prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc., FESC, sedmdesátníkem

Jaromír Hradec se narodil 29. 8. 1947, v letošním roce tedy v plné síle oslavil 70. výročí narození. Rád bych se připojil i já se srdečným přáním za časopis Kardiologická revue – Interní medicína, ale i za širokou odbornou veřejnost, a především za Českou kardiologickou společnost.

Mirek Hradec promoval na 1. LF UK Praha v roce 1971, po promoci pracoval nejprve na Ústavu biochemie 1. LF UK v Praze, také jeho kandidátská dizertační práce byla ještě věnována problematice biochemické – „Melanocyty stimulační hormony – klinická a laboratorní studie“. Brzy však nastoupil na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN v Praze (tehdy samozřejmě ještě pod jiným názvem pracoviště) a postupně zde složil atestaci z interny I. a II. stupně, dále pak z kardiologie, habilitoval v roce 1987 v oboru vnitřní lékařství, profesorem v oboru vnitřní lékařství byl jmenován v roce 2004.

III. interní klinice byl věrný a je i dosud, v současné době zde působí jako konzultant, předtím byl zástupce přednosty kliniky a vedoucí kardiologické skupiny kliniky. Podílel se na rozvoji kardiologie na klinice, jednou z jeho priorit byla práce s prvním echokardiografickým přístrojem (byl jedním z prvních v Československu), brzy pak publikoval s prof. Janem Petráškem první skripta Echokardiografie. Neinvazivní kardiologii se pak systematicky věnoval mnoho dalších let, ve výzkumu ho zajímala řada témat: hormonálně podmíněné kardiomyopatie, chronické srdeční selhání a kardiovaskulární farmakoterapie.

Téměř celý profesní život – více než 30 let – je prof. Hradec spjat s kardiologií, především pak s echokardiografií a intenzivní koronární péčí. Byl sekundářem na jedné z prvních koronárních jednotek v zemi, byl dlouholetým vedoucím intermediárního kardiologického oddělení. V tomto zaměření ho formovaly i pobyty na významných zahraničních pracovištích: v letech 1986–1987 pracoval jako „research fellow“ Kardiologického oddělení Georgetown University ve Washingtonu, dále v kardiovaskulární výzkumné laboratoři Cedars – Mt. Sinai Medical Center v Los Angeles a v roce 1992 pak v Department of Cardiological Sciences St. Georges Hospital and Medical School v Londýně.

Profesor Hradec je nejen skvělým kardiologem, ale i všestranným internistou. Je velmi oblíbeným pedagogem, aktivním i v postgraduální výchově lékařů; za svého působení na klinice vychoval mnoho kardiologů a všeobecně orientovaných internistů. Již mnoho let je zástupcem přednosty III. interní kliniky pro kardiologicky orientovaná lůžková oddělení a bez jeho rad a citlivého perzonálního, odborného i vědeckého řízení kardiologické skupiny, jíž je vedoucím, si řízení velké kliniky neumíme představit.

Kromě intenzivní práce klinické byl Mirek Hradec velmi aktivní i v činnosti publikační: celkem má přibližně 600 publikací, dále 30 kapitol v učebnicích a monografiích, vydal 3 knihy jako hlavní autor.

Jeho kardiologické aktivity ho logicky přivedly mezi členy České kardiologické společnosti (ČKS), kde se stal členem výboru, a v letech 1999–2005 byl prezidentem ČKS. V tomto období pak zastával i významné funkce v Evropské kardiologické společnosti (ESC) – byl členem výboru ESC, což se předtím podařilo pouze dvěma českým kardiologům, dále byl předseda Fellowships Committee a člen Guidelines Committee ESC. Za dlouholetou a náročnou práci v ESC byl prof. Hradec vyznamenán stříbrnou medailí ESC. V České republice byl vyznamenán ČKS v roce 2015 zlatou medailí prof. Libenského a v roce 2017 obdržel Cenu za celoživotní přínos kardiologii.

V současnosti je nadále místopředsedou Asociace srdečního selhání ČKS, člen výboru Pracovní skupiny kardiovaskulární farmakoterapie a předseda oborové rady pro kardiologii VR ČLK, je tedy stále velmi aktivní a v plné práci.

Profesor Jaromír Hradec si plně zaslouží velké srdečné poděkování za všechno, co pro českou kardiologii a interní medicínu vykonal. S vděčností na něj rovněž vzpomíná dlouhá řada pacientů, kterým se vždy nesmírně pečlivě věnoval, mnoho jeho žáků a kolegů, které trpělivě vychovával, i jeho přátel mezi evropskými kardiology, se kterými léta úzce spolupracoval. Radost musí mít také ze své rodiny, milé Marty, která ho provází celým životem, syna a dcery a nyní i tří vnoučat, pro která je zlatým dědou. Pro nás je ale stále Mirkem z rodné vsi Čestína, který nezkazí žádnou legraci a se kterým je hezké jít životem.

Za všechny tvoje spolupracovníky a kamarády Ti, Mirku, děkuji za mnoho let společné práce a za přátelství. Všichni ti přejeme pevné zdraví a radost z dalších let s námi.

Michael Aschermann

prof. MU Dr. Michael Aschermann, DrSc., FESC

www.vfn.cz

michael.aschermann@vfn.cz