doc. MUDr. Pavel Koranda, Ph.D.

Mohl byste nám stručně sdělit své dojmy „čerstvého“ čestného člena?

Udělení čestného členství odborné společnosti bylo a stále je velkou poctou. Důstojnost předání ocenění zvyšuje i samotný diplom, který vyjadřuje naše propojení na mateřskou Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně. Je to pro mne skutečně velké ocenění za nyní už spíše celoživotní práci pro ČSNM. Osobně budu velmi rád, pokud naše společnost najde nové příležitosti k předání tohoto ocenění dalším kolegům. Věřím, že při současném skoro překotném vývoji našeho oboru se v budoucnu objeví potřeba předat tuto poctu i kolegyním nebo kolegům za jejich odborné novátorské pokroky, které dosáhnou již v časnějším období jejich odborného života.

Náš obor trpí nedostatkem mladých lékařů. Mohl byste nám prozradit, proč jste si Vy zvolil obor nukleární medicína?

Myslím, že úvodní věta dotazu není zcela přesná, nedostatkem mladých lékařů trpí nyní většina lékařských oborů, nejen nukleární medicína. Nemůžeme mít asi představu, že se my staneme výjimečným oborem bez nedostatku personálu na všech úrovních. Podobně jako ostatní obory se s tím musíme vyrovnávat. Díky tomu, že jsem studoval a pracuji na jedné univerzitě, jsem vnímal včas personální krizi, která se nakonec skutečně dostavila. Když jsem začínal na lékařské fakultě, tak nás v ročníku bylo kolem 260 a studovalo dalších 100 zubařů. Později, vzhledem k limitům počtu studentů hrazených státem, moje dcera začínala v ročníku spolu s dalšími jen 160 studenty a studium dokončilo jen něco málo přes 100 nových lékařů. Přitom současně kapacita fakulty byla doplněna další třetinou studentů v anglickém programu, kteří v České republice prakticky nikdy nezůstávají, ale svým studiem poskytují prostředky na „přežití“ lékařských fakult. Podíl nových českých lékařů odcházejících do zahraniční byl vždy poměrně stabilní, naše generace může jen závidět příležitosti našich mladých kolegů dostat se na zahraniční pracoviště. I my jsme se snažili dostat aspoň na stáže. Osobně si přesto myslím, že odchod lékařů do ciziny není hlavní příčinou jejich nedostatku. V této situaci je jedinou cestou pokračovat v opětném navyšování kapacit českých lékařských fakult pro české studenty. Perspektivní cestou nebylo období, kdy řada zodpovědných osob, včetně osob i z lékařského stavu, hledala v určitém období jen krátkodobá řešení ve stylu „vytloukání klínu klínem“. Přitom informace o vývoji počtů studentů na lékařských fakultách byla pro část z nich skoro překvapením. Bude asi ještě dlouho trvat, než později zahájené navyšování počtů studentů lékařských fakult bude mít své výsledky. Jen obtížně si můžeme představit, že náš obor navazující na velmi náročné a dlouhé vzdělávací kmeny bude tak nadstandardně atraktivní, že se staneme výjimečným oborem s bezproblémovým získáváním nových kolegů a kolegyň. To, co nám ale při získání našich nových pracovníků může pomoci, je někdy souhra náhod a současný velký odborný progres v oboru.

Já sám jsem se k oboru dostal pod vlivem těchto obou uvedených faktorů. I v mém případě šlo o řadu skutečných náhod. První náhodou bylo, že jsme měli na gymnáziu fantastického učitele fyziky se způsobem výuky, kterým předběhl nejen svou dobu, tím jsem získal základní vztah k této oblasti. Druhou náhodou bylo, že jsem se za studia medicíny přihlásil na výměnný pobyt do Maďarska (jinam se moc nemohlo, nebyl žádný Erasmus atd.) a díky tomu jsem prázdninovou praxi trávil na Dětské klinice FN Olomouc a mým častým úkolem bylo doprovázet děti na jejich různá vyšetření. Jedním z pracovišť byla Klinika nukleární medicíny, na které tehdy byla před nepříliš dlouhou dobou instalována scintilační kamera s tehdy velmi nadstandardním počítačem, na kterém bylo možno provádět téměř všechna planární i dynamická vyšetření jako dnes (jen díky nedostupnosti MIBI se v kardiologii místo perfuzní scintigrafie myokardu dělala zátěžová MUGA). Výhodou tohoto scintigrafického systému také byla nadstandardní flexibilita pro modifikace programů bez nutnosti hluboké znalosti skutečných programovacích jazyků. Bylo to něco zvláštního v době, kdy teprve v některých nemocnicích začínala CT a UZ také nebyl běžně dostupný. Takže nakonec jsem si sám zvolil obor, na který se ani v této historické době s nadbytkem nových lékařů nehlásili další kolegové a nebyla tedy konkurence na nové místo.

Z osobní zkušenosti mi tedy zůstalo, že pro příliv nových kolegů je důležitá modernost oboru, jeho trvalý vývoj, a tedy jeho dlouhodobá perspektiva. Myslím, že tyto charakteristiky jsou tomuto oboru vlastní i dnes. Důležité je pak jenom přispět té náhodě, aby se student medicíny nebo lékař s oborem individuálně ještě více seznámil, než je tomu pouze při standardní výuce ve větším kolektivu většinou v poměrně časné fázi studia. Například při tzv. Studentské vědecké odborné činnosti. Přitom lze případným zájemcům zdůraznit i některé benefity vyplývající z pracovního režimu. Relativně příznivé časové rozložení našeho provozu nám potom někdy pomůže získat již i lékaře s absolvovaným kmenem. V naší nemocnici se také velmi osvědčuje možnost se podílet na výběru nových lékařů v režimu tzv. „absolventského programu“, který má nemocnice již dlouhodobě zavedený ve spolupráci s lékařskou fakultou. Bohužel někdy svoji negativní roli při získání nových pracovníků hraje i časový faktor při personální obměně pracoviště. I ze své zkušenosti mohu potvrdit, že někdy se objevil po SVOČ kvalitní zájemce o obor a nebylo pro něj místo a o pár let později bylo volné místo a naopak zájemci se hledali obtížně. Z toho, o čem jsem se zmínil, je sice zřejmé, že mluvím ze zkušeností z fakultní nemocnice, ale z příkladu řady stabilně úspěšných pracovišť z kvalitně vybavených regionálních nemocnic si dovolím optimisticky tvrdit, že kvalitní práce na moderních přístrojích si najde své zájemce, pokud budou mít možnost se s konkrétními podmínkami naší práce blíže seznámit. Samozřejmě svoji roli hraje i celkové renomé nemocnice.

Občas se objeví obavy o budoucnost oboru. Co si myslíte po svých zkušenostech Vy?

Obavy o obor určitě nemám, i když nelze spolehlivě vyloučit možnou mírnou změnu jeho profilu. Samotný základ našeho oboru je stabilní a při dobré spolupráci s kliniky poskytuje unikátní a nenahraditelné informace, které jsou stále žádány. Přitom je nutno vidět, že díky lepším detekčním možnostem přístrojů a vzniku nových radiofarmak se i nadále bude rozvíjet PET/CT. Při nahlédnutí do doporučení řady odborných společností je zřejmý kontinuální nárůst počtu indikací těchto vyšetření. Při vývoji nových radiofarmak se domnívám, že v nepříliš vzdáleném budoucnu se možnosti oboru dále výrazně rozšíří jak v diagnostických, tak terapeutických indikacích. Osobně si myslím, že příkladem dalšího potenciálního rozvoje teranostiky jsou nově vyvíjené postupy založené na vazbě radiofarmaka na fibroblasty aktivující proteiny (FAP) v buněčné membráně karcinom-asociovaných fibroblastů, které jsou součástí stromatu velké většiny epiteliálních nádorů. Rozvoj oboru tedy nakonec asi nebude omezován pro nedostatek nových metod, ale limitem se může stát dostupnost finančních zdrojů.

Co Vám přináší v životě radost? Jak nejraději odpočíváte?

Radost přináší jak správný výsledek složitého vyšetření (je to jako luštění hádanky), tak chvilky, kdy je možné být ve společnosti naší trvale optimistické a veselé nejmladší generace. Dlouho nezapomenutelné jsou pak pro mne okamžiky v přírodě. Jsem rád, že z Olomouce se lze dostat autem nebo někdy i na kole velmi rychle do jesenických lesů (lesy za sv. Kopečkem jsou už lesy Nízkého Jeseníku. Kromě toho máme rodinná místa na delší i krátké dovolené u nás i v zahraničí, na která vzpomínáme a někdy se tam rádi vracíme, obvykle je to ale aspoň částečně spojeno s přírodou. Zatím je pro mne důležité užívat si střídavě všech těchto radosti.

Děkujeme za rozhovor