Pacienti s chronickým žilním onemocněním potřebují režim, účinné léky a reálná očekávání

Jaká je pozice venofarmak v léčbě chronického žilního onemocnění (ChŽO) a co přinesla aktualizovaná doporučení, přiblížil na konferenci Angiofórum 2019 angiolog MUDr. Tomáš Hauer z Cévního centra České Budějovice.

Chápeme své pacienty?

Svou přednášku s názvem „Venofarmaka ve světle nových guidelines“ zahájil její autor netradičně − okénkem do psychologie pacientů s chronickým žilním onemocněním. Připustil, že lidé s touto chorobou často na lékaře působí dojmem neurotických a „chronicky nespokojených“ pacientů. Příčinou jsou podle jeho slov nerealistická očekávání a předpoklad, že lékař nemoc vyřeší za pacienta a definitivně. Ani jedno však není u ChŽO reálné, a jediným řešením je proto lepší komunikace lékařů s pacienty.

Základem péče nejsou invazivní metody

Na druhou stranu je však třeba mít na paměti, že ChŽO, ač není bezprostředně život ohrožujícím onemocněním, s sebou skutečně nese nepříjemné a omezující obtíže, jejichž pomalý ústup může být pro nemocného frustrující. Lékaři a jejich prostřednictvím i pacienti si musejí uvědomit, že cestou k co nejlepšímu zvládání nemoci nejsou chirurgické metody, ale režim „jako řemen“, venofarmaka a komprese. „Adherence ke kompresivní terapii nám může posloužit i jako jakási triáž závažnosti obtíží – nespokojený pacient, který bandážování či nošení kompresivních pomůcek zanedbává, na tom pravděpodobně nebude tak zle, a naopak,“ radí MUDr. Hauer na základě své praxe.

Od farmak chtějme všestrannost

Z venofarmak jsou pak podle přednášejícího nejvíce přínosná ta, která dlouhodobě potlačují co nejvíce faktorů vyvolávajících a zhoršujících ChŽO. Mezi tyto vzájemně provázané patofyziologické mechanismy patří snížený žilní tonus, špatná lymfatická drenáž, zánět chlopní a žilní stěny, zvýšená permeabilita mikrocirkulace, hemoreologické parametry, ale i bolest nebo kožní změny.

Guidelines přinášejí nové možnosti

Aktualizovaná doporučení pro léčbu ChŽO z roku 2018 se opřela o nové metaanalýzy, které hodnotily jak účinek látek ze skupiny venofarmak na jednotlivé omezující symptomy, tak i jejich efektivitu prostřednictvím parametru NNT (number needed to treat), tedy počtu pacientů, které je třeba léčit, aby bylo u jednoho z nich dosaženo požadovaného terapeutického výsledku. Výsledkem aktualizace je zachování silné pozice MPFF (mikronizované purifikované flavonoidní frakce) na poli venofarmak, ale zároveň posílení role extraktu z kořene Ruscus aculeatus. Ten je jednou ze složek přípravku Cyclo 3 Fort, který je v této souvislosti od 1. dubna 2019 částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Kombinovaný preparát vykazuje účinek lymfotonický, venotonický, vaskuloprotektivní i protizánětlivý. Nové guidelines mu přiřazují nejvyšší stupeň doporučení A1 v redukci otoků (jak kotníků, tak i nohou/chodidel) a úlevě od bolestí, parestezií a pocitu těžkých a oteklých nohou. Preparát je účinný rovněž proti pocitu unavených nohou (stupeň doporučení 1B) a proti křečím a svědění (2B/C). Přednášející podotkl, že zatímco MPFF vykazuje lepší efekt z hlediska redukce kožních změn, nespornou výhodou extraktu z Ruscus aculeatus je právě vliv na zmenšení otoků.

Závěr

V našich podmínkách máme po aktualizaci guidelines k dispozici dvě účinná venofarmaka. Nový přírůstek do léčebného armamentaria, Cyclo 3 Fort, vykazuje dostatečnou sílu doporučení a dobré hodnoty NNT. „Díky tomu lze šít léčbu pacientům na míru, navíc máme zálohu pro případné selhání jednoho z preparátů,“ chválí MUDr. Hauer rozšíření léčebných možností. Závěrem svého vystoupení pak připomíná, že ChŽO je chronické onemocnění, a chronická tedy musí být i léčba venofarmaky.

(luko)

Zdroj: Hauer T. Venofarmaka ve světle nových guidelines (přednáška). Angiofórum, Brno, 19. 9. 2019.