Statiny ovlivňují flexibilitu centrálních arterií
Práce hodnotí efekt atorvastatinu na rigiditu cévní stěny u mužů s diagnózou diabetes mellitus 2. typu a sleduje vliv léku na parametry vaskulárního zánětu (vysoce senzitivní CRP, hs-CRP a osteoprotegerin, OPG) u těchto pacientů. Diabetes mellitus 2. typu je spojován s řadou kardiovaskulárních odchylek, včetně zvýšené rigidity centrálních artérií.
Diabetes mellitus 2. typu je spojován s řadou kardiovaskulárních odchylek, včetně zvýšené rigidity centrálních artérií. Vzestup cévní arteriální rigidity vede k elevaci systolického krevního tlaku, hypertrofii levé srdeční komory a ke snížení diastolického tlaku, který má za následek sníženou perfuzi koronárních artérií během diastoly a snížený perfuzní tlak v periferních tkáních. Patofyziologie zvýšené cévní rigidity je ovlivněna pravděpodobně multifaktoriálně: věkem, endoteliální dysfunkcí, aterosklerotickým zánětlivým procesem, vaskulárními kalcifikacemi či renálním selháním. Farmakoterapie statiny zlepšuje nejen aterogenní profil lipidů, ale má i současně protizánětlivý efekt na cévní stěnu. Předpokládá se, že na základě těchto mechanismů by mohly statiny být schopny redukovat rigiditu centrálních artérií. Rigidita stěny cévní může být kvantifikována měřením rychlosti šíření pulzové vlny (pulse wave velocity, PWV) mezi karotidou a femorální artérií, přičemž elevace PWV vypovídá o zvýšené tuhosti cévní stěny.
Cílem studie irských autorů, publikované v dubnu 2015 v Journal of Diabetes Research, bylo zjistit, zda podávání atorvastatinu může ovlivnit rigiditu stěny cév u diabetické populace, a současně ověřit, zda by tento efekt mohl být závislý na dávce podávaného farmaka. Sekundárním cílem studie bylo porovnat změny PWV v souvislosti s lipidovým profilem pacientů a s biomarkery vaskulárního zánětu (hs-CRP, OPG).
Studie se zúčastnilo celkem 51 mužů kavkazské rasy s diagnózou diabetes mellitus II. typu, kteří po 6týdenním vysazení statinů začali užívat atorvastatin v dávce 10 mg (1. skupina, 25 pacientů) nebo 80 mg (2. skupina, 26 pacientů) po dobu 12 měsíců. Po randomizaci pacientů do skupin a po 3 a 12 měsících bylo standardním způsobem provedeno měření rychlosti šíření pulzové vlny mezi karotidou a femorální tepnou. Současně byly kontrolovány markery vaskulárního zánětu a u všech pacientů byly vyšetřeny hodnoty glykovaného Hb (HbA1c), triglyceridů, celkového cholesterolu i LDL-cholesterolu a HDL-cholesterolu.
Výsledky ukázaly, že po 3 měsících terapie atorvastatinem poklesla iniciální hodnota PWV z 10,37 ± 1,30 na 9,68 ± 1,19 m/s (p < 0,01). Po 12 měsících farmakoterapie atorvastatinem bylo snížení PWV oproti bazální hodnotě ještě výraznější (9,10 ± 1,17 m/s (p < 0,001). Hodnoty vysoce senzitivního CRP a osteoprotegerinu se rovněž signifikantně snížily po 3 a 12 měsících léčby. Snížení hodnot PWV se statisticky nelišilo mezi oběma randomizovanými skupinami. U obou skupin byla nalezena silná korelace mezi iniciální hodnotou PWV a OPG (r = 0,48, p < 0,01). Tato korelace přetrvávala rovněž po 12 měsíčním podávání atorvastatinu (r = 0,36, p < 0,01).
Na základě výsledků práce je tedy zřejmé, že léčba atorvastatinem redukuje cévní rigiditu centrální artérií u mužských diabetiků II. typu. Tento efekt nebyl závislý na podávané dávce farmaka. Z korelace pozorované mezi sníženou hodnotou PWV a OPG lze usuzovat, že atorvastatin redukuje PWV pomocí přímého protizánětlivého působení na cévní stěnu.
(moa)
Zdroj: Davenport C., Ashley D. T., O’Sullivan E. P. et al. The Effects of Atorvastatin on Arterial Stiffness in Male Patients with Type 2 Diabetes. J Diabetes Res. 2015; 2015: 846807. doi: 10.1155/2015/846807.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.