Srovnání účinnosti tofacitinibu a vedolizumabu v léčbě ulcerózní kolitidy po selhání anti-TNF terapie

Úvod 

Cílem medikamentózní terapie ulcerózní kolitidy je navození a udržení remise onemocnění a prevence komplikací. Základ léčby ulcerózní kolitidy představují aminosalicyláty, které v období aktivního zánětu obvykle doplňují kortikosteroidy, a případně imunosupresiva. Vzhledem k nežádoucím účinkům kortikosteroidů je snaha vyhýbat se dlouhodobému užívání kortikosteroidů a remise docílit jiným způsobem, například podáváním imunosupresiv.  

Selektivní inhibitor Janusových kináz (JAKi) tofacitinib je indikovaný k léčbě několika revmatologických onemocnění a ulcerózní kolitidy. Vedolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka se selektivním účinkem ve střevě určená k léčbě UC, Crohnovy choroby a pouchitidy. Perorálně užívaný tofacitinib a intravenózně podávaný vedolizumab jsou určené k léčbě dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní ulcerózní kolitidou (UC), u kterých předchozí konvenční léčba nebo biologická terapie protilátkami proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa (anti-TNF-α) nevedla k dostatečné odpovědi, nebyla tolerována nebo došlo ke ztrátě odpovědi na léčbu. 

Metodika a cíle studie 

Do multicentrické retrospektivní studie, které se účastnilo 11 francouzských nemocnic, byli zahrnuti všichni dospělí pacienti s UC s parciálním indexem Mayo > 2, kteří podstoupili ≥ 1 předchozí léčbu inhibitory TNF-α a byla u nich od ledna 2019 do června 2021 zahájena léčbě tofacitinibem nebo vedolizumabem. Tofacitinib byl podáván iniciálně v dávce 2× 10 mg denně s případným snížením dávky na 2× 5 mg denně od 8. týdne. Intravenózní léčba vedolizumabem byla aplikovaná v dávce 300 mg v týdnu 0, 2, 6, 14 (a případně také v 10. týdnu). 

Primárním sledovaným parametrem byla remise onemocnění bez užívání kortikosteroidů (CFREM) s parciálním indexem Mayo ≤ 2 v 16. týdnu. Dále bylo sledováno endoskopické zlepšení (CFREM a endoskopické Mayo skóre < 1) a hojení sliznic (CFREM a endoskopická a histologická remise definovaná jako Nancy index ≤ 1).  

Všechna porovnání byla provedena pomocí metody analýzy propensity score upravené podle pohlaví, kouření, délky trvání, závažnosti a rozsahu onemocnění UC, počtu předchozích užívaných biologických léků, výskytu předchozího selhání biologických léků, souběžného podávání mesalazinu, kortikosteroidů nebo imunosupresivních přípravků.  

Výsledky 

Z prvních 200 pacientů zařazených do studie (cílový počet pacientů je 400) dostávalo 87 tofacitinib a 112 vedolizumab. Vstupní charakteristiky byly u obou terapeutických ramenech srovnatelné s výjimkou častějšího výskytu pankolitidy (54,0 vs. 38,4 %; p = 0,028), méně častého užívání imunosupresivní terapie (4,6 vs. 27,7 %; p < 0,001) a vyšší míry předchozí expozice ≥ 2 biologickým přípravkům v rameni s tofacitinibem, a to včetně konkomitantního užívání mesalazinu (10,3 vs. 18,8 %) a kortikosteroidů (23,0 vs. 31,2 %). 

Infuze vedolizumabu v 10. týdnu byla aplikovaná u 34,3 % pacientů a 42,5 % pacientů v rameni s tofacitinibem užívalo dávku 10 mg 2× denně až do 16. týdne. 

CFREM byla dosažena u 54,2 % s tofacitinibem a u 42,5 % s vedolizumabem (p = 0,089). V 16. týdnu bylo u pacientů po 1 předchozí biologické léčbě dosaženo CFREM v 57,4 % při léčbě tofacitinibem vs. v 51,1 % při léčbě vedolizumabem (p = 0,77), u pacientů po 2 biologických přípravcích v 55,4 vs. 41,8 % (p = 0,61) a po ≥ 3 biologických látkách v 56,9 vs. 6,3 % (p = 0,007). V podskupině s parciálním Mayo skóre ≥ 6 dosáhlo CFREM 59,0 vs. 33,3 % (p = 0,17). 

Tofacitinib byl z hlediska dosažení CFREM v 16. týdnu významně účinnější než vedolizumab u pacientů s primárním selháním nejméně 1 biologického léku (71,6 vs. 30,8 %; p = 0,049). 

Také endoskopického zlepšení bylo častěji dosaženo u pacientů léčených tofacitinibem (33,6 vs. 7,1 %; p = 0,048). Hojení sliznic bylo pozorované u 6,4 % pacientů s v tofacitinibem v porovnání s 3,8 % pacientů s vedolizumabem (p = 0,27). 

Závěr 

Obě látky, tofacitinib i vedolizumab, představují účinnou terapii ulcerózní kolitidy po selhání anti-TNF-α protilátek. Tofacitinib se jeví jako účinnější než vedolizumab v případě primárního selhání biologické léčby nebo selhání více biologických přípravků.

(lexi) 

Zdroje:
1. Buisson A., Nachury M., Fumery M. et al. DOP76 Real-world multicenter comparison of effectiveness between tofacitinib and vedolizumab in patients with ulcerative colitis after failure to at least one anti-TNF agent. ECCO 2022. Dostupné na: www.ecco-ibd.eu/publications/congress-abstracts/category/dop-session-9-the-atlantic-comparative-effectiveness-biomarkers.html
2. SPC Xeljanz. Dostupné na: www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/xeljanz-epar-product-information_cs.pdf 
3. SPC Entyvio. Dostupné na: www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/entyvio-epar-product-information_cs.pdf