Význam vyšetření DNA Borrelia burgdorferi v diagnostickém algoritmu Lymeské artritidy

The significance of Borrelia burgdorferi DNA investigation in a diagnostic algorithm of Lyme arthritis

Aims:
to evaluate sensitivity and specificity of Borrelia burgdorferi (B. burgdorferi) DNA detection in sera and synovial fluid from patients with Lyme arthritis (LA). To evaluate presence of B. burgdorferi DNA in serum and synovial fluid from patients with undifferentiated arthritis (UA).

Methods:
we examined 102 serum and 37 synovial fluid samples from patients with various rheumatic diseases. First group consisted of 17 blood and serum samples and 9 synovial fluid samples from patients with definite diagnosis of LA. In the second group there were 13 blood and 10 synovial fluid samples from patients with UA. Third group consisted of 72 blood samples and 18 synovial fluids from patients with other established rheumatological diagnoses. DNA of B. burgdorferi was analyzed by PCR. Antibodies against B. burgdorferi were examined by ELISA and Western blotting. Sensitivity and specificity of the PCR B. burgdorferi DNA detection for the diagnosis of LA was calculated.

Results:
We found B. burgdorferi DNA in the blood samples from 5 patients from the group of 17 patients with LA. Sensitivity of this examination was 29.4%. In the synovial fluid we demonstrated DNA in 4 of 9 patients, which corresponds to a sensitivity of 44.4%. There were no differences between positive plasmid and genomic DNA in LA patients (48% and 48%). Specificity of this examination was 40% for blood and 65% for synovial fluid. In the blood from group of 13 patients with UA we found B. burgdorferi DNA in 2 of them (15.4%). In the synovial fluid we demonstrated this DNA in 4 of 10 patients (40%). Abovementioned data showed no statistically significant difference between DNA in synovial fluid from patients with UA and LA (44% vs. 40%). In the blood from the group of 72 patients with other rheumatic diseases we found DNA in 13 patients (18.1%). In the synovial fluid we demonstrated DNA in 3 of 18 patients (16.7%). Presence of the B. burgdorferi DNA in synovial fluid from patients with UA was significantly higher in contrast to patients with other established rheumatic diagnosis (40% vs. 16.7%).

Conclusion:
the evaluation of B. burgdorferi DNA in patients with LA showed low sensitivity in the blood (29.4%) and medium sensitivity in the synovial fluid (44.4%). Negative DNA finding does not exclude the diagnosis of LA. Specificity of this evaluation in the blood and synovial fluid is low (40% for blood and 65% for synovial fluid). Statistically insignificant difference between the presence of DNA in synovial fluid from patients with LA and UA (44.4% vs. 40%) revealed low value for this evaluation in differential diagnosis of these diseases. Low specificity of positive findings in the patients with LA in contrast to control groups showed also low implication of isolated DNA finding with regard to differential diagnosis of LA and other rheumatic diseases. Presence of B. burgdorferi DNA in the clinical sample represents only additional and not major diagnostic information when the analysis is performed in a general non-experimental laboratory.

Key words:
Lyme arthritis, undifferentiated arthritis, B. burgdorferi DNA

Autoři: H. Dejmková ¹; I. Půtová ¹; M. Paulík ²; Z. Mareš ¹
Působiště autorů: Revmatologický ústav, Praha ¹; Cytolab, Praha ²
Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 14, 2006, No. 1, p. 3-8.
Kategorie: Přehledné referáty

Souhrn

Cíle:
zhodnotit senzitivitu a specifitu vyšetření DNA Borrelia burgdorferi (B. burgdorferi) v séru a v synoviální tekutině nemocných s Lymeskou artritidou (LA). Zhodnotit výskyt DNA B. burgdorferi v séru a v synoviální tekutině nemocných s nediferencovanou artritidou (NA).

Metody:
vyšetřili jsme celkem 102 sér a 37 synoviálních tekutin nemocných s různými revmatologickými diagnózami. První soubor celkem 17 krevních a sérologických vzorků a 9 synoviálních tekutin představovaly klinické vzorky nemocných s definitivní diagnózou LA. Druhý soubor představovaly klinické vzorky nemocných s NA (13 krví, 10 synoviálních tekutin). Třetí soubor obsahoval 72 krevních vzorků a 18 synoviálních tekutin nemocných s jinými definitivními revmatologickými diagnózami. Ve všech vzorcích byla detekována přítomnost DNA B. burgdorferi metodou PCR – polymerázová řetězová reakce a současně byla vyšetřena imunoreaktivita proti B. burgdorferi metodou ELISA – Enzyme linked immunosorbent assay a Western blotem. Přítomnost DNA B. burgdorferi v klinických vzorcích nemocných s LA byla statisticky porovnána s výskytem v druhých dvou souborech a byla zhodnocena senzitivita a specifita tohoto vyšetření pro stanovení diagnózy LA. Výskyt DNA B. burgdorferi ve vzorcích nemocných s NA byl porovnán s výskytem ve třetím souboru a bylo hodnoceno, zda rozdíl mezi soubory dosahuje statistického významu.

Výsledky:
V souboru 17 nemocných s LA jsme v krvi prokázali DNA B. burgdorferi u 5 nemocných. Senzitivita nálezu v krvi odpovídala 29,41 %. V dostupné synoviální tekutině 9 pacientů tohoto souboru jsme prokázali DNA u 4 nemocných. Senzitivita odpovídala 44,44 % u pacientů s LA nebyly nalezeny rozdíly mezi pozitivními nálezy plasmidové a genomové DNA (48 % a 48 %). Specifita vyšetření byla 40 % v krvi a 65 % v synoviální tekutině. V souboru 13 nemocných s NA jsme prokázali DNA v krvi u 2 nemocných (15,38 %). V 10 dostupných synoviálních tekutinách byla DNA nalezena u 4 nemocných (40 %). Z uvedeného vyplývá, že nebyl přítomen statisticky významný rozdíl mezi nálezy DNA v synoviální tekutině u nemocných s NA a LA (44,44 % proti 40 %).V souboru 72 nemocných s jinými revmatickými chorobami jsme prokázali DNA v krvi u 13 pacientů (18,06 %), z 18 dostupných synoviálních tekutin bylo DNA přítomno u 3 pacientů (16,67 %). Výskyt DNA v synoviální tekutině nemocných s NA byl významně vyšší oproti nemocným s jinými definitivními revmatickými diagnózami (40 % proti 16,67 %).

Závěr:
vyšetření DNA B. burgdorferi u nemocných s LA vykazovalo v našem souboru nízkou senzitivitu v krvi (29,41 %) a střední senzitivitu v synoviální tekutině (44,44 %). Negativní nález DNA nevylučuje LA. Specifita vyšetření byla v krvi i v synoviální tekutině nízká (40 % v krvi a 65 % v synoviální tekutině). Statisticky nevýznamný rozdíl mezi výskytem DNA v synoviální tekutině nemocných s LA a NA (44,44 % proti 40 %) svědčil pro malý význam tohoto vyšetření v diferenciální diagnóze těchto chorob. Nízká specifita pozitivních nálezů u nemocných s LA oproti kontrolním souborům svědčila rovněž pro malý význam izolovaného nálezu DNA v diferenciální diagnostice LA a jiných revmatických chorob. Nález DNA B. burgdorferi v klinickém vzorku poskytuje pouze doplňující a nikoliv určující diagnostickou informaci pokud je použito výsledků běžné neexperimentální laboratoře.

Klíčová slova:
Lymeská artritida, nediferencovaná artritida, DNA B. burgdorferi