Setrvání v substituční léčbě závislosti na opioidech

Substituční léčba u pacientů se závislostí na opioidech

Při substituční terapii je pacientům s diagnostikovanou závislostí na opioidech, kteří nemohou podstoupit léčbu závislosti s úplným vysazením opioidů, pravidelně podáván opioidní agonista. Substituce pomáhá zlepšit nebo udržet pacientův tělesný i duševní stav a může být časově neomezená.

Nejdéle se u nás v substituční léčbě používá metadon, agonista opioidních receptorů, který může být kvůli poměrně vysokému riziku předávkování a zneužití podáván jenom ve specializovaných metadonových centrech. Od roku 2002 je u nás potom dostupný další agonista opioidních receptorů – buprenorfin, u kterého je riziko předávkování výrazně nižší. Jinou možností je podat antagonistu opioidních receptorů – naltrexon.

Cíle a metodika studie, sledovaná populace

Setrvání v substituční léčbě je podle dosavadních studií signifikantním prediktorem úspěchu léčby a negativně koreluje s rizikem relapsu a zneužití opioidů. Cílem retrospektivní observační studie bylo sledovat u pacientů, kterým byla předepsána substituční léčba závislosti na opioidech, význam a míru jednotlivých faktorů z hlediska jejich setrvání v léčbě. Do studie bylo zahrnuto 302 pacientů, z toho 216 mužů, kteří poprvé zahájili substituční léčbu s buprenorfinem. Hodnoceným výstupem bylo setrvání v léčbě trvající 365 dnů. Setrvání v léčbě bylo hodnoceno jako nepřerušené užívání po dobu delší než 30 dnů.

Seznam faktorů, které by mohly ovlivnit setrvání v léčbě, byl vytvořen na základě přehledu literatury. Pomocí bivariační analýzy byly vybrány faktory asociované se setrváním v léčbě. Pomocí multivariační regresní analýzy byl následně hodnocen vliv jednotlivých faktorů na výstup.

Mezi sledované faktory patřily věk, pohlaví, dávky buprenorfinu nebo jiné substituční léčby, léčba v adiktologické ambulanci, komorbidity (hodnoceny pomocí CCI – Charlson Comorbidity Index), výskyt psychiatrického onemocnění, současné užívání opioidních analgetik, typ pojištění a další.

Výsledky

Jedním z faktorů signifikantně ovlivňujících setrvání v léčbě je věk – každý rok navíc oproti mediánu věku znamená zvýšení pravděpodobnosti setrvání v léčbě o 4 %.

Pacienti léčení v ambulanci adiktologa měli nižší pravděpodobnost setrvání v léčbě (OR 0,40; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,21–0,76). Pacienti, kteří užívali opioidní analgetika současně se substituční léčbou, měli rovněž nižší pravděpodobnost setrvání v léčbě (OR 0,25; 95% CI 0,12–0,51).

Diskuse a závěr

Studie identifikovala několik faktorů, jež mají vliv na setrvání v substituční léčbě, které významně souvisí s celkovým výsledkem léčby. Překvapující negativní vliv léčby u adiktologa na setrvání v léčbě lze vysvětlit poměrně nízkým počtem takto léčených pacientů ve studii; lze rovněž předpokládat, že u adiktologa se častěji léčí pacienti s těžší formou závislosti. Nejsnáze ovlivnitelným faktorem je současné užívání opioidních analgetik. Výsledky této studie naznačují zásadní význam poučení pacienta lékařem o tomto rizikovém faktoru.

(alz)

Zdroj: Shcherbakova N., Tereso G., Spain J., Roose R. J. Treatment persistence among insured patients newly starting buprenorphine/naloxone for opioid use disorder. Ann Pharmacother 2018 Jan 1: 1060028017751913, doi: 10.1177/1060028017751913 [Epub ahead of print].