Využití antibakteriálního působení enzymů obsažených v medu v rámci terapie chronických ran
V procesu hojení ran lze využít antibakteriálních vlastností enzymů obsažených v medu. V ráně dochází působením enzymů k tvorbě peroxidu vodíku, který má baktericidní vlastnosti. V následujícím článku jsou prezentovány poznatky o defenzinu 1 a methylglyoxalu jakožto klíčových antibakteriálních složkách medu a jejich vzájemném působení.
Mechanismus účinku lékařského medu
V terapii ran lze využít 100% čistý med. Můžeme jej aplikovat na chronické a infikované defekty. Ve vlhkém prostředí rány dojde k aktivaci enzymů obsažených v medu a uplatnění jejich antibakteriálních vlastností.
První zmínky o použití medu k ošetření infikovaných ran a kožních ulcerací pocházejí již ze starého Egypta z roku 1650 př. n. l. Stejně tak se užíval ve starověkém Řecku a Římě a doklady o jeho účinku pokračují až do renesance. Ve 20. století během 1. světové války se pak užíval v rámci prevence infekčních komplikací u popálenin nebo v terapii infikovaných ran.
Med vedle cukru, vody a dalších organických látek obsahuje řadu enzymů, které se při kontaktu s ránou aktivují. Dochází tak ke konstantní tvorbě malého množství peroxidu vodíku. Ten se tvoří pouze v ráně, ale kůže mimo ránu není jeho přítomností poškozena. V ráně se udržuje nízké pH, které rovněž napomáhá antibakteriálnímu účinku.
Antibakteriální složky medu
Ke složkám lékařských medů a zdravotnických prostředků na jejich bázi (u nás k dostání mj. jako Revamil) patří také methylglyoxal (MGO) a defenzin 1. MGO je antibakteriálně působící organická látka obsažená ve vysokých koncentracích zejména v manukovém medu. Defenzin 1 je protein vylučovaný včelami, jehož koncentrace se v medu různého botanického původu liší. Vědci ze Slovenské akademie věd proto provedli výzkum, jehož cílem bylo zhodnotit obsah defenzinu 1 v medech různého botanického původu a zhodnotit předpokládaný účinek MGO na množství defenzinu 1.
Analýza vzorků ukázala, že defenzin 1 je stálou složkou všech testovaných medů, která však bývá kvantitativně velmi variabilní. Pomocí polymerázové řetězové reakce na vzorcích včel produkujících testované medy bylo zjištěno, že exprese defenzinu 1 se u včel liší nejen co do množství, ale také velikostí molekuly. Ukázalo se, že čím vyšší koncentraci MGO med obsahuje, tím více dochází ke snížení antibakteriální aktivity defenzinu 1.
Shrnutí a závěr
Čistý med pro použití v medicíně lze aplikovat na různé typy ran: popáleniny, proleženiny, bércové vředy či diabetické ulcerace. Hlavním původcem antibakteriální aktivity jsou obsažené enzymy. Výsledky provedené studie ukazují, že vysoké koncentrace MGO ruší antibakteriální aktivitu defenzinu 1 a mohou mít negativní vliv na strukturu a funkci ostatních peptidů a proteinů, jež jsou v medu obsaženy. Díky sníženému množství methylglyoxalu v Revamilu se proto může kromě hlavního protizánětlivě působícího enzymu glukózooxidázy více uplatnit také právě defenzin 1.
(idav)
Zdroje:
- Majtán J., Klaudiny J., Bohová J. et al. Methylglyoxal-induced modifications of significant honeybee proteinous components in manuka honey: possible therapeutic implications. Fitoterapia 2012; 83 (4): 671–677.
- Revamil hydrofilní gel. Dostupné na: www.acarehealth.cz/cs/wound-care/revamil
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.