MUDr. Jan Vodička, Ph.D.: Biologická léčba ruku v ruce s telemedicínou otevírají v ORL nové dveře pro lékaře i pacienty

Dostupnost biologické léčby je obecně vázána na centra. Jaká je situace v ORL?

Dostupnost je myslím velmi dobrá, co se týká četnosti center. V republice jich máme přes dvacet, pro pacienty tedy není problém se do nich dostat. Úkolem centra je zjistit, zda je lék opravdu indikovaný a zda forma a průběh onemocnění odpovídají tomu, k čemu terapie slouží. V tomto případě se bavíme o chronické rinosinusitidě s polypy a konkrétně o její těžké formě – to znamená o pacientech, které nemoc denně trápí a mají významně sníženou kvalitu života. Většinou nemají čich a k tomu se přidružují další komorbidity – zpravidla se jedná o astma, eozinofilní otitidu a podobně.

A jak je to se souvisejícím registrem pacientů?

Registr běží současně s tím, dokonce byl založen už před vznikem center. Jsme za něj samozřejmě velmi rádi, že nám běží, protože díky němu můžeme sledovat průběh léčby jednotlivých pacientů. Je snaha opravdu tam zařazovat téměř každého a hodnotit, jestli u něj terapie dobře funguje, třeba na čich nebo na symptomy průchodnosti nosu. Co je samozřejmě úplně klíčové – sledovat, jestli léčba nepřináší závažné komplikace, případně co je důvodem ji vysadit nebo změnit.

Jak byste zhodnotil dosavadní zkušenosti s cílenou biologickou terapií ve vaší specializaci? Co přinesla pacientům právě s chronickou rinosinusitidou?

Pacienti, kteří trpěli chronickou rinosinusitidou s polypy, dosud měli při zhoršení obtíží možnost buď opakovaně užívat celkově podávané kortikoidy (což s sebou samozřejmě nese nežádoucí účinky a v této indikaci jsme nikdy nedoporučovali jejich dlouhodobé užívání), nebo podstoupit chirurgickou léčbu. Ta je stále dostupná a velmi efektivní, především pro průchodnost nosní. Nicméně bohužel u některých pacientů, především pokud mají astma, případně intoleranci kyseliny acetylsalicylové, docházelo třeba po roce či dvou k recidivám – znovu ztratili čich, nedýchali nosem, případně měli tlak ve tváři a výtok z nosu. U těchto nemocných biologická léčba znamenala významný zvrat.

Osobně se intenzivně věnuji problematice čichu a tam bych se to nebál nazvat skoro zázrakem. My už opravdu neměli možnost těmto pacientům pomoci – a biologická terapie například právě pro čich funguje velmi spolehlivě v naprosté většině případů.

Významným tématem odborných diskusí je v dnešní době i telemedicína. Její rozvoj urychlila i nedávná pandemie. Co si od ní slibujete vy osobně?

To je moc krásný dotaz i z toho důvodu, že u nemalé části lékařů telemedicína vyvolává spíš hrůzu a děs. Je to mimo jiné z důvodu, že pacienti si navykli spoustu záležitostí řešit telefonicky a e-mailem – a bohužel řadu věcí takto vyřešit nelze. U jiné části lékařů to zase vyvolává ohromnou naději, protože pokud se tomu dá správná forma, jednoznačně to bude znamenat pomoc v komunikaci jak mezi zdravotníky, tak i s pacienty. Já si od toho slibuji především pomoc se selekcí pacientů, kteří jsou vážně nemocní, potřebují specifickou terapii a třeba by se k ní ani nedostali nebo dostali pozdě. Díky telemedicíně budeme schopni říci ano, tenhle pacient léčbu potřebuje včas, intenzivně, a naopak u jiných si řekneme, že zde je na místě jen lokální léčba nebo ošetřování u praktického lékaře či ambulantního specialisty.

Můžete uvést konkrétní příklady, jak již využíváte telemedicínu na vašem oddělení? Například které úkony jsou digitalizované, strukturované?

Poprvé jsme to ve větším měřítku zrealizovali v době pandemie, kdy byl ohromný nárůst poruch čichu ve spojení s onemocněním COVID-19. Pacientům jsme umožnili přihlásit se na webové stránky, poslali jim čichový test a oni si mohli čich vyšetřit sami s tím, že poslali elektronicky výsledek. Následně bylo pacientovi sděleno, jaký je jeho stav čichu. Jen pro informaci, více než polovina ho měla naštěstí v mezích normy. Často se u této infekce jednalo o různé kvalitativní změny, například parosmie, kdy látky voní jinak, než mají.

Na tom jsme si poprvé vyzkoušeli, že když se telemedicína dobře uchopí, má smysl a má význam v tom pokračovat. Následně s rozvojem biologické léčby spouštíme projekt, který usnadní komunikaci mezi lékaři, a tím pádem umožní přesně vydefinovat pacienty, kteří následně tuto terapii budou potřebovat. Mimo jiné by nám to mělo zkrátit čas, který strávíme řešením jednotlivých pacientů, protože se nebudeme ptát na spoustu detailů – ty už budou vypsány v rámci aplikací. Nicméně nás čeká ještě dlouhá cesta.

Daří se vám zlepšovat mezioborovou komunikaci, respektive komunikaci mezi ambulantní a centrovou sférou?

Pokud můžu hovořit za obor ORL, jsem přesvědčen, že komunikace mezi ambulantními specialisty a nemocničními lékaři je velmi dobrá. Seminářů, workshopů a kongresů se koná opravdu hodně a vždycky se tam podporuje komunikace. Je ovšem pravda, že vzdálenou komunikací, která umožní například četnější přenosy obrazové dokumentace, se otevírá cesta k ještě kvalitnějším a častějším konzultacím.

A co na to vlastně sami pacienti? Mají o telemedicínu zájem, vítají tyto projekty do budoucna?

Nakonec právě pacienti budou nejvíc profitovat z toho, že nemusejí někam zbytečně chodit a čekat, ale že dostanou rovnou termín a léčbu. Pacient už zkrátka bude připraven a budeme vědět, že splňuje kritéria.

Určitou formu telemedicíny už si vlastně zkoušíme ve studiích. Kupodivu tady ani tak nezáleží na věku. Jsou lidé jakéhokoli věku, kteří mají radost z toho, že místo návštěv lékaře pouze například jednou za týden či jednou za měsíc zodpoví nějaký dotazník. Takže věřím, že velká část pacientů to vítá, ale samozřejmě je zcela přirozené, že část to nebude chtít absolvovat – a tam určitě můžeme zvolit jiný přístup.

S jakými dalšími výzvami se při rozšiřování telemedicíny setkáváte?

Na jednu stranu můžeme sbírat ohromné množství dat, ale naším cílem není ani pacienty, ani lékaře umořit zbytečnými údaji. Spíše ze začátku mít jenom klíčové hodnoty nebo parametry pacienta a na základě nich se rozhodovat. Takže si myslím, že jde vždycky o to rozumně celou věc uchopit, aby to pro obě strany bylo srozumitelné a pokud možno jednoduché, tedy aby nestrávili nad telemedicínou zbytečně mnoho času.

Mezi tím vším se ještě pohybují zdravotní pojišťovny, jež v současnosti telefonické nebo vzdálené konzultace hradí, ale z našeho pohledu je to zatím nedostatečné. Jedná se o věc novou, takže na tom bude potřeba výhledově intenzivně pracovat, ideálně současně s dalšími odbornostmi.

Pojďme na závěr shrnout, jak vidíte budoucnost telemedicíny ve vašem oboru…

Budoucnost vidím v tomto směru velmi příznivě, především s ohledem na pacienty. Když vezmeme například biologickou léčbu, kde se jedná o pravidelné dávkování léku a pacienti si ho musejí chodit vyzvedávat do ORL ambulancí, telemedicína nabízí možnost, aby si ho mohli vyzvednout přímo v lékárně a při užívání zaznamenávat jeho efekty – jak příznivé, tak nežádoucí – takto na dálku. Současně nám to bude poskytovat zpětnou vazbu, že třeba u pacienta s určitými symptomy nebo s určitým laboratorním nálezem nebudeme volit jeden druh biologické léčby a rozhodneme se pro jiný.

Byť jsme všichni příznivě překvapeni, že biologická léčba v otorinolaryngologii s sebou nese jen velmi malé množství nežádoucích účinků, tak naše odborná společnost i Evropská rinologická společnost velmi dbají na to, aby se pacienti sledovali dlouhodobě, aby se hodnotily dlouhodobé výsledky... a k tomu všemu je určitě telemedicína jednoznačně užitečná.

Celkově lze říci, že biologická léčba nám otevřela úplně nové dveře a nové možnosti pro pacienty – a to i v komunikaci s nimi.

MUDr. Andrea Skálová
redakce MeDitorial