Substituční léčbu buprenorfinem–naloxonem lze zahájit bez ohledu na typ předchozího preskripčního opioidu

Tyto výsledky přinesla multicentrická randomizovaná klinická studie s dvoufázovou adaptační léčbou. Hodnotila zkušenosti účastníků s indukcí substituční léčby buprenorfinem–naloxonem a faktory spojené s vyšším výskytem abstinenčních příznaků. Autoři vycházeli z hypotézy, že u osob se závislostí na dlouhodobě působících opioidech bude indukce substituční léčby obtížnější.

Zařazeno bylo 69 pacientů, kteří sami uváděli předchozí užívání preskripčního metadonu, ER-oxykodonu, IR-oxykodonu nebo hydrokodonu. Abstinenční příznaky byly hodnoceny po první dávce buprenorfinu–naloxonu pomocí škály Clinical Opiate Withdraval Scale (COWS). Vyšší skóre odpovídá větší závažnosti příznaků z vysazení.

Na rozdíl od hypotézy autorů se závažnost abstinenčních příznaků při indukci substituční léčby nelišila v závislosti na dříve užívaném preskripčním opioidu. Pacienti, u nichž došlo po indukci ke zvýšení skóre COWS, měli před indukcí nižší skóre COWS než pacienti bez zvýšení tohoto skóre (10,09 vs. 12,77, p < 0,001). Prediktorem obtížné indukce substituční léčby nebyly žádné demografické charakteristiky, výskyt deprese ani bolesti v anamnéze.

Autoři této analýzy upozorňují, že závažnost abstinenčních příznaků hodnocená pomocí COWS je významným parametrem, a připomínají, že substituční léčbu buprenorfinem–naloxonem je třeba zahájit až tehdy, když se objeví alespoň středně závažné příznaky z vysazení opioidů.

(zza)

Zdroj: Nielsen S., Hillhouse M., Weiss R. D., et al. The relationship between primary prescription opioid and buprenorphine-naloxone induction outcomes in aprescription opioid dependent sample. Am J Addict. 2014 Jul-Aug; 23 (4): 343–348.