiál a metodika: Soubor 1100 pacientů, u kterých byla zjišťována hodnota CRP z kapilární krve, byl hodnocen v retrospektivní studii. Sledovány byly nejčastější diagnózy, kde bylo vyšetření indikováno a přínos v diagnostickém a terapeutickém postupu.

Výsledky: Nejčastější indikací rychlého stanovení CRP byly záněty v oblasti horních dýchacích cest, zejména mesootitis, záněty tonzil, oro-a nasofaryngu. U značné části pacientů hladina CRP pomohla v racionální preskripci antibiotik. Výsledky byly ve všech případech známy do 5 minut.

Závěr: Metoda rychlého stanovení CRP z kapilární krve je přínosnou a levnou alternativou laboratorního vyšetření s pozitivním dopadem na indikaci racionální antibiotické terapie.

Minimal Ivasive Methods for Treatmet of Obstructive Pathologies of the Major Salivary Glands

Autoři: Plánička M., Navara M.

Pracoviště: ENT Clinic of Central Military Hospital Prague and II nd and III rd Faculty of Charles University of Prague

Introduction: This study was undertaken to investigate other posibility of treatement for obstructive pathologies of salivary glands instead of traditional surgery or anthibiotic therapy.

Materials and methods: Eleven patients underwent sialoendoscopical procerdure for repeated inflamatory disease of submandibular or parotid gland. One for objective stricture of Wharton’s-duct, two for anatomical variety of Warton’s or Stensen’s-duct in sense of too curved course 4 for repeated sialolthiasis and 4 for infection and phlegm in these ducts without any anatomical variety. All patients were subjected to preliminary sialography to evaluate stricture site, length and grade of it. Sialoendoscopy was performed after local anaesthesia and progressive dilation of the salivary-duct orifice.

Results: In three cases was succesfuly removed sialolith by transoral incision of Warton’s duct in its course ones with reconstruction with silicon stent. Ones was calculus removed with basket. In one case wasn’t procedure succesfull for too big diameter of the stone in combination with broken basket. All strictures was successfully treated with dilatation either with high pressure baloon or irigation of liquid and dilatation with sialoendoscope. In one case obstructive problems recurred after 1 month and after this was removed submandibular gland. In one case patient underwent shock wave lithotripsy for extraductal calcification in parotid gland with significant symptom improvement. The follow up is too short to say how successfull was treatement but in 3 month only one patient underwent other treatement for recurrence of inflamation of major salivary gland.

Conclusions: Sialodendoscopy is an effective procedure in the treatment of chronic salivary gland inflamatory disease. The procedure is repeatable and as is decribed in literature, spare about 80 % of surgical exstirpation of submandibular glands for sialadentis and help to patiens with chronical inflamation of parotid gland to improve their quality of life.

Endoskopická divertikulotomie Zenkerova divertiklu

Autoři: Plzák J., Lukeš P., Betka J.

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, Praha

V chirurgické léčbě Zenkerova divertiklu je v České republice dosud standardní metodou zevní transcervikální přístup. Celosvětově je však nejčastěji prováděna endoskopická myotomie m. cricopharyngeus. Její výhodou je nepřítomnost komplikací spojených se zevním krčním přístupem: infekce rány, hematom, paréza n. laryngeus recurens, dehiscence rány, zevní jizva. Dalším výhodou je kratší doba hospitalizace, nižší celková četnost komplikací. Nevýhodou je mírně vyšší riziko výskytu recidivy divertiklu. Principem endoskopické metody je protnutí prahu divertiklu, jehož podkladem je m. cricopharyngeus, CO2 laserem či staplerem. Dojde k širokému otevření prostoru divertiklu do jícnu. Myotomie působí preventivně proti vzniku recidivy onemocnění. Prezentovány jsou první výsledky endoskopického řešení Zenkerova divertiklu pomocí CO2 laseru.

Efekt septoplastiky a turbinoplastiky v léčbě ronchopatie a OSA

Autoři: Pniak T.¹, Komínek P.¹, Matoušek P.¹, Novák V.², Hodan R.³

Pracoviště: ORL klinika FN Ostrava¹; Klinika dětské neurologie FN Ostrava²; Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Ostrava³

Úvod: Obstrukce nosního dýchání může zhoršovat spánkovou ventilaci a etiologicky se může podílet na vzniku obstrukčních respiračních událostí. Operace nosního septa a skořep zlepšuje průchodnost nosu, čímž je možné ovlivnit dýchání ve spánku.

Materiál a metodika: Autoři prezentují sestavu 17 pacientů se subjektivně obtížným nosním dýcháním a chrápáním. U všech byla endoskopickým vyšetřením nosu zjištěna deformita nosní přepážky nebo hypertrofie dolních skořep a byla provedena operační korekce. Předoperačně a pooperačně byli pacienti vyšetřeni limitovanou polygrafií a přední rinomanometrií.

Výsledky: U všech pacientů se zjistilo OSA, ronchopatie nebyla zjištěna. U 14 pacientů došlo ke zlepšení tíže OSA, u 2 pacientů došlo ke zhoršení a 1 pacient byl pooperačně beze změn. U žádného z pacientů nebyla dosažena kritéria úspěšné chirurgické léčby OSA, tj. pooperační AHI<20 a redukce AHI o 50 %.

Závěr: Operace nosu je doplňkovou metodou léčby OSA.

Selective Embolisation in Intractable Epistaxis in Faculty Hospital Ostrava

Autoři: Pniak T.¹, Komínek P.¹, Zeleník K.¹, Czerný D.²

Pracoviště: E.N.T. Clinic, Faculty Hospital Ostrava¹, Department of Radiology, Faculty Hospital Ostrava²

Introduction: Epistaxis is a common E.N.T. emergency that is usually controlled with conservative measures. In refractory or severe cases with possible systemic impact, more invasive methods are needed.

Material and methods: 40-years old men with recurrent posterior epistaxis with insufficient anterior nasal packing has been admitted to E.N.T clinic. Ballon posterior nasal packing has ben introduced repeatedly, hemoglobin level has decreased to 72 g/l. Angiography revealed source of bleeding in a region of right sphenopalatine artery, microembolisation has been performed succesfully. Some more case reports are used and management of intractable epistaxis in Faculty Hospital Ostrava is described.

Conclusion: Selective embolisation is a latter way to control an idiopatic severe epistaxis. It should be used in advance of more aggresive methods, including maxillary and external carotid artery ligation. However, due tu risk of blindness and some other possible morbidity, this method is performed in highly-specialized radiologic centers only.

Závraty po kochleárnej implantácii

Autoři: Pospíšilová Z., Jäger M., Nechojdomová D., Kabátová Z., Profant M.

Pracoviště: I. ORL klinika LF UK, FN a SZU, Bratislava

Úvod: Kochleárna implantácia sa stala bezpečnou a efektívnou metódou rehabilitácie ťažkých porúch sluchu, nesie so sebou ale isté riziko poškodenia, alebo nežiadúcej stimulácie vestibulárneho systému s jeho následnou dysfunkciou. Incidencia závratov po kochleárnej implantácii sa v literatúre udáva od 13 % do 74 %. Cieľom práce bolo určenie prevalencie, charakteristiky symptómov a potenciálnych rizikových faktorov vestibulárnych porúch po jednostrannej kochleárnej implantácii.

Materiál a metódy: V retrospektívnej štúdii sme spracovali údaje z dotazníkov týkajúcich sa závratov po kochleárnej implantácii od 52 pacientov (zo 70 oslovených), ktorí absolvovali kochleárnu implantáciu na našom pracovisku v období rokov1994 - 2008. Zaznamenávali sme tiež výskyt závratov predoperačne, vek v čase KI a dĺžku trvania poruchy sluchu. Pacienti boli rozdelení do dvoch skupín, pričom pacienti bez vestibulárnych príznakov po implantácii boli považovaní za kontrolnú skupinu.

Výsledky a závery: Jednostranná kochleárna implantácia býva príčinou závažných vestibulárnych porúch len zriedka. Pacienti s vestibulárnou symptomatológiou pred kochleárnou implantáciou majú vyššie riziko závratov po implantácii, ktoré však môžu byť výsledkom chronických zmien vo vnútornom uchu súvisiacich so základným ochorením. V skúmanej skupine pacientov sme zaznamenali BPPV po KI v dvoch prípadoch. V práci uvádzame aj možné mechanizmy vzniku BPPV po KI. Vestibulárna stimulácia z kochleárneho implantátu bola v našej skupine pacientov zriedkavá.

Miniinvazivní nonendoskopická tyroidektomie

Autoři: Praženica P.

Pracoviště: ORL klinika 3. LF UK a ÚVN Praha

Úvod: V posledním období došlo ke značnému rozvoji miniinvazivních technik v chirurgii štítné žlázy s cílem minimalizovat pooperační bolest, zkrátit délku hospitalizace a dosáhnout co nejlepší kosmetické výsledky. Cílem naší práce je zhodnotit výsledky miniinvazivní nonendoskopické tyroidektomie (MIT) ve srovnání se standardní tyroidektomii (TT).

Metodika: Prospektivní studie zahrnuje 290 pacientů, u kterých byla provedena tyroidektomie od ledna 2007 do května 2009. Všechny operace provedl jeden operatér. TT byla provedena u 233 pacientů, MIT u 57 pacientů.

Výsledky: Indikační kritéria MIT byla: netoxická uzlovitá struma, uzel < 35 mm, objem žlázy < 25 ml, primární výkon, absence známek tyreoiditidy. Maximální délka incize splňující kritéria MIT byla 2,5 cm. Ani v jednom případě jsme nemuseli MIT konvertovat na standardní techniku. Ani u jednoho pacienta nedošlo k rozvoji pooperačního hematomu nebo infekci v operační ráně. Incidence dočasné hypoparatyreózy byla 13,3%, ve skupině TT a 3,5% ve skupině MIT, trvalá hypoparatyreóza se nevyskytla ani v jedné skupině. Ani u jednoho pacienta nebyla zjištěna trvalá paréza zvratného nervu, incidence dočasné parézy zvratného nervu byla 3,8% ve skupině TT, ve skupině MIT se dočasná paréza zvratného nervu nevyskytla. Pooperační bolestivost a nutnost analgetické terapie byla nižší ve skupině MIT. Kosmetické výsledky byly ve skupině MIT hodnoceny jako vynikající u všech pacientů.

Závěr: MIT je bezpečná a alternativní technika ke konvenční tyroidektomii. Limitujícím faktorem pro MIT zůstává velikost žlázy a její charakter. Při dosažení stejného procenta pooperačních komplikací je MIT v indikovaných případech prioritní zejména z důvodu vynikajícího kosmetického efektu.

Rizikové faktory hypokalcemie po tyroidektomii

Autoři: Praženica P., Kolingerová A., Navara M., Přeučil P.¹

Pracoviště: ORL klinika 3. LF UK a ÚVN Praha

Odborná endokrinologická ambulance, Praha¹

Úvod: Hypokalcemie je poměrně častou komplikací chirurgie štítné žlázy. Příčina hypokalcemie je multifaktoriální. Cílem naší práce je stanovit incidenci hypokalcemie po tyroidektomii ve vztahu ke klinickým, biologickým a chirurgickým faktorům.

Metodika: Retrospektivní soubor zahrnuje 723 pacientů, u kterých byla jedním chirurgem provedena tyroidektomie od ledna 2003 do května 2009. 524 pacientů podstoupilo totální tyroidektomii, 199 hemityroidektomii.

Výsledky: K rozvoji pooperační hypokalcemie došlo v 13,3 %, v 11,8 % se jednalo o dočasnou hypokalcemii a v 1,5 % o trvalou hypoparatyreózu. Ve vztahu k pooperační hypokalcemii autoři sledovali a statisticky zpracovali věk, pohlaví, základní diagnózu, typ výkonu, maligní nález, objem štítné žlázy, předoperační hladinu fT4, pooperační hladinu PTH, retrosternální propagaci, identifikaci a autotransplantaci příštítných tělísek, zkušenost chirurga. Jako rizikové faktory, předpovídající vznik pooperační hypokalcemie, autoři zjistili GB tyreotoxikózu (20,1% výskyt ve skupině normokalcemie a 39,6% ve skupině hypokalcemie), totální výkon (68,3% ve skupině normokalcemie a 100% ve skupině hypokalcemie), dále autotransplantaci příštítných tělísek (6,5% ve skupině normokalcemie a 21,9% ve skupině hypokalcemie), počet identifikovaných příštítných tělísek (průměrně 2,26 ve skupině normokalcemie a 2,95 ve skupině hypokalcemie) a náhodně verifikované příštítné tělísko v preparátu štítné žlázy (4,1 % ve skupině normokalcemie a 16,7 % ve skupině hypokalcemie).

Závěr: Rozsah výkonu a chirurgická technika mají velký vliv na pooperační hypokalcemii. GB tyreotoxikóza, autotransplantace příštítných tělísek, počet identifikovaných příštítných tělísek, případně jejich náhodné odstranění jsou další faktory zvyšující riziko pooperační hypokalcemie. V těchto případech autoři doporučují pečlivé sledování pacientů a adekvátní suplementaci hypokalcemie.

Lateral Neck Dissection and Papillary Thyroid Carcinoma: an Institutional Experience

Autoři: Prgomet D.

Pracoviště: The Department for Otorhinolaryngology, Head and Neck Surgery Clinical Hospital Center, Zagreb

Background/Purpose: Papillary thyroid carcinoma (PTC) is characterized with a high rate of cervical metastasis, especially due to paratracheal lymph node (LN) involvement. However, little is known about the pattern of lateral nodal metastasis. Indication for level IIb dissection particularly remains controversial due to increased morbidity to the accessory nerve (AN). In the present study we wanted to explore patterns of lateral LN metastasis and necessity for level IIb dissection in PTC patients.

Methods: Over a 5-year period, we operated 37 PTC patients with lateral cervical LN metastasis. They all underwent selective neck dissection of levels II-V. Bilateral dissection was performed in 7 patients.

Results: Total number of evaluated LNs was 1415, with metastasis found in 206 LNs. The most common region of metastasis was level III (93 LNs), followed by level II (51 LNs), level IV (43 LNs), and level V (19 LNs). The number of metastatic LNs in levels IIa and IIb were 47 and 4, respectively. LN level IIb was involved in 3 patients. All patients with level IIb involvement had also level IIa metastasis.

Discussion/Conclusion: The most common region of metastasis was level III, and more than 2/3 of patients had more than one level involved. Our results indicate that elective neck dissection of nodal level IIb should be performed only with evident level IIa LN metastasis. Therefore, level IIb dissection is not necessary if level IIa LNs are uninvolved, because the incidence of metastasis to the level IIb is then low while the risk of the injury to AN is diminished

Audiologické změny u pacientů se schwanomem VIII. hlavového nervu

Autoři: Profant O.¹, Chovanec M.¹, Kluh J.¹, Betka J.¹, Syka J.²

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, katedra IPVZ, Praha¹; Oddělení neurofyziologie sluchu, Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i²

Úvod: Schwanom VIII. hlavového nervu je jedním z nejčastějších příčin retrokochleární poruchy sluchu. Tento nádor kromě postižení suprakochleárních struktur sluchové dráhy ovlivňuje i stav samotné kochley a vestibulárního aparátu. Právě funkce vnitřního ucha by měla být jedním z důležitých faktorů při rozhodování o způsobu chirurgické léčby tohoto onemocnění.

Metodika: Audiologické změny jsou sledovány u skupiny pacientů s vestibulárním schwanomem různé velikosti, kteří byli vyšetřeni a operováni na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole v době od 1. 1. 2008. Audiologická vyšetření jsou prováděna na vysokofrekvenčním audiometru Madsen Orbiter 922 VL, otoakustické emise (OAE), včetně kontralaterální suprese, jsou zaznamenávány pomocí přístroje ILO 292 Echoport. K vyšetření evokovaných kmenových potenciálů slouží neurostimulátor Viking Quest.

Výsledky a závěr: U sledované skupiny pacientů nebyla nalezena korelace mezi velikostí nádoru a změnami v audiologickém vyšetření. Vzhledem k probíhajícímu testování nelze zatím definitivně popsat efekt odstranění tumoru na postoperační stav sluchu v neoperovaném i operovaném uchu.

Radiofrekvenčně indukovaná termoterapie tonzil u dětí – dlouhodobé výsledky

Autoři: Příhodová P., Kraus J.

Pracoviště: ORL oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov

Úvod: Radiofrekvenčně indukovaná termoterapie (RFITT – z anglického Radiofrequency Induced Thermotherapy) je minimálně invazivní elektrochirurgická technika s kontrolovatelným termickým působením ve tkáních s vysokou účinností a bezpečností. V předchozí studii autorů byla prokázána vysoká bezpečnost metody při tonzilotomii s nízkou morbiditou pro dětské pacienty a výborné krátkodobé výsledky.

Cíl práce: Cílem práce bylo zjištění efektivnosti radiofrekvenční tonzilotomie u dětí v dlouhodobém měřítku.

Materiál a metodika: Soubor dětí, které podstoupily operační výkon pro obstrukci horních dýchacích cest, byl sledován v retrospektivní studii. Indikace k výkonu byla postavena na přítomnosti příznaků obstrukce horních dýchacích cest a nálezu hypertrofie patrových tonzil. Byla indikována radiofrekvenční termoterapie patrových mandlí, při nálezu obturace nosohltanu adenoidní vegetací zároveň s provedením endoskopické adenotomie. Sledovali jsme výskyt peroperačních a pooperačních komplikací, výskyt zánětů horních dýchacích cest, tonzillitid, velikost tonzil a příznaky obstrukce HCD před operací a při kontrolách.

Výsledky: U žádného výkonu nebyla zaznamenána vážnější komplikace. U velké většiny pacientů došlo k výraznému zmenšení velikosti tonzil a zároveň k ústupu klinických příznaků obstrukce HCD. U části pacientů bylo nutno výkon s odstupem opakovat pro omezený dlouhodobý efekt a recidivu příznaků obstrukce HCD.

Závěr: Tonzilotomie pomocí radiofrekvenčně indukované termoterapie systémem Celon je při správné technice použití velmi efektivní v odstranění příznaků obstrukce horních dýchacích cest při hypertrofii tonzil. Z dlouhodobého hlediska je u části pacientů účinnost omezená a vyžaduje opakování výkonu nebo užití jiné metody. U většiny pacientů jsou však i dlouhodobé výsledky velmi dobré. Další studie mohou být nápomocny k určení skupiny pacientů, u kterých je efekt omezen a kde je lépe užít primárně jinou metodu tonzilotomie.

Infekce lidskými papillomaviry v tonzilárních karcinomech v České republice

Autoři: Rotnáglová E.^1,2, Klozar J.¹, Saláková M.², Košľabová E.^1,2, Hamšíková E.², Veselá E.³,

Šmahelová J.², Kodet R.³ a Tachezy R.²

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, Praha¹; Oddělení experimentální virologie, Ústav hematologie a krevní transfuze Praha²; Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK, Praha³

Úvod: Incidence karcinomů patrových tonzil celosvětově stoupá, zatímco trend ve vývoji kuřáctví a konzumace alkoholu, klasických rizikových faktorů je stabilní nebo v některých zemích dokonce klesající. Toto pozorování napovídá, že se etiologie tonzilárního karcinomu (TC) účastní ještě další faktory. V současnosti je již obecně přijímáno, že významnou roli v rozvoji části orálních a orofaryngeálních karcinomů, zejména TC, hraje infekce vysoce rizikovými typy lidských papillomavirů (HR HPV). Mnoho studií prokázalo, že pacienti s HPV iniciovanými karcinomy orofaryngu a ústní dutiny mají výrazně lepší prognózu. Záměrem této studie je poskytnout data k dalšímu objasnění role HPV infekce při vzniku TC a stanovit vhodnost použití markerů HPV infekce v klinické praxi.

Metodika: Do studie bylo zařazeno 108 pacientů s diagnózou primárního karcinomu patrové tonzily (C09.0-C09.9) a 177 kontrol. U všech subjektů jsme stanovovali prevalenci HPV v buňkách výplachu úst a HPV specifických protilátek v séru. U pacientů jsme jako nejjednoznačnější průkaz virové etiologie stanovovali expresi virového onkoproteinu E6 v nádorové tkáni. Všichni zařazení byli dlouhodobě sledováni, demografická data jsme získali pomocí dotazníků.

Výsledky: Prevalence HR HPV v tumorózní tkáni byla 63,9 %. Prevalence HR HPV DNA a HPV specifických protilátek byla významně vyšší u pacientů než u kontrol. HR HPV DNA a HPV 16 E6/E7 specifické protilátky byly nalezeny v ústních výplaších a sérech u 68,1 % a 85 % pacientů s HPV pozitivními tumory. Pacienti s HPV pozitivními nádory se významně liší v kuřáctví, konzumaci alkoholu, ale ne v počtu sexuálních partnerů.

Závěr: Výsledky studie jasně ukazují, že HPV je významným rizikovým faktorem vzniku TC u minimálně 60 % pacientů s tímto onemocněním v České republice. Dále ze studie vyplývá, že HPV pozitivní TC představují etiologicky odlišnou skupinu nádorů, k jejímuž určení dobře slouží sérologická detekce spolu s detekcí transkripčně aktivního viru HPV v nádorové tkáni.

Dlouhodobá léčba Menièrovy choroby vyšším dávkováním betahistinu

Autoři: Ruml F.

Pracoviště: ORL klinika FN Plzeň

Úvod: O hydropsu endolymfatických struktur vnitřního ucha se většinou hovoří zejména v souvislosti s klasickou triádu příznaků Menièrovy choroby- hypakuzí, tinnitem a atakou závrati. V historii léčby tohoto onemocnění bylo vyzkoušeno a publikováno mnoho postupů, nevyjímaje invazivní výkony na vnitřním uchu. Na základě příznivých výsledků několika zahraničních studií je na ORL klinice FN v Plzni v léčbě endolymfatického hydropsu - zejména u pacientů s Menièrovou chorobou - užíváno dlouhodobé vyšší dávkování betahistinu (většinou 3x48 mg denně déle než rok) systematicky od roku 2006.

Metodika: V našem souboru 26 nemocných s Menièrovou chorobou jsme při této léčbě sledovali zejména četnost atak závrati a vývoj prahu sluchu a tinnitu.

Výsledky: Ve shodě se závěry dosud publikovaných studií a sdělení jsme i my zaznamenali pozitivní efekt léčby Menièrovy choroby vyšším dávkováním betahistinu, zejména snížení četnosti atak závratí a zmírnění jejich průběhu. V případě časného záchytu onemocnění a nasazení adekvátní léčby se dařilo stabilizovat práh sluchu postiženého ucha na hodnotách použitelných pro komunikaci a snížit intenzitu tinnitu, nebo jej odstranit.

Závěr: Menièrova choroba je onemocnění, které někdy svým průběhem dokáže pacienta výrazně invalidizovat. Léčba vyššími dávkami betahistin-dihydrochloridu pomáhá prokazatelně zlepšit průběh onemocnění a zlepšit tak kvalitu pacientova života.

Predikuje perioperační hladina oxidativního stresu časnou recidivu spinocelulárního karcinomu ústní dutiny?

Autoři: Salzman R., Tomandl J., Kaňková K., Pácal L., Tóthová E., Horáková Z., Binková H., Kostřica R.

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v  Brně

Úvod: Cílem práce bylo zkoumání plazmatické hladiny malondialdehydu (MDA) pacientů se spinocelulárním karcinomem (SCC) ústní dutiny a jeho využití jako markeru expozice buňky oxidačnímu stresu.

Metodika: Do prospektivní kohortní studie bylo zařazeno 67 pacientů, kteří primárně podstoupili chirurgickou léčbu. Z další analýzy bylo vyřazeno 12 pacientů pro nedodržování dispenzárních kontrol. Plazmatická koncentrace MDA byla vyšetřována kapalinovou chromatografií.

Výsledky: V průběhu 36 měsíců se u 13 pacientů objevila recidiva, u 42 pacientů trvala kompletní remise. Naměřená hladina MDA byla signifikantně vyšší ve skupině s recidivujícím onemocněním ve srovnání se skupinou v kompletní remisi (P<0,01). Medián DFI, resp. OAS ve skupině s vyšší MDA, byl 10,2, resp. 15,6 měsíců, v souboru pacientů s nižší MDA to bylo 18,0, resp. 18,8 měsíců. Následná analýza zjistila statisticky významný rozdíl v DFI (P< 0,01) i OAS (P< 0,06). Pacienti s vyšší hladinou MDA vykazovali 9,3krát větší riziko relapsu než pacienti s nízkou hladinou MDA (38,7 %, 95 % confidence interval (CI) 27,1-55,1 %, vs. 4,2 %, 95 % CI 0,9-12,5 %, P<0,01 ).

Závěr: MDA se zdá být slibným diagnostickým onkomarkerem pacientů se SCC ústní dutiny. Rovněž nízká cena stanovování by umožňovala jeho široké a jednoduché využití v praxi při identifikaci pacientů s vysokým rizikem recidivy.

Tento projekt je podporován grantem NR/9200-3 IGA MZCR.

Myofibrosarcoma of the Parotideo-masseteric Region. A case report

Autoři: Schubert B.¹, Krammer U.¹, Vesely M.², Swoboda S.¹

Pracoviště: ENT Departement¹, Departement of Pathology, Krankenhaus Hietzing, Vienna, Austria²

Introduction: Myofibrosarcomas are malignant tumors of myofibroblasts. Low-grade (grade 1) myofibrosarcomas show a predilection for the head and neck region, infiltrative growth, a tendency to recur, but they rarely metastasise.A 22-year-old female patient presented to our institution with a tumor of the left parotid region, measuring 25 mm in diameter, causing progressive lockjaw. MRI showed a tumor expanding horseshoe-shaped around the ramus of the mandible, infiltrating the parotid gland. The patient underwent a transparotideal resection of the tumor with subtotal parotidectomy. Histology revealed a myofibrosarcoma of low malignancy. The patient was referred to adjuvant irradiation. One year after initial surgery the patient presented with retromandibular swelling and difficulties with mastication. Ultrasound of the region was inconclusive, PET suggested cicatricial tissue. A recurrent myofibrosarcoma was excluded by surgical revision with generous scar excision. Mandibular mobility improved, facial nerve function normalized after slight postoperative impairment

Conclusion: Due to the infrequent incidence of myofibrosarcomas, therapy guidelines are not available, a fact that emphasizes the importance of reports on that topic.

Infraclinoid Aneurysm of the Internal Carotid Artery, Endoscopically Suspected after Severe Epistaxis

Autoři: Schubert B.¹, Tuma M.², Krammer U.¹, Swoboda H.¹

Pracoviště: ENT Departement Krankenhaus Hietzing¹, Departement of Neurosurgery, Medical University of Vienna, Austria²,

Introduction: Treating patients with epistaxis is daily routine for otorhinolaryngologist. The fact that most of the patients have easily manageable bleedings from the anterior septum must not lead to disregard of potentially lethal causes especially of posterior epistaxis. We present a case of an internal carotid artery aneurysm presenting in our institution with massive posterior epistaxis.  

Case report: A 56-year-old female patient was referred to our institution with massive posterior epistaxis and was successfully treated with posterior nasal tamponade. The initial blood loss required hemosubstitution. The Belloq tamponade was removed six days later. Endoscopic inspection of the nose revealed a pulsating anterior sphenoid wall on the right. MRI with MR angiography showed an infraclinoid interal carotid artery aneurysm protruding into the right sphenoid cavity. The patient was referred to neurosurgery. An anastomosis of the superficial tempory artery to the middle cerebral artery was performed to improve cerebral perfusion before balloon occlusion of the aneurysmatic right internal carotid artery. The patient has been free of recurrent disease for 9 years.

Conclusion: Especially if the location of hemorrhage is not easily found, a rare cause of epistaxis such as an aneurysm should be taken into consideration to initiate appropriate therapy and prevent serious damage to the patient’s health or life. In our patient endoscopy of the sphenoethmoidal recess lead to timely diagnosis.

Robotická chirurgie v ORL – TORS

Autoři: Sláma K. jr.

Pracoviště: ORL odd. a CHHK Masarykovy nemocnice Ústí n. Labem, KZ, a.s.

Slovo robot bylo poprvé v dějinách použito v roce 1920 ve hře R.U.R. - Rossums Universal Robots Karla Čapka. Leonardo da Vinci, světově známý představitel vrcholné renezance 15. století, autor nástěnných maleb Mona Lisa, Poslední večere. Položil základy technické, věděcké a anatomické ilustrace. Robotický system daVinci umožňuje chirurgické zákroky na člověku na dálku a byl původně vyvinut v USA pro účely armády a NASA. V současnosti pracuje okolo 1300 robotických center ve světě. Lékař operatér ovládá ramena robota ze vzdálené konzole. Využití v břišní chirurgii, urologii, gynekologii, hrudní chirurgii, cévní chirurgii a neposlední řadě v ORL. Světově zaváděný název pro perorální přístup robotem – TORS - Transoral Robotic Surgery. Možnosti využití TORS - resekce tumorů kořene jazyka, hltanové trubice a supraglotis bez použití zevních přístupů řadí TORS mezi minimálně invazivní chirurgické zákroky. TORS resekce kořene jazyka při Sleep Apnoe Syndromu. První TORS operace provedené v České republice na ORL odd. a odd. chirurgie hlavy a krku v Ústí nad Labem - zkušenosti.

Prediktivní model karcinomů hlavy a krku – podklad pro rozhodnutí o léčbě?

Autoři: Smilek P., Dušek L., Veselý K., Kostřica R., Rottenberg J.

Pracoviště: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v  Brně

Cíl: Vytvořit prediktivní model pro spinocelulární karcinomy ústní dutiny, oro-a hypofaryngu a laryngu a navrhnout doporučení pro rozhodnutí mezi léčbou chirurgickou a chemoradioterapií.

Metody: U 196 nemocných s výše uvedenou diagnózou, léčených na KOCHHK v Brně v letech 1990-2005, byl kromě standardně vyšetřovaných prediktorů vyšetřen též: Ki-67, p53, EGF-R , MMP-9, bcl-2, c-erbB-2, CD34, mitotický a apoptotický index, a pomocí průtokové cytometrie i obsah DNA. Při statistickém hodnocení byla použita jak jednorozměrná, tak i vícerozměrná analýza.

Výsledky: Na prognózu karcinomů hlavy a krku má vliv především: lokalizace nádoru, pokročilost onemocnění, stav nemocného před léčbou, druh použité léčby a cytokinetické a molekulární markery. Z nich představuje největší riziko míra realizované proliferace, tedy zvýšená fáze G2M, kombinace G2M +MI (mitotický index) a nebo MI/AI (mitoticko apoptotický index). Kontrastní index G2M +MI/AI je univerzálním prediktorem, a to ve všech léčebných režimech. Modely pro stanovení přežití prokázaly i vliv aneuploidie, horší histologické diferenciace nádorů a vliv vyšší hodnoty CD34. Pozitivita EGFR nejevila souvislost s celkovým přežitím ani dobou vzniku progrese/recidivy. Indikaci léčby monoklonálními protilátkami proti EGFR bude třeba hledat vyšetřením amplifikace genu pro EGFR, mutace EGFRvIII, k-ras, STAT3.

Závěr: Prediktivní parametry, jako je vyšší SPF, nižší proliferačně apoptotický index, nižší podíl buněk s realizovanou proliferací a relativně dobrý celkový stav (KI, BMI, váhový úbytek) významně favorizují dobrý výsledek chemoradioterapie, a proto by mohly být použity jako pomocné vodítko pro indikaci této léčby.

Práce byla podpořena grantem IGA MZ NS 10108-4.

Peroperační monitoring zvratného nervu při operacích štítné žlázy

Autoři: Svárovský J., Praženica P.

Pracoviště: ORL klinika 3. LF UK a ÚVN Praha

Úvod: Jedním z rizik operací štítné žlázy je pooperační paréza zvratného nervu. Peroperační monitoring toto riziko snižuje, ale zejména již během výkonu umožňuje určit funkci, nikoliv pouze anatomickou integritu nervu.

Metoda: Autoři ve své práci vyhodnocují výsledky peroperačních nálezů (vizualizace nervu, preparace v jeho blízkosti) a pooperační laryngoskopický nález, ve vztahu k výsledku peroperačního monitoringu. Hlavním kritériem je velikost stimulu nutná k vyvolání periferní odpovědi. Tyto výsledky se dále vztahují k době úpravy dočasné parézy.

Výsledky: Soubor zahrnuje 130 pacientů, z toho 12 pacientů s přechodnou parézou zvratného nervu.

Závěr: Největší přínos peroperačního monitoringu zvratného nervu spatřujeme v tom, že již během primární operace umožňuje rozpoznat poruchu funkce nervu a tak ihned přikročit k jeho revizi a řešení možné příčiny, nebo se v případě pooperačně zjištěné parézy vyhnout zbytečnému reviznímu výkonu.

Mikrochirurgická revize iatrogenně poškozeného n. laryngeus reccurens

Autoři: Svárovský J. sen., Markalous B.¹, Černý L.³, Holý R.², Podlešák T., Stoilová J., Svárovský J. jun.², Vopálenský J.

Pracoviště: ORL odd. FN Na Bulovce, Praha; ORL oddělení Nemocnice Jindřichův Hradec¹; ORL klinika 3. LF UK a ÚVN Praha²; Foniatrická klinika 1. LF UK, Praha³

Úvod: Chirurgická léčba iatrogenních lézí vratného nervu zůstává stále otevřeným a nedostatečně řešeným problémem. Ve sdělení autoři podávají přehled léčebných metod obrny hlasivek, shrnují patofyziologii poranění nervů, pojednávájí o diagnostice lézí vratného nervu, o indikaci jeho revize, včetně chirurgických poznámek

Cíl: Na rozsáhlém vlastním souboru ukázat důležitost správné indikace a včasného provedení mikrochirurgické revize iatrogenně poškozených vratných nervů.

Materiál: Od konce roku 1992 do konce dubna 2008 provedli autoři metodiku (4 chirurgové) 3461 TTE, nTTE a HTE (95 % výkonů bylo oboustranných), přičemž 6526krát byl vizualizován vratný nerv, 275krát se jednalo o maligní onemocnění štítné žlázy, trvalé poškození vratného nervu z vlastní sestavy činilo 0,9 %. Průměrná doba sledování činila 1 rok s rozmezím od 6 do 18 měsíců. S jednostrannou lézí bylo 136 pacientů (2/3 vpravo, 1/3 vlevo), 16 pacientů s oboustranným postižením, 14 z jiných pracovišť. Při revizi zjištěny tyto léze nervů : zavzat do stehu 52 %, přerušen 38 %, ostatní léze 10 %. Lokalizace léze rekurentu : oblast Berryho ligamenta 71 %, křížení s a. thyr. inf. 25 %, ostatní lokalizace 4 %.

Typy operačních výkonů : Deliberace 44krát, sutura 34krát. Výsledky autoři objektivizovali laryngoskopickým, laryngostroboskopickým vyš. a 7krát provedli elektromyografii hrtanových svalů.

Výsledky: Ze 16 oboustranných poruch n. lar.rec. bylo 14 pacientů dekanylováno, dekomprese (deliberace) měla 90% úspěšnost, sutura 75% úspěšnost a z nerevidovaných (velká většina z vlastní sestavy) došlo u 72 % ke spontánní úpravě.

Závěr: Autoři považují včasnou mikrochirurgickou revizi, suturu nebo anastomózu vratného nervu za metodu volby při poškození n. lar. rec. během thyreoidální chirugie. Sutura nervu, i když zpravidla neposkytuje plnohodnotnou úpravu hybnosti reinervované hlasivky, poskytuje lepší funkční výsledky než fonochirurgické metody a měla by být centralizována na specializovaná pracoviště. Možnosti mikrochirurgické revize musí být zváženy v korelaci k povaze onemocnění štítné žlázy, včetně laryngoskopického nálezu.

Kranionasální chirurgie řízená navigací

Autoři: Svoboda M., Fiedler J.

Pracoviště: ORL oddělení a neurochirurgické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a.s.

Obrazem řízená kranionasální chirurgie je významnou alternativou více mutilujících kraniofaciálních resekcí. Kombinujeme zde pro oba členy týmu rutinní, bezpečné a rychlé metody - rozšířenou FES z pohledu rinologa a různé modifikace frontální až frontoorbitální kraniotomie z pohledu neurochirurga. Navigace pro kranionasální resekce je využívána rutinně od r. 2002. Budeme prezentovat využití této spolupráce při různých postupech a typech lézí (léze přesahující přední rhinobazi, léze zasahující do oblasti střední lební jámy, do očnic). Je zdůrazněna kvalitní znalost anatomie, ke které navigace přispívá tím, že zvyšuje primární radikalitu a rychlost při ztrátě normální anatomie (velké nepřehledné tumory).

Středoušní kůstky v chirurgii cholesteatomu

Autoři: Školoudík L., Šimáková E.

Pracoviště: Klinika ušní, nosnía a krční LF UK a FN, Hradec Králové

Úvod: U pacientů s cholesteatomem je použití autologní středoušní kůstky k rekonstrukci převodního systému považováno za zvýšení rizika recidivy cholesteatomu z perzistujících zbytků epidermis infiltrujících středoušní kůstku. Cílem této studie je nalézt metodu ošetření středoušní kůstky, která by minimalizovala riziko perzistence cholesteatomu.

Metodika: V prospektivní studii jsou vyšetřovány středoušní kůstky odstraněné při operacích cholesteatomu. Odstraněné kůstky jsou rozděleny do 3 skupin. V první skupině jsou kůstky postižené cholesteatomem vyšetřeny histologicky se zaměřením na známky invaze dlaždicobuněčného epitelu do hlubších struktur kosti. Ve druhé skupině je epitel z povrchu kosti odstraněn mechanicky (frézování pod kontrolou mikroskopu). Ve třetí skupině jsou ošetřeny kůstky mechanicky a následně termicky (autoklávování).

Výsledky: Vyšetřeno bylo 40 středoušních kůstek odstraněných při operacích cholesteatomu. Nebyla prokázána hlubší invaze dlaždicobuněčného epitelu do intraosálních prostor. Ve skupině mechanicky ošetřených středoušních kůstek bylo riziko perzistence epidermis (cholesteatomu) 6%. Rizikové jsou především kůstky těžce destruované cholesteatomem. U kůstek ošetřených kombinací mechanického a termického ošetření nebyla prokázána vitální epidermis, která by mohla být zdrojem perzistence cholesteatomu.

Závěr: Kombinace mechanického a termického ošetření středoušní kůstky minimalizuje riziko perzistence cholesteatomu na povrchu kosti a umožňuje použití této kůstky k autologní osikuloplastice.

Susy Safe projekt – cizí tělesa u dětí

Autoři: Šlapák I., Máchalová M., Ondrová M., Sobotková K., Machač J., Fryčková A., Bartoňková K., Urík M.

Pracoviště: Klinika dětské otorinolaryngologie LF MU a FN, Brno

Úvod: Cizí tělesa v dětském věku představují závažnou problematiku ohrožující zdraví a život dítěte. Udušení cizím tělesem je hlavní příčinou úmrtí dětí ve věku 0 -3 roků. Aktuální informace ukazují, že ročně je v EÚ evidovaných 50 000 případů úrazů zapříčiněných cizími tělesy (CT) v oblasti ORL u dětí ve věku 0 - 14 roků, z toho až 10 % končí fatálně. Pro závažnost této problematiky vznikl projekt Susy Safe (Surveillance System on Suffocation Injuries due to Foreign Bodies in European Children), kterého hlavní myšlenkou je vybudovat a neustále aktualizovat registr nebezpečných anorganických CT v celé EÚ.

Cíl: Práce analyzuje údaje o poraněních zapříčiněných CT u dětí v oblasti ORL v časovém období let 2000 -2008 v souladu s pravidly Susy Safe.

Metodika: Retrospektivní analýza souboru 2117 dětí, které byly ošetřeny na KDORL LF a FN Brno v letech 2000 - 2008 s diagnózou CT. Byl zhodnocen věk a pohlaví dětí, přesný čas úrazu, příchodu do nemocnice a čas odstranění CT, lokalizace CT, metoda odstranění CT a případné komplikace, detailní popis CT, kde a za jakých okolností došlo k úrazu, přítomnost rodičů, přednemocniční ošetření a nutnost případné hospitalizace.

Výsledky: Za uvedené období (2000 - 2008) bylo vyšetřeno 2117 dětí s podezřením na CT, z toho až 50 % bylo ve věku 0 - 3 roků. Výskyt CT byl častější u děvčat (54 %) než u chlapců (46 %). Po vyšetření bylo CT nalezené u 1409 pacientů. Cizí těleso bylo odstraněno ambulantně v 1175 případech, hospitalizace byla nutná v 234 (12 %) případů. Nejčastější lokalizace CT byla jednoznačně v nose (38 %), v uchu (31 %). Aspirovaná a polknutá tělesa byla nalezena v menších počtech. Přibližně 60 % CT bylo anorganického původu, z toho až 471 CT bylo součástí předmětů přímo určených pro děti, což představuje až 36 % všech odstraněných CT.

Závěr: Ve studii bylo zjištěno, že poměrně velkou skupinu CT v současnosti představují průmyslové produkty přímo určené pro dětí, a tedy je nutné neustále apelovat na kompetentní orgány a výrobce ve snaze zvýšit bezpečnost dětí. Společným úsilím tak můžeme dosáhnout společný cíl, a tím je zdraví a bezpečnost našich dětí.

This project was supported by Susy Safe (Surveillance System on Suffocation Injuries due to Foreign Bodies in European Children) by the European Commission, DGSANCO, Consumer Affairs Directorate.

Náš současný pohled na léčbu laryngotracheální stenózy

Autoři: Šteffl M., Matulová M.

Pracoviště: ORL oddělení FN Brno

Úvod: Benigní stenóza průdušnice je závažné onemocnění, se kterým se setkáváme stále častěji, mimo jiné je to v závislosti na rozvoji intenzivní medicíny. Jde o problém, který může být řešen různými léčebnými prostředky, přičemž existují dvě základní terapeutické modality, a to endoskopická a léčba ze zevního přístupu. Zatím ale není stanoveno, která metoda je v které situaci správně indikována.

Materiál a metodika: Pacienti byli podrobeni komplexnímu ORL vyšetření s doplněním endoskopie, zobrazovacích metod a spirometrického vyšetření. Z léčebných možností jsme využili dilatace vysokotlakými balonkovými katetry pod skia kontrolou, stentování, použití CO2 laseru, elektrokaogulace, medikamentózní, především steroidní, jak celkově, tak místně. Z chirurgických postupů jsme použili metodu resekce průdušnice s anastomózou E-E a laryngoplastiky.

Výsledky: V období 1995 - 2008 jsme celkem ošetřili 139 pacientů s laryngotracheální stenózou, tzn. do této skupiny jsme nezařadili pacienty s izolovaným postižením laryngu. V 66 % šlo o muže, v 34 % o ženy, celkový věkový medián činil 44 roků. Nejčastější příčinou zúžení byla dlouhodobá endotracheální intubace nebo tracheostomie. Nejobtížněji řešitelné bylo kombinované postižení hrtanu a průdušnice. Použili jsme celou řadu hodnocení, za nejprůkaznější měřítko úspěšnosti léčby lze považovat nepřítomnost tracheostomie, ve skupině stentů 78% a u resekcí průdušnice 94%.

Závěr: Laryngotracheální stenóza je závažné onemocnění, které je poměrně zřídkavé a vyžaduje komplexní, často interdisciplinární přístup. Stanovení celkové optimální léčebné strategie představuje většinou i vyloučení tracheostomie, a tím opětovné poškození stěny průdušnice před další chirurgickou léčbou. V těchto případech je jednou ze základních metod použití vysokotlakých balonkových dilatačních katetrů pod skia kontrolou.

Transorální extrakce sialolitu podčelistní slinné žlázy

Autoři: Štrympl P.¹, Hodan R.², Pniak T.¹

Pracoviště: ORL klinika FN Ostrava ¹; Klinika ústní a čelistní chirurgie FN Ostrava ²

Úvod: Litiáza tvoří 30 % všech onemocnění velkých slinných žláz, podčelistní žláza je postižena v 80 % z těchto případů. Litiáza a s ní spojený zánět slinné žlázy jsou i dnes nejčastější indikací k exstirpaci podčelistní slinné žlázy.

Cíl: Cílem studie je zjištění úspěšnosti a možných komplikací transorální extrakce a její zařazení do léčebného algoritmu pacientů se sialolitiázou.

Materiál a metody: Od dubna 2009 jsou na ORL klinice FN Ostrava pacienti s litiázou podčelistní slinné žlázy léčeni transorální extrakcí sialolitu. Tento výkon je prováděn v lokální anestezii. Po sondáži a dilataci je Whartonův vývod „na sondě“ společně se sliznicí spodiny ústní dutiny incidován až k sialolitu. Takto provedená incize duktu významně snižuje riziko poškození linguálního nervu. Výkon je ukončen vyšitím sialodochoplastiky (sliznice hlavního vývodu žlázy je suturována ke sliznici ústní spodiny a je vytvořeno tzv. neoostium) jako prevence vzniku pooperační stenózy.

Výsledky: U všech dosud ošetřených pacientů došlo ke zhojení a jsou bez obtíží.

Závěr: Transorální extrakce litiázy je rovnocennou alternativou zevnímu operačnímu řešení s výhodou zachování slinné žlázy a zkrácení délky rekonvalescence.

Colour-Doppler Ultrasound and Major Salivary Glands

Autoři: Štrympl P.¹, Stárek I.², Komínek P.¹, Kodaj M.²

Pracoviště: ENT Department, Faculty Hospital Ostrava, Czech Republic¹; ENT Department, Palacky University Olomouc, Czech Republic²; Department of Radiology, Faculty Hospital Ostrava, Czech Republic³

Objectives: The aims of the present study were to evaluate possibility of colour-Doppler ultrasound in prehistological determination of biological features of salivary gland tumors and to establish position of colour-Doppler ultrasound in methodology of salivary gland examination.

Patients and methods: Thirty-five patients with salivary gland tumors of unknown histology were prospectively assessed using ultrasound imaging with colour-Doppler. The peak systolic velocity (PSV) was measured and the pulsatility index (PI) and the resistive index (RI) calculations were performed on the pulsed wave traces. The tumors were treated by superficial or complete parotidectomy. The Doppler informations were correlated with the histological results and the level of the proliferation marker Ki-67. The cell proliferation marker Ki-67 is used as the prognostic factor for the salivary gland tumors.

Results: There weren’t significant correlations between PSV, RI and PI values in the vessels supplying the tumors and histological outcomes. Spearman‘s correlation analysis didn‘t prove significant correlations between Ki-67 value in tumor’s cells and PSV, PI and RI level.

Conclusion: The colour-Doppler ultrasound is the ground imaging method of the salivary gland examination. The results of the ultrasound examination may suggest the final diagnosis or supply important differential diagnostic data.

Peroperační endoskopická gastrostomie u pokročilých tumorů hlavy a krku

Autoři: Urbánek L., Urbánková P., Piskač P., Hnízdil L.

Pracoviště: I. chirurgická klinika, Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Těžké poruchy výživy vedoucí až k rozvoji syndromu nádorové kachexie patří mezi typické symptomy pokročilých nádorů hlavy a krku. Vyskytují se až u 80 % pacientů a jsou dále zhoršovány v průběhu vlastní onkologické léčby. Nedostatečná či nemožná realimentace pacienta per os vyvolává nutnost zajištění alternativního způsobu nutrice. Za zlatý standart je v současné době považujeme provedení perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG), k jejímž výhodám patří jednoduchost zavedení a možnost časného zatížení enterální výživou. Základním předpokladem pro standardní zavedení PEGu je průchodné lumen hltanu a jícnu pro endoskop. V opačném případě nemocného indikujeme ke gastrostomii klasické. U části pacientů s nádorovou stenózou hltanu a proximálního jícnu, kteří jsou indikováni k radikálnímu chirurgický výkon, jsme začali s peroperačním zaváděním PEGu. Po resekci stenotického úseku je operační ranou do hltanu či krčního jícnu zaveden endoskop a PEG je následně konstruován standardní pull technikou. Gastrostomický katetr je rovněž zaveden operační ranou přímo do pahýlu hypofaryngu či krčního jícnu. Do současné doby jsme touto technikou provedli 15 perkutánních gastrostomií. V průběhu výkonu i pooperačně nebyly zaznamenány vážné komplikace. Provedení perkutánní gastrostomie peroperačně představuje další rozšíření využití této techniky i pro operované pacienty, u kterých pro nádorovou stenózu polykacích cest nebyla možná implantace před zahájením onkologické terapie.

Nutriční aspekty u chirurgicky léčených pacientů s tumory hlavy a krku

Autoři: Urbánková P., Urbánek L.

Pracoviště: I. chirurgická klinika, Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Malnutrice kombinované etiologie je jedním ze základních projevů pokročilých tumorů hlavy a krku. Problémy s příjmem potravy spojené s rozvojem syndromu nádorové kachexie jsou dále prohlubovány užívanými léčebnými zásahy. V našem léčebném algoritmu patří zajištění výživy k základním krokům předoperační přípravy. V rámci onkologického programu kliniky ročně řešíme kolem 120 pacientů s maligními nádory hlavy a krku. Nutriční přístup volíme současně s rozhodnutím o přesném typu indikovaného výkonu a jeho bezprostředních a dlouhodobých následcích v oblasti příjmu potravy. Z tohoto hlediska rozlišujeme 5 základních skupin výkonů, které budou v prezentaci blíže představeny a analyzovány. Zlatý standart u rozsáhlejších onkochirurgických výkonů představuje provedení perkutánní endoskopické gastrostomie (PEGu), a to již předléčebně. Novou možnost přináší provedení PEGu v rámci základního operačního výkonu, což nám umožňuje další rozšíření spektra indikovaných pacientů k využití této neinvazivní metody nutrice. Včasná volba adekvátního způsobu výživy pomáhá předejít problémům vedoucích k těžké malnutrici a znemožňujících či omezujících možnosti terapeutické intervence. V případě chirurgických výkonů je dostatečná výživa základním předpokladem provedení extenzivního zákroku a zhojení rozsáhlých operačních poranění. Rozhodnutí o způsobu výživy se na našem pracovišti stalo nedílnou součástí předléčebné rozvahy a pomáhá tak eliminovat nežádoucí ovlivnění celkového stavu pacienta a komplexní onkologické léčby špatným výživovým stavem.

Genetická analýza spinocelulárních karcinomů hlavy a krku

Autoři: Urbanová M.^{1, 4} , Plzák J.^{1, 2, 3}, Chovanec M.^{1, 2, 3}, Čada Z.^{1, 2}, Strnad H.⁴, Šáchová J.⁴, Kolář M.⁴, Betka J.¹

Pracoviště: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN Motol, Praha¹; Anatomický ústav 1. LF UK, Praha²; Centrum bunečné terapie a tkáňových náhrad 2. LF UK, Praha³; Ústav molekulární genetiky AV ČR v.v.i., Praha⁴

Nádory hlavy a krku tvoří pátou nejčastější skupinu maligních nádorů člověka. Typické pro jejich biologické chování je agresivní lokoregionální šíření, vysoká tendence k recidivám a častý výskyt mnohočetných nádorů. Navzdory značným pokrokům, kterých bylo v chirurgii a onkologii v posledních desetiletích dosaženo, se léčebné výsledky u této skupiny nádorů výrazně nezlepšily. Cílem projektu Oncogene je identifikace potencionálních biomarkerů. Vzorky tkání byly získány od 39 pacientů s nádory hlavy a krku v různých klinických stadiích. RNA byla izolována z nádorové tkáně, tkáně přilehlé k nádoru a referenční normální tkáně kontralaterální bukální sliznice, následně byla amplifikována a použita k analýze genové exprese na mikročipech (Illumina WG 6 v3). Identifikovali jsme 1500 rozdílně exprimovaných genů (FDR < 0.05, FC > 2 nebo FC < 0.5), mezi kterými se jako prominentní ukazují 3 skupiny: růstové faktory (IL8, SPP1, CXCL9, VCAN, TGFB3, IGFBP3, CTGF, PGF, VEGFA,...), komponenty extracelulární matrix (ECM) (MMP11, MMP9, SULF1, POSTN, COL1A1, COL8A1, COL10A1, FBN2, LAMA1,...) a geny receptorů a signálních přenašečů (STAT1, PLAUR, TNFR, ECT2, IL7R). Pozorovali jsme zvýšenou aktivitu některých signálních drah (interakce receptorů ECM, cytokinových receptorů; Toll-like, Jak-STAT a p53 signální dráhy) a celkové snížení metabolické aktivity v nádorech. Pomocí shlukové analýzy jsme ukázali významný rozdíl mezi tkání nádorovou a referenční. Dále jsme rozlišili rohovějící a nerohovějící dlaždicové karcinomy jako dvě rozdílné skupiny s cca 5 - 7 % rozdílně exprimovaných transkriptů. DNA mikročipy umožňují sledovat transkripci velkého množství genů i u velmi malého výchozího objemu tkáně. Získané biomarkery umožňují jak částečnou klasifikaci nádorových tkání, tak i definici skupin pacientů s podobným biologickým chováním nádorů.

Projekt podpořen grantovými projekty GAUK č.60608, GAČR 304/08/P175 a projektem MŠMT NPV II. č. 2B06106.

Chirurgia štítnej žľazy v 1. súkromnej nemocnici na Slovensku

Autoři: Veme I., Mardžej J., Jáger T., Vargová V., Pichanič M.

Pracoviště: ORL odd. 1. súkromnej nemocnice, Nemocnica Košice-Šaca

Úvod: V období r. 1998-2008 bol na ORL oddelení 1. súkromnej nemocnice na Slovensku v Košiciach-Šaci vykonaných 984 operácii štítnej žľazy. Vyhodnotili sme súbor 706 pacientov z obdobia r. 2002-2008.

Výsledky: V 89,5 % prípadov bola indikáciou k operácii benígna choroba štítnej žľazy, v 10,5 % sa potvrdil zhubný nádor. Najčastejšou malignitou štítnej žľazy bol papilárny karcinóm, histologicky zistený v 92 % prípadov. Frekvencia pooperačných komplikácií bola porovnateľná s tyreochirurgickými pracoviskami na Slovensku a v zahraničí, ktoré vykonávajú operácie štítnej žľazy na štandardnej úrovni. Nezaznamenali sme žiadnu trvalú obojstrannú parézu návratného nervu, trvalú jednostrannú parézu NLR sme zaznamenali iba v 0,67 %, trvalú hypokaciémiu v 1 % a pooperačné krvácanie, vyžadujúce si revíziu, v 1,67 % prípadov.

Metodika: V období r. 2007-2008 sme získali prvé skúsenosti s miniinvazívnymi operačnými technikami: MIVAT – mininvazívnou video-asistovanou tyreoidektómiou podľa Miccoliho a MIT – mininvazívnou tyreoidektómiou podľa Soffermana. MIVAT a MIT majú prísne indikačné kritéria, ktoré sú obmedzené objemom a veľkosťou štítnej žľazy, charakterom a rozsahom choroby. Vyžadujú si harmonický skalpel, endoskopické vybavenie a kladú veľké nároky na zručnosť a orientáciu operatéra a dobrú koordináciu celého operačného tímu.

Záver: Naše prvé skúsenosti (36 z celkového počtu 237 operácií štítnej žľazy v uvedenom období) nás utvrdzujú v názore, že miniinvazívne techniky patria do chirurgického armamentária pracoviska, ktoré sa zaoberá chirurgiou štítnej žľazy na štandardnej úrovni.

Náš postup při laterofixaci hlasivky

Autoři: Vidura R., Brož M.

Pracoviště: ORL klinika LF UP a FN, Olomouc

Ve svém sdělení autoři popisují operační postup při laterofixaci hlasivky užívaný na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN Olomouc. Jednotlivé fáze chirurgického zákroku jsou názorně dokumentovány fotograficky. Cílem prezentace formou posteru je ukázat vlastní modifikaci standardního postupu laterofixace hlasivky. Výsledkem je zjednodušení a urychlení operačního výkonu. Laterofixaci hlasivky naším modifikovaným způsobem jsme provedli u pacienta s oboustrannou parezou hlasivek. Dosaženým efektem výkonu bylo odstranění dechové tísně pacienta, což bylo hlavním záměrem operace.

Využití vysokorychlostní kamery v diferenciální diagnostice patologie hlasivek

Autoři: Vohlídková M., Slípka J., Pešta J.

Pracoviště: ORL klinika LF UK a FN, Plzeň

Na ORL klinice v Plzni jsme za posledních 16 měsíců vyšetřili 45 pacientů se suspektní maligní lézí na hlasivkách. Do souboru byli zahrnuti pacienti, kteří měli lézi na jedné hlasivce při kompletně zachované pohyblivosti hrtanu. Diferenciálně diagnosticky jsme uvažovali a chronické laryngitidě, papilomu nebo karcinomu hlasivky. Před odběrem tkáně z hlasivky na histologické vyšetření byli všichni tito pacienti vyšetřeni vysokorychlostní kamerou. Autoři srovnávají výsledky histologie s kymografickým nálezem.

Následná terapie pacientů s dg. papillomatosa hrtanu

Autoři: Vydrová J., Dubová J., Bendová O., Švec J., Šram F.

Pracoviště: Hlasové centrum Praha

Úvod: Papillomatóza hrtanu vyžaduje chirurgickou terapii. Opakovaná chirurgická léčba nemocných často způsobuje nevratné poškození jejich hlasu. Důležitá je proto následná léčba a dispenzarizace nemocných tak, aby se počet chirurgických zákroků mohl omezit na minimum. Dosavadní konzervativní terapie spočívá zejména v ordinaci imunomodulačních preparátů. Tato léčba se nejeví jako účinná a smysluplná. Etiologickým faktorem při vzniku papillomatózy hrtanu je infekce lidskými papillomaviry (HPV Human Papilloma Virus). Z tohoto důvodu vyšetřujeme protilátkovou odpověď nemocných s papillomatózou hrtanu a dále virologickou specifikaci z papillomatózou postižené tkáně hrtanu. Od roku 2006 jsou na trhu preventivní vakcíny proti několika typům HPV. Možnost ovlivnění průběhu onemocnění u pacientů s papillomatózou hrtanu aplikací těchto vakcín je cílem této studie.

Materiál a metoda: U sledovaných nemocných provádíme tato vyšetření: 1. anamnestické, dotazník zaměřený na informace o onemocnění papillomatózou, počtu operací, onemocnění kondylomaty u nemocných a jejich sexuálních partnerů, 2. laryngostroboskopické s digitálním videozáznamem, 3. vyšetření protilátkové odpovědi ze séra nemocných na subtypy HPV (6, 11, 16, 18), 4. odběr tkáně k virologické specifikaci subtypu viru - (HPV 6, HPV 11 - benigní subtypy viru způsobují benigní léze na sliznici a kůži, dále HPV 16 a HPV 18, které mohou být přičinou zhoubného onemocnění). Používaná metoda umožňuje určit celkem 37 typů lidských papillomavirů.

Výsledky: Dosud jsme vyšetřili 16 pacientů; 6 pacientů mělo negativní protilátky proti subtypům HPV v serologickém vyšeření, 6 pacintů mělo protilátky proti HPV 6, 1 proti HPV 11 a 3 proti HPV 6 i 11.Virová specifikace subtypů viru odebraných z tkání nemocných postižených papillomatózou ukazuje na přítomnost nízkorizikového typu HPV 6 u všech vyšetřených pacientů, zároveň jsme ověřili možnost odběru materiálu k virologickému vyšetření méně invazivní metodou stěru. Korelace mezi přítomností protilátek v krvi a viru ve tkáních je nízká, vysoké procento nemocných uvádí onemocnění genitálními kondylomaty v anamnéze či v anamnéze svých sexuálních partnerů.

Závěr a diskuse: Na zamezení recidivy onemocněné papillomatózou hrtanu jsou důležité vysoké hladiny protilátek proti HPV v krvi. Z tohoto důvodu je možné uvažovat o vhodnosti využití očkování vakcínou Silgard, která kromě virových antigenů spojených s karcinomem děložního hrdla( HPV 16 a 18) obsahuje i antigeny typů HPV 6 a 11 spojených s genitálními bradavicemi a papillomatózou hrtanu. Pacienty, kteří byli očkováni vakcínou Silgard, budeme i nadále vyšetřovat, abychom mohli monitorovat průběh jejich onemocnění a ověřit, zda dochází k dalším recidivám papillomatózy hrtanu.

Mild Form of Treacher – Collins Syndrome: A case report

Autoři: Zeleník, K., Komínek P., Pniak T.

Pracoviště: Otorinolaryngology department University Hospital Ostrava

Introduction: Treacher Collins Syndrome (TCS) is an inherited autosomal dominant disorder with a prevalence estimated at 1 in 40000 - 70000 of live births. TCS is most often characterized by hypoplasia of the zygomatic bones and mandible, external ear abnormalities, coloboma of the lower eyelid, absence of the lower eyelid cilia, and preauricular hair displacement. In the vast majority of cases, full expressivity of the syndrome occurs and TCS is clearly diagnosed at birth. However, diagnostic problems may occur when only minimal expression of facial features is present.

Case report: A 15-year-old girl was presented with right side hearing loss without dizziness or tinnitus. She asserted that problems had begun 3 years ago. She had no abnormality of the auricle, ear canal, as well as tympanic membrane. However, we noticed very mild retrognathia. Audiometry showed moderate conductive hearing loss and tympanogram A curve without stapedial reflexes. Audiometry at 6 months later showed slight deterioration (5-10 dB) of the hearing level in the right ear. Otosclerosis was considered, so CT of the temporal bones was not done and explorative tympanotomy was performed. During the surgery, stapes ankylosis, monopodial stapes with a small footplate, fixed incus and facial canal displaced anteriorly were revealed. The facial canal was pressed on monopodial stapes and there was no dehiscence, adhesion or bony bar. Monopodial stapes was carefully removed and TORP prothesis was used for the reconstruction (placed on fascia tissue). High resolution CT of the temporal bones was done postoperatively and multiple pathologies of the middle ear (narrow epitympanum, fixation of the incus in the epitympanum, absence of mastoid pneumatization) consistent with diagnosis of TCS were found.

Conclusions: The incidence of minor congenital anomalies of the middle ear is very small. They are often associated with syndromes (most often Treacher – Collins syndrome). The dominant symptom is non-progressing conductive hearing loss from childhood. Patient information about onset of the hearing loss might be confusing. CT scan should by done in children and young patients suspected of having otosclerosis. Even minor facial variabilities (in our case mild retrognathia) in patients with conductive hearing loss should lead us to consider middle ear innate anomaly. TORP can be used for reconstruction in cases with mild facial canal bone anteposition.

Využití pH-metrie v diagnostice extraezofageálního refluxu u pacientů s chronickou dysfonii a globus pharyngeus – první výsledky

Autoři: Zeleník, K.¹, Komínek P.¹, Stárek I.²

Pracoviště: Otorinolaryngologická klinika FN Ostrava¹; Otorinolaryngologická klinika LF UP a FN, Olomouc²

Úvod: V posledních letech byl jasně prokázán negativní vliv extaezofageálního refluxu (EER)na sliznici hrtanu a hltanu. Pacienti s EER většinou trpí dlouhodobou kolísající dysfonii, častým pokašláváním a pocity glosu pharyngeus. Anamnéza a vyšetření hrtanu jsou základními vyšetřeními. Přesněji lze EER stanovit 24hodinovou 2kanálovou pH-metrii.

Metodika: Indikaci k pH-metrii byla minimálně 3měsíční dysfonie a/nebo globus pharyngeus. Vyšetření EER bylo provedeno přístrojem Digitrapper pH 400 firmy Medtronic s použitím 2kanálové sondy s rozestupem senzorů 15 cm. Proximální senzor byl umístněn za vizuální kontroly 1-2 cm nad úroveň horního jícnového svěrače. Hodnocení EER probíhalo podle Postmy. Výsledky pH-metrie byly porovnávány s obtížemi pacienta (Reflux symptoms index) a nálezy v hrtanu (Reflux findings score). Po pH-metrii následoval diagnosticko-terapeutický test.

Výsledky: Prospektivní studie probíhala od 3/ 2008 do 1/ 2009, hodnoceno bylo 23 pacientů (9 mužů a 14 žen). EER byl pH-metricky zjištěn u 13 pacientů, přičemž 8 z nich mělo ≥ 7 refluxních epizod. Průměrný počet EER epizod byl 9,2 (rozmezí 1-29) a průměrný frakční čas pH ≤ 4,0 za 24 hodin byl 0,2% (rozmezí 0,1 – 0,6). Průměrný Reflux symptoms index u pacientů s negativní pH-metrii byl 13,6, zatímco u pacientů s pozitivní pH-metrii 20,0. Průměrné hodnoty dalších sledovaných parametrů (věk, BMI, Voice handicap index a Reflux finding score) byly velmi podobné. Diagnosticko–terapeutický test inhibitorem protonové pumpy ukončilo do doby zpracovávání výsledků 15 pacientů, u kterých jsme porovnali výsledky pH-metrie a diagnosticko–terapeutického testu. U 11 (73 %) pacientů byl výsledek obou vyšetření souhlasný.

Závěr: Na EER by mělo být pomýšleno hlavně u pacientů s recidivujícími či chronickými záněty v ORL oblasti, kteří dostatečně nereagují na standardní léčbu. Naše zkušenosti s diagnostikou EER ukazují, že kromě laryngoskopického vyšetření hrtanu nám může v první fázi rozhodování o tom, jestli se jedná o EER nebo ne, pomoci jednoduchý anamnestický dotazník (Reflux findings score). Nejlepší představu o EER získáme kombinací diagnosticko–terapeutického testu a pH-metrie.

Histomorfologická štúdia nosových mušlí po chirurgickom ošetrení: Porovnanie účinku laserovej a rádiofrekvenčnej indukovanej termoterapie

Autoři: Zborayová K., Ryška A., Lánský M., Čelakovský P., Vokurka J.

Pracoviště: Klinika ušní, nosní a krční LF UK a FN, Hradec Králové

Úvod: Hypertrofia dolných mušlí je jednou z najčastejších příčin zníženej nosovej priechodnosti. V súčasnosti je k dispozícii niekoľko možností chirurgického riešenia hypertrofickej sliznice dolnej mušle: ošetrenie laserom (diodový, Nd:Yag, CO2), rádiofrekvenčne indukovaná termoterapia (RFITT) a redukcia pomocou shaver-mikrodebridoru.

Cieľ práce: Porovnanie pooperačných zmien v tkanive nosových mušlí a procesu hojenia v histopatologickom obraze v závislosti na druhu použitej energie.

Materiál a metóda: Pre experiment bolo zvolené ako laboratórne zviera (LZ) prasa domáce. LZ boli rozdelené do dvoch skupín. Všetky operácie boli vykonané v celkovej anestézii pod endoskopickou kontrolou. Boli použité dve rôzne techniky: ošetrenie diodovým laserovým vláknom aplikovaným v kontaktnom režime submukózne (l. skupina LZ) a RFITT (2. skupina). V každej skupine sme ošetrili 16 nosových mušlí. Prvé histologické vzorky boli odobrané na 3. pooperačný deň, dalšie na 8. pooperačný deň.

Výsledky: V histopatologickom obraze vzoriek z 3. pooperačného dňa nebol zistený rozdiel medzi oboma skupinami. Vo vzorkách odobraných na 8. pooperačný deň boli prítomné nekrózy, ulcerácie, fibrínové depá v sliznici, nekrotizujúca sialometaplázia a proliferácia granulačného tkaniva. Zmeny vo vzorkách ošetrených laserovým vláknom boli závažnejšie, s výrazným poškodením tkaniva. Regeneratívne a reparatívne zmeny boli menej vyjadrené.

Záver: Najpoužívanejšími chirurgickými technikami na riešenie hypertrofie dolnej nosovej mušle sú RFITT a ošetrenie laserom. V klinickom obraze je hojenie po RFITT rýchlejšie a pre pacienta menej bolestivé. V histopatologickom obrazen je poškodenie tkaniva po použití diodového laseru väčšie, regeneračné a reparačné procesy sú menej výrazné. Dalšími faktormi, ktoré ovplyvňujú hojenie a výsledný funkčný efekt sú: samotná technika zákroku, skúsenosť chirurga, intenzia a čas pôsobenia energie a interindividuálne rozdiely v hojení.

Desať rokov chirurgie štítnj žľazy na Klinike otorinolaryngológie a chirurgie hlavy a krku ÚVN Ružomberok

Autoři: Žalman A., Sičák M., Rác P., Hartmannová B., Ďurík S., Obtulovič M., Kalinová K., Kulich R., Lakata M., Maťašová S., Plášil R., Vaňuga P. ml.

Pracoviště: Klinika otorinolaryngológie a chirurgie hlavy a krku ÚVN Ružomberok

Úvod: Paréza návratného nervu a hypokalciémia sú najzávažnejšími komplikáciami chirurgie štítnej žľazy.

Materiál a metódy: Retrospektívna štúdia, začiatok 1. 1. 1997, ku dňu 31. 12. 2008 1633 operovaných pacientov s ochorením štítnej žľazy, z toho 178 mužov a 1455 žien. V sledovanom období rokov 1997-2006 u 1184 pacientov s ukončeným sledovaním vývoja potenciálych trvalých paréz a trvalých hypokalciémií sme vyhodnotili spektrum operačných výkonov na štítnej žľaze, zastúpenie diagnóz podľa histopatologického vyšetrenia, výskyt pooperačných komplikácií so zameraním na prechodnú a trvalú hypokalciémiu a prechodnú a trvalú parézu n. laryngeus recurrens.

Výsledky: Z celkového počtu 1184 pacientov sme zaznamenali 55 dočasných paréz (4,45 %) a 11 paréz trvalého charakteru (0,93 %). Nezaznamenali sme ani jednu trvalú obojstrannú parézu. V sledovanom období sme zaznamenali spolu 287 hypokalciémií, z toho 278 prechodných (23,48 % ) a 9 trvalých (0,76 %).

Záver: Počet sledovaných komplikácií je plne porovnateľný s výsledkami domácich aj zahraničných pracovísk zaoberajúcich sa chirurgiou štítnej žľazy.